Ex-premiér Ukrajiny: Lídři Majdanu byli zaměstnaní na velvyslanectví USA

V květnu roku 2013 došlo při setkání prezidentů Ruska, Ukrajiny, Kazachstánu a Běloruska k důležitému rozhodnutí ohledně udělení statusu Ukrajiny v Euroasijském ekonomickém svazu ( EEU). Uvedli jsme, že Ukrajina zvažuje možnost vstupu do Euroasijského ekonomického svazu s Ruskem, Kazachstánem a Běloruskem. Od Evropské komise jsme slyšeli jen křik: "Členství Ukrajiny ve svazu uzavírá Ukrajině cestu do Evropy."

Někdy na konci léta 2013 jsme měli brainstorming s ruským premiérem Dmitrijeme Medveděvem, jehož cílem bylo objektivní posouzení vlivů na plné nasazení v Euroasijském ekonomickém svazu a dohodu o zóně volného obchodu mezi Ukrajinou a EU. Samozřejmě, že rizika byla vážná a jediný způsob, jak tuto situaci vyřešit, bylo trojstranné jednání zahrnující Evropskou komisi, Ukrajinu a Rusko. Kdyby k takovému jednání došlo, nemuselo dojít na Ukrajině k tak fatálním následkům.

Do poloviny tohoto roku se ukázalo, že naši ruští partneři se obávají vytvoření zóny volného obchodu Ukrajiny a EU, které by mohlo v ruském rozpočtu znamenat značné finanční ztráty. Soucítili jsme s našimi ruskými partnery, nicméně jsem se setkali i s pochopením našich evropských partnerů. Byli jsme požádáni, abychom si vybrali "buď" a "nebo". Bylo to dost těžké. Měli jsme 40 % obratu v zóně volného obchodu v zemích SNS a 30 % obratu v zóně volného obchodu v rámci EU, nemohli jsme si vybrat. Pro nás bylo důležité si udržet obojí. Proto se nám zdálo optimální odložit podepsání dohody o přidružení s EU a vyřešit všechny stávající rozdíly, ale bohužel pak se staly události, které za pouhý rok stály ukrajinský lid mnoho obětí.

Jednou v noci z ničeho nic obsadil náměstí v Kyjevě televizní tým. Nainstaloval světla a kamery. Kdo je poslal? To nikdo neví. Krátce poté se v jedné části hotelu Ukrajina seběhli většinou fanoušci Pravého sektoru a Dynama, vyzbrojeni ocelovými dráty a tyčkami a začali bít několik policistů. Více než 30 policistů bylo hospitalizováno s vážnými zraněními.

Vždyť to byly děti!

V tomto bodě přišel na pomoc specialní útvar Berkut, aby zjistil, kdo byli provokatéři a kam utekli. Kameramani pilně zachytili obraz zlomených nosů a zkrvácených tváří a hrozivý obraz okamžitě vyslali do světa. Mám k tomu jen jednu připomínku. Vždyť ty byly děti! Zcela zodpovědně mohu říci, že nikdo z vrcholového vedení Ukrajiny nedal souhlas k těmto opatřením. O incidentu jsme se dozvěděli následující ráno kolem 9. hodiny. Do oběda už jsem měl informace z ministerstva zdravotnictví, že mezi obětmi, které byly přijaty do nemocnice, bylo asi 40 lidí, z toho 2 byli studenti a zbytek byli nezaměstnaní ze západních regionů Ukrajiny. Bylo jasné, že máme co dočinění s monstrózní provokací, jejiž cílem bylo ospravedlnit přechod z klidu do demonstračního režimu akčních spiklenců.

Biden vyhrožoval Janukovyčovi

Dekáda od 1. až do 10. prosince byla nejvážnější první fází revoluce. Spiklenci měli pocit, že jsou někdo víc a mohou podchytit všechny vládní agentury. Západ začal bombradovat Janukovyče četnými výzvami k nastolení pořádku. Ten však nedal rozhodující zpětnou vazbu, protože byl na státní návštěvě v Číně. Během tohoto období spiklenci obsadili budovu správy Kyjeva, Dům odborových svazů, budovu vlády a Nejvyšší radu. Moje cesta do budovy vlády byla dost složitá. Z okna mé kanceláře jsem velmi dobře viděl ozbrojené militanty a bylo jasné, že je jen otázkou času, kdy použijí proti vládě zbraně.

