Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Hry olympijské nebo i válečné?

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

  • olymp_london
Zakrátko začnou v Londýně XXX. Letní Olympijské hry. Baron Pierre de Coubertin, který se v r. 1894 spolu s Čechem Jiřím Stanislavem Guth-Jarkovským stal autorem první verze Olympijské charty, by se asi tuze divil, kdyby mohl vidět, co se s jeho ideály  stalo.

Olympijskou myšlenku formuloval  Coubertin ve svém díle Antický ideál tělesné krásy a duchovní dokonalosti – tzv. kalokagathía – posvátný mír (ekecheiría). Slavnostní obřady při zahájení antických olympijských her ožívají v nové megapodobě při dnešních OH.

Za nejdůležitější změnu posledních desetiletí lze považovat připuštění profesionálních sportovců na olympijské hry. V předchozí době se mohli zúčastnit jen amatéři, pro něž byl sport jen radostí, relaxací a způsobem, jak si utužit zdraví.

Ještě Ottův slovník naučný, 23. díl z r. 1905 na str. 908 charakterizoval sport takto:

"Sport, anglicky hra, zábava, značí po výtce nezištnou zábavu spojenou s vynikajícím nějakým cvikem tělesným a provozovanou většinou pod širým nebem…"

Obsahuje však i varování, které se ukázalo jako velice předvídavé:

"Charakteristickou známkou sportu jest jistá ctižádost, která snaží se dosíci výsledků co nejlepších a vede k závodům, avšak často svádí k různým výstřelkům a honbě za cenami, jakož i přehnanou přípravou k závodům těm, (trainingem), nezřídka i zdraví škodí, na úkor sportu samého, jenž svou podstatou jest výborným prostředkem k utužení zdraví. Proto doporučuje se mírný tento tělocvik lidem, kteří pro své povolání nemohou s důstatek se pohybovati."

Tato definice podle mne plně odpovídá. Protože však jde o vysvětlení přes sto let staré, hledal jsem dál. V příručním slovníku naučném, který vydala Akademie věd v r. 1967 jsem se na str. 236 dočetl:

"Sport - (z lat. disportare - rozptylovati se), činnost založená na organizovaném závodění a soutěžení a snaze po nejvyšším výkonu, nemající charakter pracovního nebo výrobního procesu."

I tato definice se mi zdá být přijatelná. Soudím totiž,  že se sport má provozovat pro radost z pohybu, pro uvolnění, pro zdraví a má kompenzovat každodenní stresy. Ne pro peníze!

Co se však stalo?

Ze sportovců se stali artisté, akrobati a šoumeni, ochotní za nemalý peníz, mnohonásobně přesahující zpravidla nejvyšší příjmy kvalifikovaných vysokoškolsky graduovaných odborníků, riskovat své zdraví a život. Při tom se nechají nazývat sportovci a mnozí z nich po ukončení kariéry skončí jako invalidé!

Cirkus se prostě přestěhoval do sportovních hal, arén a hlavně na obrazovky, kde nachází své místo ne několik stovek, ale hned několik set milionů emočně vybuzených diváků. Sportovních výkonů se zmocnil šoubyznys a udělal z nich zdroj ohromných zisků nejen na stadionech, ale i v mnoha průmyslových odvětvích, které s tímto divadlem souvisejí.

A ten skutečný sport, který statisíce lidí provozují pro zdraví a zábavu? Ten existuje díky tisícům cvičitelů a trenérů, kteří věnují svůj volný čas za pakatel svým spoluobčanům v tělocvičnách a na hřištích. Sdělovací prostředky se o ně nezajímají, stejně jako o jejich cvičence. Zářnou výjimkou byl nedávný XV. Všesokolský slet v Praze.

Už ve starém Římě platilo heslo, že lidu, aby se nebouřil, je třeba poskytnout chléb a hry. Jak se starost o každodenní chléb v přítomnosti stává stále závažnější, potřeba poskytnout lidu hry je stále naléhavější. Zejména, když se na tom dá ještě dobře vydělat.

Horší je, že riskování a touha po penězích a sportovní slávě se díky nekritické publicitě stává snem mnoha mladých lidí, příkladem, který odsouvá do pozadí jiné celoživotní aktivity, jimiž lze daleko více prospět rodině, společnosti i lidstvu. Mohli by se stát vynikajícími lékaři, uznávanými architekty, inženýry a vynálezci, nebo třeba úspěšnými podnikateli, vyrábějícími zboží, které tisícům dá práci a ulehčí život. Proč hovořím o nekritické publicitě?

Protože vede k tomu, že lidé sedící u monitorů, či pozorně čtoucí „sportovní“ zprávy, jsou vtahováni do dějů a situací, které se jich vlastně vůbec netýkají, na nichž nemají vůbec žádnou zásluhu. Vytváří se tu falešná identita. Šidítko.

Vyhráli jsme.

Kdo vyhrál?

Já nebo Špotáková?

Já, anebo vycvičení artisté a akrobati české národnosti vystupující ve všech koutech světa? Jak jsem se já o to zasloužil? Co já z toho mám? Pouze prostor na vyplavení emocí a adrenalinu… A zajímavou podívanou na skvělé výkony, to přiznávám.

Je to pohodlíčko, sedět s pivkem doma na gauči či u velkoplošné obrazovky v hospodě a fandit. A mít pocit, že se na tom jako Čech také podílím, že jsem také sportovec, třebaže jen „pasivní“, jak se kvalifikují mnozí čumilové při představování v televizních soutěžích.

Olympijské hry dávají znamenitou příležitost i politikům, aby se na olympiádě identifikovali s davy a získali sympatie nejen širokých mas diváků, ale také byznysmenů, jejichž zájmy v tržní společnosti hájí především.

Příležitost však poskytují i mnoha odpůrcům šoubyznysu a lidem, kteří se neumějí vyrovnat s nerovnostmi, nespravedlnostmi  a křivdami současného světa. Příležitost k tomu, aby dali před zrakem všeho lidstva nějakým teroristickým činem najevo svou nespokojenost.

Je to ale ještě olympiáda, ukázka tělesné krásy, duchovní dokonalosti a možnosti obecného míru?

Nejsou to spíše válečné manévry, když vyžadují   účast 12 000 policistů, 13 500 vojáků, 20 000 pracovníků ostrahy, 1000 příslušníků amerických bezpečnostních sil, 300 agentů MI5, válečnou loď, bezpilotní letadla, letoun AWACS, ostřelovače a protiletecké raketové jednotky na střechách londýnských domů? To vše jen pro to, aby si fanoušci hry užili v klidu a pohodě, nebo také jako celosvětová demonstrace síly pro případné budoucí sociální nepokoje?

Ve starém Řecku olympiáda znamenala zastavení válečných akcí. V současnosti začíná nová tradice: blízkost olympiády je obdobím zahájení ozbrojených střetů. V roce 2009 v Gruzii, v r. 2010, při zimní olympiádě ve Vancouveru, v Afganistanu. Vloni v Lybii, letos v Sýrii.

Kde vypukne další válka? V Iránu?

Ptám se proto: Je to ještě olympiáda, nebo jen festival šoubyznysu?

Ivo Krieshofer

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře