Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Věda dokazuje existenci Boha – část II.

Každému hlubokému přírodovědci musí být blízký jistý náboženský cit, protože si nedovede představit, že by ony neobyčejně jemné souvislosti, které odhaluje, promýšlel poprvé on sám.

  • veda-dokazuje-existenci-boha-cast-ii

V nepochopitelném vesmíru se projevuje rozum převyšující nekonečně nás lidi. - Běžná představa, že jsem ateista, spočívá na velkém omylu.

Kdo ji vyčetl z mých vědeckých teorií, sotva je pochopil... A. Einstein

Po přečtení komentářů k mému článku s názvem „Věda dokazuje existenci Boha“ jsem se pro poměrně velký zájem čtenářů rozhodl napsat druhý díl a to ne proto, že jsem fanaticky věřícím člověkem. Nejsem.

Pokládám se pouze za duchovního člověka, který je poněkud více zvědavý.

Z tohoto důvodu jsem v minulých letech přečetl mnoho knih s tématikou populární vědy a čtenářům předkládám na svém blogu v podstatě jen to nejzajímavější z prostudovaného, pokud se vůbec dají nazvat vědecká bádání zajímavými. Osobně si myslím, že zajímavými v tomto případě nesporně jsou.

Objevy z oblasti kvantové fyziky pohřbily definitivně zjednodušená materialistická dogmata a prokázala nade vší pochybnost, že to co vidíme a vnímáme je pouhým povrchem věcí, ale podstata těchto věcí a dějů je naprosto odlišná od prvotního zdání.

Akademik F.J. Šipunov prokázal svými matematickými propočty, že za hranicemi fyzického světa existuje ještě složitější organizovaný svět vln.

Tím vědec v podstatě potvrdil slova velkého řeckého filozofa Platóna, který

dávno postuloval výrok, že rozumová substance není pouze jednou z mnoha dalších bytostí, ale představuje jednotný základ a pramen všech viditelných i neviditelných jevů.

Ve 20. letech minulého století badatelé, kteří se zabývali výzkumy, v oblasti kvantové fyziky, odhalili, že vědomí a myšlenky experimentátora v laboratořích ovlivňují chování elementárních částic. Když se například vědci při experimentech snažili, aby se světlo chovalo jako vlny, podařilo se jim to. Když pak potřebovali, aby měl paprsek fotonů charakter částic, poslouchal je na slovo. Na povrch vytanula otázka co je to vědomí, proč a jakým způsobem ovlivňuje elementární částice?

V souvislosti s vývojem kvantové mechaniky se vědci stále častěji přesvědčovali o tom, že život a vědomí rozhodně nepředstavují náhodné a pomíjivé fenomény.

Z nového vědeckého pohledu, který zastával A. Einstein, ale také současný významný fyzik S. Hawking vyplývá, že princip reality je zakotven nikoliv ve fyzickém světě, nýbrž v rovině vědomí.

Někteří fyzikové, kteří se nořili do světa elementárních částic a snažili se analytickými metodami poznat vesmír, pocítili, že principy kosmu nelze vysvětlit pouze z materialistického pohledu.

Bylo nevyhnutelné, aby vědci připustili existenci něčeho jiného než hmoty. Tímto způsobem dospěla část výzkumníků k antropickému principu v kosmogonii.

Harmonie světa vstupuje do protikladu s představami o nahodilosti jeho vzniku. Nic není náhoda!

Náš fyzický svět je tedy světem pomíjivým, iluzorním; realitu představuje psychický svět, naše vědomí.

Ve vědě se na konci dvacátého století objevily představy o tom, že život a vědomí jsou svého druhu ontologickým (bytostným) středem vesmíru!

V současné době už badatelé jednoznačně prokázali, že se pod vlivem myšlenek, pocitů a lidské vůle, což jsou projevy vědomí, mění DNA, struktura i chemické složení tekutin, dochází k programování chování živočichů, mění se hodnoty, jež naměřily fyzikální přístroje.

Mezinárodní federace sdružení vynálezců zaregistrovala v roce 1977 objev v oblasti teorie člověka: lidský organismus je schopen spojovat energii a informace buněk svého fyzického těla. To tedy znamená, že informace ovlivňují naši psychiku a nemění pouze vědomí, ale také buňky v těle!

