Žijeme v éře, ve které pravda nemá valnou váhu. Mocní si vystačí s propagandou, která je při prosazování zájmů praktičtější, neboť z pestré nabídky informací pracuje s těmi, které se hodí, a nehodící se škrtá. V běžném životě platí, že propaganda vítězí. To až z historického odstupu se buďto propaganda nahlíží jako pravda anebo se zpětně definovaná pravda stane soudobou propagandou. S pravdou jsou a vždy byly jenom problémy, jak to skvěle vystihuje lidové rčení „pro pravdu se každý nejvíc zlobí". Převažuje názor, že pravda neexistuje, respektive že každý má tu svou…

Mistr Jan Hus je vynikající postavou české historie proto, že pravda, které se tvrdošíjně držel je cosi exkluzivního, vzácného, výjimečného, něco lepšího, co není pro každého. Hus, který žil v pravdě dostal u koncilu šanci zemřít ve lži. Nebylo mu to dost dobré. Svou volbou inspiroval řadu lidí, žijících ve lži, aby zemřeli v pravdě. Ale také aby se nekrčili, nenechali se uplatit, aby si v pravdě podrželi hrdost, sebeúctu, úroveň a především víru. Lhářům odjakživa patří současnost. Komu je ale současnost málo a zajímá se o věčnost, se lží nevystačí. Osvobozuje jen pravda.