Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Jak se po pirátsku zvou teroristé do Prahy?

Hodnocení uživatelů:  / 8
NejhoršíNejlepší 

Jednoduše. Stačí dosadit za purkmistra ideově šáhnutého medicinmana - dostatečně hloupého politického analfabeta. Taky liberálně-individualistického narcise, co sám sebe má za hybatele událostí, jimiž je však podivnými loutkovodiči vláčen a dirigován. Pan primátor Hřib je k politování podoben pohádkovému králi Já I. před tím, než prozřel. Prozření však na pražském magistrátu kohortě pirátů ať už názvem nebo jen osobnostním nastavením určitě nehrozí. Ani konšelům ani jejich šéfovi.

Na pražských radnicích je docela přecvokováno.

  • jak-se-po-piratsku-zvou-teroriste-do-prahy

Poslední dny si naše hlavní město dopřálo další oficiální špílec Ruské federaci. Po vzoru famílie Kolářů, co má nyní v pachtu pražskou Šestku a rozhodla se vyhlašovat bezzubou válku Rusku nezákonnou likvidací památníku maršála Koněva, po vzoru fetujícího psychopata Novotného, který v roli starosti městské části Řeporyje svoji osobní nenávist k Rusku demonstroval i harcováním na multikáře před Ruské velvyslanectví sprostě potom urážeje i Rusko, jeho prezidenta a vládu v přímém přenosu, napadlo i politického dětinu Hřiba, že by se měl také v klubu největších pražských pitomů řádně „akreditovat“. Povedlo se.
 
Pražané (za něž přece primátor oprávněně hovoří..., nebo ne?) se rozhodli přejmenovat náměstí Pod kaštany, kde má sídlo Ruská ambasáda, na náměstí Borise Němcova. Na „slavnostní akt“ přejmenování pozval Hřib i ruského velvyslance Alexandra Zmejevského, jenž však pubertální Hřibův nápad ani nekomentoval, prostě jej ignoroval. Jediná nepříjemnost, co velvyslanectví Hřibovým aktivismem vznikla, je nutnost výroby nových razítek a hlavičkového papíru s adresou nového znění. Prý se ta nová bude Rusům líbit, děl pro natěšená média pan primátor nejapně a prý též nezaznamenal žádné negativní reakce ze strany Ruské federace. No bodejť! Pražskou švejkovinu okomentoval lapidárně jen mluvčí prezidenta Putina Dmitrij Peskov s vírou, že podobnou péči bude Praha věnovat i památníkům padlých sovětských vojáků při osvobozování hlavního města.
 
Číně a Rusku už Hřib válku vyhlásil. Teď tedy i Islámskému státu?
 
Pojmenování náměstí po zavražděném ruském opozičním politikovi Borisi Němcovovi Rusům nikterak na překážku nebude. Jen ten kontext, že vzniklo v období bezbřehé kampaně za falšování dějin a stupňované rusofóbie ze strany rasistických evropských elit, bije do očí. Boris Němcov nebyl jen opoziční politik, ale též bývalý ruský vicepremiér, jemuž stačil rok pobytu ve funkci, aby s pomocí ruského otce privatizace Anatolije Čubajse poslal ruskou ekonomiku na dlouhá léta do kolen a téměř se mu povedlo i rozbití jeho vlasti podobně, jak jsme to „úspěšně“ s našimi elitami zvládli my v případě Československa.
 
Jelikož pan Němcov špatně snášel své odstavení od moci, když už jej jednou jmenovec Jelcin představoval jako budoucího prezidenta, „opozičníkoval“ vždy a všude, nenechal na ruské demokracii nit suchou. Nakonec se pustil i do tak choulostivých témat, jako je feudálně vedená a trpěná součást Ruské federace – Čečna a její nevyzpytatelní, islamističtí (avšak „umírnění“) bejové z rodů Kadyrovovů, Alchanovovů, Dadajevů a dalších. Ti se perou o hubenou kost s wahhábisty a stoupenci Islámského státu od konce druhé čečenské války dodnes. Němcov všechny strany konfliktu kritizoval (oprávněně) a permanentně, tudíž jej nechali 27.2.2015 v Moskvě tak nějak rázně po kavkazsku umlčet, totiž zastřelit.
 
