Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Jsme prý ve válce...

Hodnocení uživatelů:  / 3
NejhoršíNejlepší 

Čím dál víc mě znepokojuje spousta článků a komentářů o probíhající „informační“, resp. „hybridní“ válce, jejímiž máme být účastníky.

Válčíme prý s Ruskem, které nás (svobodný svět) zaplavuje lživými zprávami, pomocí kterých ovlivňuje výsledky voleb v nejrůznějších demokratických zemích, vyvolává odpor proti EU, strach z imigrantů, teroristů i očkování, a připravuje si tak půdu pro naše podmanění.

  • jsme-pry-ve-valce

 

Ta nynější hysterická protiruská kampaň, která z Ruska dělá jakousi "říši zla", srovnatelnou snad se stalinismem, mě hluboce znepokojuje. To je přece úplný nesmysl! Je přece očividné, že dnešní Rusko je něco úplně jiného, než někdejší SSSR. Těžko se lze vyhnout dojmu, že někteří politici a zvláště komentátoři jako by byli úplně natěšeni na nějaké silové řešení, které by vedlo k pokoření nebo snad zničení Ruska a la Irák. Velice mi vadí, že když se někdo (jako třeba prezident Zeman) přimlouvá za dobré vztahy s Ruskem a Čínou, je označován div ne za zrádce. Takoví lidé (a patřím mezi ně i já) nejsou „proruští“ resp. „pročínští“, ale prostě jen chtějí být objektivní. Mnoho lidí prostě štve, že spousta vlivných komentátorů a politiků se v podstatě řídí hanebným heslem „raději lhát s USA než mít pravdu s Ruskem". My, kteří jsme zažili ta desetiletí tupé komunistické propagandy, jsme na něco podobného často alergičtí.

Nevěřím také, že nějaká významná část našeho národa touží (asi i na základě té ruské mocné propagandy) vyměnit naše spojenectví se západem za spojenectví s Ruskem, jak se obávají někteří komentátoři. Jsem si jist, že dokonce i mezi těmi, kteří nemají rádi EU (a bohužel jich není málo), by se asi našlo jen velmi málo takových, kteří by se chtěli „přimknout k ruskému dubisku“. Mnoha lidem prostě vadí, že je nám vnucován obraz dnešního Ruska jako nebezpečného nepřítele, který se chystá k nám co nevidět vpadnout, a kvůli kterému musíme nakoupit (americkou) výzbroj za stovky miliard a splnit tak závazek utrácet na „obranu“ nejméně 2% HDP.

Trvám na tom, že ačkoli v dnešním Rusku vládne značně autoritativní a i pro mě dosti problematický režim, je to určitě mnohem svobodnější země než bývalý SSSR – lidé mohou svobodně cestovat, legálně existuje opozice (slabá, ale asi hlavně vlastní vinou) i řada nezávislých médií, konají se pouliční protestní demonstrace. Jsem přesvědčen, že Vladimír Putin a jeho režim má zcela dobrovolnou podporu většiny Rusů a že výsledky voleb proto ani nepotřebuje falšovat. Před nedávnem se i v některých našich médiích objevily zprávy, že v řadě moskevských obvodů zvítězila v místních volbách opozice. Kdykoli slyším mluvit Putina, tak se mi zdá, že hovoří rozumně, velmi podobně jako solidní západní politici (a samozřejmě nesrovnatelně rozumněji než prezident Trump).

Jsem přesvědčen, že bychom (tedy „Západ“) měli dělat vše pro to, aby se naše vztahy s Ruskem co nejvíce zlepšily. V první řadě bych zrušil ty sankce, které ničemu dobrému neslouží a jsou spíše kontraproduktivní; ostatně – kde byly nějaké sankce za to, co jiní napáchali v Iráku, Sýrii, Libyi, Srbsku či Jemenu? Je přece mnohokrát ověřeno, že různé sankce, které by měly vynutit změnu politiky či dokonce režimu, prostě nefungují a v problematických sankcionovaných zemích jen posilují tamní režimy.

Vést jakousi studenou válku s Ruskem (a přitom mít spojenecké a přátelské vztahy s Tureckem, Saúdskou Arábií a podobnými děsnými režimy), je nesmyslné, nebezpečné a kontraproduktivní. Někdejší SSSR byl skutečně hrozivým protivníkem zejména proto, že se opíral o propracovanou ideologii se světovládnými ambicemi. Tu samozřejmě dnešní Rusko už dávno nemá; je to jen jedna z víceméně „normálních“ kapitalistických zemí s obvyklými více či méně oprávněnými v podstatě regionálními zájmy a slabou ekonomikou.

Nepochybuji, že existují více či méně propagandistická resp. dezinformační média (ruská, protiruská, americká, protiamerická, atd., atd…). Propaganda podporující zájmy různých států přece vždy existovala! Všichni si např. přece dobře pamatujeme onu lživou Bushovu a Blairovu propagandu o Saddámových zbraních hromadného ničení (i já jsem tomu tenkrát věřil...), která vedla k ospravedlnění vojenské akce, jejíž negativní důsledky bohužel předčily všechna očekávání!

Nemohu si pomoci, ale jako více či méně "dezinformační" mi připadá i část (a možná dokonce většina) našich médií. Vždyť co jiného je to lajdácké nebo žádné citování a ověřování zdrojů, (záměrně) neobjektivní a předpojaté referování o složitých problémech, atd., a především zamlčování „nevhodných“ informací a názorů? Většina zdejší "angažované" žurnalistiky, kdy se novinář nesnaží podat objektivní obraz o dané věci (např. dění v Sýrii, na Ukrajině, v Rusku), ale spíše propagovat svůj (nebo šéfredaktorem nebo vlastníkem média doporučený) předem vytvořený názor. Mimochodem - v této souvislosti si vzpomínám, že někdy v roce 1968 jakýsi komunistický funkcionář vytýkal tehdejším svobodomyslným novinářům, že upadají do bludu "buržoazního objektivismu" – měli by se přece aktivně angažovat v boji za věc socialismu! Zdá se mi, že i mnozí dnešní "angažovaní novináři" mají podobný názor na "škodlivý objektivismus". Při diskusích o tomto problému jsem se totiž setkal s názorem, že přece v situaci „hybridní války“ si nějakou objektivitu přece nemůžeme dovolit, neboť by to mohlo posloužit nepříteli. Ve válce je přece nejen přijatelné, ale dokonce nutné a povinné používat i lest a propagandistický klam! A ti, kdo trvají na objektivním zpravodajství a komentování jsou vlastně zrádci naší svaté věci!

Jsem přesvědčen, že pokud se ve veřejném prostoru pevně usadí přesvědčení, že takto opravdu situace stojí, pak je jen krůček k souhlasu s rozpoutáním opravdové války – většině válek přece tato přípravná propagandistická fáze předcházela! Moc se přimlouvám za to, abychom si slova „válka“ či „boj“ v souvislosti s prachobyčejnou propagandou zakázali – ta slova jsou totiž podle mě strašně nebezpečná.
 

Facebook komentáře