Budoucnost Evropy ve hvězdách?

Břicháček zastupuje ČR v expertních skupinách EU v oblasti justiční spolupráce v civilních věcech. Je tedy přímo u zdroje a zná dokonale prostředí tvorby práva v EU.

V první části knihy autor argumentuje, že moc Bruselu narůstá neustále s tím, jak se evropské právo rozpíná do všech stran. Hlavním nástrojem bruselské centralizace je totiž právo. V EU nejsou nástroje na to, aby rozsah pravomoci orgánů EU někdo kontroloval a omezoval.

Ve druhé části knihy si autor všímá toho, že bruselské instituce jsou vzdálené občanu i voliči. Těm chybí zpětná vazba, tak i kontrola a vyváženost jednotlivých pilířů moci.

Ve třetí části knihy diskutuje autor unii jako krizi i jako „svátek centralismu. Krizi ve smyslu neefektivního fungování systému, ale „svátek“ jako příležitost využít každou krizi pro záminku k utužení centralizace.

V EU zažíváme realitu Evropské unie výrazně odlišnou od té, do níž jsme vstupovali, a zvláště od té, která nám byla vykreslována vládou v době referenda. Místo špidlovského „prostoru míru, stability, prosperity a sociálních jistot“ pozorujeme, jak říká Břicháček prostor hospodářské stagnace, nezaměstnanosti, sdílených dluhů, těžkopádné regulace, byrokracie a sociálního inženýrství. Toto sociální inženýrství, rozvíjené v rámci nepřehledných nadnárodních struktur mimo demokratickou kontrolu, stojí na ideovém základě programové centralizace a levicových internacionalistických ambic páchání „dobra“ a „pokroku“ na globální úrovni. Evropská regulace je dnes mnohem unifikovanější, sebevědomější a dravější než kdy předtím.

Dnešní Evropa, pohlížíme-li na ni jako na světový region a podokruh západní civilizace trpí, řadou velmi závažných neduhů z nichž některé ohrožují v horizontu několika generací její samotnou existenci.

Krize evropských států je patrná v řadě klíčových ohledů, které se navzájem prolínají i podmiňují. Je to předně katastrofální úroveň plodnosti, oslabování národně-občanského uvědomění, obecný úpadek mravnosti a disciplíny, přebujelost státu blahobytu a sním související chronický deficit veřejných financí a vytrácení se osobní odpovědnosti člověka za vlastní život nebo v neposlední řadě přesun stále větší části politického rozhodování na nepřehledné a vzdálené mezinárodní struktury. V jednotlivých státech jsou tyto trendy přítomné v různé míře, ale v zásadě se projevují napříč celým kontinentem.

K záchraně by bylo třeba radikálního, vpravdě kontrarevolučního obratu v současných trendech a návratu ze slepých uliček postmoderního tápání směrem k osvědčeným vzorcům minulosti.

Je mnoho důvodů pro přesvědčení, že národní stát je ideální úrovní pro správu lidské společnosti a že by tudíž měl být těžištěm politického rozhodování.

Zdroj: Kniha Tomáš Břicháček – Unie blízká i vzdálená