Oslava nedožitých 80. narozenin Václava Havla

 (http://zpravy.aktualne.cz/domaci/oslava-nedozitych-80-narozenin-vaclava-havla-vyvrcholi-konce/r~8d0308e46d2d11e6b597002590604f2e/ Dle mého názoru se tímto způsobem taková výročí neoslavují, ale spíše se prezentují jako pietní vzpomínka nedožitých narozenin. Nicméně v případě Václava Havla jeho skalní příznivci a řiťolezci to pojali svým způsobe svérázně, tedy bulvárně velkoryse nejen jako „oslavy“ výročí nedožitých 80. narozenin „dramatika“ a bývalého českého prezidenta, ale současně jako bulvárně pojatý byznys.

Lze totiž silně pochybovat, že „oslavy“ v Lucerně, kde s „blahopřáním“ vystoupí symbolických 80 zpěváků, moderátorů, herců, hudebníků, výtvarníků, režisérů a spisovatelů se rovněž rozezní hudba ze čtyř pódií, na kterých se během noci a brzkého rána vystřídá více než čtyřicítka hudebních skupin, bude pro veřejnost „grátis“, resp., že účinkující budou vystupovat za symbolický obložený chlebíček a nealkoholické pivo. Už tyto skutečnosti samy o sobě dehonestují význam či pojetí výročí nedožitých narozenin. Ale to už je věc, která jaksi s pořadateli a představiteli přátel V.H. patří k sobě.

Jinými slovy, nejsem nijak smutný a netruchlím (věřím, že se mnou velká část spoluobčanů) z toho, že Václav Havel není mezi námi. Ne, nejsem ani zlomyslný, ani necita, ale prostě konstatuji, že Václava Havla v podobě, která je s jeho jménem a existencí spojována, tedy jako „dramatika“, disidenta, alkoholika, protikomunistického bojovníka a bývalého českého, potažmo československého prezidenta (ostatní přívlastky není nutno vyjmenovávat), nemusím. Mám k tomu (a se mnou jistě i celá řada občanů) mnoho důvodů, které se, jak jinak, naprosto a zcela pochopitelně neslučují s názor y a postoji nejen jeho věrolomných stoupenců či obdivovatelů, spolupracovníků z disentu, kamarádů z „mokré čtvrti“, představitelů pražské kavárny, sluníčkářů, ale i zpěváků, moderátorů, herců, hudebníků, výtvarníků, režisérů a spisovatelů, z nichž většina jsou příslušníci již zmíněných spolků.

O těch zahraničních obdivovatelích či sympatizantech „z celého světa“ (zvláště z USA) lépe pomlčet. Václav Havel totiž měl pro ně nesmírnou cenu toliko jako hlavní dveřník (vrátný) pro vstup západní politiky, demokracie „po americku“, liberálně-kapitalistického byznysu a západní morálky do českého prostoru a umožnil jim tak českou zem, stát, národ a občany uvrhnout do kapitalistického prostředí, které zapříčinilo stav, který nelze nazvat jinak než „zaprodaná a vyrabovaná země“ (a to nezmiňuji členství v EU, NATO apod.). Prostě jej opravdu, ale opravdu nemusím a výročí jeho nedožitých 80. narozenin, spojených s úmrtím mohu, na rozdíl od těch výše jmenovaných, opravdu „oslavovat“.

Jiří B a ť a , 29.8.2016