Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Jedině změnou ústavy lze deklarovat demokracii v ČR

  • bata-blog
Mnoho již bylo napsáno a vyřčeno  k tzv. přeběhlictví poslanců v PS PČR.

Tento bezprecedentní krok několika poslanců má již svou historii, která byla završena založením TOP 09, kde se jednalo o hromadný úprk z několika parlamentních stran do jiné strany neparlamentní, ačkoliv by se tato nově vzniklá strana, díky Ústavě ČR nemohla vydávat (z logiky věci) za stranu parlamentní. TOP 09 parlamentní stranou být nemůže, resp. by být neměla, protože nevznikla či nebyla vytvořena zákonným a legislativním postupem tj., že její představitelé, stejně jako členové neprošly řádnými volbami podle regulí pro vstup politické strany do PS PČR. Jinak si to ovšem vysvětlují přeběhnuvší poslanci, kteří jako řádně  zvolení ( je jim zcela jedno, že byli zvoleni občany za jimi právě opouštějící stranu, nikoliv stranu, která v době voleb neexistovala, resp. která právě vznikla) si osobují právo vydávat se za členy nové strany, coby stranu parlamentní. Osobovat si právo „parlamentní strany" je sice nelogické a nestandardní, paradoxně zákony, vyplývající z Ústavy ČRtakovou možnost nevylučují.. O stejném či podobném názoru píše i Miroslav Daněk v BL (22.2.2010).

Takovýto postup nejen dehonestuje politický význam a postavení PS v demokratickém státě jako centra zastupitelské odpovědnosti poslanců vůči občanům, ale vyvolává to i silné pochybnosti o věrohodnosti demokracie ve české společnosti. Co horšího, takový způsob „politikaření" je důkazem amorality „zvolených zástupců", kteří od občanů v dobré víře a přesvědčení o  jejich kvalitách, osobních a morálních vlastnostech (bohužel nikoliv navržených) dostali důvěru k hájení či prosazování zájmů občanů té které strany. Poslanci s přívažkem „přeběhlík" těmito „(ne)legálními praktikami" dokazují, proč  kandidaturu na post poslance přijali a jaké zájmy chtěli (chtějí) hájit.

Nejsmutnější na tom je fakt, že ač vědomi abstraktnosti takového počínání, ale stejně tak mnoha dalších jejich „nelogických, nemorálních, či jinak nesprávných" jednáních či konáních, se i v tomto případě ohrazují omletou frází „my jsme zákon neporušili", tedy vše je OK. Dobře vědí, že to OK není, ale proč by to přiznávali, když jsou kryti ad.1) zákonem (potažmo Ústavou ČR), ad.2) poslaneckou imunitou a především, ad. 3) že na tom dobře vydělávají. Jejich stimul totiž není v odpovědnosti vůči občanům, ale ke svým výhodám a především penězům. Protože peníze jsou u nich vždy „až" na prvním místě, jsou ochotni i za cenu hanlivých urážek trpět a přetrpět nepřízeň „osudu", která je bohatě vyvážena osobním prospěchem a ... penězi. Zkrátka, jejich  morálka je ta tam, i když vlastně není, protože ona vlastně ani neexistuje. Dokazuje to i několikeré odmítnutí nejen schválení, ale už samotného projednávání Etického kodexu politika, což hovoří o mnohém. Světlé výjimky mezi poslanci sice existují, ale ty nic proti absurdnímu, či ještě lépe nemorálnímu počínání ostatních nic nezmůžou.

Z výše uvedeného je patrné, že „něco" shnilého je nikoli ve státě Dánském, ale Českém. To „něco" je však identifikovatelné, zcela konkrétní a zásadní pro celou společnost, pro stát. Je to Ústava ČR, která sice není jako celek shnilá, nicméně nachází se ve stavu, který explicitně neodpovídá potřebám naší občanské společnosti. Je to ovšem otázka úhlu pohledu politiků na společnost a z toho vyplývající vztah k občanům, určený či daný Ústavou ČR. Ne všichni politici si totiž uvědomují své poslání (byť jim to napovídá už jejich zaměstnání), plnění svých povinností, odpovědnost za svou práci, potažmo odpovědnost vůči voličům, díky kterým vykonávají post zastupitele občanům, kteří jim do rukou vložili svou důvěru.

Stávající Ústava ČR, byť stvořená snad i v dobré vůli ku prospěchu celé společnosti, není kvalitní, neodpovídá potřebám současnosti. Principiální nedostatek spočívá v tom, že Ústava, jako základní článek existence státu a společnosti, nebyla schválena těmi, kterým má sloužit, tedy občany. Tento nedostatek, jako jeden z mnoha, je však nedostatek zásadní. Tvůrci Ústavy se zřejmě buďto nezabývali její dlouhodobou aplikovatelností (což si nemyslím), spíše ji tvořili v náhlém entuzianismu z nabyté svobody, za pochodu, horkou jehlou, krátkozrace, nedomyšleně a tím, z pohledu dneška i nedobře a nezodpovědně.

