Zvláštní úkoly senátora Fischera

Bylo účelné mít s tím člověkem dobré vztahy. Měl důležité slovo při schvalování služebních cest do zahraničí – a nejenom západního – a také při návratu, kdy mu vyslaní pracovníci skládali účty. Popisovali s kým a proč se setkali, o čem mluvili a podobně. Nebylo radno nějaké setkání „zatloukat“, protože i v cizině, nebo právě v cizině, měla tajná služba své lidi a spolupracovníky,

Ty doby jsou za námi, řeklo by se. Stačí v zahraničí splnit služební úkol, a ostatní je vaše věc. Nemusíte se o ní v zaměstnání nikomu zpovídat. Anebo, jste- li „úhonný“ a proto důvodně v hledáčku tajné služby, potom vás po návratu vyzpovídají na patřičném místě, ne v podniku.

To je pravda. Ale výjimky takového zájmu, co jste „venku“ dělali, přesto existují.

Nebýt pořadu Máte slovo, který byl opět jednou z už standardních televizních „dohadovaček“ o tom, kdo osvobodil Prahu a jak moc nám hrozí nebo nehrozí rudá nebezpečí z Kremlu a Pekingu, nedozvěděl bych se zajímavou věc, kterou „prásknul“ přítomný poslanec Luzar na spolu debatéra senátora Fischera. O něm je známo, že kontinuálně varuje před zasahováním obou zemí do našich záležitostí a mediálním ovlivňování našich občanů, kteří jsou po takových manipulacích ochotni Ruko a Čínu dokonce akceptovat. Poslanec Luzar se zmínil o tom, že Fischerova usilovná snaha po odhalování čínského nebezpečí vyústila mimo jiné i v to, že různým úřadům státní správy i samosprávy zasílá dotazník o cestách do Číny, který je ještě podrobnější, než jaký lidé museli vyplňovat na Zvláštních úkolech kdysi.

Z pozice šéfa zahraničního výboru Senátu se cítí být oprávněným vyšetřovatelem návštěvníků Číny. Někým jako byl strážmistr Flanderka v Putimi – dalo by se zlehčit, pokud by nešlo o vážnou záležitost.

Nečtu internetový deník komunistické strany, ale nikde jinde, než právě tam o onom Zvláštním dotazníku senátora Fischera nepsali. Tak prosím ZDE.

K tomu už se nedá dodat nic. Snad jen to, že senátor Fischer pod hlavičkou parlamentní komory provozuje soukromou kontrašpionážní službu.

Autor: Jan Dvořák

Zdroj: https://jdvorak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=751458