Sociální stát není žádným kostlivcem ve skříni!

Existence tzv. sociálního státu vždy vychází z kontextu mezinárodněpolitického rozložení sil. V dobách, kdy byl svět bipolárně rozdělený, docházelo k efektu, který pregnantně definoval sociolog Ulrich Beck, když analyzoval moderní sociální stát na Západě coby "nechtěného levobočka socialismu na Východě".

Moderní kapitál pro svou expanzi potřebuje války. A také je produkuje. Po zákeřné zradě vůči koncepci socialismu na konci 80. let 20. století a po následném rozpadu socialistické soustavy zákonitě padl i mírový koncept, jenž socialismus garantoval.

S nástupem devadesátek sice kapitalismus zaznamenal i v naší zemi pokus o comeback (zřejmě iluzí o svobodném a volném trhu), ale již po pár letech nastalo hořké vystřízlivění.

O tom, že se má každý umět postarat sám o sebe, zpívali falešnou písničku nejvíce ti, kteří si v rámci loupeže tisíciletí zprivatizovali národní majetek za pár korun, nebo ti, kdo se přisáli na veřejné zakázky.

Pouze a jedině tlak zleva může donutit současný systém k tzv. konvergenci, kdy ve výsledku dochází k jakémusi sbližování světového socialismu a kapitalismu, k zajištění státu blahobytu pro co nejvíce lidí. Ke stabilitě a rovnováze sil mohou dopomoci jen silné odbory, hájící zájmy pracujících. A ty nutně potřebují vládu, jejíž srdce bije vlevo.

Sociální stát jako silný veřejný sektor bývá v současné době destruován především zájmy zbrojařského lobbingu, kdy je veřejnost falešně zastrašována případným ohrožením Ruskou federací, aby se tím maskovala řízená destrukce sociálního systému.

Rostoucí výdaje na zbrojení a s tím spojená militarizace naší země bude mít za důsledek jediné - hrozbu sociální války mezi obyvateli vlastní země, tzn. potenciální nebezpečí války občanské!

Navíc již dnes se frustrace středně příjmových a nízko příjmových vrstev (jakož i proletariátu, jenž stále neví, že je proletariátem) neobrací proti vrstvám vykořisťujícím, nýbrž nepochopitelně proti lidem nejnuznějším…

Přesně o to globálním lichvářům jde nejvíce. Ovládat podle osvědčeného feudálního mechanismu, skrytého do hesla, jež zní: Rozděl a panuj! (lat. Divide et impera!)

Máme-li tedy zajistit skutečnou perspektivu přežití pro co nejvyšší počet obyvatel (tak, aby nedocházelo k depopulaci), pak se jako k příštímu východisku musíme znovu vrátit k nějaké aktuální formě systému, jež bude pokračováním něčeho, co už naši předci kdysi započali pod názvem demokratický socialismus.

Právě demokratický socialismus a s ním spojený silný sociální stát budou, a to nejen pro nás, aktuálně znamenat cestu, které říkáme NOVÝ ZAČÁTEK!