Měli jsme informace, že spiklenci připravují provokace proti členům anti-majdanu. Bylo nutné tyto dvě skupiny oddělit. V noci z 9. na 10. prosince se tím zabývaly bezpečnostní síly. Je třeba poznamenat, že to bylo první a poslední aktivní opatření na vymáhání práva. Pak se zapojila americká ambasáda a s ní Biden (víceprezident Spojených států). Po hrozbách Bidena dal Janukovyč povel k zastavení operace bezpečnostních sil. Bylo jasné, že proces řídí Spojené státy. Setkal jsem se s velvyslanci EU a USA, které jsem upozornil na to, že manifestace přestává být klidná, začínají se používat zbraně a může to skončit krveprolitím. Zástupci západní diplomacie opět požadovali, aby vláda nepoužívala sílu.

Lidé v zemí byli v rozpacích z nečinnosti vlády a nedostatku snahy k zajištění ústavního pořádku. V této době jsem byl s prezidentem v minimálním kontaktu. Z analýzy dostupných faktů mohu říct, že koordinace mezi opozicí a povstalci převzali vyšší úředníci na velvyslanectví USA v Ukrajině.

A pak ozbrojenci zaútočili

Ozbrojenci aktivně používali Molotovovy koktejly, ocelové tyčky a kameny. Policistům se podařilo odrazit útok, ale za jakou cenu? Několik policistů bylo zabito a stovky lidí byly vážně zraněny. Dodnes nechápu, jak se něco takového mohlo stát v centru evropské metropole a nikdo ze západních diplomatů nepronesl ani jediné slovo odsouzení. Smrt policistů dala prezidentovi důvod použít ozbrojené síly. Janukovyč však zaváhal, čehož organizátoři využili k převratu. Bylo zapotřebí "postvátné oběti".

Někde v polovině ledna byly "pořízeny" dvě mrtvoly. Dva lidé zemřeli za nejasných okolností výstřely z lovecké pušky do zad. Jednou z obětí byl občan Běloruska a druhou cizinec z Náhorního Karabachu. Media a západní diplomaté bez jakéhokoliv vyšetřování dali vinu Janukovyčovi a donucovacím orgánům. Vše nasvědčuje tomu, že to byla provokace ozbrojenců, protože Janukovyč neměl zájem o smrt nikoho z nich a rozhodně odmítl použit jakoukoliv sílu.

Za těchto podmínek proběhlo hlasování o důvěře vládě a v obou případech byla vláda poražena. Mohlo by se zdát, že neexistoval žádný ústavní základ pro rezignaci vlády, byly zde však ještě Spojené státy, které jmenovaly do funkce předsedy vlády Ukrajiny Jaceňuka. Pokud to není do nebe volající zásah do záležitostí suverénního státu, tak už nevím. Za těchto okolností udělal prezident Janukovyč ústupek a rozhodl se změnit předsedu na Jaceňuka. Přijal jsem demisi a naivně jsem si myslel, že alespoň výměnou předsedy vlády dosáhneme ukončení konfliktu a stažení bojovníků z Kyjeva, ale to se nestalo. Bylo jasné, že moje rezignace je první krokem k realizaci převratu a vysídlení Janukovyče.

Po mém odchodu se situace ještě zhoršila. Prezident byl nerozhodný a vymáhání práva nejisté. Do Kyjeva byly přivezeny jednotky z jihovýchodních oblasti. Téměř tříměsiční intenzivní konflikt začal mít razantní vliv. Zvyšovala se únava, podrážděnost, nejistota i nerozhodnost. Vše svědčilo o tom, že je čas na výměnu. A ona přišla.

