V Česku se o kampaň pro Tibet zasloužil hlavně Václav Havel
Harrerova kampaň oslovila umělce a politiky nejen v západní Evropě, ale i Václava Havla, který se později stal dokonce osobním přítelem dalajlámy. To ovšem o Harrerovi ještě nikdo nic nevěděl, pouze to co on sám publikoval a o čem přednášel. "Nacistické" Harrerovi pohádky o Tibetu žrala v té době celá Evropa. Smutná realita Tibetu, že šlo o poslední otrokářský feudální režim ve světě, se už jaksi do těchto pohádek o Tibetu nevešla. Dalajláma nakonec ocenil stejně jako Harrera i Václava Havla cenou „Světlo pravdy“ za jeho přínos v kampani pro Tibet.
Díky přátelství Václava Havla s dalajlámou se pak rozjela naplno celá kampaň i v Česku. Různými konferencemi počínaje a vyvěšováním tibetských vlajek konče. Když to pak na Harrera v roce 1997 prasklo, nikdo kromě dalajlámy se už k Harrerovi moc nehlásil. Dá se říct, že jeho původně nacistická mise splnila svůj účel a kampaň pro Tibet si dnes žije svým vlastním životem.
Není důležité, že o Tibetu a dnešních Tibeťanech skoro nikdo nic neví, ale za to všichni znají Václava Havla a to je podstatné. Když vyvěšoval Havel, budeme vyvěšovat taky. Tolik k inteligenci určité části českého národa.
V loňském roce kampaň podpořilo na 750 obcí, měst, městských částí nebo krajů po celé České republice. To mluví za vše.
Nejlépe však tradici vyvěšování tibetských vlajek v Česku vysvětluje Sheldon Cooper. "V případě Česka jde o klasický případ Münchhausenova trilematu, buď je důvod predikován na základě menších důvodů vedoucích k nekonečné regresi nebo pramení ze svévolných axiomatických tvrzení nebo se točí v kruhu, to jest, vyvěšuje se protože se vyvěšuje."
Čeho tím chtějí Tibetomaniaci dosáhnout?
Otázkou tedy je, k čemu je tahle Tibetomábnie dobrá, když lidé v dobré víře bojují za někoho, koho sami vůbec neznají. Zkusím si tedy zaspekulovat, protože nic jiného mi nezbude a Tibetomaniaci mi to neřeknou.
Na jedné straně máme Tibeťany, kteří dnes nežijí v otrokářském feudálním režimu, naopak mají nové dálnice, železnice, auta, mikrovlky, počítače, mobily a všechny možné vymoženosti dnešního světa, které by jim zlý otrokář nejspíš sebral. Možná nadávají na vládu v Pekingu, protože musí dodržovat nějaké pitomé směrnice, podobně jako my ty Bruselské. Prostě si spokojeně žijí své všední životy jako my tady, jen podle jiných pravidel. Můžou třeba jíst kočky a psi, ale zase nemůžou jiné věci. Každý má své představy o lidských právech, o tom co se může a nemůže. A na druhé straně jsou tu naši Tibetomaniaci bojující za jejich svobodu. Možná, že kdyby se tihle "mimozemšťané" někdy sešli s obyčejnými Tibeťany a popovídali si o tom co je trápí a co chtějí, že by se navzájem lépe pochopili a bojovali společně za něco, co má smysl a Tibeťané skutečně chtějí.
Jenže sorry, je tady Harrerova pohádka o utlačovaném Tibetu a přes to vlak nejede. Chtějí se dnes Tibeťané skutečně trhnout od nejsilnější ekonomiky světa? Chtějí se trhnout od zdrojů, které by jim nikdo z těch dnešních Tibetomaniaků nikdy nenahradil?Možná že u nich jednou dojde na nějaké restituce, podobně jako u nás na ty církevní a lidé se tam budou kolem toho stejně hadát jako my tady, ale pořád je to jejich věc a jejich problém.
Doufám tedy, že si historické souvislosti a realitu dnešních Tibeťanů uvědomí hlavně ti, co dnes bojují za svobodný Tibet bez Tibeťanů. Aby se nestalo, že nakonec budou za totální idioty, kteří uvěřili staré "nacistické" propagandě o laskavém Tibetu, podobně jako třeba Cibulka věří svému siderickému kyvadélku.
Rudé prapory se tu v jisté době už jednou vyvěšovaly, takže praporová tradice by tu byla :-)))
