Ukončit financování politických neziskovek u nás nestačí

1/ Je třeba provést kompletní inventuru neziskových organizací v ČR a jejich rozdělení na:

a/ veřejně prospěšné, které se zabývají konkrétní činností toho druhu a

b/ politické neziskovky.

Zatímco těm prvním vymezit konkrétní veřejně prospěšnou činnost, rozsah a místo působnosti, jakož i finanční prostředky potřebné na jejich činnost, tak ty druhé odstavit od jakéhokoliv financování ze státního rozpočtu, ať již přímo či zprostředkovaně.

2/ urychleně projednat, schválit a zařadit do naší legislativy zákon FARA, který se týká statutu, činnosti a kontroly politických neziskovek jako cizích agentů. Není třeba nic vymýšlet, stačí přeložit a opsat tento zákon od USA, příp. vypracovat zákon obdobný. Uvedený zákon:

• zakazuje financování politických neziskovek ze zdrojů státu, a to jak přímo, tak i nepřímo (např. přes jiné příspěvkové či veřejnoprávní subjekty).

• stanoví povinnost vést neziskovky jako cizí agenty,

• stanoví pravidla pro kontrolu financování těchto neziskovek ze zahraničí;

• stanoví povinnost provádění pravidelné kontroly jejich financování vč. jeho zdrojů a

• stanoví povinnost kontroly jejich hospodaření;

V případě nedodržení těchto ustanovení musí být dotčené subjekty ze zákona postiženy, a to vč. jejich vedení.

3/ posuzovat a pravidelně vyhodnocovat, zda činnost politických neziskovek není v rozporu s naším právním řádem a zákonem proti extremismu.

4/ zastavit studijní obory, které produkují absolventy nepoužitelné mimo neziskovky, a to ještě s přispěním státu. Omezit celkově jakoukoliv státní podporu tzv. humanitním oborům, odkud je přetlak těchto absolventů a tudíž i velkovýroba „kádrů“ pro politické neziskovky a zaměřit státní podporu na studia technických oborů a pak dále oborů jako je lékařství, stomatologie a některé další v tomto státě skutečně potřebné resp. nedostatkové.

Není ale nadále možné, aby politické neziskovky za podpory české veřejnoprávní televize konaly akce proti našemu demokratickému zřízení, proti výsledkům demokratických voleb a vyzývaly resp. podněcovaly k páchání této činnosti, která je nepochybně již za hranou zákona, další občany našeho státu. To vše ještě k tomu z daní občanů této země.

Poté, co někteří ministři české vlády chodí „na vedlejšák“ demonstrovat po náměstích proti svému nadřízenému premiérovi a fakticky tak i proti vládě, jejímiž jsou členy, namísto toho, aby své případné výhrady řešili buď politickým jednáním v rámci koaliční smlouvy, nebo odchodem z vlády, lze pouze doporučit, aby premiér zvážil rekonstrukci své vlády a urychleně podal příslušný návrh v tomto smyslu i prezidentu republiky. Jak se mohl premiér již sám osobně přesvědčit, odkladem řešení problémy nevyhnijí, nýbrž nabobtnají.

Občané našeho státu si musí naopak vybrat, zda chtějí mít silný stát, který udrží pořádek, či zda chtějí jeho rozval se všemi důsledky, o nichž často nemají ani představu. Tu ale nabydou, když si uvědomí, jak začal „majdan“ na Ukrajině, co z původního důvodu (boj proti korupci) vyřešil a kam se dostala Ukrajina dnes. Opravdu ji chceme následovat?