Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Může se Nečas s plnými kaťaty rovnat s falešnými Američany a Brity?

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
Premiér Petr Nečas kvůli fungujícímu českému byznysu odmítl nechutnosti Pussy Riot a jejích příznivců (pro pana Čunderlíka-http://urod.ru/news/6207/) i politickou módu tzv. dalajlamismu a ministr jeho vlády Schwarzenberg se za něho stydí. Navíc ho jako každý pravý šlechtic nařkl, že měl „plná kaťata“. Jen proto, že "kryl" údajné porušování lidských práv v Číně a Tibetu. A tal nastal čas nazývat věci pravými jmény. Kdo má plná kaťata a kdo se má stydět, a kdo ne, a za co či za koho...?
  • muze-se-necas-s-plnym-kataty-rovnat-s-falesnymi-americany-a-brity

Dnes se vyvaruji vlastních úvah a budu pouze citovat zdroje, aby mohli nickové vypeskovat je a ne mě. Vše kolem premiéra se dělo ve chvíli, kdy se na světlo Boží dostala informace, že Američané věděli desítky let o sovětském vraždění v Katyni a mlčeli. Že to nelze srovnávat s Nečasovým Tibetem? Kolik lidí asi nechat zavraždit Stalin a kolik Tibeťnů zabili kromě Britů čínští komunisté?

Co tím chci říct? Že Spojené státy věděly o katyňském masakru a jeho původci už v roce 1943. Možná ještě o tři roky dříve. Vyplývá to z archivních materiálů z Washingtonu. Američané tehdy tuto děsivou informaci nezveřejnili proto, že nechtěli riskovat roztržku se sovětskými spojenci. Se Stalinem, s nímž raději kolaborovali, aby zahnal nacisty až do Berlína, bez ohledu na počet mrtvých rudoarmějců…

USA nyní zveřejňují archivní dokumenty o katyňském masakru. Sovětská tajná policie v roce 1940 povraždila v katyňském lese přes 22 tisíc polských důstojníků, úředníků, intelektuálů a duchovních. Sovětský svaz přitom dlouho tvrdil, že Poláky zmasakrovali Němci. Nově zveřejněné dokumenty v USA poukazují na to, že Američané o masakru věděli, zřejmě ale tehdejší vláda USA vědomě zatajila sovětskou vinu.

Zcela nové zjištění je, že v rámci americké vojenské zpravodajské služby během 2. světové války existovala organizace MIS-X, co mohla komunikovat s americkými válečnými zajatci. Právě díky této službě věděl prezident Roosevelt už během války, že za smrt polských důstojníků nesou zodpovědnost Sověti a ne Němci… V roce 1940 povraždila sovětská tajná policie NKVD v zajateckých táborech přes 20 tisíc polských důstojníků a příslušníků inteligence. Po dlouhá desetiletí Sovětský svaz vinu popíral a svaloval ji na německou nacistickou vládu. Tuto verzi podporovaly i Spojené státy a Velká Británie.

Nyní víme, že němečtí vojáci odvedli v roce 1943 skupinu britských a amerických vojenských zajatců k masovým hrobům, které objevili na dobytém území. Vojáci Donald Stewart a John Van Vliet o tom, co viděli, informovali kódovanými zprávami Washington. Ve svých zprávách mimo jiné uvedli, že těla už byla ve značném stadiu rozkladu, a proto nemohlo jít o oběti Němců, kteří území získali teprve nedávno. Píše o tom oddělení historie a mezinárodních vztahů na Bostonské univerzitě. Během války by byl prý nesmysl začít nějakou velkou veřejnou hádku v rámci protihitlerovské koalice. Ale proč potom národní archivy ve Washingtonu odtajnily tyto zásadní dokumenty až v roce 2012...? Údajně jedním z důvodů bylo riziko roztržky s Moskvou během studené války...

Poprvé se Moskva ke zločinu KGB přiznala až v roce 1990, ale i potom zůstala spousta nezodpovězených otázek. Leccos se změnilo po letecké katastrofě u Smolenska v roce 2010, kdy při cestě na připomínku kdyňské tragédie zahynula polská vládní delegace v čele s prezidentem Lechem Kaczynským. Rusko potom zaujalo vstřícnější postoj, nicméně příbuzní polských obětí masakru i někteří ruští historikové poznamenávají, že řada dokumentů dál zůstává utajena. Snad se pozůstalí obětí dozví nyní víc z amerických materiálů.

Nebyl to první případ, kdy Američané a Britové věděli podstatné zprávy z bojišť, ale mlčeli. “Když v létě roku 1941 napadlo hitlerovské Německo Sovětský svaz, odhalili britští šifreři, kteří sledovali pohyby nacistické armády, že proti Židům je vedena genocida. Podle dokumentů, zveřejněných v roce 2001, je jasné, že z 282 stránek Brity dešifrovaných zpráv nacistů z Běloruska a Ukrajiny muselo vedení britské armády vědět nejpozději v září 1941 o probíhajícím holocaustu,” uvedl v březnu 2001 v The New York Times americký historik Richard Breitman. Přesto nikdo nezasáhl, aby Židům pomohl. Britové to vysvětlují tím, že nechtěli žádným zásahem prozradit svou schopnost luštit německé kódované zprávy. Navíc jim byli bližší Arabové než Židé, jejichž úmysl vytvořit si na území Palestiny svůj stát ohrožoval strategické cíle Velké Británie.