Bylo prokázáno, že u pravidelně meditujících osob přibývá buněk v čelních lalocích a zvyšuje se IQ těchto jedinců.

Informace mohou být předány pouze ve stavu fyzického uvolnění. Většina lidí se za celý svůj život ani nepokusí ztišit, nepokusí se napojit na univerzální informační zdroj. Proč? Odpovědí je většinou nám dobře známé – na takové věci nemám čas. Člověk dneška je utopen ve hmotných věcech, mysl má „přišpendlenou“ k nekonečným TV seriálům, má mnoho běžných povinností, které podle něj nejdou odsunout na jiný den, jinou chvíli. Díky tomuto způsobu života dotyčný jedinec nepozná kým je , neumí si odpovědět na otázku proč je zde na této Zemi, neví ani přibližně kam směřuje. Proto je takovéto povrchní žití nazýváno žitím v nevědomosti, žitím ve věčné iluzi svého falešného ega.

Roku 1999 se v Moskvě konala mezinárodní konference s názvem Vědomí a fyzická realita.

Profesor S.I. Repjev, akademik MAISU, doktor biologických věd, vystoupil s referátem na téma „Biologie-změna vědeckého paradigmatu.“

Výsledky výzkumů prokázaly, že každý organizmus a jakýkoliv přírodní objekt má fyzickou strukturu i energetickou strukturu pole, v níž je zakódován informační program vývoje organizmu. Tento „software“ je v souladu s holografickým principem umístěn v chromozomové sadě na úrovni tohoto pole. Energetické a informační struktury každého člověka vzájemně působí s ostatními obdobnými strukturami ve svém okolí, na celé planetě i ve vesmíru.

Energetický a informační program rozvoje organizmu může být porušen pod vlivem působení různých faktorů.

V lidské společnosti je zdrojem informačních vlivů sám člověk, jeho myšlenky, zákony, zvyklosti či znalosti.

Akademik Repjev obzvlášť zdůraznil, že nejsilnější zdroj informačních programů, které jsou obsaženy v energetické struktuře pole a usměrňují program lidského života, představuje jeho mysl.

Zkreslení se současně fixují v rovině energetické struktury chromozomové sady pole a prostřednictvím dědičnosti se předávají dál.

Vědcům se podařilo dokázat, že informační program člověka lze upravit, přičemž základním faktorem jeho proměnlivosti jsou informace, které mění jeho světonázor a myšlení.

Jaké myšlenky člověk nese takový je jeho informační prostor, v němž žije. Na něm závisí také stav jeho organizmu i způsob jeho života; takové „dědictví“ pak také geneticky předává svým potomkům.

Věhlasný americký vědec, profesor Compton, napsal: „ Je možné, že lidská myšlenka je tou nejdůležitější záležitostí na světě.“ Myšlenky o Bohu, jemnohmotném světě, vesmírném vědomí, tvoří ty nejsilnější prostředky při očišťování informačního životního prostoru lidí.

„Celá sféra bytí, hmotná i nehmotná, formuje po svém každého z nás,“ tvrdí člen Ruské akademie věd N. Melnikov, doktor technických věd.

Do popředí se derou hypotézy, že naše vědomí není pouhým produktem mozkové činnosti, ale současně jsou také jemnohmotnou strukturou, která mozek programuje a spojuje s kolektivním vesmírným vědomím.

Mozek tak představuje jakýsi biologický počítač, který funguje díky určitému „vyššímu“ programu.

Profesor medicíny R. Gerber tvrdí, že: „Vědomí představuje druh energie, který je nerozlučně spjat se strukturou fyzického těla.“ Obdobný názor zastává také Robert Monroe: „

Dospěli jsme k závěru, že vědomí představuje aktivní formu energie.“ Doktor technických věd V.N. Volčenko tvrdí, že vědomí tvoří nejvyšší vývojovou formu informace, tvůrčí informace, která si dokáže uvědomit sama sebe.