Pokud nepřipustíme myšlenku, že podstata ústavy měla tvořit osu liberální demokracie, která odpovídá současnému  konání politiků,  pak chyby a nedostatky na Ústavě ČR, které jsou dnes evidentní, nebyly chybou, ale záměr tvůrců (jestli chybný záměrně, nebo chybný z nedomyšlenosti není důležité). Lze totiž vytušit, že ústava od samého počátku nebyla tvořena v duchu ústavy občanské, ale ústavy pluralitní demokracie, z čehož vyplývají dnešní nedostatky, mající dopad především na občanskou veřejnost. Jejich představy, pokud lze vycházet ze záměru, by měli mít výhledově, včetně současnosti,  pro ně značně příznivější parametry a efekty.  Bez nadsázky lze říci, že mnohé z toho již dosáhli, mají moc a peníze.

Kapitalistická ideologie, demokratický systém se silnými  prvky liberalismu se  ve  směrování v rozvoji společnosti  ujali až do té míry, že ústava, na níž byly tyto zásady budovány, je dnes poplatná pouze politické oligarchii, už méně občanům tohoto státu. Politický systém, vytvořený právě na základě takto zkonstruované (zfušované) ústavy, umožňuje politické garnituře prosazovat zájmy politiků, politických stran a vlivných osobností, jdoucí na úkor široké vrstvy občanské veřejnosti. Zákony a všechny další zákonné postuláty, jsou konstruovány nikoliv na platformě opravdové demokracie, nýbrž na bázi  plutokracie, tedy vládnoucím kruhům z řad politiků,  bohatých lidí a firem, pravostranně orientovaným občanům, z velké části dobře finančně zajištěných. Na to doplácí většina občanů společnosti, která se takto dostala de facto do područí politiků a zaměstnavatelů, bez možnosti se tomu bránit, čímž vznikly (za bývalého režimu neexistující) vrstvy bohatých, středně bohatých, chudých, nezaměstnaných a bezdomovců.

Účast občanů na řízení či rozhodování státu je minimální, vlastně jen občasná a to v době voleb do PČR, nebo místních zastupitelstev. Všechny další pravomoce jsou dány do rukou zastupitelů-poslanců, tedy politiků, kteří svou činnost vůči občanům plní v podmínkách, dané jim Ústavou ČR i s jejími ne malými nedostatky.

Světová, potažmo domácí ekonomická krize pak způsobila, že dopad krize je přenášen na občanskou veřejnost, tedy daňové poplatníky. Z důvodů nekvalitní, současné (ale i předchozí)  době neodpovídající Ústavě ČR, neodpovědné práci politiků, případně vlád(y), kteří nesou za současný stav plnou zodpovědnost, si však sami v duchu platné ústavy ad 1) odpovědnost nepřipouští a ad 2) veškeré opatření na zlepšení stavu přenáší na bedra daňových poplatníků, občanů.

Všechny tyto fakta a skutečnosti svědčí o tom, že Ústava ČR je nedokonalá, nedostatečná a především neobčanská, tedy ne demokratická v pravém slova smyslu, že všechny animozity z toho vyplývající jsou aplikovány do činnosti politických stran, politiků, resp. poslanců, potažmo vlád(y) v tom kterém údobí posledních dvaceti let, což se promítá do života státu a jeho občanů. Celá řada nedokonalých, nepřesných, nekonkrétních a potřebám neodpovídajících zákonů, nedemokratické, egoistické vedení státní politiky, upřednostňování zájmů menšiny nad potřebami většiny, chybné či neopodstatněné kroky policie, justice, samotných politiků, neefektivní ekonomika, plýtvání státními financemi a celá řada jiných nedostatků ve vedení státu nasvědčují o potřebě změny či úpravy stávající Ústavy ČR, ze které pramení všechny jmenované i nejmenované (ale známé) nedostatky a problémy společnosti.

Pokud nebude uplatňován jeden ze základních principů demokracie, tzn. spoluúčast občanů na řízení státu formou referenda (všeobecného či jiného), pokud nebudou respektovány základní atributy společenské zodpovědnosti, represe a sankcí, stejně jako odvolatelnosti politiků a řada dalších faktorů, potud nebude ve společnosti ani pořádek, ani spravedlnost, ani zajištění práv občanů, tím méně demokracie. To vše zatím stávající Ústava ČR nezajišťuje a to je nepopíratelný důvod k její obměně, k naplnění a uplatnění opravdové demokracie, která nebude jen pro někoho, ale pro všechny občany tohoto státu.Tak, abychom mohli s čistým svědomím proklamovat, že jsme si před zákonem opravdu všichni rovni a že při jeho porušení bude platit: padni komu padni. To je totiž ta skutečná  demokracie!

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře