Velká církevní loupež ve spolupachatelství s (převážně pravicovými) politiky.

Samostatnou kapitolou je však římskokatolická církev, která z celkového objemu náhrad 59 miliard, obdrží celých 80 % tedy 47,2 miliardy Kč. To by ještě nebylo to nejpodstatnější, mnohem důležitější je skutečnost, že přes dlouhodobé volání veřejnosti, nebyla v rámci přijetí zákona o církevních restitucích opět (zdárně pro církve) pozitivně vyřešena odluka církve od státu!

Protože však stát vrátí 56 % majetku naturálně, bude první 3 roky(2013-2016) nadále přispívat ze státního rozpočtu na mzdy duchovních a administrativy těchto církví plnou částkou jako doposud, tedy 1,5 mld. korun ročně (většina těchto peněz jde na platy duchovních, pouze 6,5 % na provozní náklady a opravy církevního majetku. Od 4. roku (2017) se má částka každoročně snížit o 5% (tj. o 75 mil. Kč první rok, 71,25 mil. Kč druhý rok, 67,68 mil. Kč třetí rok atd. ).

To znamená, že autorům zákona o církevních restitucích se (zcela jistě bez vedlejších úmyslů a nedej bože nějakých požitků) podařilo oddálit tolik potřebnou úplnou majetkovou odluku mezi církvemi a státem v Česku, ke které dojde až v roce 2030, tedy po 17 letech. Proč asi, nechť si čtenář odpoví sám, ale „opravdu nic nečestného“ v t om nehledejte!!! Navíc vyplácení ročních náhrad za nevydané nemovitosti skončí až v roce 2043, tedy po dlouhých 30 letech (zřejmě si vzali vzor ze stejně dlouho trvající 30ti leté války). K tomu je samozřejmě zapotřebí také připočítat bonus podle míry a výše inflace. Podle předběžných výpočtů a prognóz by tak celkový objem finančních prostředků se započtením predikovaného vývoje inflace v Česku do roku 2043 mohl pro církve znamenat přísun celkem 96 mld. korun, tedy cca o 21 mld korun více, než je vypočítaný celkový objem restitucí. A to není vůbec málo.

Za pozornost stojí především kritizovaná výše nároků na náhradu za nevrácený majetek, které jsou v přepočtu na jednotlivého člena nepřiměřeně vysoké, stejně jako skutečnost, že jsou vypláceny finanční prostředky i těm náboženský subjektům, které v inkriminovaném období neexistovaly (např. Apoštolská církev) nebo jim žádné majetky nebyly zabaveny. Jak tvůrcům zákona, jeho schvalovatelům, ale vlastně i stávajícím pravicovým politikům nevadí, že jsou tím porušována lidská práva v případě nespravedlivého, nakládání a přerozdělování majetku ve vlastnict ví státu, ale i neoprávněné zvýhodňování náboženských subjektů na úkor státu, na jehož majetku mají svůj významný podíl i občané ČR, že došlo a nadále dochází k poškozování občanů České republiky, s jejichž majetkem je zcela protiprávně nakládáno. Co víc, žádný politický nebo státní orgán se proti tomuto bezpráví nebrání.

Skutečnost, že i Ústavní soud vyslovil s církevními restitucemi souhlas (žel rozdílem jednoho jediného hlasu 7:6) neznamená, že neexistuje jiná možnost se domoci práva občanů, kterým jsou protiprávně odebírány státní finanční prostředky, na kterých se svými daněmi od r. 1948 do dnešních dnů podíleli. Nápravu v těchto záležitostech sice slibovala ústy předsedy B. Sobotky sama ČSSD ve svém volebním programu, ale jak skutečnosti nasvědčují, zůstalo jako vždy jen u velkohubých slov. Titulek článku tedy plně vystihuje podstatu církevních restitucí jako velkorysé církevní loupeže majetku občanů ČR za vydatné asistence politiků.

Jiří B a ť a , 28. prosince 2016