"Už nyní spolupracujeme v takovém rozsahu, že nikdo nemůže přestat, ani jedna země, ani jeden lídr, protože je to prostě globálně správná věc," prohlásila zvláštní zástupkyně generálního tajemníka OSN pro udržitelnou energii pro všechny Damilola Ogunbiyi.
"Každý, kdo couvne... vytvoří vakuum, které ostatní zaplní," řekl výkonný tajemník Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu Simon Stiell.
Údajným cílem projektu klimatické změny je dosáhnout do roku 2050 "nulových" emisí uhlíku. V zájmu dosažení uhlíkové neutrality plánují světoví lídři v čele s WEF a OSN radikálně transformovat životy všech obyvatel planety Země kromě svých vlastních.
Jejich plán je zhmotněn v programovém dokumentu "Agenda 21", který schválila OSN v roce 1992 na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (známé také jako Summit Země), která se konala 3. až 14. června 1992 v brazilském Riu de Janeiru. Agenda 21 byla nahrazena programovým dokumentem OSN "Agenda 2030", který – stále pod záminkou záchrany planety – uvádí do pohybu iniciativy zaměřené na kontrolu všech detailů lidských životů.
Tato agenda zahrnuje i "chytrá města" (známá také jako "15minutová města"), která monitorují, sledují a sbírají data o životech občanů. Toto je již v plném proudu a podílí se na tom starostové nejméně 100 měst – všichni jsou členy "globální sítě starostů předních světových měst C40 Cities. Členové této sítě jsou sjednoceni v akci proti klimatické krizi" a pracují na tom, aby svá města proměnili v další výtvor OSN.
Světové ekonomické fórum v roce 2022 na svých webových stránkách napsalo:
"Jak klimatická změna a globální konflikty způsobují stále rychlejší a závažnější otřesy, tak koncept 15minutového města nabývá na důležitosti...."
"Koncept '15minutového města' – založený na tom, že máte vše potřebné v dosahu krátké chůze, jízdy na kole nebo jízdy městskou hromadnou dopravou – prokázal svou přitažlivost nejen jako myšlenka, ale i jako mocný nástroj k akci – od Paříže po Soul a od Bogoty po Houston."
Světové ekonomické fórum k legitimizaci zavedení 15minutových měst vhodně využilo jak fiktivní "klimatickou krizí", tak i pandemii COVIDu-19:
"S COVIDem-19 a jeho variantami, které udržují všechny doma (nebo blíže domovu než obvykle), se představa 15minutového města změnila z 'bylo by to fajn' na 'musíme to mít'. Uspokojení všech životních potřeb v dosahu chůze, jízdy na kole nebo jízdy městskou hromadnou dopravou se najednou stalo otázkou života a smrti. Pandemie COVIDu-19 vytvořila naléhavou potřebu spravedlivého urbanismu, která odsunula na vedlejší kolej spory o cyklostezky a další 'vymoženosti', jež už léta znepokojují komunity."
Koncept '15minutového města' omezujícího pohyb vymyslel francouzsko-kolumbijský profesor Carlos Moreno. V 70. letech byl členem marxistických kolumbijských guerill M-19 (Hnutí 19. dubna), později se přesunul do Francie, kde dnes pracuje jako poradce pařížské socialistické starostky Anne Hidalgo, která se zavázala k proměně Paříže v 15minutové město. COVID-19 podle Morena poskytl perfektní záminku k vnucení 15minutových měst nic netušící veřejnosti. Carlos Moreno v prosinci 2021 v jednom rozhovoru řekl:
"Myslím si, že pokud by nepřišel COVID-19, tak by zavedení konceptu 15minutového města bylo velmi těžké. Pandemie nás ale donutila drasticky změnit způsob našeho života – donutila nás přehodnotit povahu a kvalitu našeho městského životního stylu."
Termín "15minutové město" byl poprvé použit v roce 2015 na Konferenci OSN o změně klimatu v Paříži (COP21). Účelem tohoto konceptu je odebrat vám svobodu pohybu dle vlastního výběru za účelem dosažení "nulových emisí".
Magazín The RIBA Journal ve svém článku o Carlosu Morenovi v roce 2021 napsal: "Model decentralizovaného polycentrického města lze implementovat do nových i stávajících měst. Tento model se odklání od vlastnictví automobilů, uvolňuje městský prostor, snižuje spotřebu fosilních paliv a podporuje rozmanitost, inovace, občanství a technologie pro společné dobro."
V roce 2023 Carlos Moreno v jednom rozhovoru hovořil o "podpoře radikální transformace Paříže":
"Globální síť starostů předních světových měst C40 Cities přijala tento koncept jako vzorový pro urbanismus po pandemii, pro podporu dekarbonizované mobility – zlepšování podmínek pro pěší a cyklisty, místní ekonomiku... a nové ekonomické modely pro rozvoj rozmanitějších měst."
Města lidí jsou tedy "radikálně transformována" stínovou "globální sítí" participujících měst, aniž by se obyvatelé mohli vyjádřit k tomu, co si o tomto převratu myslí. Řada amerických měst se tohoto programu již účastní – mimo jiné Austin, Boston, Chicago, Cleveland, Houston, Los Angeles, Miami, New Orleans, New York, Filadelfie, Phoenix, Portland, San Francisco, Seattle a Washington D.C.
Webová stránka globální sítě C40 uvádí:
"C40 je globální síť téměř 100 starostů předních světových měst, kteří se sjednotili v boji proti klimatické krizi."
"Starostové měst sítě C40 se zavázali k inkluzivnímu, vědecky podloženému a spolupracujícímu přístupu, aby do roku 2030 snížili své emise na polovinu, pomohli světu omezit globální oteplování pod 1,5 °C ve srovnání s předindustriální úrovní a vybudovali zdravé, spravedlivé a odolné komunity."
V roce 2022 se rada anglického univerzitního města Oxford rozhodla rozdělit město na šest 15minutových čtvrtí. Britský internetový magazín Spiked o tom napsal:
"Na první pohled se tyto 15minutové čtvrti mohou zdát příjemné a pohodlné. Ale pod povrchem je zde cítit napětí. Městská rada plánuje omezit používání automobilů a dopravní zácpy zavedením přísných pravidel pro cestování autem. Městská rada nově navrhuje, že pokud obyvatelé Oxfordu vyjedou autem mimo svoji 15minutovou čtvrť častěji než 100 dní v roce, tak budou moci dostat pokutu 70 liber."
Naštvaní obyvatelé vyšli do ulic a proti těmto opatřením protestovali – bezvýsledně.
Místo veřejné diskuse městská rada ze svého návrhu jen vyškrtla termín "15minutové město" a otevřeně přiznala, že bude v projektu pokračovat.
Jedna členka městské rady řekla: "Pokud chceme s lidmi jednat o skutečných problémech a jejich řešeních, tak už frázi 15minutová města nepotřebujeme." A dodala, že tato změna "nebude mít žádný znatelný vliv na naše plány a rozhodnutí".
Její prohlášení odráží nedemokratickou, samozvanou, autoritářskou a ideologicky řízenou agendu hnutí za změnu klimatu. Poptávka veřejnosti, demokratické začlenění a volný trh v ní nehrají vůbec žádnou roli. Připomíná to Čínu – což ovšem není náhoda. Myšlenka zakotvená v konceptu 15minutového města není nová – v komunistické Číně se něco podobného používá už od roku 1949. Sledováním pohybu lidí samozvané "elity" efektivně kontrolují "masy obyčejných lidí".
Emeritní vedoucí výzkumný pracovník Národního centra pro vědecký výzkum a Centra pro mezinárodní studia a výzkum zřízeného při pařížské univerzitě Sciences-Po Jean-Philippe Béja v roce 2019 napsal: "Pro čínský komunistický režim, který se v Pekingu dostal k moci v roce 1949, byla mobilita synonymem zmatku."
"Jakmile se Komunistická strana Číny (KSČ) dostala k moci, tak rozdělila obyvatelstvo do tříd, aby ho mohla lépe kontrolovat: členové 'vykořisťovatelských tříd' podléhali mnoha omezením, zatímco 'rudé' třídy měly za úkol je monitorovat. Ale do roku 1958 byla státní kontrola rozšířena a cestování bylo omezeno pro všechny. Mobilita se však postupně stala součástí každodenního života Číňanů: vedoucí pracovníci firem začali létat o víkendech do svých rodných měst, příslušníci střední třídy začali jezdit do svých venkovských domů, osobní automobily nahradily na venkově jízdní kola." Toto zdánlivé osvobození však zdaleka neznamenalo konec státní kontroly, ale spíše její posílení...."
