Kardinál Duka je demagog

Stručně jenom tolik, že církvi nikdy nepatřil majetek, kromě středověku, kdy o něj přišla díky husitskému nápravnému hnutí a opět si jej zabrala po Bílé hoře. Za Josefa II. díky jeho reformám a patentům bylo mnoho majetku církvi přímo odebráno, nadbytečné kostely a fary odsvěceny a předělány na lazarety, případně zbořeny, a církev měla veškerý majetek pouze ve správě k daným účelům! Nikdy nevlastnila majetek jako plné soukromé vlastnictví. Proto ji nemohl být zabaven ani na základě „Benešových dekretů“ ani na základě komunistického vyvlastňování. Přesto všechno pouze díky domluvě za zády veřejnosti katolické páté kolony v bývalé vládě ČR byl dohozen tento „dárek“ do vlastních řad. Je známo, že Schwarzenberg a Nečas jsou „praktikující“ katolíci. Následně se tento „lup“ proměnil v zákon díky „politické výměně“ třech poslanců z ODS, což hraničí minimálně na úrovni běžné etiky s obyčejnou korupcí a kupčením, aby se získala v poslanecké sněmovně potřebná většina. To, že se to stalo „zákonem“, ještě neznamená, že to je opravdu podle práva a pravdy! Norimberské zákony byly také oficiální zákony, a přeci byly zločinné a protiprávní!

Paní Procházková, která je známá svým bojem proti tomuto církevnímu lupu, nedávno poslala po kardinálovi Dukovi současnému papeži dopis s přiloženou peticí, kde mu vysvětluje situaci v ČR, ony „restituce“, a současně ukazuje, že církev v ČR se chová v rozporu s prohlašováním nového papeže o nutnosti k návratu k původnímu účelu církve apod.

Protestní dopis s přiloženou peticí předala symbolicky 6. 6. 2013 na výročí upálení Mistra Jana Husa právě církevním koncilem v roce 1415. Jenom si připomeňme, že o rok jej následoval další český Mistr a vlastenec Mistr Jeroným Pražský, a další rok jejich přítel, německý kazatel Mikuláš Drážďanský, německý husita.

Kardinál Duka tento dopis papežskému velvyslanci dodal se svým dovětkem, kde mimo jiné říká:

„Skupina, která petici podepsala, je představitelem postkomunistických a antiklerikálních názorů. Není to názor většinový.“

Demagog Duka tak všechny občany ČR, kteří zcela po právu nesouhlasí s touto podobou restitucí, označil za přívržence komunistického režimu a lidi zaměřené proti náboženství. Demagog Duka tak všem, kdo nesouhlasí s církevními restitucemi, podsouvá komunistické smýšlení a protináboženské postoje.

Nedávno jsme od kardinála Duky slyšeli vyjádření o „lůze“, jak hovořil o demonstrantech proti církevním „lžirestitucím“.

Na to, aby člověk vyjádřil vlastní názor s opřením se o historickou pravdu a nesouhlas s tímto okradením všech ve prospěch cizího nadnárodního subjektu – římskokatolické církve, nemusí být člověk komunista ani nemusí mít protináboženské postoje. Proto to, co říká kardinál Duka, je obyčejná sprostá demagogie. Je tak podoben například svému kumpánovi Schwarzenbergovi – také, jak sám o sobě říká, „dobrému“ katolíkovi. Ten používá stejnou demagogii, když přirovnává nástup úřednické vlády po pádu Nečase za podobný nástupu A. Hitlera k moci v Německu 1933 nebo komunistů u nás v roce 1948.

Podobnou demagogii používala církev i dříve. Také v celém „západním“ křesťanském světě pomlouvala kacířské Čechy a nauku husitů. Přímo je nazývali ďábly, kteří pořádají orgie, kde všichni smilní s každým, že rozbíjejí kostely, vraždí malé děti a ženy apod. Celý západ a zejména Němci byli katolickou propagandou zcela indoktrinováni. Až Jiřík z Poděbrad musel svým poselstvem po dvorech evropských panovníků tuto pomlouvačnou kampaň katolické církve vyvrátit. Jinými slovy, zevní lidský svět se nezměnil, jede ve stále stejných schématech.

Když však byla dotázána katolické církev, zda ze solidarity jí vlastní nechce přispět na odstraňování následků nedávných povodní, najednou byla ona proklamovaná „solidarita“ s národem pryč. Podle skutků poznáte je, platí nakonec vždy. Skutek je jasný: nebyl žádný. Slova unesou vše, zejména z úst demagogů typu Duky.

