Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Školení virologů a odborníků 2019 – Jak lhát a manipulovat v době pandemie

Hodnocení uživatelů:  / 10
NejhoršíNejlepší 

Ve zkratce...

Mark van Rans, chřipkový komisař v době prasečí chřipky, přednáší o tom, jak komunikovat skrze média k dosažení žádoucího výsledku v době pandemie - na několika případech ukazuje, jak lze informacemi manipulovat ve vlastní prospěch.

  • skoleni-virologu-a-odborniku-2019-jak-lhat-a-manipulovat-v-dobe-pandemie

Přepis:

Marc van Rans: Moc vám děkuji za pozvání. Byl jsem požádán, abych pověděl o své zkušenosti jako krizový manažer, chřipkový komisař pro Belgii a abych zdůraznil aspekty komunikace. Tohle jsou některé moje střety zájmů za posledních 20 let. Pro mě to vše začalo v roce 2006… tohle je neplacený koníček, takže to není profese nebo funkce, být chřipkový komisař je koníček. 24. dubna 2009 WHO oznámila, že bude pandemie, a tehdy to začalo. Pak máte jednu příležitost to udělat správně. První den je nesmírně důležitý. První den začnete komunikovat s tiskem, s lidmi, a musíte to udělat správně. Musíte jít pro jeden hlas, jeden vzkaz.

V Belgii se rozhodli pro to jmenovat ne-politika. Nemám žádné vazby na žádnou stranu, což aspoň tehdy dělalo věci trochu lehčí, protože nejste politicky napadnutelní. A to byla obří výhoda… druhá výhoda je, že v Bruselu můžete hrát naprosto naivního člověka, a tak toho udělat víc než obvykle. Jeden hlas, jeden vzkaz. To je tón, který stanovíte první den, a musíte v tom být velmi transparentní. Jmenuji se mezivládní komisař pro přípravné plánování na pandemickou chřipku. To je samozřejmě příliš dlouhé, takže se z toho stal chřipkový komisař, což bylo mnohem snazší. Musíte být všudypřítomní… ten první den nebo dny.

Abyste přitáhli pozornost médií… dohodnete se s nimi, že jim řeknete všechno, a pokud vám zavolají, zvednete telefon… takto můžete profitovat z těchto prvních dní, získat naprosté pokrytí pole a oni nebudou hledat alternativní hlasy. Tohle věci udělá mnohem snazší. Pak předáte vzkaz, a to můžete udělat, že naše země je připravena na pandemie.

To je samozřejmě hrubé nadhodnocení, ale je to zásadní, když se blíží pandemie. Zaprvé… v souvislosti s pandemií je důležité jméno. Lidé mluvili o prasečí chřipce, pandemii H1N1/09, nová chřipka, H1N1 chřipka 2009, a v jednu chvíli se tomu říkala severoamerická chřipka, nový chřipkový virus… to bylo moc obtížné, tak jsme to nazvali mexická chřipka. To mi způsobilo hodně potíží u mexické velvyslankyně. Byla rozzuřená. Poté jsme se stali dobrými přáteli a stále mě zvou na jejich novoroční oslavy.

Ale lidé si z toho dělali legraci, čemuž se nejspíše nevyhnete. Ale jde o to mít jasné a rozpoznatelné jméno, které je pro laickou veřejnost snadné na používání… to bylo dost důležité. Tohle je slovo roku 2009. Odebírání přátel z Facebooku se stalo první. Pro mé zklamání mexická chřipka skončila na druhém místě a chřipkový komisař na šestém místě. Výraz fungoval, a to věci hodně usnadňuje. První týdny je to snadné. když nemáte žádnou opozici a všichni potřebují novinky a mohou chodit za vámi pro novinky. Takto můžete rozšířit spoustu neutrálních informací, které média zachytí… vy ty informace poskytujete a média je šíří. To můžete udělat jen v prvních pár týdnech nebo měsících. Jeden z našich problémů bylo, že jsme neměli mediální rozpočet. Neměli jsme peníze na útratu.

