Andrew Gavin Marshal: "Krize jako příležitost": Zosnování globální krize za účelem vytvoření globální vlády

Podrobnosti

Speciály CFP! / Téma týdne|

30. leden 2012|

Andrew Gavin Marshal|

7318 x

V květnu roku 2010 Dominique Strauss-Kahn, tehdejší výkonný ředitel Mezinárodního měnového fondu, uvedl, že "krize je příležitost," a volal po "nové globální měně vydané globální centrální bankou, se silnými kontrolními a institucionálními vlastnostmi."

Globální centrální banka by podle něj „mohla sloužit i jako věřitel poslední instance." Nicméně dodal: "Obávám se, že jsme ještě velmi daleko od takové úrovně globální spolupráce." No, možná ne tak daleko, jak by se mohlo zdát. 

Pojem globální vlády se vyvíjí až do současnosti - s principem globálních politických a ekonomických subjektů a institucí postupně budujících aparát globální vlády. V moderním světě je globální správa překrývající se, křížící se a propletená síť mezinárodních organizací, think tanků, nadnárodních korporací, OSN, nevládních organizací, dobročinných nadací, vojenských aliancí, zpravodajských agentur, bank a zájmových skupin. Globalizace - pojem, který byl zpopularizován v druhé polovině 80. let 20. století, kdy odkazoval na globální šíření nadnárodních korporací - položil hlavní ideologické a institucionální základy pro tento proces. Globální sociální, ekonomické a politické integrace se nebudou vyvíjet stejným tempem. Hospodářská integrace a správa na globální úrovni bude mít i nadále náskok před ostatními odvětvími lidské sociální interakce, jak tempem a stupněm integrace. Stručně řečeno, globální ekonomická správa nastaví tempo, které bude sociální a politická globální správa následovat.

V roce 1885, Friedrich List, německý mercantilistický ekonomický teoretik, napsal, že když došlo k integraci v "univerzální unii nebo konfederaci národů", tak "všechny příklady, které historie ukazuje, jsou ty, v nichž politická unie vedla a obchodní unie ji následovala. Neexistuje jediný příklad, ve kterém by se obchodní unie ujala vedení a politická by ji následovala. Dvacáté století změnilo historický trend svou ekonomickou integrací - unií - která je pak následována politickou integrací. Nejlepším příkladem toho je Evropská unie, která začala jako série obchodních dohod (1951), dále vedla k hospodářskému společenství (1957), následované hospodářskou unií (1993), měnovou unií (2002), a díky nedávné Lisabonské smlouvě je nyní také v procesu realizace aparátu politické unie (2009). Zatímco stejný regionální model řízení probíhá v celosvětovém měřítku v Africe, Jižní Americe, jihovýchodní Asii, ve státech kolem Perského zálivu, a se severoamerickou a euro-americkou integrací, probíhá i na globální úrovni. Se vznikem Světové obchodní organizace (WTO) v roce 1995 byl globální obchodní systém institucionálně integrován a hlavní globální ekonomické instituce Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, stejně jako ostatní včetně Banky pro mezinárodní platby (BIS), zrychlily řízení globální ekonomiky.

Proces globalizace má pevně stanoven globálně integrovaný ekonomický systém, a nyní globální ekonomická krize napomáhá provádění globální ekonomické správy: vytvoření hospodářských aparátů, globální vlády, včetně globální centrální banky a globální měny. Tento proces je exponenciálně urychlen díky ekonomické krizi, která vytváří potřebu, touhu, naléhavost a způsob, kterým se stanoví struktura globálního ekonomického vládnutí, údajně pod záminkou "prevence hospodářských krizí" a "udržování" globální ekonomiky.

Stejným orgánům a subjektům zodpovědným za tvorbu krize pak bude dáno za úkol určit řešení a dostanou moc a prostředky k jeho provádění: problém, reakce, řešení. Vytvářejí problém, aby přivodili určitou reakci, pro kterou pak navrhnou předem dané řešení. Když je třeba aplikovat tlak na jednotlivé státy, které neposlouchají diktát institucí globálního vládnutí, trh se proti nim obrátí prostřednictvím ekonomické války, často ve formě měnových spekulací a obchodování s deriváty. Výsledkem této ekonomické války proti národu je, že se pak musí obrátit na tytéž globální instituce, aby ho záchranily: problém, reakce, řešení.

