Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Prohráli poslední ofenzivu, přesto v desetileté válce zvítězili...

  • Vietnam_American_war_1974
  • Upálení vietnamského budhistického mnicha na ulici v Saigonu. (11. června 1963)
Před čtyřiceti roky zahájily 30. března 1972 osvobozenecké síly Vietnamu poslední ofenzivu ve vietnamské válce. Trvala do 22. října téhož roku a byla i přes 40 tisíc zabitých Vietnamců a jejich porážku (padlo na 10 tisíc vojáků US Army) zakončením desetiletého vítězného tažení severovietnamských komunistů Viet-minhu a jihovietnamských partyzánů Viet-congu proti vojákům pěti armád v čele s USA. (Jako u nás pěti okupačních armád v čele se SSSR...?)

Vietnamský konflikt nebyl záležitostí pouze US Army, ale také vojáků Jižní Koreje, Filipín, Austrálie a Nového Zélandu, resp. SSSR a Číny. Deset let války jako v Tróji stálo Vietnam, Kambodžu a Laos téměř tři miliony mrtvých, Kongres USA přes sto deset miliard dolarů a kolem 59 tisíc zabitých vojáků US Army, k tomu přes pět a půl tisíce mrtvých spojenců. Číňanů a Sovětů padly asi dva tisíce. Válka omylů a paradoxů; na počátku této desetileté nesmyslné války byl komunistický pouze sever Vietnamu. Když boje skončily, byla komunistická celá země. Tragické vyústění amerického hesla: "Do tří měsíců vás rozbombardujeme do doby kamenné..." Porazilo je de facto veřejné mínění a celosvětový protest proti utrpení v Indočíně.

Válka se zapsala do dějin také vyvražděním stovek starců, žen a dětí ve vsi My Lai, džunglí zarostlou Ho Či Minovou stezkou, po níž se dopravovaly na bicyklech potraviny a zbraně ze severu země na její jih, ale i systémem podzemních chodeb v okolí Saigonu, kde byla vybudována sofistikovaná síť podzemních tunelů a obytných prostorů desítky metrů pod vietnamskou džunglí s pečlivě zamaskovanými vstupy z povrchu. Malé akumulátory, operační sály bez anestetik a desinfekce, školní třídy pro děti, primitivní nemocniční pokoje, ale také skladiště, odpočívárny a hygienická zařízení. To vše měl Viet- cong v podzemí, aby unikl americké agresi a mohl překvapivě zaútočit. Přes 250 kilometrů podzemních chodeb kolem Saigonu lákalo tzv. tunelové krysy z řad těch nejotrlejších vojáků US Army, jejichž úkolem bylo chodby odhalovat a ničit. S každým metrem šlo v úzkých chodbičkách hluboko pod zemí o život. Někdy hlína vojáka zasypala, jindy sáhl na záměrně trčící kořínek a vybuchla bomba, nebo se vyřítila nastražená jedovatá kobra...

Průběh vietnamské války vstoupil do dějin i sebevraždami buddhistických mnichů, kteří se upálili na protest proti jihovietnamským diktátorům. Nenáviděli císaře Bao Daie i problematicky zvoleného prezidenta Ngo Dinh Diema. jehož zavraždění Američany bylo vypovídající o všem. Sebeupálení těchto mnichů však kritizovali rovněž lidé, kteří jen pokrytecky podporovali protiválečné hnutí. Byl mezi nimi i Martin Luther King a Thich Nhat Hanh, čelný buddhistický mnich, jenž dobře znal některé z mnichů, kteří se upálili. Přesto konstatoval v dopise králi, že zmíněné sebevraždy nebyly ani činem zoufalství, ani politickým protestem. Byly prý zaměřena na pouhé “obměkčení srdcí“ utlačitelů a na vyvolání pozornosti světa k utrpení Vietnamců…

I když byl Buddha proti umrtvování lidského těla, různé formy upálení se praktikovaly během staletí v mahajánské škole buddhismu, ovšem s výhradami; když se to událo v levicové zemi, byl to oprávněný protest, pokud se však mniši upalovali ne v Číně či SSŠR, ale v jižním Vietnamu, obsazeném během kruté války postupně asi 2,5 miliony amerických vojáků, byl to nesmysl, či zbytečnost a ne čin ze zoufalství či politický protest…

V předvečer 11. června 1963 usedl 66letý buddhistický mnich Thích Quang Duc do pozice lotosového květu k pravidelné modlitbě. Tehdy už dobře věděl, že ten večer je jeho poslední. Poté ze záhybu roucha vytáhl sirky a jednou škrtl. Ruku pak volně spustil do klína a během několika vteřin vzplanul. Lidé, kteří jeho počínání viděli, později uvedli, že se ani nepohnul, a dokud mu kouř nevnikl do plic, stále se modlil. Přihlížel i americký fotograf Malcolm Browne. Šokovaný okamžitě několikrát stiskl spoušť a fotografie klidně sedícího muže, živé pochodně, záhy obletěly celý svět. Všude vyvolaly rozhořčení, především v Americe, která do té doby režim autoritářského a silně prokatolického prezidenta Diema podporovala. Obrázek se stal symbolem utrpení buddhistů ve Vietnamu a Ducovo počínání v následujících týdnech inspirovalo mnoho dalších mnichů.

