Kolem celé základny je postaven vysoký plot o délce 28 km. Uvnitř jsou rovněž dvě letiště: Mc Call a Leward Point. Zátoka Guantánamo je dostatečně hluboká pro lodě střední tonáže. Disponuje navíc osmi přístavními moly, kde je možno odbavovat současně 40 lodí. Pitná voda je získávána odsolovacím zařízením, jež zpracovává téměř 4 miliony litrů vody za 24 hodin. Odsouzeno bylo během jedenáctileté existence vězení jen sedm vězňu z téměř osmi stovek, čtyři vězni za tuto dobu spáchali sebevraždu...

A jak se Američané na Kubu vůbec dostali? Napřed v roce 1823 přišel tehdejší státní tajemník USA John Adams s doktrínou tzv. “politiky uzrálého plodu”, když se počítalo, že jednou Kuba spadne jako zralý plod do klína Spojeným státům. A byl to tenkrát pěkně šťavnatý plod; v roce 1884 vyvezla Kuba do USA desetkrát více zboží než do Španělska. Také americké investice na Kubě představovaly na svou dobu obrovskou částku 52 milionů zlatých dolarů, které ještě byly podložny zlatem. Zlatý standard byl ve Spojených státech zrušen za prezidenta Franklina D. Roosevelta v roce 1933. Nařízení č. 6102 nařizovalo každému obyvateli USA odevzdat veškeré zlato pod pokutou až 10 000 dolarů, 10 let vězení, nebo obojí...

Dnes svítá na lepší časy; Američané by mohli konečně zavřít spornou káznici v Guantánamu. Podle zprávy kontrolního úřadu amerického Kongresu by všech 166 vězňů, které USA ještě na Kubě drží, mohlo být převezeno do amerických věznic. Nebezpečí zjejich strany údajně už nehrozí a držet je na ostrově se finančně nevyplatí. Zadržovaní z Guantánama by mohli být umístěni v šesti věznicích ministerstva obrany a v 98 zařízeních spadajících pod ministerstvo spravedlnosti. Kongresu USA se nelíbí vysoké náklady na udržování Guantánama - 114 milionů dolarů (2,2 miliardy korun) za rok…

Pět tisíc marňáků musí mít fyzičku a jejich děti též. V areálu základny je 17 hřišť, mimo jiné dvě baseballová a jedno fotbalové, která stála 7,3 miliónu dolarů. Skate park přišel na 164 000, hřiště na in-line hokej na 97 000. Areál dětských hřišť je v rozsahu plánovaném na populaci 2800 až 5500 lidí podle kvality bydlení. Na základně je 398 dětí mladších 18 let. Pentagon také utratil 683 000 dolarů na renovaci kavárny, kde se prodává zmrzlina a káva Starbucks. Dalších 773 000 utratil za přestavbu restaurace KFC a Taco Bell. A pokračuje stavba irského pubu O´Kelly. USA platí Kubě roční nájem za Guantánamo dva tisíce pesos ve zlatých mincích. Od roku 1959 nepřevzala Kuba ani jediný šek za pronájem základny, které tak ukládá vláda USA každoročně u švýcarské banky. Převzetím šeku by totiž Kuba potvrdila, že uznává platnost smlouvy z roku 1934.  

Ale kam s vězni po zrušení věznice Guantánamo? Ochotu přijmout vězně z Guantánama avizovaly jen Slovensko, Portugalsko, Francie, Maďarsko, Itálie, Irsko a Španělsko a půl tuctu dalších zemí. Kam se člověk mrkne či zaposlouchá do českých médií, zjistí, že Barack Obama na sobě nemá nitku suchou. Prý jen sliboval a skutek utek. S Quantánamem, zdravotnickou reformou, odvoláním vojsk z Iráku a tak dál. Když se ale obrátil na své „věrné“, mezi které se čeští politici, pokud se jim to hodilo, považovali i sami sebe, najednou mlčení. Kvůli radaru se mohli v submisivnosti a ve své anální politice přetrhnout, ale v případě pomoci s likvidací vojenského vězení na Kubě ticho po pěšině.

USA vybudovaly vězeňský tábor na své kubánské základně po teroristických útocích na New York a Washington z 11. září 2001 a po následné americké invazi do Afghánistánu. První vězni přijeli 11. ledna 2002 a Američané je drželi v takzvaném táboře "Camp X-Ray", kde zadržení žili prakticky v otevřených klecích. Ty časem nahradily moderní budovy. Vězňů postupem času přibývalo, až jich v roce 2003 bylo na Guantánamu skoro sedm set. Spojené státy zadrženým přes čtyři roky nepřiznávaly status válečných zajatců, ale označovaly je za "nepřátelské bojovníky“, aby se na ně nevztahovaly ženevské konvence a bylo možné je zadržovat i bez soudu a bez přístupu k právníkům. Věznicí časem prošlo 779 zadržených z několika desítek zemí, včetně dvanáctiletého chlapce či devětaosmdesátiletého starce, 166 jich tam stále přebývá.

