Pablo Ouziel: Španělští "rozhořčení" stojí na čele globální nenásilné vzpoury
Hodnocení uživatelů:
/ 0
Tato událost byla vyvrcholením měsíc trvající intenzivní mobilizace lidového hnutí, jehož účastníci a účastnice jsou známí jako "rozhořčení", napříč celou zemí. Lidé svůj hlas pozvedli přesto, že je jejich vláda ignoruje, a protože bankovní kartely, evropští byrokraté, ratingové agentury a elity země pokračují ve frenetické snaze rozprodat zbývající veřejný majetek Španělska a pokračovat v realizaci drastického škrtání sociálního státu.
"Rozhořčení" si plně uvědomují, že jejich vláda nezastupuje a kdykoliv se sejdou, hlasitě a jasně to dávají najevo. Vědí, že jen jednota lidu je zachrání z trosek, které společně vytvořily spekulanti a politici. A když čtou finanční zprávy, vědí, že se vše bude jen zhoršovat. Když dnes Evropská unie prohlásila, že ekonomická krize se již netýká jen okrajových zemí eurozóny, lidé v hnutí pochopili, že je to pro ně špatná zpráva. Stejně srozumitelné bylo i to, když deník The New York Times přinesl zprávy o snížení počtu pracovních míst v průběhu července v USA o 60 tisíc a začal spekulovat o druhé fázi recese. Nebo když generální ředitel finanční společnosti Guggenheim Partners prohlásil, že Evropa se nachází na pokraji velkého finančního kolapsu. "rozhořčení" chápou, že ve hře globální spekulace budou vždy těmi poraženými. Takže zatímco ve Španělsku finanční "experti" hovoří o tom, že ekonomické oživení je nemožné, média spekulují o možné finanční pomoci, úroky, za které si země může půjčit, prudce stoupají a agentura Moody 'prohlašuje, že Španělsko se nachází těsně před "šokem", tak "rozhořčení" vědí, že jejich jedinou obranou je mobilizace.
Rozhořčenost ve španělských ulicích nevyklíčila z nevědomosti. Když minulý týden v novinách oznámili, že se letiště ve městě Ciudad Real připojilo k rostoucímu seznamu španělských letišť, které se pro nedostatek letů uzavřou, "rozhořčení" si uvědomili, že bylo během stavební konjunktury postavené jen proto, aby spekulanti mohli získat velké sumy z veřejných dotací, které se španělskému obyvatelstvu nikdy nevrátí. Proto nebyli překvapeni ani před pár dny, když Mezinárodní měnový fond navrhl, aby se v zemi snížily platy zaměstnanců ve veřejném sektoru a zvýšila daň z přidané hodnoty, nebo když španělská ministryně financí Elena Salgado naznačila, že národ bude zřejmě muset snést ještě rozsáhlejší snižování výdajů, než navrhl parlament. Náznak překvapení se neobjevil ani tehdy, když katalánská vláda včera oznámila, že prodá 37 svých budov se ztrátou 42, 4 milionu eur. "rozhořčených" nic nešokuje, pouze doufají, že jednoho dne jejich počet překročí kritické množství, aby zastavily neustálé útoky finančních a politických elit na občany země.
Emeritní profesor na právnické fakultě Georgetownské univerzity Norman Birnbaum před pár týdny řekl, že na obou stranách Atlantského oceánu je jasné jen jedno: že se stane něco špatného. "Rozhořčení" to už nějaký čas zažívají. Profesor evropských studií na Oxfordské univerzitě Timothy Garton Ash přibližně ve stejnou dobu zveřejnil článek, v němž dospěl k závěru, že USA a Evropa se ze všech sil snaží probojovat k úpadku a že západní politici tančí jako opilci na okraji propasti bankrotu. "Rozhořčení" chápou, že politici tento bankrot zaplatí tak, že založí budoucnost obyvatelstva. Problém spočívá v tom, že prostřednictvím stávajících politických struktur se jim to v žádném případě nepodaří odvrátit. Vládnoucí socialistická strana PSOE ukázala, že reaguje jen na výzvy bankovního kartelu a přestože premiér požadoval předčasné volby v říjnu, po kterých nastoupí vláda pravicové Partido Popular (Lidové strany), všechno se může jen zhoršit. Vyjasnilo se to v nedávném rozhovoru pro agenturu Reuters, v němž hlavní poradci a členové strany potvrdily, že když volební lídr Mariano Rajoy zvítězí ve volbách, zrealizuje "šokový plán".