"Způsoby kontroly se totiž značně rozvinuly: Na to, abyste mohli lidi monitorovat, je dnes už nemusíte nutit zůstávat ve své vesnici nebo v sousedství. Umělá inteligence, rozpoznávání obličejů, telefony...."
"Byl jsem v Číně před třemi dny a když tam za něco platíte hotově, tak se na vás všichni dívají, jako byste byli ze středověku. Tam už v hotovosti nikdo neplatí: platí tam bezhotovostně a používají platební systémy jako WeChat Pay a Alipay, které mají v mobilních telefonech a které se velmi snadno ovládají. Dnes už nemusíte omezovat mobilitu lidí, abyste je mohli kontrolovat. Cíl KSČ kontrolovat lidi se nezměnil, jen byl aktualizován."
Čína dovedla chytrá "15minutová města" do extrému. Používá biometrické skenery jako kontrolní stanoviště, což znamená, že pokud jsou jednotlivé čtvrti přístupné pouze skrz naskenování obličeje, tak se mohou proměnit ve vězení. Pokud je vaše skóre "sociálního kreditu" příliš nízké, nemusíte být schopni do čtvrti vstoupit ani z ní odejít. Čínská města také potichu zavádějí bezpečnostní systémy s biometrickým rozpoznáváním obličeje u vchodových dveří bytových domů. Digitální "městský mozek" přijímá aktualizace o pohybu svých občanů, takže neustále ví, kde se nacházejí a co si kupují – jak jsme již zmínili, hotové peníze se již téměř nepoužívají. Anonymita a právo na soukromí byly zcela zrušeny.
Přesto tento koncept Světové ekonomické fórum tak usilovně prosazuje, a dokonce ho považuje za skvělý nápad. V roce 2020 WEF na svém webu publikovalo článek, ve kterém chválilo nový čínský projekt nazvaný Cloud Valley, který má být postaven v čínském městě Čchung-čching ležícím v jihozápadní Číně a který je výsledkem spolupráce mezi dánským architektonickým ateliérem BIG (Bjarke Ingels Group) a čínskou společností Terminus. WEF jej v citované výměně názorů mezi architektem ateliéru BIG a jeho čínským partnerem prezentovalo jako idylický scénář. Zakladatel společnosti Terminus Victor Ai řekl:
"Projekt Cloud Valley plánuje využívat senzory a zařízení připojená k Wi-Fi ke shromažďování dat o všem – od počasí a znečištění až po stravovací návyky lidí – aby se automaticky uspokojily potřeby jeho obyvatel."
Zakládající partner architektonického ateliéru BIG Bjarke Ingels řekl:
"Je to téměř návrat k myšlence života na vesnici, kde když přijdete do baru, tak barman zná váš oblíbený nápoj, dokonce i když jste tam poprvé."
"Když se naše prostředí stane vnímavým a procítěným... tak si můžeme skutečně užívat tento druh bezproblémovosti, protože umělá inteligence dokáže rozpoznat přicházející lidi a dokáže jim odemknout dveře, aby nemuseli hledat svou čipovou kartu."
Čínská státní média projekt chválila a zdůraznila, že "pomůže společnosti dosáhnout uhlíkové neutrality". Podle zprávy z února 2025 Čína nadále pokračuje v usilovné výstavbě uhelných elektráren. Výstavba nových uhelných elektráren v Číně dosáhla v roce 2024 "desetiletého maxima". Použití magických slov "uhlíková neutralita" však mnoho lidí na Západě ujišťuje, že zachraňují planetu. Proto nadále kupují levné čínské zboží, čímž finančně podporují čínskou armádu a pomáhají tak Číně v její snaze nahradit Spojené státy na pozici přední světové supervelmoci a čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi splnit si jeho sen o konečném ovládnutí celého světa.
Robert Williams je americký výzkumník.