Než narukuji na Quantánamo... Snímek Břetislav Olšer

Od začátku věznici provázely různé kontroverze a napětí. Administrativa tehdejšího prezidenta George Bushe čelila obrovské kritice kvůli metodám výslechu, které by se daly považovat za mučení. Mezi ně patřil i děsivý waterboarding, což je metoda, při níž má vyslýchaný pocit, s igelitovým sáčkem na hlavě a neustálým poléváním vodou, že se topí. Kromě toho prý vězni trpěli nedostatkem spánku. Vězni proto drželi masově hladovky, hodiny bouchali do dveří a po dozorcích házeli své výkaly. USA to ovšem popírají.

Tři trestanci z Guantánama dorazili i do SR. Vězni byli na Slovensku držení 18 měsíců v zařízení ministerstva vnitra, kde se učili slovensky. Nevládní organizace jim pomáhaly integrovat se do společnosti a najít si práci. Následně dostali byt a mohou se volně pohybovat po Slovensku. Budou však neustále monitorováni bezpečnostními složkami. Jeden z trojice je ženatý a má děti. Rodina by měla za ním přicestovat na Slovensko. Trojice se nemůže vrátit domů, protože jí tam hrozí trest smrti. Jednalo se o čínské Ujgury. Sedmnáct Ujgurů totiž zatkli pákistánští vojáci v Afghánistánu v roce 2001 a předali je Američanům. Jejich obhájce tvrdí, že se svými klienty smí mluvit, jen když jsou řetězy připoutáni k podlaze. Faktem je, že v čínské ujgurské oblasti Sin-ťiang byl spáchán atentát na celní úřad v Kašgaru, při němž zahynulo šestnáct celníků. Příslušníci ujgurské menšiny vyznávají většinou sunnitský islám, jen malá část Ujgurů patří k tolerantním muslimům.

Kuba jako perla Antil se Američanům nadmíru zamlouvala. Nadherné moře, palmy, úžasné pláže Varadera. V polovině roku 1884 došlo k vylodění americké námořní pěchoty v zátoce Guantánamo v blízkosti města Santiago de Cuba, tehdy nejsilnější vojenské pevnosti ostrova. Po porážce španělské flotily vstoupily za vydatné pomoci kubánských povstalců intervenční oddíly do města. Na základě Pařížské smlouvy získaly USA též Portoriko i Filipíny a převzaly "výpalnou ochranu" nad Kubou, co však poté musela přijmout tzv. Plattův dodatek k zákonu o financování americké okupační armády. V červenci 1903 byla mezi Kubou a USA podepsána dohoda, upravující pronájem námořních a uhelných stanic v Guantánamo a Bahia Honda. A tak otrokářská země čile existovala, než se vzbouřil právník Fidel Castro, vytvořil skupinu „barbudos - vousáčů“ s nimiž začal boj o sesazení diktátora Batisty.

Kubánská omladina v Cienfuegos... Snímek Břetislav Olšer

Po úspěšném přenesení partyzánské války v srpnu 1958 do ostatních provincií došlo na ostrově v říjnu téhož roku k celonárodnímu povstání. Druhého ledna 1959 revolucionáři obsadili Havanu a boje skončily jejich vítězstvím, Batista opustil zemi již v noci na 1. ledna. A Kuba pod vedením Fidela Casta začala žít z toho, co dům dal. Navíc si kubánští emigranti na Floridě nedali pokoj a 17. dubna 1961 podnikli mizernou invazi, jež byla předem odsouzena k zoufalému nezdaru. Na 1500 žoldáků, špatně vycvičených CIA a vyzbrojených z vojenských skladišť US Army, se vylodilo se v Zátoce sviní, na Playa Giron - Bahía de Cochinos - v provincii Matanzas.

Z celého ostrova přijely tisíce členů revolučního vojska a milice, na pomoc přišli i neozbrojení rolníci. Mezi prvními byl Fidel Castro, který údajně osobně samohybným dělem zničil jeden z výsadkových člunů. Boj trval tři dny, na jejichž konci zaznamenali legrační kontrarevolucionáři výprask, jak sedláci u Chlumce. Tři sta jich bylo zabito, další 1200 padlo do zajetí a byli podle barterového obchodu vyměněni za americké traktory, náhradní díly, potraviny a léky. Byla to však poslední dodávka čehokoliv na Kubu. USA se rozhodly pro obchodní embargo, které trvá podnes.