Ruská policie jednala profesionálně a rychle, justice též. Pachatel, Čečen Zaur Dadajev bude v ruském vězení pobývat dvacet let, jeho čtyři čečenští spolupachatelé užijí dobrodiní převýchovy v rozpětí jedenácti až devatenácti let. Jak Němcovův přítel a opoziční politik Ilja Jašin, tak i advokáti pozůstalých jednotně označili za objednatele vraždy „prezidenta“ Kadyrova. Dá se tak vlastně říci, že přejmenování náměstí Pod kaštanay na Borise Němcova je vlastně i výrazem uznání rychlé reakce ruských kriminalistů, kteří profesionálně a promptně případ vyřešili, jakož i ruské justici, co vrahy po právu odsoudila. Také je to ovšem veřejné vyhlášení války vrahům a objednatelům vraždy, což berou kavkazské národy a jeich islámští imámové co nejvážněji. Lze pochybovat, že tyto souvislosti jsou slovutnému rusobijci a primátorovi Hřibovi snad známy.
 
Alej Anny Politkovské? Další facka Kavkazu, jen do nich do islamistů...
 
Podobně se to má i s dalším přejmenovávacím aktem aleje Na Stromovce, která nese od téhož dne název Anny Politkovské. Inu, proč ne? Tato americká novinářka s ukrajinskými rodiči v sovětských službách se narodila v Americe, vystudovala, působila i zemřela v Rusku, kde je pochována. V listu Novaja gazeta pravda kritizovala reálie ruské vnitřní politiky, také dění v odštěpeneckých donbasských republikách, ale hlavně a nemilosrdně opět praktiky čečenských vládnoucích mafiánů. Popisovala metody a mučírny Ramzana Kadyrova, které zdědil po svém otci, rovněž „prezidentu“ Achmatu Kadyrovovi. Syn Ramzan jí v roce 2004 v rozhovoru řekl, že je „nepřítel a měla by být zastřelena“.
 
Dne 7. října 2006 v den narozenin Vladimíra Putina byla investigativka zastřelena ve výtahu ve vlastním domě. Vyšetřování proběhlo opět rychle, tentokrát však došlo snad i díky dlouhým prstům čečenské mafie k protahování soudnímu. Nicméně – pachatel, bývalý policista Dmitrij Pavljučenkov byl odsouzen na jedenáct let vězení, tento trest dosud neodpykal. Před soudem v roce 2013 stanuli i spolupachatelé a podílníci na vraždě čečenští bratři Ibragim, Rustam a Džabrail Machmudovovi, jakož i jejich bratranec Lom-Ali Gajtukajev.
 
Takže pojmenování pražské aleje po novinářce a nositelce mnoha ruských i zahraničních novinářských cen je možno chápat jako jakousi poctu její práci a výraz opovržení pro její islamistické vrahy. Tedy ty, které dopadla ruská policie a odsoudila ruská justice, stejně jako v případě Borise Němcova.
 
Přece jen však mezi oběma in memoriam poctěnými jakýsi rozdíl patrný bude. Po Anně Politkovské zůstala její práce, po Borisi Němcovovi stovky miliónů korun, o něž se jeho čtyři  potomci mohutně právně utkali. Žana, Sofia, Dina a Anton si dělili pozůstalost, k níž Boris Němcov přišel dle vlastních slov díky „spekulacím a výhodným investicím“. Velmi úspěšná prý byla Žana, to je ona dcera, která tak dojatě a odhodlaně promlouvala k hrstce pražských hřibů v onen slavnostní den. V den, kdy pan primátor poněkud odklonil zájem kavkazských islamistů od rodiny Borise Němcova a tak trošku je možná pozval do Prahy.
 
 
Svatopluk Otava, komentátor ANS

Facebook komentáře