Páně Dukovo zbožné přání. Opravdu „zbožné“?

To ovšem není zdaleka vše, k čemu má připomínky. Přestože „kontrolní činnost“ komunistů zesměšňuje, resp. bagatelizuje, neopomene poznámku, že se touto činností snaží skomírající komunistická strana zviditelnit! Opak je však pravdou, panu kardinálovi vadí, že je KSČM vždy všude a pořád do něčeho rýpe. Pan kardinál si dal dokonce tu práci, že se zabýval statistikou vývoje počtu členů od r. 1945 do dnešních dnů. Hlavně zdůraznil nárůst členů v r. 1945 ,čemuž dává poněkud ironizující nádech v tom, že tito lidé vstoupivší do KSČ „nabrali správný vítr“. No, asi má pravdu, on před tím „větrem“ nejspíše zalezl , aby se náhodu nenachladil při budování válkou zničené země. Vysmívat se, to by panu kardinálovi šlo, zmínit však, že i křesťané a věřící šli dobrovolně budovat lepší život, než který prožili ve válce resp. před ní, mu jaksi nepřijde potřebné. Možná proto, že i věřící se stali řadovými členy KSČ, “někteří” se dokonce zapojili do činnosti v rámci Národní fronty, aby plnili úkoly ÚV KSČ! Čísla a statistika by panu Dukovi šly, mnohá jiná, podstatná fakta z té doby už méně, ne-li vůbec!

Tím však statistické konstatování nekončí, jeho výpočty jsou daleko důkladnějš, neboť končí strohým konstatováním, že KSČM je, vzhledem k věku členů na úbytě, členové vymírají a že je tedy dost reálná naděje, že během 6-8 let by již měli hrát v politice marginální roli. Závěr je pro pana kardinála velmi povzbuzující: komunisté jsou na vymření, tudíž se stávají “ohroženým druhem”. To je velký posun v myšlení a názoru pana kardinála, když už dnes komunisty považuje za “ohrožený” nikoliv “ohrožující” druh!

Aby toho nebylo málo, se zjevnou škodolibostí se ještě zmiňuje o partnerovi, který s nimi táhne do boje proti částečnému napravení křivd vůči církvím a náboženským společnostem, tedy hnutím Úsvit, které svými 8 členy zcela jistě významně tento boj podpoří! Od pana kardinála lze v poslední době zaznamenat samé srandičky, veselou mysl, neřku-li dobrou náladu. Nemohu se však zbavit dojmu, že ta spokojenost není upřímná, protože pokud by pan kardinál se svým společenstvím byl (byli) skutečně spokojen(i), zcela jistě by se nepozastavoval nad nespokojeností, obavami a “kontrolní činností” KSČM, která mu, jak se říká, dost leze ne nervy!

Pan Duka také vyslovil obavy, kolik finančních prostředků muselo stát poslaneckou sněmovnu ono mimořádné jednání o církevních restitucích, které prý mohlo být projednáno v normálním parlamentním provozu. Tedy, radit by pan kardinál uměl, jenže všechno má své důvody. Pan Duka v běžném projednávání vidí možný nezájem sdělovacích prostředků, ale pravda je úplně jinde. KSČM věnuje této problematice seriózní pozornost a zájem, protože tím plní přání občanů, kteří jednak s restitucemi od samého počátku nesouhlasí a když už, tak ať už jsou pprováděny správně a poctivě. A o to se právě KSČM snaží.

No není proto divu, že tato preciznost není panu kardinálovi po chuti, tak když už nic, tak si alespoň uleví poukazem na jejich “kontrolní činnost”, ironickými poznámkami o jejich úbytě a vymírání, to vše se zbožným přáním, aby se jejich přání naplnilo co nejdříve. Mám však vážné obavy, že pan kardinál Duka se toho zcela určitě nedožije, i kdyby se dožil sta let! Nejde totiž o komunistickou stranu jako takovou, ale ideje, kterými stále žijí miliony lidí na celém světě a sice, že musí zvítězit právo na slušný život, právo na práci, na vzdělání, na zdraví, na slušný život ve stáří atd. Ne, vůbec to nemusí to být zrovna komunismus, ale taková demokratická společnost, která uznává a ctí lidská práva občanů k jejich spokojenému životu v míru, bez krizí a válek!