A mezitím Židovka Golda Meirová, budoucí premiérka Izraele, obdržela mnoho hrůzných zpráv o nacistických zvěrstvech od labouristických sionistů z Evropy. Židovští vůdci, kteří žádali bombardování Auschwitzu, obvykle obdrželi standardní odpověď od tajemníka ministra války USA Johna McCloye, podle které by bylo bombardování „neproveditelné“, neboť by vyžadovalo „odklonění značného množství letecké podpory, nezbytné pro úspěch našich sil v právě probíhajících rozhodujících operacích.“ Výzkum profesora Davida S. Wymana však později objevil, že americké letouny v roce 1944 opakovaně bombardovaly německé ropné cíle nedaleko Auschwitzu – některé z nich dokonce vzdálené méně než 5 mil od plynových komor – takže by se nejednalo ani o odklonění útoků na objekt, kde docházelo k masovým vraždám.

Podobně submisivně se Američané s Brtity chovali také na konferencích v Teheránu a Jaltě, kde šli všichni na ruku Stalinovi. Ten sice vraždil ve velkém, ale hnal nacisty bez ohledu na oběti k ukončení děsivého světového válečného konfliktu. Vše se odehrávalo v “domácí” ruské Jaltě pod záminkou, že Stalin nesmí ztratit kontakt s vojenskými operacemi v Rusku, ve skutečnosti chtěl mít celý průběh setkání pod kontrolou, včetně odposlechů britské a americké delegace.

Nechali si v Jaltě Stalinem nadiktoval podmínky, jak učinit poválečné uspořádání Evropy a dalších zemí. Byl to ale regulérní stav? Prezident Roosvelt byl v natolik špatném zdravotním stavu, že skoro vůbec nekomunikoval. O nějaké diskusi, či snad tvrdém politickém vyjednávání nemohla být v jeho případě žádná řeč. Lépe na tom nebyl ani Churchill, jenž ztratil v Roosveltovi oporu a sám propadal v průběhu konference těžkým depresím, jelikož v uplynulém roce prodělal tři těžké zápaly plic.

Vyjednávání tak držel pevně v rukou Stalin, byť prodělal těsně před konferencí mozkovou mrtvici. Tři těžcí invalidé si tak dělili vládu nad světem. Byla vůbec za takového stavu jaltská konference platná…? Navíc žádní představitelé jiných států, o kterých bylo jednáno, nebyli přítomni a byli tak vyloučeni z rozhodování o osudech vlastního státu či národa. Nemohlo se už nic změnit na novém politickém rozdělení kontinentu, které bylo narýsováno již v Jaltě a potvrzeno postupně při jednáních v Remeši, Berlíně i Postupimi.

V úterý 8. května 1945 Německo kapitulovalo. V této době se poslední boje na území Československa vedly na Moravě, v Karpatech na Slovensku a především západně od Prahy s německými jednotkami SS, které nechtěly přijmout kapitulaci. Na pomoc Československu přišli vojáci americké armády od západu a vstoupili do Plzně. Z politických důvodů ale nepostoupili na Prahu. Hlavní město Československa měla podle politické dohody vítězných velmocí osvobodit Rudá armáda. Dle dohody tří nesvéprávných invalidů. V Praze Němci zatím stupňovali tlak na město. Vyšel požadavek, aby britské a americké jednotky přišly na pomoc, ale ti odpovídali, že nemohou, že si to SSSR nepřeje.

Kdyby nebylo nesvéprávně rozhodnuto, že Prahu osvobodí Rudá armáda a že US Army musí zůstat v Plzni, v Pražském povstání by třeba nezemřelo na 3 700 lidí (včetně obyvatel oblastí kolem tehdejší Prahy). Přímo v Praze zahynulo téměř 1 700 osob české národnosti a 663 vojáků jiných národností. Na německé straně by zase nebylo 855 mrtvých vojáků a civilních občanů. Když Pražské povstání skončilo, Němci uprchli z města směrem na Plzeň, aby se vzdali Američanům. Pražané uhasili požáry, ošetřili své raněné a pohřbili mrtvé.

Čtyři dny bojů byly velmi krvavé. Mezi více než jeden a půl tisícem zabitých Čechů byli vedle mužů a žen padlých v boji i malé děti a bezbranní staří lidé, kteří se stali obětí německé msty. Jako bychom chtěli vymazat hřích ČSR za kolaboraci s Hitlerem, proto první izraelský velvyslanec v Praze Ehud Avriel uzavřel po válce opět se souhlasem Stalina dohodu o koupi ručnic ze Zbrojovky Brno. A poté byly nasmlouvány další zakázky. V Žatci se nakládala výzbroj, výstroj, munice, pumy a dokonce i rozmontované letouny jako třeba Avie S199. Vše za pár miliard. Také v zájmu bojů o Jeruzalém a hlavně byznysu, jako dnes…

Inu, ve stínu všech těchto zrádných událostí je Nečasův prohřešek vůči „porušování lidských práv“ v Rusku a Číně jen procházkou višňovým sadem…

Snímky Břetislav Olšer

Kolik by bylo lynčů, nebýt českých zbraní?

Írán kope hroby pro Američany, aneb Fuj Češi za zbraně Židům…

Počet tisíců polských obětí v Katyni se zvýšil o téměř sto…?

Facebook komentáře