? Vyhráli jsme Davis Cup! ?

Tak tomu není. Vyhráli jej sportovní šoubyznysmeni, kteří jsou, mimo jiné, českými občany. Nechci a nemohu žádným způsobem zlehčovat jejich umění a výkon. Toho dosáhli díky svému talentu po letech fyzické dřiny a mnoha prohrách i výhrách v tenisových soutěžích po celém světě. Je však třeba současně vidět, že to jsou jen mimořádně úspěšní podnikatelé v šoubyznysu, a že to, co předvádějí, má se skutečným sportem jen zevní podobu. Opravdoví sportovci, podle mého názoru, sportují ne pro peníze, ale pro utužení svého zdraví, pro radost, pro to, aby se odreagovali od problémů všedního dne.

"Sport,  anglicky hra, zábava, značí po výtce nezištnou zábavu spojenou s vynikajícím nějakým cvikem tělesným a provozovanou většinou pod širým nebem…“ praví Ottův slovník naučný, 23. díl z r. 1905 na str. 908, a pokračuje:

"Charakteristickou známkou sportu jest jistá ctižádost, která snaží se dosíci výsledků co nejlepších a vede k závodům, avšak často svádí k různým výstřelkům a honbě za cenami, jakož i přehnanou přípravou k závodům těm, (trainingem), nezřídka i zdraví škodí, na úkor sportu samého, jenž svou podstatou jest výborným prostředkem k utužení zdraví. Proto doporučuje se mírný tento tělocvik lidem, kteří pro své povolání nemohou s důstatek se pohybovati."

 Tato definice odpovídá mým představám. Protože však jde o vysvětlení přes sto let staré, hledal jsem dál. V příručním slovníku naučném, který vydala Akademie věd v r. 1967 jsem se na str. 236 dočetl:

"Sport - (z lat. disportare - rozptylovati se), činnost založená na organizovaném závodění a soutěžení a snaze po nejvyšším výkonu, nemající charakter pracovního nebo výrobního procesu."

 Naopak, tito profesionálové, a to nejen v tenisu, ale i v mnoha dalších disciplínách, využívají svého nadání k předvedení vzrušující podívané, jakou skýtá úsilí o neobvyklý výkon v soutěži s jinými,  stejně nadanými soupeři. Diváky pak toto soupeření vede k tomu, aby se identifikovali se svými favority a dávali své emoce hlasitě najevo. Významnou roli přitom hraje státní příslušnost hráčů, přičemž diváci dávají přednost tomu, který je stejné národnosti a identifikují se s ním, často bez ohledu na předvedený výkon.

Nezbývá, než se zamyslit nad tím, co to ta identifikace je, proč k ní dochází.

 Identifikace je psychologický pojem, který vyjadřuje ztotožnění se s osobou nebo skupinou lidí, kteří jsou úspěšní. Člověk spoluprožívá úspěch jiných a potvrzuje si pocit vlastního významu.

A jsme u toho. Na rozdíl od minulého kolektivistického režimu, který dodával občanům sebevědomí mj. tím, že psal o pracovních úspěších obyčejných lidí, traktoristů, zámečníků, dojiček či soustružníků, a dokonce vyvěšoval jejich portréty před brány továren či JZD, dnešní „obyčejný“ člověk je uvržen do bezvýznamnosti, podtržené tím, že mocní v tomto státu beztrestně a za bílého dne loupí poslední zbytky společenského vlastnictví a sociálních vymožeností dosažených předchozími generacemi.

Sdělovací prostředky sloužící vládě a velkému kapitálu předkládají, vcelku s úspěchem, lidem nové modly neúměrně zbohatlé v šoubyznysu: úspěšné „sportovce“, baviče a prázdné Velmi Důležité Osobnosti, VIP.  O lidech, kteří  v životě dokázali víc, než jen se předvádět, se v naší mediokracii, jak režim nazývá vedoucí kanceláře presidenta  Petr Hájek ve svých knihách, dozvíte jen okrajově.

Neumím si vůbec představit, že by na letišti davy vítaly např. přílet českých egyptologů, kteří po mnoha letech náročného studia a vykopávek v horké poušti našli neporušené hrobky vedoucích činitelů dávných civilizací,  dokázali je identifikovat a zařadit. Naproti tomu mě šokují desetitisíce mladých lidí, kteří přijdou na Staroměstské náměstí vítat vítězné hokejisty, a hromadně poskakovat s křikem Češi, Češi.  Je to deprimující odraz současného společenského systému, který zmanipuloval minulost, manipuluje přítomnost a vyprázdňuje budoucnost současné generaci.

Začal jsem optimistickým Vyhráli jsme Davis cup. Konec mého blogu už tak radostný není a vyvolá pravděpodobně nerudný nesouhlas mnohých. Avšak žijeme zatím ještě v demokracii, a jednou z jejích předností je, že můžeme svobodně vyjádřit názor, s nímž většina nesouhlasí.

Ivo Krieshofer