Musel jsem odejít ze země

Organizátoři převratu použili poslední možnost - střelbu policejních odstřelovačů a účastníků Majdanu. Navzdory tomu, že kulky byly vypáleny z budov kontrolovaných ozbrojenci, vina padla bez jakéhokoliv vyšetřování na Janukovyče. Klíčovou otázkou bylo: "Kdo z toho má prospěch?" Nikdo to neřešil. Ale je jasné, že Janukovyč z toho nic neměl, naopak, pro něj to znamenalo zánik. Kromě toho, jak znám povahu Janukovyče, nikdy by se k ničemu takovému nerozhodl.

Uplynul téměř rok a s politováním musím říct, že údalosti v novodobé historii Ukrajiny nemají obdoby. Stále se ptám, proč dosud nebyla stanovena osoba zodpovědná za toto zvěrstvo? Proč nedošlo k jejímu stíhání? Proč jsou západní země stále potichu? Masakry takového rozměru přece nemohou zůstat bez povšimnutí. Nepodílel se na nich jeden vrah, ale skupina odborně vyškolených zabijáků.

Odpověď mi dala až jedna z posledních sociologických studií na Ukrajině. Polovina respondentů ze studie se domnívá, že o spravedlivé vyšetřování případu není ze strany stávajících ukrajinských orgánů zájem, protože jsou to právě oni, kdo zorganizovali převrat a kdo objednal vraždění. Dříve nebo později však výjde pravda stejně najevo.

Kvůli ohrožení svého života a životů členů mé rodiny jsem musel Ukrajinu opustit. Někdo chtěl vyhodit do vzduchu můj vůz, který řídila moje žena. Do domu mého syna hodili zápalné lahve. Stručně řečeno, hrozba byla naprosto reálná.

Náklady na válku?

Ukrajina je velká evropská země, která musí hájit své vlastní zájmy. Ptejme se, je v zájmu lidu Ukrajiny zničující občanská válka? Co se stane s ukrajinskými výrobky? Pokud nebudeme vyrábět, lidé nebudou nakupovat a náš život rozhodně nebude lepší. Zeptejte se sami sebe na tyto otázky.

MMF chce na jedné straně abychom výrazně snížili veřejné výdaje a na druhé straně nemá nic proti prudkému nárůstu nákladů na válku. Občané Ukrajiny se tak nadále navzájem zabíjí a dochází k nárůstu sociální výdajů, důchodů a mezd. Je to holý cynismus a pokrytectví orgánů v Kyjevě. Předchozí vláda byla obviněna z korupce a co se změnilo? Současná vládá si zvýšila platy v situaci, kdy mnozí nemají co jíst. Náklady na válku jsou zkrátka skvělým způsobem, jak ospravedlnit krádež. Na Ukrajině jsou takové zásoby zbraní, že by stačily na boj s celou Evropou na dvacet let. Celé území Ukrajiny bylo plné vojenských skladů nacpaných raketami, granáty a kazetovou municí. A nyní? Potřebujeme zbraně ze západu. Nerozumím tomu.

Bez Ruska to Ukrajina nezvládne

Je mi líto, že v průběhu posledního roku média na Ukrajině vědomě podněcovala nenávist k Rusku. Pro Ukrajinu i ukrajinský lid je to prostě katastrofa. Nenávidět Rusko znamená nenávidět sami sebe. V Ukrajině žijou miliony Rusů a v Rusku miliony Ukrajinců. Existuje obrovské množství smíšených manželství. Ukrajina nikdy nebude pouze Ukrajinou pro Ukrajince. Kyjevští politici jsou opravdu "úžasní", když si myslí, že příkopa a zeď mezi Ukrajinou a Ruskem něco vyřeší. Kopou Ukrajině hrob. Ukrajina byla nejbohatší a nejrozvinutější republikou v Sovětském svazu. Nyní se stala chudší Moldavou. Každý, kdo zná historii ví, že mám pravdu. Máme s Ruskem mnoho rozporů, ale jsou to konflikty mezi bratry. Nenávist a štěstí jsou dva neslučitelné pojmy, jednou to musí skončit vzájemným usmířením.

Zdroj: Komsomolskaja Pravda