Přestože dlouho převládala komunistická verze o zinscenovaném zapálení samotnými nacisty, účast van der Lubbeho se dnes považuje za prokázanou. Nacisté tehdy pouze mimořádně rychle zareagovali na tento dar seslaný z nebes. Göring v záři plamenů prohlásil, že „všechny komunisty musíme pověsit ještě dnes v noci“. Následovalo masové zatýkání naprosto všech režimních oponentů, likvidace ústavních práv a cesta k nacionálně-socialistickým radostným zítřkům byla otevřena. Je to přehnané, ano – nic z toho se u nás přece nestalo. Nikdo se nechopil příležitosti k totální demontáži lidských práv, nestaví se pracovní převýchovné tábory, parlament neschvaluje ve zrychleném řízení ochrannou vazbu pro islamofoby, vše zůstalo při starém. Prozatím.
Protože já si nemohu pomoct, někde úplně vzadu to tam prostě cítím. Doba je naprosto jiná, souhlasím, Evropa mezi dvěma válkami a současný Bruselland, je nebe a dudy. Ale lidé jsou bohužel pořád stejní. Kolikrát už „spořádané“ společnosti ve jménu něčeho postavily mimo zákon ty takzvané názorově nepřizpůsobivé? Kolikrát už se stavěly pro kacíře hranice, gulagy, gheta, nebo se jim alespoň našívaly žluté hvězdy? Jsem si celkem jistý, že kdyby to jen trochu šlo, vezmou to neomarxisté pěkně od podlahy, jak za starých časů. To by bylo, abychom z vás ty fobie a nerovnosti pěkně demokraticky nevytloukli, náckové jedni zakuklení, za střední třídu převlečení. Zatím to bohudík nejde, alespoň ne takovým fofrem, jako ve třiatřicátém. Paradoxně toho, z čeho permanentně obviňují nás, mají oni sami v sobě víc, než by bylo zdrávo.
Když se k těm dvěma svatokrádežným skutkům přidalo posléze posprejování několika nenávist zdarma nabízejících kvelbů, dosáhly orgie obrany demokracie před fašismem vrcholu. Praha vyšla do ulic, a v počtu asi 500 mimoňů skandovala, že se nebojí. Ministr utiskovaných Dienstbier žádal, aby se ohrožením státu zabývala vláda, primátorka Krnáčová osobně umyla jednu dlažku u kavárny a zalitovala, že kromě městské policie nevládne Praha nějakými údernějšími jednotkami. Premiér Sobotka jako obvykle vyjádřil názor svých poradců. Ti se domnívali, že pobodaný muslimský aktivista, vypálení říšské Kliniky a tyto poslední bezprecedentní útoky na podstatu demokracie spolu úzce souvisí a policie jistě všechny nácky polapí. Ministr kultury se jako pravý křesťan zaradoval, že policie zásahem zhůry prozřela a šetří znesvěcení chrámů bez nenávisti jako podněcování k nenávisti, za což lze pachatelům naložit větší pálku. Už fakt chybělo jen stanné právo a mobilní lidové soudy.
Policie Bohouše nezklamala a věc důkladně šetří. Jako první vyšetřila, že se chudák aktivista pobodal pravděpodobně sám. Mainstreamová média, která mučedníka demokracie stvořila, se k policejnímu rezultátu staví se zjevnou nechutí. Nejdříve všichni užuž viděli vlát nad Hradem prapor se svastikou, a teď se najednou spokojí s prostým konstatováním faktu, že věc byla odložena. Maximálně přidají komentáře ve stylu „kdo ví, jak to bylo“. Server Aktuálně.cz, jenž prostřednictvím klávesnice pana Fendrycha vypustil do světa poblijon s názvem „Pobodaný muslim v Praze: Výsledek dlouhodobé protiislámské, protiuprchlické masáže“, reagoval pouze další perlou. Fendrych sám prozatím mlčí, zjištěné skutečnosti jsou zřejmě pod jeho rozlišovací schopností. Na dalším obzvláště vypečeném serveru Neovlivní.cz, se jakýsi „expert“ nechal slyšet, že „novináři přece jen dělali svou práci, když o incidentu informovali a nelze jim vyčítat, že se nechali napálit.“ To nebylo informování, ale dezinformování spojené s manipulací veřejného mínění, s novinařinou to nemělo společného nic.
Proč teď nikde nečtu články tepající snahu rozvrátit společnost cílenou manipulační akcí dvou levicových dobroserských extremistů a žádající vládní zásah proti těmto snahám uměle polarizovat národ? Když jim všem tak jde o boj proti extremismu, proč téměř nikdy nepíší o tom levicovém, který u nás podle zprávy ministerstva lásky dominuje? O zapalovaných policejních i soukromých autech, o teroru vůči živnostníkům, o nahlašování bomb a otrav pokrmů, o porušování vlastnického práva, o potlačování práv druhých a nenávistných projevech vůči nositelům odlišných názorů by se přece dali psát tak nádherné články a komentáře pane Fendrychu. Ale moc se jich nepíše, protože smažky přitom všem drží cedule „Refugees welcome“ a „HateFree“.
„Pobodaný muslim“ je tedy out a o tom, jak to bylo ve skutečnosti, pro mne osobně nejlépe vypovídá prohlášení obou aktérů kauzy, že „jim právník radí, ať to nechají být“. Úplně vidím v barvách, jak nějaký právnický vykuk odhazuje dobrovolně do popelnice případ policejního pochybení, nebo přímo zneužití pravomoci v takto pikantním a sledovaném případě, aniž by tu zlatou žílu vytěžil úplně do mrtě. Pokud by ovšem nevěděl, že klient nemá šanci. Že oběť při konfrontaci nepoznala údajné útočníky, také leccos napovídá. Obvinit imaginárního potetovaného svalovce s vizáží akademika z identikitu je jedna věc, a reálnou osobu druhá, za to už by hrozil trestní postih, což Issakovi T. jeho smířlivý pan advokát evidentně rovněž objasnil.
Co se týká zbývajících dvou „mučednických případů“ útočících na samotné základy právního státu, jsem rovněž optimistický. Vyšetřování „vypálení“ Kliniky a sprejové „podnícení k nenávisti“ kaváren kam lze vstoupit bez obav, plus jedné podprsenkárny rovněž pro všechny, bude se slušnou pravděpodobností také odloženo. Nikoliv proto, že by se skutek nestal, ale proto, že pachatele se nepodaří odhalit. Neexistující útočníci z nenávisti se totiž odhalují poněkud obtížně, pokud ovšem nemáte po ruce nějakého toho van der Lubbeho.
zdroj:http://dfens-cz.com/reichstag-prozatim-nevzplanul-pobodany-muslim-se-pichl-o-svou-rybicku-sam/
