Odsun – stará pravda nerezaví

Smutné dědictví

Má babička prošla tzv. divokým odsunem až do Bavor, zapamatovala si hněvivé výrazy „válečných peciválů" - a rázem „poválečných diktátorů morálky" - a jejich zkyslé výrazy, když se vracela v rámci poodsunového programu scelování rodin zpět (scelování na výhradně patriarchálním základě, jaká národnost manžela, taková národnost rodiny).

Zapamatování hodný byl ovšem i průběh onoho putování do Reichu. Cestou se řada „účastníků" chlubila svými proviněními vůči českému obyvatelstvu, mnohdy přímo hrdelními proviněními, kterými v protektorátu způsobili nejednu bolest a utrpení, v odsunu se doslova "schovali" před spravedlností.

Další část nedobrovolných účastníků pochodu, a dlužno dodat, že převážně většinová, se však cítila býti nespravedlivě stíhána jen za pouhou občanskou pasivitu, která byla vlastní i Čechům, rozhodovala však etnicita. Provinilci, a nevinní.

Co z toho plyne? Zrna nebyla oddělena od plev. Vina i nevina byly zprůměrovány. Presumpce neviny neměla své místo. Vše bylo řešeno kolektivně. Princip prokázání osobní viny byl zcela opomenut. Vina zasluhuje trest, o tom žádná. Nicméně nevinným byla naložena část viny cizí. Dbalo se na rychlost řešení a nikdo se nechtěl s nějakým prokazováním obtěžovat – bylo by to holt nepopulární a nejedno německé máslo by mohlo uvíznout i na kdejaké české hlavě.

Jak ukázaly předloňské prezidentské volby, sudetoněmecké téma je schopné v českých luzích a hájích stále rozhodovat politická klání a účelově vyburcovat zdejšího nacionalistického ducha. Chcete vyhrát volby? Postrašte Sudeťákem, a ještě lépe, dejte dekrety do souvislosti s Bruselem, takový koktejl vám tu pořád ještě slízne kdekdo!

Národovci a schvalovatelé odsunu se rádi odhánějí právem na odvetu, biblickým "oko za oko, zub za zub". Písmo má však na mysli ztrestání konkrétních viníků, nikoli právo pomstít se i na nevinných v rámci kolektivního trestu (jakési novodobé hromadné krevní msty). A že jsou Němci jeden nedílný národ? Základem národa je rodina. Je to jako by se někdo nějakému jedinci mstil na jeho nevinných dětech řka, že je to kolektivní trest, protože celá jeho rodina pak smočí dlaně v slzách a bude spravedlnosti učiněno zadost (kolektivní trest pro rodinu, čili klanová krevní msta). Berme to jako takový malý cynický, avšak vysoce příhodný vzorec!

Dlužno ovšem jest popřemýšlet i o následcích onoho vysídlení. První je přirozeně aspekt morální. Druhý důsledek je demografický a ekonomický. Tradičně velice pracovití Němci byli v pohraničí nahrazeni „tradičně velice pracovitými" Romy. Tady je třeba zmínit, že plán zaplnit poodsunové populační mezery, v případě „nedostatku" Čechů, slovenskými Romy, se zrodil už v „exilovém" Londýně. Jedná se tedy také o relikt „made in Beneš". Je na zvážení každého, zda se mu takováto „výměna" líbí! Farizejstvím pak je anti-sudeťácký i anti-romský postoj „v jednom" u řady tuzemských občanů, bohužel jev častý.

Ke cti památce již zmíněného prezidenta Edvarda Beneše (prvorepublikovými českými nacionalisty nenáviděného, nyní milovaného) slouží, že roku 1948 označil za svého nejvhodnějšího hradního nástupce vynikajícího intelektuála Ferdinanda Peroutku (panuje domněnka, že ho k tomu ještě před svou smrtí dopředu ponoukl sám TGM), jenž byl zarytým přímluvcem prokazování individuálních provinění a odpůrcem plošného vyhnání německých spoluobyvatel. Peroutka však samozřejmě neměl proti Gottwaldovi nejmenší šanci, na masarykovské následnictví nebyly čas a prostor. Na Západě pak jeho „nároky" zpochybňoval i exilový předák Petr Zenkl (rezolutní přívrženec odsunu). Dehonestace se mu nově dostává i od Miloše Zemana.

Ale zpět k následkům vyhnání. Vysloveně podlé bylo šikanování německých antifašistů, povětšinou levičáků. Řada zakomplexovaných a nezřídka sadistických jedinců se je snažila cílenými akcemi vyprovokovat k odchodu dobrovolnému, když už nebyli z pochopitelných důvodů zařazeni do odsunu „řádného".  Animalita viníků nebyla (a bohužel již nikdy nebude) ztrestána! Zdá se, že ani na nejsymboličtější úrovni. Benešova amnestie poválečným pomstychtivcům je platná podnes a jejich památka právně bez poskvrny.