Od 15. května, když se "rozhořčení" inspirováni takzvanými "arabskými revoltami" utábořili na náměstích měst po celé zemi, praktikují strategii, která sestává z nenásilné občanské neposlušnosti zaměřené na pranýřování nespravedlivého politického a ekonomického systému a zároveň z konstruktivního programu zaměřujícího se na oslovení, vzdělávání a organizování španělské veřejnosti. Snaží se získat kritické množství obyvatelstva. Během celého procesu se "rozhořčení" snažili vládě poskytovat návrhy na změnu. Vláda udělala vše, co bylo v jejích silách, aby je mohla ignorovat. Ještě nedávno, 6. července, odmítl tehdejší první místopředseda vlády a současný socialistický volební lídr Alfredo Pérez Rubalcaba přijmout od "rozhořčených" dokument, který upozorňoval na jejich požadavky.
V uplynulých měsících v každém větším španělském městě "rozhořčení" snášeli policejní obvinění, vyhánění z městských náměstí, bití a zatýkání. Hnutí je však nadále vytrvalé, tvůrčí a angažované. "Rozhořčení" po celé zemi organizovali lidové shromáždění na náměstích měst a kolektivně v nich rozhodovali. Bránili vystěhování rodin z domů, které znovu převzali do vlastnictví, bránili policii v zatýkání "ilegálních" imigrantů v chudinských čtvrtích, pokoušeli se zabránit zavírání veřejných nemocnic, které následovalo po drastickém snížení veřejných výdajů a v městských čtvrtích organizovali výbory zaměřené na obnovení společenské struktury zničené během dvou desetiletí nespoutané neoliberální ekonomiky.
Nedávný průzkum společnosti Instituto de investigación de Mercados IPSOS upozornil na to, že do hnutí se zapojilo 6 až 8,5 milionu lidí. 76 procent respondentů si myslí, že požadavky "rozhořčených" jsou rozumné a že mají legitimní a demokratické právo protestovat. Časopis The Economist navíc prohlásil, že "rozhořčení" jsou s jejich nenásilnými postupy nejdůležitějšími protestujícími v Evropě. Španělská vláda je však stále rozhodnuta, že místo toho, aby poslouchala jejich legitimní požadavky na spravedlivý ekonomický a politický systém, je raději bude mlátit.
Výprask z minulé noci v Madridu ztělesňuje nízkou úroveň mladé španělské zastupitelské demokracie. Řízení policie je tragickou připomínkou toho, jak malý institucionální pokrok nastal, od doby kdy země prošla od diktatury k demokracii. Očividná vytrvalost a odhodlání při nenásilných krocích "rozhořčených" však názorně dokazují, do jaké míry si španělské sociální hnutí osvojili skutečné poselství demokracie. Jsou na čele pohybu, který posouvá Západ z období s nízkou intenzitou demokracie do období značně se prohlubující demokratizace.
Skupina španělských "rozhořčených" právě skutečně gándhíovským způsobem kráčí z Madridu do Bruselu, aby jejich hlas zazněl i před byrokraty Evropské unie. Měli by tam dorazit před globálním protestem, který se uskuteční 15. října. Možná se jejich rozhořčení přenese i na ty lidi v dalších zemích, kteří pochopili, že imperialistické zastupitelské demokracie jsou fraška a ve chvíli, kdy přijdou do Bruselu, zjistí, že před budovami Evropské unie nebudou tábořit sami.
Články a eseje Pabla Ouziela naleznete na adrese: pabloouziel.com
Přeložil Petr Vittek
Utopia.sk