Bez ohledu na určité rozdíly v pojetí vědomí došli nakonec všichni výzkumníci k jedinému názoru, který do následující podoby zformuloval profesor Polonnikov, doktor technických věd a laureát Státní ceny: „Vědomí představuje univerzální jev, jenž existuje všude: jak v těch nejmenších, tak i v největších vesmírných objektech.

Všechna tělesa ve vesmíru tudíž představují tu či onu vývojovou rovinu vědomí. Projevené vědomí je zřetelnější u bytostí ve vysokém evolučním stadiu než u těch, které se nacházejí na nižších úrovních.“

Uvedená fakta se podařilo potvrdit i experimentálně.

Už v roce 1972 ruský biolog J. Libermenn na Mezinárodním biofyzikálním kongresu v Moskvě zveřejnil svou koncepci myslící buňky. Podstata hypotéze tkví v tom, že pokud buňka myslí (to bylo ostatně díky vytvoření „minipočítače“ z jedné rostlinné buňky experimentálně prokázáno), a přitom se skládá pouze z molekul a atomů, aniž by měla centrální nervovou soustavu čili mozek, znamená to, že rozumový princip je třeba hledat nikoliv na úrovni makrostruktur organizmu, nýbrž v mnohem hlubší rovině.

Bereme-li v úvahu, že je princip stavby buňky v celé přírodě jednotný, můžeme dospět k dalekosáhlému závěru o jednotě rozumu u všech forem života.

Laureát Nobelovy ceny George Wald dokonce předpokládal, že tento stavební princip funguje i v celém vesmíru, čímž podporoval myšlenku, že všechno, co existuje, disponuje vědomím. Mnozí vědci jeho hypotézu potvrzují: „ Atomy a molekuly jsou schopny vzájemné informační výměny i s okolním světem, na informace mohou reagovat kvaziintelektuálním způsobem.

Člen Ruské akademie přírodních věd Fajdeš při svém vystoupení na fóru Petrohradské jaro 31. května roku 2002 prohlásil: „Člověk by se měl naučit dívat na svět jako na vlnovou strukturu. Informační pole se stala realitou, přeměnila se ve stabilní vířící struktury s pamětí i vědomím a ovlivňují nás. Jedinec vyzařuje pocitovou energii, která tvoří duchovní potravu, jakousi psychickou sílu, jež formuje obsah světa informací.

Informační společnost vpadne jako invazní vlna do našeho vědomí. Ke správnému pochopení světa je třeba změnit charakter jeho vnímání, například za pomocí meditace, která představuje jednu z nejjednodušších a nejefektivnějších metod.“

Mystici všech dob popisovali skutečnost, že vesmír disponuje vědomím. Nyní jak můžeme číst se k těmto popisům skutečnosti přidávají samotní vědci. Byl jsem velmi překvapen, když jsem si zakoupil knihy vědců Taťjany a Vitalije Tichoplavových v roce 2006. Jejich Brány pro duše (2004) a Začátek začátků (2006)

Nyní si položme otázku jak je možné, že mystické prožitky kontemplativců, vedou k vyššímu poznání a porozumění skutečnosti?

Odpověď na tuto otázku dává opět věda.

V důsledku pravidelného rozjímání skutečně dochází k zásadním změnám mozkové činnosti: čím dál více částí tohoto orgánu myšlení začíná pracovat harmonicky. Vědecká pozorování byla prováděna pomocí elektroencefalografu. Díky němu vědci prozkoumali vliv meditačního tréninku na charakter mozkových vln v různých částech mozku. Výzkumy ukázaly, že v souvislosti s pokroky při provádění meditace začíná čím dál víc částí mozku fungovat harmonicky. Když si daný jedinec tyto praktiky zcela osvojí, začíná sladěně fungovat celý jeho mozek neboli řečeno vědeckými pojmy: začíná pracovat koherentně.

Koherentní záření se poprvé podařilo vytvořit při výzkumu laseru, kdy také došlo k upřesnění principů jeho získávání. Právě koherence laserového paprsku objasňuje jeho unikátní a ohromující vlastnosti.

Sestrojení tohoto přístroje způsobilo revoluci ve vědě a technice, badatelské práce v této oblasti byly oceněny Nobelovou cenou za fyziku.

