Mafiánský kapitalismus

Havlovi trvalo, než pochopil, že žijeme v mafiánském kapitalismu

„Václav Havel nikdy nepochopil, že majetkový převrat sám o sobě ještě nezaručuje funkční ekonomiku, a tak jeho údajně promyšlený koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální otřesy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, vzal brzy zasvé. Deset let pak někdejšímu hlasateli pravdy a lásky trvalo, než přiznal, co lidé věděli už dlouho - žijeme v mafiánském kapitalismu. S přibývajícím věkem začal skutečně přemítat o mafiánech, nikoliv však o své vlastní odpovědnosti,“ zuřil v roce 2012 ve sněmovně Grebeníček.

Dle mého osobního soudu a doložených výroků pana Havla si to tehdejší prezident velmi dobře uvědomoval, bylo však příliš pozdě. Už nechtěl, nebo nemohl nic dělat. Podle mne byl brán v zahraničí jako výrazná postava Sametové revoluce, ale doma v ČR na dění v zemi žádný větší vliv neměl.

Kde se stala chyba

Kolem roku 2004 Václav Havel pochopil, že mafiánský kapitalismus nikdy neoznačoval jenom nepovedenou demokracii v Česku. Havel tomuto výrazu dával obecnější význam. Dokonce jej použil také na označení stavu demokracie ve vyspělých západních společnostech. V článku, který napsal v roce 2004, mluví všeobecně o krizi západní demokracie: „Možná jsme jen svědky částečné změny paradigmatu, zapříčiněného novými technologiemi, a není důvod k obavám. Možná je ale problém hlubší: nadnárodní korporace, mediální kartely a mocné byrokracie přetvářejí politické strany stále více v organizace, které se už primárně nestarají o veřejné dobro, ale chrání klientelistické sítě a zájmové skupiny. Politika se stává pouhým kolbištěm lobbistů, média banalizují problémy, demokracie často vypadá jako pouhá virtuální hra pro konzumenty, nikoliv vážná záležitost pro seriózní občany.“

Odmítnutí jedné ideologie vytvořilo prostor pro široké zakotvení ideologie jiné.
Počáteční ideový pluralismus a tolerance přicházející z etiky původního disentu se velmi rychle utlumil a veřejný prostor opanovala primitivní podoba konzervativního neoliberalismu.
Klausova privatizace se tak stala významným zdrojem financování politických stran a zároveň i pohádkových zisků některých jednotlivců.
Stát – tj. politici – určovali pravidla, za jakých podmínek bude majetek rozprodáván, zároveň ovšem minimalizoval transparentnost procesů. Toto všechno a celkový úprk před právníky stály na počátcích té naší současné krize.

Důsledky

„Dnes není možné dosáhnout dobré kvality politiky. Vláda ve skutečnosti nemá otěže ekonomického řízení. Není možné ovlivnit banky ani nadnárodní korporace,“ myslí si Vladimír Opatrný, předseda liberecké krajské hospodářské komory a přítel Miloše Zemana ze studentských let.

„Bohužel jsem dospěl k názoru, že lidé mají pramalou šanci něco ovlivnit. I když by měli být zdrojem veškeré moci ve státě. Navodí sice v určitých dějinných okamžicích historickou změnu, jako třeba v roce 1918 či 1989, změna ale vždycky končí tím, že se ve společnosti velice bystře zorientují síly, které nejdou po nějakých idejích, obsadí úřady a uchopí moc,“ povzdechl si Opatrný.

Vysvětlil, že rozdělování nashromážděných zdrojů by mělo přispět ke zvýšení kvality života lidí za respektu k přírodě. Zdeformoval ho ale už minulý režim. „Nyní však přišel další blud. Že o všem rozhoduje trh, který je geniální. A je dokonalý tehdy, když se nereguluje. Což je ukrutná blbost,“ zdůraznil.

Václav Klaus se výrazně podílel například na privatizaci v devadesátých letech. Ta je podle Vladimíra Opatrného důvodem současných potíží. „Současná podoba společenského uspořádání je sociologií hodnocena jako mafiánský kapitalismus.“ 

Způsob privatizace vybrali politici pod tlakem určitých skupin proto, že byla nejrychlejší. „Ale také nejhorší,“ uvedl Opatrný. „V důsledku toho se ekonomická moc spojila s tou politickou a o zdrojích se nerozhoduje tak, abychom z nich něco měli všichni, ale pouze někteří. V tomto prostředí není možné dosáhnout nějaké dobré kvality politiky,“ vysvětlil. Tato krize hodnot se projevuje nejenom u nás, ale v celém euroamerickém prostoru.

„Současní politici nemají k dispozici nástroje, aby v národním měřítku zajistili ekonomickou prosperitu. Dnes není možné ovlivnit banky ani nadnárodní korporace. Vláda otěže ekonomického řízení nemá,“ vypozoroval Opatrný. Podle něj jsou vlády pouze vyjednávači mezi skutečnou mocí, která jim dává zadání, a občanskou společností.

Selhání elit a morální problémy

Biochemik Václav Hořejší to ve sborníku Krize, nebo konec kapitalismu, vyjadřuje jasně: „Jsem přesvědčen, že pravou příčinou současné vleklé společenské krize nejsou akutní ekonomické problémy, ale problémy morální. Ty souvisejí ze své podstaty s postoji elit národa. A ty v uplynulých pětadvaceti letech žalostně zklamaly. Část z nich byla a je přímými aktivními, cynickými budovateli onoho korupčně-klientelistického systému, zatímco většina tomu pasívně přihlížela.
Nyní ale snad už téměř všichni vidíme zjevnou degradaci demokracie na úplně bezskrupulózní boj o moc spojený s masívní korupcí, nekompetentností, chamtivostí a rozpadem fungování státní správy.
Až na některé výjimky nebylo slyšet nic ze strany zejména katolické církve. Jediným „velkým“ tématem byl pro tyto lidi po dlouhá léta boj o vydání nemovitostí a finanční „vyrovnání“ se státem...“


Zdroj: Kniha – Krize, nebo konec kapitalismu?

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Vladne-tu-mafiansky-kapitalismus-zaznelo-na-debate-o-Zemanovi-a-Klausovi-276108

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Grebenicek-vzpominal-na-Havla-a-mafiansky-kapitalismus-230810