Ruské vojenské jednotky na motocyklech.

 

A americká reakce na rozdíl od sovětského přístupu skončila tak nechvalně, že se dokonce přednáší za typický příklad neschopnosti armádních špiček úspěšně se adaptovat na nové válečné podmínky. A dnes se zase ruská adaptace na nové válečné podmínky – ruské bojové oddíly na motocyklech – intenzivně studuje. Protože ve válkách platí, kdo se nedokáže včas adaptovat, ponese obrovské ztráty, a pokud není velmi výrazně silnější, prohraje celou válku, podíváme se dnes na ty nové ruské motorkářské adaptace blíže. 

 

 

(1) Nejprve krátce k nepodařené americké válečné adaptaci za II. světové války: 

V knize Adaptation under Fire, profesoři Johns Hopkins School of Advanced International Studies, US generálporučík David W. Barno, a Dr. Nora Bensahelová, detailně popisují řadu neúspěšných amerických válečných adaptací. Mimo jiné zkoumali i příklad dodatečného pancéřování tanků Sherman americké armády v letech 1944–1945, které považují za klasický příklad neschopnosti americké válečné byrokracie se úspěšně adaptovat na nové válečné podmínky.

Dodatečné pancéřování byl úřední termín, kterými se tehdy souhrnně označovalo přidání pancéřování k americkým hlavním bojovým tankům Sherman, aby se v závěrečné etapě II. světové války na evropském bojišti vyrovnaly s rostoucí průbojností německých tankových kanónů. Toto přídavné pancéřování však podle zjištění obou profesorů vedlo pouze k dramatickému zvýšení zátěže tankových motorů a podvozků, protože ty na tuto zvýšenou zátěž nebyly původně zkonstruovány. A kromě dramatického zvýšení počtů tankových poruch, snížilo i taktikou mobilitu amerických tanků na bojišti. A současně přitom nedošlo k žádnému významnému zlepšení odolnosti amerických tanků proti střelám z německých tanků.

Profesoři Barno a Bensahelová ze zkoumání záporných účinků dodatečného pancéřování amerických tanků za II. světové války vyvodili závěr, že některé taktické problémy nelze překonat pouze konzervativními adaptacemi a změnami na taktické nebo operační úrovni, ale pro mnoho válečných výzev jsou třeba institucionální adaptace na nejvyšší úrovni. Ve své knize to na příkladu neúspěšné konzervativní adaptace tanku M-4 Sherman popisují těmito slovy: Americká armáda se během druhé světové války tvrdohlavě držela svých předválečných názorů na používání tanků ještě dlouho poté, co byly vyvráceny bojovými zkušenostmi. Vnitřní boje mezi různými částmi americké armádní byrokracie účinně zabrzdily jakýkoli vývoj nových tanků po celou dobu války. Trvalé spoléhání americké armády na tank M4 Sherman během druhé světové války bylo jednoznačným selháním institucionální adaptace.

(2) Základní organizační struktura a vybavení Eskadry ruských úderných motorkářů.

• V každé eskadře je vždy jedna motorka vybavená namontovaným automatickým detektorem dronů. Tato motorka je jednomístná.
• V každé eskadře jsou 2 až 4 zařízení pro radioelektronický boj (REB) s drony. V eskadrách se kombinují REB přístroje namontované na motorkách, a REB přístroje menšího dosahu, které jsou součástí výzbroje vojáka – spolujezdce motorky. 
• V každé eskadře jsou 1 až 2 motorky vycvičeny a vyzbrojeny pro boj s drony – střílí spolujezdec, často už ze speciální nové armádní automatické brokovnice proti dronům se speciálním střelivem. Spolujezdci s přenosnými komplety REB, a s brokovnicemi, převážejí na motorce ještě i klasický Kalašnikov na boj s Ukrajinci. 

Takto složená elitní ruská Eskadra útočných motorkářů je dokonale vybavena k boji proti ukrajinským dronům. Ukrajinci často ukazují, jak jejich drony ničí ruské motorkáře. Většinou však jde pouze o druhořadé ruské motorkáře. A ti nejsou příslušníky elitních útočných motorkářských eskader, ale pouze na motorce vykonávají logistické, průzkumné, spojovací a další úkoly pro řadové ruské jednotky. Z analýz vyplývá, že elitní ruské Eskadry útočných motorkářů, operují vždy pod ochranou vlastních dronů, dělostřelectva, obrněných vozidel, a často i letectva. 

(3) Taktika útoků ruských Eskader útočných motorkářů. 

Ukrajinská armáda už letos není schopna mobilizovat dostatečné počty nových vojáků, a její staří vojáci, kteří už bojují několik let, jsou už tak vyčerpaní, že rychle ztrácejí morálku, a musí být proto velmi často rotováni do týlu, aby se tam obnovila jejich bojová hodnota. Tento stav “omezené použitelné živé síly” je na frontě definován mimořádně řídkou a slabě drženou obranou linií, a umožňuje malým ruským mobilním motocyklovým jednotkám proklouznout řídkou ukrajinskou obranou.

Na rozdíl od konvenčních ruských pěších skupin mohou motorkáři rychlou infiltrací řídké ukrajinské obrany proniknout hlouběji do ukrajinských taktických týlových oblastí. Pro jejich vysokou rychlost je velmi obtížné je zaměřit dělostřelectvem.  A jejich vysoká schopnost potlačit ukrajinské drony FPV, daná vysokou koncentrací velmi výkonných systémů elektronického boje (EW) namontovaných na motocyklech, které pěchota nedokáže přenášet, je činí před drony efektivně nezranitelnými, respektive jejich ztráty jsou velmi malé.

Jejich mobilita a nízká silueta jim umožňují proklouznout překážkami, a snáze se vyhnout odhalení, než se daří větším obrněným a mechanizovaným platformám – zejména ve spojení s palubním vybavením pro elektronický boj. Mohou se efektivně ukrývat i v malých budovách. V nejnovější nej-elitnější variantě na elektrických motorkách a koloběžkách jsou v noci téměř tak tiché, a tak postrádají pro senzory nutnou výraznou tepelnou stopu, že mohou takřka vždy útočit s efektem překvapení.

Motocykl dokáže dosáhnout ukrajinské obranné pozice během několika minut, čímž předběhne hlučné a pomalejší obrněné vozidlo nebo tank, a zúží tak okno pro reakci ukrajinských FPV-dronů a dělostřelectva.  A umožňují útočným týmům rychle převážet těžší zbraně – protitankové systémy, granátomety, nebo jiné podpůrné zbraně. A pohybovat se podél fronty, a poskytovat rychlou a flexibilní palebnou podporu tam, kde je jí nejvíce potřeba. Ruští motorkáři se tak nejvíce podobají historickým ruským kozákům, nebo západním dragounům – rychle se přesunují, a když je potřeba bojují ze sedla, a když je potřeba bojují jako pěchota. 

Ruští motorkáři používají tyto taktiky: 

• Obchvat z jednoho boku: Manévr, při kterém ruští motorkáři jedním směrem rychle objíždějí kruhem ukrajinskou obranou pozici, a pak náhle zaútočí z neočekávaného, nebo nejslabšího směru.
• Klešťový útok: Na rozdíl od obchvatu z jednoho boku, jde o současný obchvat z obou stran s cílem přemoci nebo obklíčit bránící se Ukrajince – viz náčrt A dole:

• Hluboký průnik do taktické hloubky obrany: Rychlý průjezd Eskadry ruských motorkářů až za první ukrajinskou obrannou linii s cílem narušit v ukrajinském týlu logistiku i přesuny záloh, a provádět diverzní a průzkumné akce. 
• Klamný manévr: Jedna část ruské Eskadry provede klamný nájezd na ukrajinskou obranu, aby na sebe přilákala palbu a pozornost, ale klamný útok náhle zruší těsně před dosažením hranice efektivní střelby z ukrajinských ručních zbraní (cca 500m). A mezi tím druhá část ruské Eskadry provede na jiném místě skutečný útok, na který už dezorientovaní Ukrajinci nedokáží zareagovat.