V posledním období se velmi napjatá situace mezi Kubou a USA zmírňuje. Nemocného Fidela vystřídal jeho bratr Raúl a v USA byl znovu zvolen černošským prezidentem Barack Obama. A po ulicích Havany se už nenosí jen trička s portréty Che Guevary nebo Fidela, ale s Obamou a nápisem Kubama… A že Obama myslí svůj populární slovní obrat -  podávání “natažené ruky” zcela vážně a míní ho zavést do praxe, dokázal vzápětí; svou ruku podal i venezuelskému presidentovi Hugovi Chávezovi. Ten mu na to gesto odpověděl slovy: “Quiero ser tu amigo!” - ”Chci být tvým kamarádem!”… 

Ostatně, kdoví co by z tohoto karibského ostrova bylo, kdyby na něm i dnes vládl americký kapitál. Měli by tam určitě už dávno necenzurovaný internet, laciné mobily a vstup do nevěstinců a striptýzových barů či turistických hotelů byl i pro místní domorodce. Určitě by už Kubánci ale též bojovali a umírali ve Vietnamu, Koreji, Afghánistánu a Iráku, místo svého dobrodružství v Angole a Kongu. Měli by na své perle Antil také miliardáře, ale i chudáky, kteří by neměli nárok na bezplatnou lékařskou péči. Nebyl by Fidel Castro, který by nezlikvidoval 80procentní negramotnost, dal Kubáncům půdu, elektřinu a bezplatné zdravotnictví. Jejich země by nebyla zvolena za předsedajícího Hnutí nezávislých zemí. Kubě by nepatřilo ani čerstvé naleziště milionů tun ropy v Mexickém zálivu. Asi by ho zřejmě nepotřebovala, protože by byla členem NATO a své vojáky by neměla jen v Angole a Kongu, ale ve více než 150 zemích světa. A hlavně by dnes jako USA odolávala na agresivní hospodářské krizi…

A nebylo by kubánské Quantánamo - základna USA, na níž je za normální, tedy bezpohotovostní situace, zhruba pět až sedm tisíc příslušníků námořních sil USA. Kolem celé základny je postaven vysoký plot v celkové délce 28 km. Uvnitř jsou dvě letiště: Mc Call a Leward Point. Zátoka Guantánamo je dostatečně hluboká pro lodě střední tonáže. Disponuje osmi přístavními moly, kde je možno odbavovat současně 40 lodí. Kubánci přes svoji zášť vůči občanům Spojených států miluji prvního z Američanů - Ernesta Hemingwaye. A papá Ernesto, jak mu na Kubě každý říkal, zase miloval Kubu a nobelového Starce a moře, předlohu dle svého Santiága alias Anselma Hernándeze Garcíu z Cojimaru… “Jsem nesmírně šťasten, že jsem zase mezi vámi… Cítím se být Kubáncem…. Sympatizuji s kubánskou vládou… Nechci, aby mě někdo pokládal za Yankeeye…” řekl Hemingway, když se 4. listopadu 1959 vrátl do Havany ze Španělska.

V květnu 1960 se seznámil osobně s Fidelem Castrem, když mu předával poháry za vítězství v lovu mečounů. Hemigwayova mezinárodní soutěž probíhala pod heslem: Sport lidu! Na moře vyplulo 163 soutěžích na 55 člunech. Na lodi Pillar plul Ernesto, na člunu Cristall seděl právník Fidel Castro s lékařem Che Guevarrou. “Blahopřeji, commandante,” usmál se papá Ernesto, kdy Castrovi předával pohár za celkově první místo. “Víte, já nikdy neměl při závodech štěstí. Vlastně se mi vůbec moc nedaří…” Když se Hemingway vrátil na Kubu, někdo na letišti pozvedl kubánskou vlajku, Hemigway vzal její cíp a políbil ho. Fotografové škemrali, aby to zopakoval. “Políbil jsem prapor z čistého srdce, ne jako na divadle!” řekl a sklidil frenetický potlesk.

Guevara o Hemingwayovi řekl: “Je dětinský… Jeho díla mám rád - přece jen odvážně kritizoval vše, co se mu jevilo špatné, a apeloval na člověka, aby byl čestný, odvážný, aby jeho činy měly váhu…” Řekl Che, přestože  britský deník The Guardian napsal, že Hemingway se prý bratříčkoval s Fidelem Castrem; byl prý agentem sovětské tajné služby NKVD, později známé jako KGB. Měl údajné krycí jméno Argo… Tak takhle je to; Hemingway “práskal” pro Sověty, Milan Kundera zase pro českou StB, stejně jako věhlasný autor literatury faktu Vojtěch Zamarovský, pro východoněmeckou tajnou policií Stasi měla pracovat slavná čtyřnásobná mistryně světa v krasobruslení Katarina Wittová a spisovatel Günter Grass se stal členem jednotek SS… Jedna paní povídala...

