Jaceňukovy výroky nebere nikdo vážně. Proč asi?

Ukrajinský premiér se už několikrát nechal slyšet, jaké zásady a postoje zaujímá k situaci na Ukrajině. Pohříchu jej slyší jen ti kolem něho, nebo ti, co to od něj očekávají a slyšet chtějí. Vesměs to není nic, co by se mělo vstoupit do nějakých historických análů, i když  tento zmíněný výrok svým způsobem asi ano. Památná slova se sice do análů píší hlavně  proto, že mají pro lidstvo nějakou hlubokou lidskou hodnotu, humánní myšlenku,nebo racionální,  prospěšný a světový rozměr. To o slovech Arsena Jaceňuka při dobré vůli říci nelze, spíše jsou to slova odsouzení hodné, protože jsou vyřčené těžce  zkorumpovaným  politickým diletantem alias idiotem.

Kromě nedávno vyřčených nabubřelých,  nactiutrhačných, nepravdivých a pobuřujících slov na adresu prezidenta Putina, potažmo  bývalého SSSR o jeho napadení Ukrajiny a poté samotného Německa ve II. SV, stejně jako několika dalších slovních excesů, ješitnost a domýšlivost Jaceňuka vedou k dalším naprosto až k infantilním a vůči svým západním "přátelům" až devótním prohlášením.  To poslední lze považovat za naprostou ztrátu soudnosti a racionality, protože prohlásit, že cituji:

     „Nikdo z našich západních partnerů před osmi měsíci nevěřil, že naše armáda, která byla zcela zničena režimem Janukovyče s přímou podporou Ruské federace, bude moci zadržovat desítky tisíc ruských teroristů a ruských vojáků," prohlásil  sebevědomě Jaceňuk.
To, podle jeho mínění prý  fakticky dokazuje, že "se Ukrajina ukázala být důstojným  evropským státem".

Jaceňuk je postižen totální ztrátou soudnosti na jedné, nezkrotným rektálním alpinismem do západopolitických řití na straně druhé, vyplývající jak z falešné představy o velikosti své osoby, kterou považuje za až výjimečnou, protože mu západní politici projevují jisté (falešné) sympatie, které ovšem ve své zaslepenosti neumí rozeznat, zda jsou to sympatie přátelské, nebo licoměrné a tedy vyloženě prospěchářské. Tomu napomáhá i fakt, že mu bylo údajně  uděleno anglické občanství pro případ, že by musel vzít nohy na ramena, což jej zřejmě nemine, pokud jej nepostihne jiný spravedlivý osud. Nebo také, že  tento člověk za to, co prohlásil o vpádu SSSR na Ukrajinu  a do Německa a jeho xenofobní prohlášení o podlidech z východu Ukrajiny, patří do blázince a za své válečné zločiny, kterých se dopouští jako premiér země, když posílá ukrajinskou armádu vraždit civilisty v Donbasu, patří za mříže nebo na šibenici ! Nicméně, jeho prohlášení, že Ukrajina je ve válečném stavu s jaderným státem, kterým je Ruská federace" je učiněnozpůsobem, jakoby světu sděloval, že se dohodl s Putinem na ukončení vzájmených bojů, dělá z premiéra Ukrajiny obyčejného křupana, který neví co mluví. Až se téměř nabízí otázka, zda není, resp. nebývá  Jaceňuk pod vlivem nějakých psychotropních  nebo omamných látek.

Z pohledu funkce, kterou Jaceňuk zastává to jen dokazuje, jak málo je schopen (zda-li vůbec) zastávat post premiéra (bez ohledu na vnitřní situaci Ukrajiny). Premiér jako fundovaný politik by měl vědět, že jednak mluvit o válce s jiným státem je velmi  vážné a choulostivé téma, se kterým není radno si zahrávat! Taková slova mohou mít dalekosáhlé následky, ale jen díky pochopení ruské strany s přihlédnutím k Jaceňukově duševní a morální labilitě (potažmo debilitě) a jeho neseriozní politice, byla tato slova velkoryse přehlédnuta. Pozoruhodná jsou rovněž nadutá, namyšlená a hodně pomýlená Jaceňukova slova: „Nikdo z našich západních partnerů předosmi  měsíci nevěřil, že naše armáda která byla zcela zničena režimem Janukovyče s přímou podporou Ruské federace, bude moci zadržovat desítky tisíc ruských teroristů a ruských vojáků."  