To znamená, že musíte využít každé příležitosti, kterou získáte, abyste vládli vysílání a šířili svůj vzkaz. To je něco, co můžete dělat zdarma v rádiu a v televizi. Pokud máte dobré už existující vztahy s médii, můžete zkusit něco jiného… zkusili jsme následující věc. Požádali jsme všechny hlasatele různých televizních stanic, jestli jsou ochotní se zdarma účastnit takové informační reklamy, za kterou všichni zaplatí. A oni řekli ano. Mělo to velký vliv. Nikdo by za něco takového nebyl schopen zaplatit, ale pokud s nimi máte dobré už existující vztahy, pak můžete požádat o laskavost.

Jedna z věcí, o kterou jsme se pokusili, ale bylo to před 10 lety, bylo použít Facebook a Twitter… ale tehdy tam nebylo dost lidí, aby to mělo dopad. Dnes by to byl hlavní komunikační kanál, ale to platí i opačně… skrze Facebook a Twitter by se šířily i falešné zprávy mnohem víc než před 10 lety. Odpovězte otázku dne, nehledě na to, na co se novináři ptají… to je důležité. Měli jsme call centrum, které se postupně rozšiřovalo. Skoro každou hodinu a později každý den musíte mít představu, na co se lidé ptají, a na tyto otázky se lidé ptali každý den, takže nehledě na otázku jsem je mohl zahrnout do rozhovorů. Ten první vrchol byl kolem 900 hovorů za den, což bylo první týden.

První otázky souvisely s cestováním… „Mohu stále letět do Mexika?” „Mám naplánovanou dovolenou, získám zpět peníze?” Pokud ten problém vyřešíte vyhlášením pohotovosti, pomůžete hodně lidem a ten první nával klesne. Pak musíte předpovídat budoucnost, což je těžké, protože budoucnost se ještě nestala. Předpovídat minulost je mnohem snazší, ale musíte předvídat budoucnost, abyste veřejnost připravili, a nezveličovali informace v tisku. Tak jsem řekl… Belgie, což je malá země, bude mít také případy H1N1.

Takto se o tom lidé dozví z médií. Jak se o pár dní později v zemi objeví první případy H1N1, je to už podruhé, co ty zprávy musí přinést, takže je přinesou už tak trochu tlumeně a podle mě správně, ale to můžete udělat jen tak, když na to připravíte prostředí. Tehdy přišla druhá vlna otázek. Lidé se ptali na to, co mají dělat, když onemocní, a to vám dává příležitost s tím pracovat.

Pak musíte říct, že budeme mít úmrtí na H1N1. Tomu se nelze vyhnout. Použil jsem citát od sira Donaldsona, kdy řekl, že v Británii na vrcholu epidemie na konci léta bude umírat 40 lidí denně. Británie tehdy měla 62 milionů lidí, 40 úmrtí denně, což vychází na 7 úmrtí denně pro Belgii na vrcholu epidemie. Použil jsem to v médiích. „Sedm úmrtí denně na chřipku v Belgii na vrcholu epidemie by bylo realistické.” To je pravda každý rok… dokonce i bez pandemie. To je velmi konzervativní číslo, každopádně mluvit o úmrtích je důležité, protože když to řeknete, lidé si řeknou: Wow, co tím myslíte? Lidé umírají na chřipku? Byl to nezbytný krok.

Pak o pár dní později máte první úmrtí na H1N1. Prostředí už bylo nastaveno a už se o tom mluvilo. To byl třetí vrchol otázek. První úmrtí měla dopad a bylo třeba se s tím vypořádat. Šel jsem na prvních pár pohřbů… musíte být velmi potichu, sedět vzadu, ale ukazuje to váš zájem, a to podle mě tehdy bylo dost důležité. Obecně byl celkový pocit v populaci a tisku ten, že belgický přístup je rozumný.

Chtěli jsem být klidní a rozvážní. Naše mantra byla… a to hned od prvního dne… že více méně je tato chřipka srovnatelná se sezónní chřipkou z hlediska dopadu. Ale musíme se připravit na vážné scénáře, jako v roce 1918. První vlna byla docela mírná, a nešlo předvídat, že druhá vlna s sebou přinese vyšší úmrtnost. Zaměřili jsme se na levná základní hygienická opatření, nezavřeli jsme žádné školy.

Antivirotika jsme používali jen pro vysoce rizikové skupiny. Vlastně jsme je používali ze začátku u nemocných lidí. Nechal jsem vyslat auta do různých okrsků, která dovážela antivirotika pacientům, když jim byla diagnostikovaná chřipka, abychom oddálili počátek epidemie, což fungovalo až do konce školního roku. Koupili jsme pouze jednu dávku vakcíny na osobu. Vakcinační plán byl naočkovat více méně stejné vysoce rizikové skupiny jako u sezónní chřipky. A pak přišly prázdniny. To je z pohledu komunikace velmi nebezpečné období. Je nebezpečné, protože u kormidla je více netrénovaných novinářů a dostáváte zvláštní otázky. Nemají dostatek pracovníků, takže váš vzkaz kontaminují články z jiných zemí.

To bylo zvláštní období. To byly fotky, které udělal můj otec během prázdnin s vnoučaty. Musím přiznat, že jsem nebyl moc společenský. Můj syn se narodil dva týdny před vypuknutím pandemie, takže to nebylo dobré načasování. Pak nevyhnutelně přišlo období, kdy budou mluvit o vás. Chřipkový komisař je vážně skvělý člověk. Pak máte ty pozitivní články. Co má rád? Jakou hudbu poslouchá? Fotky z mé první laboratoře, když mi bylo 13 let.

To vše je velmi pozitivní, ale tím také zároveň naostřují sekeru. Pak to má dopad na váš osobní život. Pak chodí k vám domů… to musíte omezit, protože jinak nebudete mít žádný život. Pak je vše řečeno o pandemii, o vás a pak hledají kontroverzi. V určitou dobu jsem měl kontroverzi s platbou lékařů za plošné očkování, které se mělo do několika týdnů spustit. Číslo, které jsem jim dal z hlediska částky, kterou měli dostat, bylo příliš nízké, a psali, ať mě vyhodí… to můžete poměrně jednoduše vyřešit. Řekl jsem: Chcete, aby mě vyhodili. Já bych rád vyhrál v loterii, šance obojího jsou poněkud malé, a pak to přešlo. Pak přicházíte do fáze, kdy začnou být kritičtější.

První kritika byla: Vláda nedělá příliš. Vakcína proti H1N1 dorazí příliš pozdě. Nebude dostatek vakcín: Očkujte se, dokud můžete! To byla první atmosféra kritiky. Takže nedostatek vakcín… očkujte se, dokud můžete. V tu chvíli jsem musel říct: Dobře, já budu poslední, co se nechá očkovat. Můžete všichni jít přede mnou, já budu poslední… později jsem toho vzkazu litoval. Očkovací kampaň s sebou přinesla obrovské množství otázek. Jádrem kampaně byla očkovací kampaň a mnoho lidí mělo otázky. Museli jste jim ukázat zásoby… museli jste tam osobně zajít a ukázat jim, že vakcíny máme, a že už jsou v zemi. Bylo třeba hodně ujištění. Pak musíte vybrat, kdo se bude očkovat jako první.

Ženy a děti první… důležité byly rizikové skupiny. Pak jsem zneužil skutečnosti, že špičkové fotbalové kluby v Belgii nepatřičně a proti všem dohodám nechaly očkovat… udělaly svoje hráče hlavní prioritou. Tak jsem si řekl, že to využiji. Pokud si lidé budou myslet, že tato vakcína je tak žádoucí, že i fotbaloví hráči se uchýlí k nepoctivosti, aby získali vakcínu, řekl jsem si, že to mohu využít, tak jsem z toho udělal velkou věc. Titulek: Van Ranst zuří. Ale fungovalo to. Tato očkovací kampaň měla velmi dobré výsledky. Všichni mohli být očkovaní.

To je stále velmi relevantní část… Fungovalo to dobře v regionu Vlámsko. Belgie je komplikovaná země. Tohle je oblast proočkovanosti. Vidíte, že Vlámsko bylo velmi úspěšné… Dělal jsem stejné množství rozhovorů ve francouzštině jako v nizozemštině, nicméně ve vlámském regionu posloucháme vlámská média, ale ve francouzsky mluvící části země často poslouchají i francouzskou televizi, odkud dostávali různé další informace, což dost znehodnocovalo očkovací kampaň. Pak lidé říkali: Vakcína není bezpečná. S tím přišly zprávy o tom, že prasečí chřipka je hoax. Vakcína vás může zabít. Řekněte ne vakcíně. Začala tato atmosféra… Po krizi se pak všichni stávají chytrými.

To musíte hned od začátku přijmout. Říkalo se: Vláda udělala příliš. Počet úmrtí nebyl pro některé lidi dostatečně velký. A pak se napsaly různé knihy a všichni pracují už se všemi daty, ale zapomínají, že musíte dělat rozhodnutí na základě zlomku dostupných dat, které byly dostupné až později. Pak se z toho stal podvod… lidé na tom vydělávali peníze. Rada Evropy v tom podle mě hrála velmi špatnou roli. Tohle je Wolfgang Wodarg… chci ho zostudit, protože v Radě Evropy měl doporučující návrh. „Falešné pandemie – hrozba pro zdraví” V podstatě říkal, že všichni tito virologové, vakcinologové na tom vydělávají, že to jsou nepoctiví lidé. To se snadno řekne.

Tohle vám ukáže Google o pandemii H1N1… v říjnu a listopadu 2009 byl vrchol. V té době jste Wodarga neslyšeli… když si vygooglujete Wodarga, vidíte, že začal mluvit až po konci pandemie. Lidé se na konci pandemie stávají velmi odvážní… to podle mě není dobré. Jak čas plynul… mám stále minutu a 51 sekund. Rád bych vydal varování. Tohle vše začalo v dubnu 2009. Uběhla spousta let… ve skutečnosti dnes je to 3560 dní, 508 týdnů, a téměř 10 let. A to má dopad. Lidé totiž trochu na pandemie zapomínají.

Když si na PubMed vyhledáte chřipku a pandemie, ukáže se vám tohle. Až do roku 2003/2004 toho moc nebylo, pak přišla H5N1, což vzbudilo nějaký zájem, a pak přišla pandemie v roce 2009, což vzbudilo velký zájem, a od té doby zájem z vědeckého pohledu klesá. Vedení se také mění. Tohle bylo dobré cvičení pro velkou pandemii. Souhlasím. Ale když se oddalujeme od roku 2009, ta zkušenost se ztrácí. V té době byla ve vedení WHO Margaret Chan, Tom Frieden ve vedení CDC a Zsuzsanna Jakab ve vedení ECDC. Nyní se tam vyměnil jeden nebo dva lidé ve vedení, a ta zkušenost z roku 2009… samozřejmě byly i jiné zkušenosti, ale ta konkrétní tam už není.

To stejné platí u politického vedení. V té době byl u moci Obama, Brown, Sarkozy a v Belgii Van Rompuy. Teď se tam vyměnil jeden až tři političtí vůdci a hodně toho, co jsme se v roce 2009 naučili, jsme se tak nějak odnaučili, a museli bychom znovu… No… Angela Merkelová zůstala. A Ab Osterhaus… Ti tam zůstali. Na ně vždy můžeme spoléhat. Jsme připraveni na další pandemii? Podle mě nejsme. Ale řekl bych, že pandemie jsou jako bonboniéra. Rád bych použil slova filozofa Forresta Gumpa… nikdy nevíte, co dostanete. Děkuji.

Ab Osterhaus: Děkujeme Marku. Nějaké komentáře nebo otázky?

Tazatel 1: Moc děkuji. Jsem klinický ředitel v British Medical Journal. Od roku 2009 se změnilo to, že teď žijeme v době falešných zpráv a sociálních médií… jak můžeme k lidem dostat zprávy dneska?

Marc van Rans: Je to děsivé. Toho se vážně bojím, protože to v roce 2009 neexistovalo. Lidé stále respektovali autoritu, kterou získáte tím, že se něco naučíte, nebo odbornou zkušeností… to je pryč. Všichni vystudovali univerzitu Google a respekt pro znalosti je pryč, protože proč byste potřebovali znalosti, když si pomocí pár klíčových slov v Googlu můžete znalosti vytvořit. To je nesmírně nebezpečné. Také politici, které dnes máme… když ukazuji tyto fotky… možná až na pár výjimek, možná byste je chtěli zpět.

Je to odlišné. Když se dívám na USA a také Itálii… antivakcinační postoje v těch zemích rostou, a také na politické úrovni. To je velmi znepokojivé.

Ab Osterhaus: Dobře nějaké další otázky? Ano. Křičte.

Tazatelka 2: Je možné využít dnešní influencery v zábavním průmyslu?

Marc van Rans: To bylo také do určité míry vyzkoušeno v roce 2009. Viděli jste, jak se Barack Obama nechal očkovat. To děláme každý rok v nemocnici. Ředitel a zastupující ředitel nemocnice se ve spodním prádle nechávají očkovat. To má obří dopad… takže influenceři jsou důležití. Influencery musíte kočírovat.

Z publika: Ti špatní…

Marc van Rans: No… pokud udělají správnou věc, nemusí být špatní… ale myslím si, že jsou nepředvídatelní… mohou být nepředvídatelní.

Z publika: Co říkáte na Emmy?

Marc van Rans: Ceny Emmy?

Z publika: Jak se tam očkovali.

Marc van Rans: To nebylo… podle mě to mysleli dobře. Předávání cen Emmy podle mě není prostředí, kde se nechat očkovat, ale podle mě to mysleli dobře… viděl jsem ty záběry.

Ab Osterhaus: Nějaké další otázky?

Tazatelka 3: Caroline Brown z WHO. Marku, vážně se mi vaše prezentace líbila… už jsem ji předtím viděla a je stále zábavná.

Marc van Rans: Podle mě je zábavná jen poprvé…

Tazatelka 3: Stále je… takže Belgie to nazvala mexická chřipka, tak jako mnoho dalších zemí… je to dobré jméno, ale z pohledu WHO se snažíme vyhýbat obviňování zemí. To je podle mě součástí připravenosti… buďme připravení na další pandemii. Jak ji budeme říkat? Jak ji můžeme všichni říkat?

Marc van Rans: Stále mluvíme o španělské chřipce, hongkonkgské chřipce, asijské chřipce… a nikdy jsem neměl pocit, že by to bylo extrémně diskriminující například vůči Španělům. Souhlasím a chápu to, ale různá použitá jména… je v pořádku je používat ve vědeckých časopisech. Ale používat je v komunikaci s veřejností… bylo by to na ně moc.

Když mluvíte o H1N1, přijdete o 90 % publika.

Tazatelka: Chápu, ale mohu vás ujistit, že naši španělští kolegové jsou stále citliví na rok 1918.

Marc van Rans: Jo…

Z publika: WHO to jméno neurčuje.

Marc van Rans: Pravda. Ale chápu tu citlivost.

Tazatelka 4: Nemyslíte si, že lidé teď chápou, co je H1N1?

Marc van Rans: Rozhodně více lidí než před pár lety, ale nepřeceňujte to… je to na ně moc.

Ab Osterhaus: H1N1 je dnes sezónní chřipka… španělská chřipka není sezónní.

Tazatelka 5: Mluvil jste o své zkušenosti s Belgií. Myslíte si, že podobné zkušenosti byly v ostatních evropských nebo i mimo evropských zemích?

Marc van Rans: V Belgii tohle bylo možné ne protože je to skvělá země, ale je to malá země. Pokud tohle – jeden hlas, jeden vzkaz – chcete udělat v obří zemi, je to podle mě velmi obtížné. Co fungovalo více, bylo to, že to bylo nepolitické. To podle mě mělo větší vliv. Pokud by tohle dělal kariérní politik, od prvního dne by ho napadla opozice, jejíž povinností je oponovat. Bylo by to ale podle mě velmi těžké.

Ab Osterhaus: Když to srovnáte s Nizozemskem, které je dost podobné, měli jsme kolem 20 mluvčích, což to dělalo velmi obtížné. Dobře, děkujeme vám, Marku.

Překlad: David Formánek

zdroj: https://cs.gatestoneinstitute.org/17018/madarsko-evropske-hranice-musime-branit

 

Facebook komentáře