Dále není pravda, že se tím připravuje odluka církví od státu. Stát ve skutečnosti nemá žádnou povinnost platit zaměstnance cizí organizace působící na našem území. Proč by měl stát, tedy my všichni občané, platit ze svých daní duchovní církví, jejichž ani nejsme členy? Co je to za podivnou solidaritu? Všimněme si dobře. Najednou ona „lůza“ s postkomunistickým myšlením Dukovi a jeho zaměstnancům nevadí, když se kolektivně podílíme na financování platů duchovních. Na oplátku, když zemi postihne povodeň, což pro mnoho občanů je téměř likvidační, se najednou dočkáme solidarity po katolicku – žádné. Katolické církvi nikdy nebyl bližší vlastní národ, ale vždy jen vlastní církev – a její sídlo je v cizině, ve Vatikánu.

Místo toho Duka opět demagogickým způsobem prohlásil, jak vlastně vyšel státu vstříc, neboť údajně měla katolická církev nárok na více a dostala jenom necelou třetinu toho, co před rokem 1948 vlastnila! Současně prý církev vyšla vstříc státu, neboť z části převezme dluhopisy. Opět demagogie. Všichni víme, že dluhopisy jsou nakonec v konečném důsledku výhodnější, neboť budou navyšovány o úrok, a nakonec tak vlastně římskokatolická církev získá „část“ státu a získá tak možnost přímého vlivu na stát v budoucnu.

Přitom je zcela samozřejmé, že si všechny církve i náboženské obce či skupiny mají financovat svůj provoz, včetně duchovenstva, pokud jej potřebují, ze svého, z příspěvků svých členů. Náboženská obec by měla být živa z finančních příspěvků svých členů, kteří se k církvi hlásí. Pak se také mají skládat na své duchovenstvo, pokud jej potřebují. Nevím, proč by měl někdo, kdo není členem dotyčné církve, se podílet na placení jejich duchovních. Je zajímavé, že tento druh „socialismu“ Dukovi a církvi nevadí. Přitom je zcela běžné například v Rakousku, že sami věřící si financují své duchovní. Církev nebo náboženská obec, která není schopná se sama ufinancovat, ukazuje na sebe jediné: není opodstatněná její existence a není skutečným náboženským společenstvím.

Dostáváme se do zcela absurdní situace. Český stát a tedy všichni jeho občané se solidárně socialistickým způsobem podílejí na financování zaměstnanců církve, a přitom jsou jejím nejvyšším představitelem u nás nazýváni lůzou s postkomunistickým myšlením. Platíme na duchovní zejména katolické církve, ale například se připravuje zavádění školného pro naše děti do budoucna.

Duka se tak v naší historii řadí po bok kardinálů, jako byli Jindřich Beaufort, který společně s trevírským arcibiskupem Ottou von Ziegenhain vedl do Čech čtvrtou křižáckou výpravu (rozdrcenou českými vojsky pod velením kněze Prokopa Holého u Tachova 1427), anebo kardinála Juliana Cesariniho, který vedl do Čech z pověření papeže Martina V. největší pátou křižáckou výpravu proti Čechům (rozdrcenou opět knězem Prokopem Holým u Domažlic roku 1431).

I křižákům tehdy šlo o majetky, které jim byly slíbeny v kacířských Čechách, až ty kacířské Čechy rozdrtí na kopytech svých koní. Je známo, že například předkům pana Schwarzenberga byly

slíbeny za věrné služby v Zikmundově vojsku proti českým husitům místo žoldu mnohá panství a hrady v Čechách. Dnešní křižáci jsou stejní.

Nedávno jsem v Lidových novinách viděl tabulku evropských národů a států, ze které vyplývalo, že Češi jsou nejvíce ateistický národ v Evropě. Samozřejmě bráno zevně podle příslušníků k církvím. Vše bylo stavěno jako jakási naše ostuda či nedostatečnost. Ve skutečnosti je tomu přesně opačně. Češi jako celek rozpoznali, že církevnictví a západní způsob šíření křesťanství, který nám byl po tisíciletí vnucován převážně násilím, nemá s pravou spiritualitou a duchovním životem příliš společného. Tento odpor k církvím není výsledkem jenom minulého režimu, je výsledkem kolektivní národní zkušenosti. To ale současně neznamená, že český národ je snad méně duchovní nebo více materialističtější než jiné, jenom proto, že se v našem státě hlásí ke katolické víře asi jen 10 % populace. To vypovídá pouze o jediném: katolická církev nezastupuje u nás většinu a není národní záležitostí, byť se jí například ve veřejnoprávních médiích, včetně české TV, dává tolik prostoru pro svou propagaci.