Česko, právní stát jak „z hovna bič“!

     Příklad první:

Bývalý ministr práce a sociálních věcí J. Drábek (TOP 09) z koaliční vlády P. Nečase protlačil zákon o „nucených pracích“ lidí, kteří se nacházeli na ÚP v registru nezaměstnaných. Tento zákon několikanásobně porušoval Ústavu ČR a až pod hrozbou možné  žaloby pro porušení mezinárodní Úmluvy o nucené práci, byl tento zákon ÚS zrušen. Stovky, možná tisíce lidí bylo vystaveno ponižujícímu aktu nucené práce za mrzkou odměnu, avšak po zrušení „nucených prací“ Ústavním soudem se těmto lidem  stát ani neomluvil, natož aby jim tuto morální a občanskou újmu nějakou formou odškodnění vykompenzoval! Je něco takového možné v právním státě?

     Příklad druhý:

pochází z období téže vlády, kdy poslanci Tluchoř, Šnajdr a Fuksa (ODS) se v roce 2012 vzdali poslaneckého mandátu a umožnili tak schválení vládního daňového balíčku. Žalobci exposlance vinili, že posty opustili za příslib lukrativních postů ve státních firmách, tzv. trafik. Exposlanci strávili ve vazbě měsíc, nyní v kauze vystupují jako svědci. Poslanci propuštěni z vazby uvedli, že každý z nich požaduje 4 miliony korun. Ministerstvo spravedlnosti však žádosti bývalých poslanců ODS  Tluchoře, Fuksy a Šnajdra nevyhovělo (zpráva z 3. dubna 2015). 

    Ovšem zpráva ze dne 3.4.2015 již sděluje, že Ministerstvo spravedlnosti se dohodlo s bývalými poslanci za ODS Šnajdrem,  Fuksou a Tluchořem na ukončení sporu o odškodnění za jejich trestní stíhání a pobyt ve vazbě. Dostanou od 507 tisíc do 847 tisíc korun, oznámilo ministerstvo v tiskové zprávě. Ministerstvo také uveřejní omluvu (mj. všichni tři poslanci za ODS byli mezi těmi, kteří také zvedli ruku a  odsouhlasili zákon o nucené práci nezaměstnaných)!Je něco takového možné v právním státě?

     Příklad třetí:

Ministerstvo spravedlnosti ukončilo prověřování žádosti dr. Ratha  o náhradu škody způsobené nezákonným (neústavním) rozhodnutím o prodloužení vazby a přiznalo mu na náhradě škody částku 19 421 korun, přičemž  Rath chtěl v souvislosti s nezákonnou vazbou 45 tisíc. Jde o symbolický nárok. Rath primárně chtěl, aby bylo uznáno, že došlo k nějakému protiprávnímu, ponižujícímu zacházení, že tam byl ušlý zisk a újma kvůli tomu, že nemohl vycestovat.“ Porovnáme-li délku neoprávněné vazby dr. Ratha (cca 6 měsíců), způsob a důsledky jeho vazby ve srovnání s vazbou (cca 1 měsíc) tří výše jmenovaných, je nepoměr výrazně nespravedlivý.

     Zatímco tři profláknutí „výtečníci“ budou za měsíc vazby „odškodněni“ cca 600 tisíc korun na osobu, dr. Rath se s vazbou cca půl roku musí spokojit s necelými 20 tisíci korun. Ani skutečnost, že Rath, na rozdíl od výše jmenovaných, je uznán vinen,  neopravňuje orgány v trestním řízení zasahovat nedůstojnými způsoby do lidské důstojnosti, což se u dr. Ratha stalo. Tento stav přivodil soudce, na kterého Rath podal žalobu,  neboť soudce je osobou zodpovědnou za nezákonnou vazbu a všechny  souvislosti, které s ní vyvstaly. Rath v této souvislosti žádá také peníze za protrpěnou nezákonnou vazbu. Jde však o samostatný soudní spor, ve kterém ještě nebylo nařízeno jednání. 

     Pozoruhodná je také skutečnost, že zatímco u pánů exposlanců Tluchoře, Šnajdra a Fuksy se  „Ministerstvo spravedlnosti dohodlo s bývalými poslanci“, v případě dr.Ratha „Ministerstvo spravedlnosti ukončilo prověřování žádosti a přiznalo mu odškodnění ...“ Otázka:  Je toto možné v právním státě?

      Příklad čtvrtý:

   Je všeobecně známo, že ČT ani Rada České televize dlouhodobě nepracují způsobem, který jim ukládá Zákon o České televizi. Zpravodajství ČT ve zcela konkrétních, ale rozsáhlých a velmi významných oblastech poskytuje veřejnosti pokřivený a ostře vyhraněný obraz reality namísto obrazu uceleného, pravdivého, mnohostranného a vyváženého, tak jak ukládá Zákon o ČT. 

    V současné době pracovníci ČT, ani Rady ČT neposkytují žádný prostor, ve kterém by s nimi mohla nespokojená veřejnost diskutovat nad obsahem svých dlouhodobě neřešených stížností. Dochází mj. k blokování uživatelů sítě Facebook, kteří opakovaně vyjadřují na Facebookové stránce ČT24 kritiku ke zpravodajství ČT. Veřejnost ani nemá žádný způsob, jak zaujatost vysílání ČT změnit a proto je zpravodajství České televize oprávněně předmětem velké nespokojenosti stále rostoucí části veřejnosti, jenž je však zákonem nucena si za tento nechtěný a špatný produkt platit pod hrozbou exekuce. Česká televize celkově rozhodně nestojí na straně tzv. obyčejných lidí, kteří ji financují a nepracuje v jejich zájmu, ale v zájmu zmíněné elitářské menšiny. Lze říci, že tento stav v České televizi  nastal proto, že občané nemají žádnou možnost dění v televizi ovlivňovat. 

     Je tedy žádoucí prosadit cestou zákona, aby byli členové Rady České televize a ředitel České televize volení a odvolatelní přímo občany, na což mají právo z logiky toho, protože jsou jejími přímými a hlavními financovateli. Rovněž, aby měli občané ve vysílání ČT prostor pro vyjádření svých názorů, a aby byly v Zákoně o ČT stanoveny sankce a tresty za porušování Zákona o ČT pracovníky ČT,čímž by bylo možné prostřednictvím soudních sporů uskutečňovat nápravu.

     Dosud ČT, resp. její vedení se chová tak, jako by bylo vlastníky ČT. Jednají však v zájmu někoho, kdo režii vysílání ČT i Radu ČT přímo řídí a má zájem na tom, aby ČT nepodávala objektivní a vyvážení informace ale takové, které vyhovují jejich skrytým (dobře platícímu) subjektu. Otázka: je to přípustné v právním státě?

Odpověď: Není, ale je to možné, reálné  a je toho mnohem více, co zavání naprostým pohrdáním, zneužíváním až dehonestací existenčního pojmu a významu práva a spravedlnosti. Politika, peníze, moc a vliv, jedním slovem korupce jsou však tím, co určuje výsledky a validitu právního jednání a rozsudků! Fakt, právní stát jak z hovna bič!