Luštil jsem si z dokumentů a prohlížel fotografie i knihovničku na WC v Hemingwayovu muzeu v jeho fince La Vigía na okraji Havany. Čtyřikrát ženatý Ernest Hemigway jednou prohlásil: “Mohu naprosto pevně říct, že Kuba má v důsledku revoluce opravdu poctivou vládu…” Dne 26. července oslavují Kubánci vítězství revoluce, ještě před tím si však 2. července připomínají rok 1961, kdy Ernest Hemingway ve svém loveckém srubu v Ketchumu, umírající na rakovinu, když zhubl přes dvacet kilo, spáchal sebevraždu výstřelem ze své lovecké dvouhlavňovky…

Při jedné ze svých cest po Kubě jsem měl moc šikovného průvodce Oriola, který vystudoval v Praze, takže česky mluvil, jako když bičem mrská. Avšak místo toho, abych kladl většinu otázek já, ptal se též on. Třeba jak bychom existovali přes půl století v Česku bez dodávek základních surovin, léků, ovoce, ropy či s polovinou negramotných obyvatel. Krčil jsem rameny jako při mnohých jiných pokusech o kloudnou odpověď. A tak jsme navštívili Cienfuegos, Havanu i dům Ernesta Hemingwaye a kabaret Tropicano s několika stovkami tanečnic a tanečníků.

A Kuba? Snad nám někdy vrátí i dluh ve výši přes šest miliard CZK… Na ostrově svobody však v období revoluce pobýval také Valtr Komárek. Byla to náhoda nebo osud…? V dokonale klimatizovaném baru v hotelu National de Cuba jsem se jen zmínil o papá Komárek a starý barman mně nalil zdarma mojito… Valtr Komárek vystudoval Ekonomický institut v Moskvě, v 60. letech 20. století působil ve Státní plánovací komisi i v ekonomické sekci politbyra ÚV KSČ. V letech 1964 až 1967 se stal na Kubě poradcem Ernesta Che Guevary. V 80. letech byl za to ředitelem Prognostického ústavu ČSAV, kde vytvořil tým zpracovávající návrhy možných změn, jehož členy a spolupracovníky byli mj. Václav Klaus, Miloš Zeman, Karel Dyba, Tomáš Ježek, Vladimír Dlouhý a Miloslav Ransdorf.…

„Pár let jsem pracoval na Kubě, kde jsem viděl revoluci v ”podvlíkačkách. Bylo mi líto těch upřímných, milých a otevřených lidí, kteří mají rádi rytmus, hudbu, doutníky a kávu…“ říká nyní Valtr Komárek, co tři roky pokorně pracoval na Kubě po boku Che Quevary. Argentinec Guevara obdržel v roce 1957 kubánské občanství a začal působit na různých postech v nové Castrově vládě. Později se stal prezidentem kubánské Národní banky a od roku 1961 řídil také ministerstvo průmyslu, během něhož se snažil dál propagovat svou vizi spravedlivé beztřídní společnosti.

V listopadu 1989 spolupracoval Komárek, zocelen svou „moskevskou sovětizací“ a znalý kubánského revolučního kvasu, s Občanským fórem a 10. prosince 1989 z něšo byl první místopředseda tzv. vlády národního porozumění premiéra Mariána Čalfy… Celkem 44 let byl členem komunistické strany, přesto si po listopadu 1989 nemalá část veřejnosti přála, aby se stal prezidentem nebo premiérem. Osobně jsem Valtra Komárka poznal při tiskové konferenci v ostravském hotelu Atom, když doprovázel počátkem roku 1990 prezidenta Václava Havla...

Inu, kdyby chválil kubánský komunismus Okamura, všichni by mu líbali ruce, ale pokud si to dovolí židobolševik Olšer, je to na jeho lynč nebo alespoň na vyhazovu ze seznamu V.I.P blogerů iDnes ... http://okamura.blog.idnes.cz/c/304478/Zase-tu-beha-strasak-komunismu.html

Kdo byl za kubánskou krizi aneb USA měly rakety v Turecku dřív…

Jednička v léčbě HIV, resp. AIDS se jmenuje Kuba, ale Češi budou lhát dál…

USA: “Nemáme Kubu rádi, ale můžeme mít rádi její ropu…”

http://olser.blog.idnes.cz/c/298477/Tomio-a-americky-sen-z-prodavace-popcornu-senatorem-i-prezidentem.html