Cítili, že je třeba, aby svým mučednictvím upozornili na bezpráví, kterým trpěli vyznavači buddhistické víry v nedávno zřízeném Jižním Vietnamu. Zemi už takřka osm let ovládal člen vietnamské katolické menšiny a korupčník Ngo Dinh Diem. Po odchodu francouzských kolonizátorů a rozdělení Vietnamu na sever a jih se v roce 1955 stal prvním prezidentem Jižního Vietnamu, jejž podporovaly USA. Prvními objektivními zprávami o vietnamském boji se předvedl britský časopis "Válka ve Vietnamu", z jeho obsahu jsem též čerpal...

Stál jsem v Saigonu na tom místě a bylo mi zvláštně… Čtyřikrát jsem projel Vietnam od Mekongu po čínské hranice, abych pochopil, oč USA v Asii šlo. Podle odhadů ve Jižním Vietnamu vyznávalo buddhismus až 90 procent lidí, to ale neměnilo nic na tom, že aktivní buddhisté byli perzekvováni. Jihovietnamský režim pod taktovkou US Army je většinou označil nálepkou komunistických štváčů, takže často skončili v žaláři. Tvrdé postupy proti buddhistům vyvrcholily, když někteří chtěli oslavit zrození Gautamy Buddhy vyvěšením náboženských vlajek na pagody. Devět mnichů tuto provokaci proti režimu zaplatilo svým životem.

Sebeupalování jako protest lidí proti terorizujícímu systému je tragický projev mnichů, studentů nebo odpůrců kast. V souvislosti s válkou ve Vietnamu se rovněž upálili pacifisté Alice Herzová, Norman Marrison, Rooger A. La Porte a George Winne jr. Byla to jejich reakce na použití napalmu ve Vietnamu.

Dalším šíleným zločinem bylo vypuštění na Vietnam 72 miliony litrů Agent Orange, z něhož se do půdy dostalo více než 150 kilogramů dioxinu, vysoce toxické a karcinogenní látky, která se velmi pomalu rozkládá, ale moc dobře se váže na tukové tkáně v lidském těle. V Česku ho vyráběla neratovická chemička Spolana jako postřik, který československý režim farizejsky prodával americkému letectvu ve Vietnamu. Sídlem společnosti jsou Neratovice, 25 km severně od Prahy na řece Labi. Její areál se rozkládá na ploše 260 hektarů.

Smyslem užití dioxinu ve Vietnamu byla likvidace džungle sloužící jako úkryt pro základny a zásobovací trasy jednotek Viet-congu a armády severního Vietnamu na Hočiminově stezce…“Cílem bylo též zničit zemědělské plodiny sloužící jako zdroj potravin pro nepřítele. Nejvíce se používala 2,4-dichlorfenoxyoctová kyselina (2,4-D), 2,4,5-trichlorfenoxyoctová kyselina (2,4,5-T) a jejich směs známá pod kódovým označením Agent Orange, obsahující dioxin” říká ve své zprávě Miroslav Šuta, nezávislý konzultant v oblasti ekologických a zdravotních rizik.

I po více než čtyřiceti letech mají obyvatelé města Bien Hoa, odkud vzlétala letadla s nákladem Agent Orange, koncentrace dioxinu v krvi stokrát vyšší než obyvatelé Hanoje, kde Agent Orange nebyl používán. Jedna kávová lžička dioxinu byla schopná otrávit na 300 lidí… Zvýšené koncentrace dioxinu v krvi mají dodnes i lidé, kteří do oblasti přišli až po válce, nebo děti narozené po roce 1971. U veteránů operace Ranch Hand či u pracovníků Spolany bylo zjištěno postižení nervového systému, například riziko periferní neuropatie, zhoršení paměti, myotonie. Přes 42 000 veteránů US Army z Vietnamu trpí poruchami zraku, téměř tři tisíce jich zcela osleplo, mnoho onemocnělo rakovinou. Na obou stranách byli zlí lidé, jenže vojska USA a dalších armád tam neměly co dělat. Jihovietnamský režim byl zkorumpovaný tak, že nakonec Američané museli nedchat zabít prezidenta Diema. Kdo byl tedy tím víc špatným...?

Inu, další česká stopa v jedné z největších tragédií lidstva, na kterou asi nejsme příliš hrdí…

Snímky Břetislav Olšer (6) a jeho archiv (2)

V Saigonu bez hudebního sluchu neobstojíš!

Jak John Kennedy, Lyndon Johnson a Richard Nixon lhali o Vietnamu?

Šťastný rok buvola 1973 - ve Vietnamu skončila válka s US Army…

Hadů ubývá; vyčítám si, že jsem z recese jednu kobru pozřel…

Další glosy, komentáře, ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)-
http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/ http://www.facebook.com/profile.php?id=10000053041104#!/profile.php?id=100000530411044

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře