Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Edvard Beneš a ČSR stále leží Habsburkům v žaludku i o vánocích

Hodnocení uživatelů:  / 2
NejhoršíNejlepší 

Na hod Boží Lidové noviny přinesli prohlášení Karl von Habsburga, vnuka posledního rakouského císaře Karla I. Proč a kdo usoudil, že to je zajímavá zpráva pro českého čtenáře, mi není jasné. Mimo jiné nám Kárl přes média – Lidové noviny, kterému poskytují pravidelně prostor k vyjádření: „Benešovy dekrety jsou dnes zcela zastaralé.

  • edvard-benes-a-csr-stale-lezi-habsburkum-v-zaludku-i-o-vanocich

Vnitřně i z hlediska jejich dopadu. Úplně ztratily ducha doby,“ prohlašuje kupříkladu o dekretech týkajících se odsunu německé menšiny po druhé světové válce. I v tomto názor Karla von Habsburg navazuje na jeho otce, o kterém jeho životopisci hovořili přímo jako o Benešově osobním nepříteli. „Můj otec byl mužem pevných zásad,“ tvrdí Karl von Habsburg, který je v současnosti hlavním reprezentantem habsburské rodiny. Podle něj jsou jisté základní principy, které je nutné vyznávat. Zvláště se to týká lidských práv. „Je možné třeba říci, že jsou dělitelná? Můžu říct, že pro některou skupinu platí a pro jinou ne? Na to jsou různé názory. Můj otec jasně říkal, že jisté základní principy platí pro každého člověka v každé zemi. Beneš tento názor zřetelně nesdílel,“ zdůrazňuje Karl von Habsburg.

V minulosti také pro časopis Der Spiegel tato feudální katolická fosílie prohlásila, že „umělé útvary jako Československo, Irák a později Jugoslávie se staly zdrojem politického nebezpečí“. Slova chvály pak má pro bývalého českého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga – jak jinak, Černohorci vždy věrni sloužili Habsburkům a byli nástroji a exponenty jejich politiky. Pak se dovídáme důležitou zprávu, že současný syn Kárla sní o kariéře pilota formule 1. Tolik Lidové noviny. Opravdu nevím, zda jde spíše o pokleslý bulvár, nebo další skrytý štvaví útok na českou státnost a národ. Celý článek zde: http://www.lidovky.cz/kapra-nejim-rika-habsbursky-kral-do3-/lide.aspx?c=A131223_224841_lide_oka#utm_source=rubrika.lidovky&;utm_medium=text&utm_campaign=hlavnizpravyBsloupec.rubriky.clicks

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Čistě laicky se člověk může ptát, proč nějaký rakouský feudál má takový prostor v českých médiích a sděluje českému národu na Boží hod své otřepané ohrané gramofonové desky se svou nesmířeností se stavem doby, kdy už není neomezeným vládcem – hlavou pomazanou – katolickým „bohem“ vyvolený panovník Habsburské monarchie nad podřadnými slovanskými národy. To nemají média jiné zprávy, než výroky kdejakého zamrzlého elitářského feudála? Je zajímavé si všimnout jedné shody mezi postoji otce rakouského občana Karla a postoji A. Hitlera k našemu panu prezidentu Dr. E. Benešovi, oba jej nenáviděli až za hrob, považovali jej za nepřítele číslo jedna. Zajímavá shoda těchto elitářů. Nebudu se už vyjadřovat k faktům o dekretech prezidenta ČSR, ale jenom k používanému myšlení a rétorice, která vykazuje u těchto lidí chorobné rysy. Věta, kdy něco v minulosti je z dnešního pohledu zastaralé – je opravdu informativní. Dekrety ale upravovali poměry v určité době, která měla své příčiny a oprávnění včetně mezinárodního rámce. Takové vyt lze tvrdit o všem v minulosti, že z dnešního pohledu to je „zastaralé“. Například i Mnichovská dohoda, nebo dokonce rozpoutání 1. světová války za imperialistické zájmy Rakouska – Uherska je jaksi „zastaralé“. To současně nic nemění na tom, že tyto dekrety jsou pro danou dobu platné a nezpochybnitelné. Dále pokud vyskytne právní akt, který by byl s nimi v rozporu, jsou dekrety platné i dnes. Běžně s nimi pracují i české soudy při vydávání majetků církvím. Tvrdit, že jsou neplatné, jak nám vnucoval neúspěšný kandidát Černohorec v TV před celým národem je prostě jenom přání těchto nepřátelských skupiny české státnosti a národu, jako jsou Habsburkové a pobělohorská cizí šlechta a naši bývalí spoluobčané, kteří v září 1938 v 90% přijali říšské občanství nacistického Hitlerova státu a jeho politiku a tak zradili demokratické ČSR – byli za své zločiny pak odsunuti v souladu s mezinárodními dohodami vítězných mocnosti protifašistické koalice. Navíc jeden z dekretů zrušil i používání šlechtických titulů v našich zemích. Tím pro nás Kárl Habsburk není český „král“, jak píši Lidové noviny, ale zcela obyčejný bezvýznamný rakouský občan, který nemá s ČR nic společného. Proto také ani jiný Kárl – ten náš, kterého jeho rakouský jmenovec tak obdivuje je také u nás občan Černohorec a nikoliv „kníže.“

