Facebook cenzuruje kandidáta na senátora Kurase! Cenzorům se nelibí pravda o úpadku Evropy ...

 

Jako malé odbočení se přiznám, že Facebook a já se vzájemně nesnášíme. Před nějakými osmi lety mě na něj někdo navedl. Vydržel jsem to s ním tři dny, než jsem si spočítal, o kolik mě okrádá času a kdo všechno mně leze do soukromí. Tak jsem z něho po anglicku zmizel. V posledních pár letech sleduji zprávy o jeho ochotném cenzurování všeho, co je nepohodlné vládnoucím elitám a zaznamenal jsem, že v Německu na příkaz paní Merkelové a pod dozorem bývalé agentky Stasi paní Kahane a pod hrozbou půlmiliardové pokuty vymazává příspěvky po statisících. Vnímám jej tedy jako nepřítele svobody a zařekl jsem se, že s ním nebudu mít nic společného.

 

Pak přišli volební mudrcové s příkazem bez Facebooku do kampaně ani ránu, a už jsme jen čekal, jak dlouho mu potrvá, než si mě najde. A našel.

 

O vymazání článku jsem tam napsal krátký tweet a odkázal jsem čtenáře na Platformu západní civilizace, kde zůstával. Tato zpráva zmizela taky. Napsal jsem ji znovu, pečlivě se vyhýbaje slovům, která by rozzlobila nějakého toho algoritma. Tentokrát zpráva zůstala, čtenáři si článek nacházeli na Platformě.

 

Protože v tu dobu jsem seděl u svého alternativního počítače v Londýně, vzal jsem nejprve na vědomí možnost, že mě vymazal místní algoritmus londýnský, který toho už vymazává mnohem víc, než ten český. Asi tam našel nějaké závadné slovo, které bylo stejné i v češtině.

 

Ale pár hodin na to mně přišel takovýto mail:

 

„Protože vás podporujeme ve volbách do senátu, rádi sdílíme Vaše rozhovory a příspěvky. Dneska na Facebooku probíhá čistka, a tak nám zmizel Váš rozhovor z Parlamentních listů.“

 

Následovalo několik dalších e-mailů a FB tweetů typu „Dnes zase Facebook řádí“.

 

Čekal jsem, jak rychle opět zařádí u mě. Ale klid, už třetí den, a jinde prý stále řádí. Asi si zjistil, že tato jeho neprozřetelnost mně zpětinásobila počet čtenářů.

 

Z toho plyne poučení, že i geniální algoritmus se může přepočítat.