Lidé ze Strakonic si vás pamatují z restaurací, kde jste vařil. Kam jste odešel a pro koho pracujete?

Pracoval jsem v několika restauracích a hotelech. Posledním působištěm byla restaurace U Města Prahy, kde probíhá rekonstrukce. S manželkou jsme se rozhodli, že podnikání ukončíme, i když jsme se mohli po rekonstrukci vrátit. Z podnikání už jsme byli oba unavení. Od února letošního roku pracuji v německém Freyungu u soukromníka, který zajišťuje catering pro město. Denně dojíždím. Teď vařím pro azylanty.

V jakých podmínkách azylanti u našich sousedů žijí?

Je to bývalá klinika, která byla před jejich příchodem zavřená. V listopadu ji připravili pro azylanty. Pár metrů pod tím je nová klinika, ale oni říkají, že už je také stará, protože má dvacet let. Divili se, když jsem jim říkal, že u nás jsou i nemocnice staré sto let či víc. Klinika byla zavřená patnáct let, a když jsem se díval po pokojích, měli maximálně dvoulůžkové pokoje se sociály, což u nás není někdy dodnes. V nově vzniklém azylovém domě je kapacita 550 míst pro přistěhovalce. Budova není oplocená, jsou jen natažené pásky, kam ubytovaní nesmí. Například do lesa. Jinak mají volný pohyb a chodí i do města.

Odkud tito přistěhovalci jsou?

Hlavně ze Sýrie, Afganistánu. Teď jsou tam i Kosovci a Albánci. Afričané tam nejsou, ti jsou ubytovaní někde zvlášť.

Jaký je režim v azylovém domě?

V současné době je tam kolem čtyř set ubytovaných, ale počet se stále mění. Čtyřicet jich odvezou a dvacet přivezou. Kam, to nevím. Režim tam nastavený není, kromě pravidelného přísunu jídla. Bezpečnostní agentura nás varovala, abychom nevyvolávali žádné konflikty, protože ti lidé jsou schopni zaútočit a je jim to jedno. Konfliktní jsou především Kosovci a Albánci. Během práce a výdeje jídla jsme za neprůstřelným sklem. Je tam štěrbina, kterou jim jídlo podáváme. Musí jen přijít na snídani, oběd a večeři. Jinak žádný režim nemají.

Tam není žádný sociální program?

Viděl jsem až teď, že tam někdo z azylantů učil děti německy. Jinak nic. Teprve teď je začínají trochu mít k tomu, aby po sobě uklízeli.

Oni po sobě neuklízeli?

Nejsou na to zvyklí. Neuklízeli po sobě nic. Tam byl šílený nepořádek. Až teď je začali nahánět, aby uklízeli. Ráno musí po sobě zamést nádvoří a jsou z toho hotoví, že to po nich někdo vyžaduje. To nikdy asi nemuseli dělat. Žijí úplně v jiném životním stylu než Evropané. To byste museli vidět na vlastní oči. Nikdy nebyli zvyklí pracovat, a pokud ano, hned za to chtějí výhody.

Jaké je složení obyvatel azylového domu? Jsou tam rodiny s dětmi?

Rodin je tam málo. Z tohoto počtu lidí je tam asi jen patnáct rodin, jinak jsou to většinou mladí chlapi a pár hodně starých mužů.

Kdo dělá ochranku?

Je to německá agentura, ale jsou u ní zaměstnaní především cizinci. Když třeba Afganistán bojoval s Američany, tak bojovníka vzali s sebou a on pro ně teď pracuje, aby do Německa dostal celou rodinu. Pracuje pro ně také Chorvat, ale Němců je tam zaměstnaných málo. V agentuře jsou cizinci už léta.

Můžete se s azylanty bavit?

Můžeme. Během práce na to ale není čas. Když jdu po práci k autu, pokřikují, zdraví, ale když jsou u výdeje jídla, tak to se přátelsky nechovají. To si ukazují, tohle chci, tohle chci a jsou přitom nepřátelští až agresivní. Oni si chtějí všechno vydobýt. Mají dojem, že musí všechno dostat, na všechno mají nárok, protože jsou azylanti. Dokud o nic nejde, tak by se i kamarádili. Z toho důvodu se nějaké konverzaci s nimi raději vyhýbám.

Zažili jste tam nějakou potyčku?

Ne, jen z doslechu. Oni si to přímo v domě nedovolí. Sekuriťáci jsou opravdu pořádní chlapi. V ochrance je i jedna dívka a pořádně udělaná. Je z Afganistánu a k ní si nic nedovolí, zvedla by azylanta jednou rukou.

Jaký názor na azylanty mají obyvatelé Freyungu?

To je zajímavé. Nejdřív byli nadšeni, že bude kšeft ve městě. Teď už vystřízlivěli, protože jim tam kradou, dělají nepořádek, pořád je honí policie, válí se jim po zahradách a všude už museli nasadit kamery. Jsou vznětliví a vyvolávají konflikty i mezi sebou.

Kradou, protože mají nedostatek?

Tak to asi ne. Vím, že dostávají kapesné a nedostatkem by trpět neměli. Slyšel jsem, že dostávají přes tři sta eur na dospělého a asi dvě stě padesát na dítě, ale podložené to opravdu nemám. Jídlo mají zajištěné, ubytování také. Ale jsou pořád potřební. Dřív se to ani neevidovalo a chodili si pro jídlo víckrát. Musela se zavést evidence. Další člověk, který to hlídá. I děti od malička kradou. Dítě jde už poněkolikáté pro chleba, tak je pošleme pryč, že už nemají nárok, tak alespoň ukradne kelímek, míchátko na čaj, cokoli je po ruce. Něco prostě musí odnést. A dospělé ženy, které chodí s dětmi pro oběd, spustí řev, počítají děti a využijí zmatku, aby ukradly jeden oběd navíc. Prostě pořád se snaží něco obejít. Nebo za sebe vysílají děti, protože těm se těžko něco odepírá. Udělají kukuč a myslí si, že jim všechno musíš dát. Ženské sedí v šátkách a koukají, jestli to vyjde. Já myslím, že by měli být doma, pomáhat tam a dělat. Můj příbuzný byl služebně delší dobu v Togu a popisoval, že je tam tak úrodná půda, že zasadíte proutek a za týden je z toho strom. Ale oni pořád tancují, zpívají, budou sloužit, ale ne samostatně pracovat.

Jak se chovají k vybavení, které mají k dispozici?

Vyloženě ničit jim to nedovolí. To je nad nimi kontrola, ale občas něco vyhodí z okna.

Váží si toho, co jim Němci poskytují?

Tak to rozhodně ne. Jdou po ekonomických výhodách, ale co by chtěli dělat, to nevím. Rodiny s dětmi asi před něčím utekly, to bych věřil, ale jak chtějí žít a z čeho, to nevím. Jestli chtějí pracovat nebo žít ze sociálních dávek, to vám nikdo neřekne. Ale když se jim něco nelíbí, jednají impulzivně a vyhodí to ven oknem. Třeba vyhodili obrazy, židle i postele. Opravdu si neváží ničeho a hodně toho letí z okna. Ochranka je zažene, aby to uklidili, ale nedovedu si představit, že by se tak choval někdo z nás.

To se trochu neshoduje s představou, že jsou chudí a tudíž by si měli těchto věcí považovat. Naopak se říká se, že tito azylanti jsou velmi dobře technicky vybaveni drahými telefony a podobně. Je to pravda?

To je pravda. Mají zlato, obrovské zlaté prsteny, několik zlatých řetězů a i malé děti mají iPhony. To vidíme, jak chodí po nádvoří a hodinu drží aparát a telefonují. Vybavení jsou velmi dobře, to nejsou chudáci. Někteří možná ano, ale většina z nich chudá není. Jdou si pro jídlo a telefonují nebo poslouchají muziku. Ale čekal jsem, že je uvidím modlit se, a to jsem tedy nikdy neviděl.

A jak se změní jejich běžné dny, když mají ramadán?

To jsme jim dělali balíčky s jídlem, protože mohou jíst až po západu slunce, ale i tak ty ženy kradly jídlo. Snažily se ho vzít a stejně ho tam někde pojídaly. Zavřou okna a řeknou, že Aláh sem nevidí, a je to vyřešené.

Mají nějak přizpůsobený jídelníček?

Především tím, že nevaříme z vepřového. Zpracovává se kuřecí, mleté maso hovězí, hovězí vcelku. O ramadánu se do balíčků dávaly jen sýry, ryby a voda. Oni řeknou, že vodu nechtějí, že chtějí džus, tak Němci běží a koupí džusy. Když chtějí mléko, tak se objednají půllitrová mléka s brčkem.

Kdo tohle všechno platí?

Město Freyung. Bavorsko je hodně bohatá země, ale vlastní lidi se kolikrát tak dobře jako utečenci nemají.

Dostává město nějaké dotace?

Tak to nevím, náš šéf říká, že to platí město. Máme jim dávat všechno, o co si řeknou. To je velká spotřeba, haldy ubrousků, kelímků, toaletního papíru. To všechno je prý placeno městem. Alespoň to tak říká náš nadřízený.

Jak se dodržuje hygiena?

Tak u toho nejsem, to přesně nevím. Ale vím, že jsem přišel v únoru a někdy v dubnu je zahnali, aby si konečně umyli sprchy a záchody. Takže předpokládám, že to s hygienou nebude valné. Oni třeba nezaznamenali, že se odpad hází do odpadkových košů, všechno hází z oken. Máme tam velké kontejnery na odpad, a když se do něj někdo netrefí, nechá rozsypaný pytel na zemi.

Kdo uklízí?

Sníh to přikryl, ale na jaře je přiměla ochranka k úklidu a od té doby uklízí. Vždycky tak šest až osm lidí z těch pěti set uklidí a ti potom přijdou k okýnku a řeknou, že hodinu pracovali, tak vyžadují víc masa nebo větší porci. Tak jim z legrace říkám, že já už dělám čtyřicet let. Musím říct, že vděční za pomoc rozhodně nejsou. Když to vidím, tak mě někdy bere takový vztek, že si říkám, že si seženu práci v normální hospodě. Když vidím, jak děláme sbírky na naše nemocné děti a rodiče pak za to děkují, a pak máte srovnání s chováním azylantů, tak je to skutečně k zlosti. Nechci, aby to takhle dopadlo i u nás.

Ještě se zeptám, jak jsou celkově spokojeni s vaší kuchyní?

To je různé, podle toho, co jim kdo řekne. Dělali jsme buřtguláš. Jejich guru jim řekl, že je to jen z buřtů, aby to nejedli. Tak to nejí a stávkují. Zrovna nedávno jich takových sto, sto padesát nejedlo. Je to nespravedlivé i vůči místním. Oni mají všechno zadarmo, jídlo, ubytování a místní důchodkyně si to nemohou dovolit. Město jim nedá ani korunu a z důchodů si mohou dovolit jedno až dvě jídla denně. Vdovy v Německu žijí kolikrát na hranici bídy. Měli by se tam rychle vzpamatovat a něco s tím dělat, dokud nebude pozdě.

A jak imigranti vědí, na co mají nárok a kdy mají stávkovat?

Třeba tam jezdí takový albín, který s nimi chodí po dvoře, bere si je jednotlivě a pořád s nimi hovoří. Kde se tito lidé berou, to já nevím a jak jsem řekl, jsou mezi nimi šéfové, kteří to řídí, a oni je poslouchají. Ale když zjistí, že je kus masa na talíři, stávka končí. Udělají vše pro výhody a tipoval bych, že mezi nimi mohou být i najatí bojovníci. Je to jen můj odhad.

Myslíte, že by se neměli míchat mezi naše obyvatele?

Po této zkušenosti si myslím, že rozhodně ne. Pomoct se dá i jinak a v jejich zemi. Nejsem proti pomoci, ale tahle invaze nám nepřinese nic dobrého. Navíc je jich tolik, že jim tím stejně nepomůžeme, jejich celkovou situaci doma to nevyřeší.

Pavla Maradová

zdroj:http://www.jcted.cz/pisecke-postrehy/milos-hlavacek-varim-pro-azylanty-ale-ti-si-niceho-nevazi/?discussion-paginator-page=2