Posselta straší nemrtví

V neděli 19.5. 2013 proběhl další 64. sudetoněmecký sraz. O těchto sedánkách nás jistě napříště budou německá média u nás informovat. Dozvídáme opět mnoho „překroucenin“, tedy klasický sudeťácký folklór. Mimo jiné na tomto srazu premiér bavorské vlády obdržel cenu Karla IV., kterou udělují sudeti. A to za jeho příspěvek ke sblížení a narovnání politických vztahů s Českem. I to je klasický taktika tohoto spolku. Vykrádá české osobnosti, zaštituje se jimi jako svými osobnostmi. Karel IV byl podle sudetů samozřejmě Němec a samozřejmě zemský Němec, tedy sudetský podle jejich demagogiky. Jiná jejich cena se nazývá cena K.H. Borovského. Tak vytvářejí a udržují klamný dojem, že opravdu tato skupinka nespravedlivě ublížených „vyhnanců“ má něco společného s českými zeměmi. Další kdo byl oceněn, byl český kolaborant - dokumentarista David Vondráček, mimo jiné autor dokumentu "Zabíjení po česku", který přinesl údajné „nové šokující informace o vraždění Němců českými Rudými gardami po konci války“.

Ale našlo se i malé pohlazení a vysvědčení od sudetů i pro loajálního „českého“ premianta Ne-čase. Sám velký – opravdu „objemný“ Posselt jej přirovnal podle svých slov „…k velkým Evropanům minulosti, bývalému německému kancléři Konradu Adenauerovi a jednomu z otců sjednocené Evropy Robertu Schumanovi.“

Je zajímavé, že tito „velcí Evropané“ jsou samí Němci, kteří se zasloužili o poválečné Německo. Tedy i Nečas se zasloužil zřejmě o Německo. Škoda že není tak úspěšný v hájení zájmů své vlastní země. Je zajímavé, že premiér svrchované země je hodnocen a posuzován mluvčím sudetů v jednom ze států Německa. Jistě může být Nečas na Posseltovu pochvalu právem hrd. I mouřenín potřebuje občas pochválit, než odejde.

Samozřejmě jak jinak tématem číslo jedna byli opět ony dnes právně „vyhaslé“ dekrety prezidenta republiky přijaté národním shromážděním ČSR, stručně podle sudetskonacistické nenávisti „benešovi dekrety“. Je zajímavé si poslechnout Posseltovu rétoriku :

"Jsou něco jako zombie. Ať už chceme nebo ne, vynoří se a šíří strach a děs. Viděli jsme to teď při českých prezidentských volbách.“ "Milí čeští přátelé, pohřběme společně a definitivně toto zombie," vyzval českou stranu, která trvá na nedotknutelnosti prezidentských výnosů.

Tato rétoriky by si zasloužila jistě hlubší hlubině psychologický rozbor. Zombie jsou „nemrtví“. Dekrety prezidenta republiky jsou dokumenty, které jasně usvědčují bývalé sudetoněmce s jejich zločinů, spolčení proti ČSR a jejich roli Hitlerovi „páté kolony“ v době štvavé kampaně proti ČSR, dokazují podíl viny sudetských nacistů a jejich zločiny. Dokazují, že to byli právě sudetoněmci, kteří patřili k obhajovatelům nacistického režimu až do konce. To, co nacismus vyvolal za brutální barbarské zločiny po celé Evropě – to se jim připomíná jako ony zombie – nemrtví – to jsou ti, co je straší. Dekrety jsou až zástupnou věcí, navíc nesou jméno Beneše, jehož nenáviděl Hitler více než kohokoliv jiného a tuto nenávist sdílejí i sudeti a jejich čeští posluhovači u nás. Šíří děs v tom smyslu, že by se mohli u nás začít lidé více zajímat o svou historii a role a podíl na nacistických zločinech sudetoněmců by se stali obecně známi.

Následuje jak jinak „familární“ na první pohled „smířlivé“ gesto v kterém se ale neoslovuji Češi, ale pouze „čeští přátelé“ – dobře si všimněme.

Jinak klasickou demagogií je, tuto „nesmířenost“ sudetů překrucovat na české „antiněmecké“ stereotyp, jak se uvádí v článcích. Jasné vystoupení pro sudeťáckým lžím nejen během prezidentských voleb v ČR, nejsou proti německé, ani namíření proti Německu, ani proti našim vzájemným česko-německým vztahům. Tak se to snaží překroutit právě tito „vyhnanci“ na plný úvazek.

Celé zprávy zde: http://www.lidovky.cz/benesovy-dekrety-jsou-jako-zombie-pohrbeme-je-vyzval-posselt-pu7-/zpravy-svet.aspx?c=A130519_145727_ln_zahranici_mtr http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/302346-pohrbeme-zombie-benesovy-dekrety-vyzval-cechy-posselt.html

Všimněme si dobře posunu česko-německých vztahů. Skutečné česko-německé vztahy jsou vztahy na úrovni Praha – Berlín, kdy česká strana by měla konečně vyjednat technickou realizaci splacení válečných reparací, které podle mezinárodního práva nám Německo dluží. Pak lze hovořit o skutečném i právním narovnání česko-německých vztahů, zejména, když u nás tak vehementně hlásáme mantry „co bylo ukradeno, musí být vráceno“. Současně by měla naše politická reprezentace apelovat na berlínskou vládu, aby se distancovala od revanšistických požadavků těchto sudetospolků. Dnes jsem ve vztahu, kdy naopak premiér Ne-čas za svou osobu vyjadřuje pokání a lítost nad odsunem, ale hrdě dodává, že majetkové poměry v pohraničí nelze měnit – tedy že „nebudeme nic vracet“. Nevíme zda to říká také s lítostí a omluvou – to není dosud zřejmé. To je právě ona politika vyjednávání. Je jasné, že strana přijímající cizí smýšlení a cizí myšlenky, které se nám podařilo vnutit a přijímat, nemůže být v jednání rovnocennou.

Dokud jednou naši představitelé v Praze nevyjádří jednou pro vždy jasné stanovisko směrem k těmto spolkům a přestane je brát jako partnery k jednání, dotud budou tyto nacistické zombie v Evropě vystrkovat hlavu. Bohužel to je dědictví V. Havla a jeho kukaččího vejce v podobě K.Schwarzenberga.

Je zajímavé, že si nelze skutečně nevšimnout, že Posselt opravdu zevně vyzařuje rotundovitou podobu minulého vůdce nacistů A. Hitlera byť v trochu barokním provedení.