Dosáhne-li člověk v důsledku určitého cvičení toho, že jeho mozek začne fungovat v koherentním režimu, dostává do svých rukou kvalitativně odlišný nástroj. Stejně jako u laseru, vede právě koherentní režim mozkové činnosti k objevení principiálně nových schopností a možností.

Je třeba brát v potaz, že při meditaci nedochází pouze ke změně mozkové činnosti, ale že odlišně vlastně pracuje celý organizmus, každá jeho buňka.

Akademik G.P. Graboj tvrdí, že rozdíl ve fungování organizmu před osvojením meditačních technik a poté je podstatně větší než mezi vlastnostmi laserového záření a běžných světelných zdrojů. Rozdíl je tak velký, že člověk fakticky přechází na jinou rovinu bytí, na odlišnou úroveň rozvoje vědomí.

Mnozí badatelé současnosti přiznávají, že vědomí může existovat i mimo tělo, zbyl tu však jeden krok-uznání Boha.

Také v této otázce jsme se od vědců dočkali jistého posunu. Vědci čím dál častěji hovoří o existenci jakéhosi globálního informačního pole vesmíru, které zahrnuje program a evoluční plán všeho v kosmu.

V této době se mnoho badatelů snaží pochopit zákony, které řídí svět a zformulovat svoje pojetí Boha, i přesto, že se v převážné části názorů objevil Bůh jako určitá všezahrnující informační a energetická vlnová struktura.

Jednou se akademika F.J. Šipunova, jednoho z vedoucích pracovníků Ústavu biosféry Akademie věd, zeptali na to, zda existuje vědecký důkaz Boží existence, neviditelného a duchovního světa.

„ Existuje věda, která se nazývá kvantová mechanika a zkoumá částice jako fyzikální strukturu, současně ale i jako vlnu nebo energii ,“ odpověděl na otázku F.J. Šipunov a pokračoval: „Za hranicemi elementárních částic-neutronů, pozitronů a dalších už nenajdeme hmotný svět, zbývá pouze jejich vlnová část. Z toho vyplývá, že se vesmír skládá z jakési substance, kterou nemůžeme označit jako látku; jedná se o duchovní substanci, jež má vlnovou podstatu. Právě ta také tvoří fyzikální svět.

Výzkumy prokázali, že existují takové vlny, které se mohou okamžitě šířit kamkoliv v kosmickém prostoru.

Díky tomu se jakékoliv vyslovené slovo či proběhlá událost zaznamenává v libovolném bodu vesmíru navěky, protože existuje vyšší síla, která pozoruje díky takovým vlnovým funkcím celý svět zcela bezprostředně.“

Vlnovou podstatu nemají pouze elementární částice, ale rovněž atom, molekula, člověk, a dokonce i všechno ostatní. Právě vlnová funkce-duch-řídí hmotný svět, který by bez něho zůstal mrtvý. (Obdobný názor postulují mystici všech dob).

Je-li tato funkce živá a rozumná, znamená to snad, že s ní lze „komunikovat“? Mohl by ji například experimentální fyzik požádat, aby mu pomohla objevit novou mikročástici?

Ale samozřejmě, vždyť takto došlo k objevu neutrin, antineutrina a dalších částic.

Po řadu staletí se vedou spory o to je-li Bůh osoba či nekonečná neosobní energie.

Křesťanství tvrdí, že Bůh je osobou, zatímco teozofové se například domnívají, že lze Boha chápat jako nekonečný a věčný oceán duchovní energie.

„ Odmítáme ideu osobního nebo nadpozemského a antropomorfního Boha, který není ničím jiným než gigantickým stínem člověka.

Naše božstvo nenajdeme ani v ráji, ani v nějakém zvláštním stromě, budově či hoře: prostírá se všude, v každém atomu viditelného i neviditelného kosmu, uvnitř, na povrchu i kolem neviditelného atomu a molekuly, představuje mystickou sílu evoluce a involuce, všudypřítomný, všemocný a všeobjímající tvůrčí potenciál.“

Duchovní vůdce současné teozofické společnosti, teoretický fyzik Anthony Martin uvádí: „ Bůh nesmí mít žádné personální vlastnosti, protože jakákoliv charakteristika osobnosti, byť by byla jakkoli pozitivní, má nevyhnutelně i svou odvrácenou stranu...

Pod pojmem Bůh chápeme absolutno jakožto nekonečný a věčný oceán duchovní energie.“

Identické pojetí Boha vyjadřovali významní východní mystici, ale také evropští mystici, kteří měli odvahu vymanit se svým myšlením z křesťanských dogmat.

Ve své době se takzvaní materialisté a idealisté přeli o to co je prvotní zda vědomí-duch či hmota. Když si nakonec věda udělala v této otázce jasno, vyšlo najevo, že vědomí je také hmota.

Východní myslitel Šrí Aurobinda říká: „Všechno kolem nás představuje vědomí, neboť všechno je bytí nebo duch... Pokud by byl byť jen jediný bod vesmíru zbaven vědomí, potom by byl vědomí zbaven veškerý kosmos, proto bytí musí být jednotné. Slavný vzorec Alberta Einsteina znamená nepochybně obrovský objev, neboť tvrdí, že hmota a energie jsou vzájemně zaměnitelné. Hmota představuje zhuštěnou energii.

Teprve nyní se musíme experimentálně přesvědčit, že tato energie nebo síla tvoří vědomí a že hmota je také formou vědomí, stejně jako je i rozum formou vědomí.“

Vesmírné, či kosmické vědomí tedy představuje vlnovou energetickou a informační substanci vesmírného rozměru, jež personifikuje Stvořitele a disponuje neomezenými, nekonečně různorodými možnostmi vlastního vývoje, uvědomuje si sebe sama a má neohraničené možnosti věčně tvořit veškeré jsoucno ve světě. Substance představuje prvopočátek, podstatu všech věcí a jevů.

Člen Ruské akademie přírodních věd A.S. Markov ve svém článku Víra a náboženství píše toto: „Všezahrnující, ale také nekonečné informace spojující všechny myslitelné varianty, lze ztotožnit s vesmírným vědomím, s vyšším rozumem. Bůh představuje především informační bytí, ideu, ducha, logos, avšak také jemnohmotnou energetickou existenci, emoce, duši, lásku. Současně ale tvoří rovněž fyzické bytí, hmotu (rovněž také fyzikální energii), vesmír.

Bůh je všezahrnující princip, zdroj a příčina samovývoje bytí, ale také jeho početné ztělesnění.“

Děkan fakulty psychologie a vedoucí katedry obecné psychologie Humanitního institutu v Moskvě Valerij Ruslanovič Sary-Guzel se domnívá, že Bůh – Stvořitel představuje v určitém slova smyslu informační masiv, v němž jsou obsaženy veškeré údaje o nás, o našem světě i vesmíru.“

Profesor R.P. Mejlanov, doktor fyzikálních a matematických věd, zase tvrdí: „Bůh zahrnuje jak vědomí, tak i energii globálního rozsahu.“

„Princip automatické organizace sebe sama, jenž představuje jednu z neoddělitelných vlastností hmoty, není ničím jiným než duchem (čili abstraktní ideou neboli Stvořitelem), který řídí svět a zapříčiňuje celou jeho různorodost,“ píše profesor V.P. Olejnik, doktor fyzikálních a matematických věd.

Vidíme, že opět dochází k názorové jednotě světového mystického učení s myšlením mnoha vědců.

Vesmír je v pravdě vědomím, které je v každé věci jako věčný organizující princip a zároveň je mimo tuto věc. Není místa kde by nebylo. Člověk je tak skutečně v Bohu a Bůh v člověku. Za veškerou mnohostí je ono mystické Jedno.

Disharmonie, skepticismus, nihilismus, zoufalství, nejistota, smutek, strach, apatie – vzniká všude tam, kde nejsme schopni vysvětlit sami sebe, svou vlastní existenci, svůj nejvlastnější úkol, své další směřování.

Tam, kde schází vhled a poznání sebe sama, tam je přítomen neustálý boj se sebou samým. Autor

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře