Komentář Ivo Šebestíka o tom, proč by si představitelé USA měli vzpomenout na vlastní dějiny použití jaderných a chemických zbraní.

Bezuzdné americké ničení země, vysoké ztráty na životech (nezvykle vysoké i na straně agresorů) vyvolalo poprvé, a bohužel i naposledy(!), skutečně masívní, rozhodný a nakonec i účinný odpor světové veřejnosti. Především evropská inteligence (nejenom levicová) se od USA odvrátila a žádala neodkladné ukončení agrese. Svět obletěly šokující fotografie, které v té době nebyly ještě produkovány na objednávku a uměle, jako se to stalo před bombardováním Jugoslávie letadly NATO, kdy protisrbská propaganda pracovala s filmovými záběry i fotografiemi prchajících Srbů z republiky Srbská Krajina, jimiž „nahradila“ záběry kolon prchajících kosovských Albánců.

Americká válka ve Vietnamu oficiálně začala takzvaným Tonkinským incidentem, který patří do obrovské sbírky světových záminek k agresím. Vietnamské lodě ze severu země údajně měly napadnout americký torpédoborec Maddox. Až v roce 2005 vyšlo najevo, že se jednalo o téměř úplně vymyšlený casus belli. Asi takový, jakým byly údajné Husajnovy jaderné zbraně „vysvětlující“ potřebu vtrhnout do Iráku a zničit jeho státní i společenskou strukturu. USA tehdy nad Vietnam vyslaly bombardéry, proslulé nosiče smrti B-52. Ty během celého konfliktu svrhly na zemi téměř 50 miliónů tun bomb a milióny litrů chemikálií. Mezi nimi byl i neblaze proslulý Agent Orange.

Americká agrese ve Vietnamu byla první mediálně, a někdy v přímém přenosu sledovanou válkou na světě. Dělo se tak nikoliv jen válečnými týdeníky a propagandistickými filmy, jaké natáčely válčící strany za 2. světové války. Mainstreamová média si v šedesátých letech 20. století ještě alespoň částečně plnila jednu ze svých základních úloh, na kterou v posledních desetiletích již úplně rezignovala. Dokázala se ještě, alespoň z části a vstříc neoddiskutovatelným faktům, postavit na stranu míru a lidskosti. Jejich služebnost se ještě dokázala zastavit na tenké čáře, za kterou již začíná nechutná nehumánní nemravnost.

Spojené státy ve chvíli, kdy si osobují morální kredit k tomu, aby hájily právo a bezbranné proti bezpráví a agresivitě útočníka, v té chvíli zapomínají na celé své dějiny, nejméně od skončení 2. světové války. A ještě přesněji, zapomínají na své vlastní dějiny od okamžiku, kdy nad dvěma hustě zalidněnými japonskými městy, pod nepravdivou záminkou rychlého ukončení války na Východě, provedly testy svých atomových zbraní.

Takového činu, při kterém se USA brutálně pomstily za Pearl Harbour, kde byly zostuzeny, vyslaly do světa  děsivou vizitku svého budoucího odhodlání. Na smrt  a ke zmrzačení byly odsouzeni nejenom živí civilisté, ale i několik generací jejich ještě nenarozených potomků. Toho se nedopustila žádná jiná země vlastnící jaderné zbraně. Učinily tak jen Spojené státy, které dohlížejí na to, aby se jaderné zbraně nedostaly do nepovolaných rukou. Patrně do podobných, jaké byly a jsou ty jejich!

Ivo Šebestík

zdroj:http://casopisargument.cz/2017/04/13/tezka-forma-amnezie-v-bilem-dome/