Pak nastává dnešní klišé o jednostranně chápaných „lidských právech“, které umožnují ve skutečnosti jsou demagogickým nástrojem pro ospravedlnění zločinů a vydávání oběti za zločince a zločince za oběti. Mimo jiné nezapomínejme, na čí straně kdo stál a z čích úst nejvíce slýcháme o „porušování“ „lidských práv“. Rakouský císař Karl stál na straně těch, co rozpoutali imperialistickou 1. světovou válku a tak jako „hodný vládce“ pomáhal „svému“ lidu aby se stali obětí této imperialistické války. Kolik Čechů padlo jako oběti v 1. světové válce a za zájmy Habsburků, kteří byli císaři Rakouska-Uherska. Každá i malá obec má nějaký pomník svých padlým v této válce, stačí projíždět jakoukoliv českou menší vesnicí. Ano, a proti tomu Češi a Slováci bojovali za 1. světové války, bojovali proti tomuto jim vnucenému útisku nerovnoprávných druhořadých národů pod nadvládou Němců a Habsburků, pod vládu katolických monarchistů – rodiny Habsburků. Edvard Beneš společně s TGM a RŠ vyhlásili národně osvobozující boj za samostatný stát v podobě Československa proti Habsburkům a RU na výročí upálení Mistra Jan Husa. S podporou našich legií v Rusku a Itálii byla tak po porážce iniciátorů 1. světové války Německa a Rakouska-Uherska obnovena naše novodobá státnost – samostatné Československo. To je ve skutečnosti to, co do dnešních dnů leží v žaludku potomkům Habsurků. Ztratili neomezenou moc nad českým národem a jinými porobenými slovanskými národy. Tak mohla vzniknout samostatné státy Československo a Jugoslávie.

Tyto státy pak Kárl považuje za „umělé státní útvary“ a srovnává je s takovým státem jako je Irák. Obdivuhodné. A čím tyto státy jsou „umělé?“ To Kárl neříká. A Rakousko-Uhersko, které bylo zváno „žalářem národů“ zřejmě nebyl „umělý státní útvar“ podle čeho a kdo má právo usuzovat, co je a nebo není „umělý“ státní útvar, a v čem ta „umělost“ spočívá a v čem spočívá ono politické nebezpeční, také neříká. Velmi podobně se o Češích a jejich státě vyjadřoval i Hitler a nacistická propaganda, která také ČSR, demokratický ostrov uprostřed autoritářských režimu v tehdejší Evropě označovali za příčinu nestability a války, dokonce ČSR nazývali „lžistát“, „benešův zmetek“, a Čechy za „bolševickohusitské“ hordy či „válečné štváče“, apod. Ano, Kárl to řekl uhlazeněji, jak se na aristokrata sluší.

Titulku: Česko mě láká, ale kapra nejím, jak sám Kárl říká, můžeme si myslím zcela věřit. Čechy vždy lákali všechny usurpátory Evropy – leží v jejím srdci a to jak geografickým, tak duchovním. Už Bismarck, velký sjednotitel Německa věděl, že kdo ovládá Prahu a Čechy, ovládá Evropu. To, že kapra není je jasné, kapr je jídlem nás plebejců a je to lidový zvyk, nic pro „šlechtu“.

Stále platí, že zatím nejdelší období ztráty státní svrchovanosti a národního útlaku jsme se dočkali pod 300 letou nadvládou Habsburků s jejich převážně německo – rakouskou klientelou a jejich katolickou kohortou. To je fakt. Na konci Habsbursko-katolické nadvlády zbylo z českého národa jen na několik set tisíc negramotných nevolníků a sedláků a jenom hrstka inteligence. Byl doslova zázrak, co se podařilo národním buditelům. Právě za 1. světové války naši političtí představitelé dospěli k přesvědčení, že není jiné cesty než vyhlásit válku Habsurkům a chtít výhradně samostatnost, neboť byli známi zamýšlené plány Rakouského velení, které počítalo s tím, že po válce budou všechny jiné než německé národy prostě pogermanizovány. Současně cíleně posílali Čechy a Slováky a jiné slovanské národy do předních linií aby tam byli potravou pro kanóny a bojovali za německé a rakouské zájmy. Moji oba pradědové z otcovy strany desertovali s armády R-U a připojili se k československým legiím v Rusku a Itálii. Bratr mé prababičky z matčiny strany vedl proti rakouským důstojníkům největší vojenskou vzpouru na našem území – byl za to Němci popraven.

Pokud bychom srovnávali tři největší totality a nesvobody v české historii: habsbursko-katolickou, německo-nacistickou a moskevsko-komunistickou s jejich dopady, srovnání je zřejmé.

Facebook komentáře