Tento ješitný, samolibý, namyšlený a  západu zaprodaný panák s fašistickými sklony si tak říkajíc "nevidí do huby"  a ve své ješitnosti si ani neuvědomuje, jak se tímto výrokem ztrapňuje.  Ukrajinská armáda, jako silový, ozbrojený a státem řízený subjekt  naprosto vyhořela, protože byla morálně zcela rozložena, o kvalitě zbroje ani nemluvě. Ve srovnání s "partyzánským" způsobem boje, který z počátku vedli povstalci alias separatisté, by však za okolností, kdyby UA měla kvalitní velení a zbraně, musela povstalce "roznést na kopytech". To  se ovšem nestalo a že povstalcům posléze vypomohlo Rusko je jen malá náplast na úspěch, kterým se Jaceňuk holedbá.

Ukrajinská armáda však  dostala pořádně na frak a není jasné, čím se vlastně Jaceňuk chlubí. Je úsměvné, když mluví o tisících ruských teroristů a tisících ruských vojáků, které se prý Ukrajinské armádě podařilo "zadržet". Před čím tak asi byli zadrženi? Že by se snad tzv. separatisté chystali dobít celou Ukrajinu? Vždyť oni jen hájili svoje území před postupem a dobyvačností Ukrajinské armády a oligarchů, která byla vyslána zabíjet vlastní lidi, získat zpět východoukrajinské území Doněcka a Luhanska, což se povstalcům podařilo. Nejde tedy o žádný úspěch Ukrajinské armády, ale úspěch Davida, který porazil Goliáše, tedy úspěch povstalců nad řadovou Ukrajinskou armádou, Pravý sektorem a nemalou armádou  oligarchy a gubernátora Kolomojského, která se na bojích významně podílela.

Tonoucí se stébla chytá a Jaceňuk  s falešnou ódou opěvované Ukrajinské armádě nevidí  slabosti a fatální nedostatky a neúspěchy, ale naopak vytahuje svoje premiérské triko tím, že chrabré odpůrce z Doněcka a Luhanska (de facto bojovníky armády oligarchy Achmetova) v boji z UA zcela opomíjí a do popředí staví virtuální ruské teroristy a ruské vojáky!  Vždyť ten ubožák už ani není schopen definovat či rozpoznat teror od běžného boje. Z analýzy Jaceňukova militantního myšlení pak nemůže být jiný (ne)logický výstup, než že se Ukrajina ukázala být důstojným  evropským státem".Ten ubožák si ani neumí představit skutečnou válku, natož válku s Ruskem.

Nevím přesně , kdo řekl, že "Kdyby Putin chtěl vojensky dobít Ukrajinu, tak už  je dávno v Kyjevě", což jen naznačuje, jak by asi Jaceňuk dopadl, kdyby k něčemu takovému došlo. Pravdou je, že mezi  Ukrajinou a Ruskem existují jisté anymozity, nesrovnalosti a nevraživost, ale to ještě zdaleka není válka, kterou má Jaceňuk na mysli. Spíše jde o jeho  "zbožné" přání, protože pokud by k takovému otevřenému incidentu došlo, zcela jistě by to uvítali a s otevřenou náručí jej přijali američtí a jiní demokraté a eurohujeři, kterým by tak nejen celá Ukrajina spadla "do klína", ale hlavně byli by na dostřel samotnému Rusku . To totiž byl a je původní cíl a priorita angažovanosti USA na Ukrajině a celého incidentu a kauzy, i když faktické začátky jsou do jisté míry úplně jiného charakteru. A nebylo to nic jiného, než boj o majetky, peníze, vliv a moc mezi ukrajinskými  oligarchy, které se zvrtly v bratrovražedný boj, neřku-li genocidu na východě Ukrajiny. Ale to už je zase jiná kapitola.