Globální ekonomická krize, která je teprve na začátku, se v příštích letech vyvine v největší globální dluhovou krizi, ta uvrhne celý svět do největší hospodářské katastrofy, kterou kdy svět poznal. To bude hlavním katalyzátorem, nejrozšířenější krizí a největší "příležitost" k realizaci vytvoření globální vlády. V roce 1988 Economist uveřejnil článek nazvaný "Připravte se na Phoenix", v němž předpokládal, že do roku 2018 vznikne globální měna, která se nazývá "Phoenix". Zmínka o Phoenixu by neměla zůstat bez povšimnutí ani na symbolické rovině, fénix zemře a z jeho popela vzniká nový Phoenix. Je to symbol zkázy jako forma nového zrození, ztělesnění krize jako příležitosti. Článek v The Economist bere na vědomí tento význam s tím, že hospodářský a měnový kolaps pravděpodobně povede k vytvoření globální měny. K tomu uvádí, že "se ještě uskuteční několik dalších velkých kurzových poruch, pár dalších krachů akciových trhů a pravděpodobně i pokles nebo dva, než budou politici ochotni přistoupit na tuto možnost."

„Jak plyne čas, škody způsobené měnovou nestabilitou se budou postupně vršit a vývojová tendence, která způsobuje nárůst škody, promění globální měnu z utopise na reálnou možnost ... Phoenix by pravděpodobně začal jako koktejl národních měn, tak jako dnes fungují zvláštní práva čerpání. Jeho hodnota vůči národní měně poroste, protože lidé si ho zvolí pro jeho pohodlí a stabilitu kupní síly.

To dále posiluje představu o krizi jako příležitosti, která zakládá touhu tvořit globální měnu daleko dříve, než krize, která redukuje služební hovory na jeden. V roce 2000 Paul Volcker, bývalý předseda FED, uvedl, že "máme-li mít skutečně globální ekonomiku, má smysl pouze jediná světová měna", a vedoucí pracovník Evropské centrální banky uvedl, že "bychom mohli jednoho dne mít jedinou světovou měnu, " jako " krok k ideální situaci plně integrovaného světa. " V roce 1998 Jeffrey Garten, bývalý náměstek ministra obchodu pro mezinárodní obchod v Clintonově vládě, bývalý generální ředitel společnosti Lehman Brothers a člen Council on Foreign Relations, napsal článek pro New York Times, v němž vyzval k vytvoření "globální FED" a řekl, že "svět potřebuje instituci, která má ruku na ekonomickém kormidle, když je moře  bouřlivé. Je třeba mít globální centrální banku. "

Globální ekonomická krize jako záminka pro globální řízení

S nástupem světové hospodářské krize v roce 2008 vlivné politické a ekonomické osobnosti začaly vyzývat k budování systému globální vlády, která by byl řešením a prevencí krize. V září roku 2008, uprostřed finanční krize, Garten napsal článek pro Financial Times obnovující jeho volání po globální centrální bance, který nazval "Globální monetární autority". [6] O měsíc později napsal Garten text pro Newsweek, ve kterém říká, že "vůdci by měli začít pokládat základy pro vytvoření globální centrální banky."

V říjnu roku 2008 pak předseda vlády Spojeného království Gordon Brown volal po "nové, Bretton Woods - budování nové mezinárodní finanční architektury na léta dopředu." Brown by chtěl "vidět MMF reformovaný tak, aby se stal Globální centrální bankou pozorně sledující mezinárodní ekonomiku a finanční systém". V tomtéž měsíci, Brown napsal op-ed pro Washington Post, v němž řekl, že tento" nový Bretton-Woods "by měl usilovat o" globálního správu ".

Ten samý měsíc se světoví centrální setkali bankéři setkali ve Washingtonu DC a hlavní otázky, kterým čelili, byly následující:, "zda je na čase vytvořit globální ekonomickou" policii "pro zajištění toho, aby se situace z roku 2008 nikdy nemohla opakovat," a že každá organizace, která má moc dohlížet na globální ekonomiku by měla začlenit zástupce všech hlavních zemí – Spojené národy ekonomické regulace. Bývalý guvernér Bank of England uvedl, že odpověď by mohla být v podobě Banky pro mezinárodní baky (BIS ) – centrální banka pro světové centrální banky – která ve srovnání s MMF, "je více nezávislá a mnohem lépe se s tímto vypořádává, je-li dána pravomoc, aby tak učinila."

První hlavní summit skupiny G20 - skupiny 20 největších ekonomik světa - byl v listopadu roku 2008, uprostřed finanční krize. G20 nahradil G8 při řízení světové ekonomiky. K členským zemím patří Spojené státy, Kanada, Francie, Německo, Itálie, Velká Británie, Evropská unie, Austrálie, Rusko, Japonsko, Jižní Korea, Turecko, Mexiko, Indonésie, Saúdská Arábie, Brazílie, Jižní Afrika, Argentina, Indie a Čína. Světová banka a Mezinárodní měnový fond také pracují přímo s G20, stejně jako Banka pro mezinárodní platby.

V březnu roku 2009 Rusko navrhlo, že setkání G20 v dubnu by mělo "zvážit možnost vytvoření nadnárodní rezervní měny, nebo "super-rezervní měny," a zvážit pro MMF zvláštní práva čerpání (SDR). O týden později v Číně guvernér centrální banky navrhl vytvoření globální měny kontrolované Mezinárodním měnovým fondem, která by nahradila americký dolar jako světovou rezervní měnu, kontrolovanou Mezinárodním měnovým fondem. Místo toho by jako zásobárnu rezervní měny MMF užíval svá zvláštní práva čerpání, vůči kterým by byly stanoveny všechny ostatní měny.

Ve dnech po tomto návrhu americký ministr financí Timothy Geithner, bývalý prezident newyorské FED, řekl Council on Foreign Relations, že "jsme vlastně docela otevřeni k tomuto (čínskému) návrhu . Ale měli byste to chápat spíše jako evoluci, stavění na současné měnové architektuře, než přesouvání se do globální měnové unie."

Koncem března UN panel ekonomů doporučuje vytvoření nové globální rezervní měny, která by nahradila US dolary, a že by šlo o "samostatně spravovanou rezervní měnu".

Po summitu G20 v dubnu 2009 "byly oznámeny plány pro vytvoření nové globální měny, která nahradí americký dolar v roli světové rezervní měny." Bod 19 úřední zprávy vydané G20 na konci summitu uvedl, "dohodli jsme se na podpoře obecné alokace SDR, která bude znamenat 250 miliard dolarů (170 mld liber) do světové ekonomiky a zvýší globální likviditu." SDR, zvláštní práva čerpání, jsou "papírovou měnou vydávanou Mezinárodním měnovým fondem." Jak uvedl Telegraph, "vůdci G20 aktivovali moc MMF vytvářet peníze a začít globální kvantitativní uvolňování ". De facto tak kladou světovou měnu do hry. Ta je mimo kontrolu jakéhokoli suverénního orgániu." The Washington Post uvádí, že MMF je připravena se transformovat "do opravdových Spojených národů pro globální ekonomiku."

Bylo by značně rozšířenou pravomocí jednat jako globální bankéř, který by ovládal bohaté a chudé.  A s větší flexibilitou efektivně tisknout své vlastní peníze bude mít schopnost aplikovat likvidity na globálních trzích, které tak dříve omezovaly hlavní centrální banky včetně amerického Federálního rezervního systému ... Je téměř jisté, že Mezinárodní měnový fond získá hlavní roli v řízení světové ekonomiky. V důsledku toho je Washington připraven stát se centrem moci globální finanční politiky, stejně jako Organizace spojených národů je v New Yorku světovým centrem pro diplomacii.

V dubnu roku 2010 Mezinárodní měnový fond vydal zprávu, ve které vysvětlil, že zatímco SDR pomohou při "stabilizaci" světové ekonomiky, "mohlo by se navázat na předchozí myšlenky a vyvíjet v průběhu času globální měnu ", ale " že k uskutečnění v dohledné době chybí dramatický posun v chuti pro mezinárodní spolupráci." Samozřejmě, že zhoršení globální ekonomické situace - nová velká hospodářská krize - by mohlo tuto " dramatickou změnu v chuti k pro mezinárodní spolupráci" urychlit.

Zatímco MMF tlačil do popředí program světové měny, Banka pro mezinárodní platby (BIS), zůstává skutečným orgánem z hlediska "globálního řízení". Jak časopis MMF, Finance a rozvoj, uvedl v roce 2009, "Banka pro mezinárodní platby (BIS), založená v roce 1930, má centrální a nejstarší ústřední místo pro koordinaci globální vlády." Jean-Claude Trichet , prezident Evropské centrální banky (ECB), přednesl projev na Council on Foreign Relations (CFR) v dubnu roku 2010, v němž vysvětlil, že "významné transformace globálního vládnutí, kterých jsme dosáhli, dnes dokládají tři příklady":

Za prvé, vznik G20 jako hlavní skupiny pro globální ekonomické řízení na úrovni guvernérů, ministrů, hlav států nebo předsedů vlád. Za druhé zavedení Světového ekonomického setkání guvernérů centrálních bank pod záštitou BIS jako hlavní skupiny pro řízení spolupráce centrálních bank. A za třetí, rozšíření Rady pro finanční stabilitu členstvím všech systémově se rozvíjejících tržních ekonomik.

V závěru svého projevu Trichet zdůraznil, že "globální vládnutí je základem pro zlepšení odolnosti globálního finančního systému". V následujícím měsíci Trichet hovořil na Bank of Korea, kde řekl: "Spolupráce centrálních bank je součástí obecnějšího trendu, který přetváří globální vládnutí, a který vyrostl z popudu globální finanční krize, "a že" proto není překvapením, že krize vedla k ještě většímu uznání jeho rostoucího hospodářského významu a nutnosti plné integrace směrem ke globálnímu vládnutí "Ještě jednou Trichet označil BIS a jemu podobné typy"- jako Světové ekonomické setkání a Radu pro finanční stabilitu - jako" hlavní kanál "pro spolupráci centrálních bank."

zdroj: http://www.globalresearch.ca/index.php?context=va&aid=21632

Překlad pro CFP!: Kateřina Kubová

Komentáře