Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Vladimír Šotter: Víkendové zamyšlení - Smysl lidské existence

Hodnocení uživatelů:  / 2
NejhoršíNejlepší 

  • meditace
Když se tak zamýšlím, někdy mívám pocit, že většina lidí žije velmi nešťastně a neúspěšně, a kdyby o tom více přemýšleli, že by jim na světě bylo lépe a také více dosáhli. Proč má vlastně smysl hledat smysl života, vždyť neklást si takové otázky je mnohem jednodušší? Není nic horšího, než promarněná šance - životní šance - když člověk, který je nadaný, toho svého nadání nevyužije.

 

Když vidím a slyším, kolik mladých nadaných chlapců a dívek se baví jen o pěveckých a hereckých celebritách a když vidím a slyším, že se nezajímají o nic jiného ... Jinak řečeno, aby člověk využil v životě co nejvíce možností, které jsou mu dány a nabízené - aby chytrý člověk nežil hloupě, aby dosáhl, co může, co umí, nejen po stránce schopností. Samozřejmě, že ani ten, kdo o smyslu života hodně přemýšlí, nemá záruku úspěchu, může ho například zítra úplně nesmyslně projít auto. Ale je nutno přiznat, že kdo o tom hodně přemýšlí, má výhodu na životních křižovatkách - dokáže se lépe ve své situaci vyznat, dokáže vzdorovat lépe problémem než ten, kdo o tom nikdy nepřemýšlel, koho pak život zaskočí.

Je mnoho takových, kteří hledají náplast na životní otázky v náboženství, "náboženství pro moderního člověka". Totiž mnoho lidí dnes nevěří v naivní víru na zázraky, které jsou až komicky stejné ve všech náboženstvích. Když náboženství stojí na nesmyslném tvrzení, že Lazar už v hrobě páchnul a pak vstal, nebo že Kristus chodil po vodách a podobně. Části věřících vadí, že náboženství se obecně nezbavilo naivních dětinských pověr. Pokud bude náboženství hlásat bludy proti vědě, třeba méněcennost ženy, věřit na neposkvrněné početí panny ... tak ... To jsou prostě zastaralé hlouposti. A k tomu dnešní církevní představitelé jsou ještě i spojenci šíleného kultu peněz, který je dnes nejhorší ďáblova zbraň. Když k tomu připočte, že v církevní praxi, jmenovitě u některých vysokých prelátů, došlo k odklonu od Ježíšových ideálů, a že zdůraznění především majetkových nároků nesvědčí o nejvyšší mravní úrovni. Nuž každé hrábě hrabou k sobě - i ty církevní. Jenže morálka je o něco více než virtuální pojem.

Člověk je už takový, potřebuje něco uctívat, něčemu se klanět, něco milovat. Přibližně od 18. století už ale většina lidí, i těch, co jsou v církvích, přestala hluboce uctívat boha. Změnila se nabídka fetišů - je poněkud větší. Někdy bylo vlastnictví auta znakem vyššího luxusu, bohatství. Dnes si ho může koupit mnohonásobně více lidí. Takové ty sexuální a ekonomické fetiše, ty tu byly vždy, ty neobjevil Freud. Takové záležitosti jako saturnálie nebo masopust sloužily k odreagování. Démona, který je v naší duši, nelze odstranit, ale jde ho zkrotit, proměnit ve hru.

Připadá mi, že žijeme v postdemokratické době. K volbám přijde 50 procent voličů (ostatní jsou otráveni) a ti disciplinovaní rozhodnou na čtyři roky o naší reprezentaci! Tvrzení, že máme takových politiků, jaké si zasloužíme, nesdílím. Naše společenství je podle mě intelektuálně i morálně na mnohem vyšší úrovni než většina našich politiků. Navíc nejen u nás, ale na celém světě rozhodují o klíčových věcech lidé, kteří nebyli nikým voleni. Například velké nadnárodní společnosti, co o nich víme? Nebo média, hlavně televize, která má obrovský akční rádius. Čemu se ti mladí redaktoři, často bez důkladného vzdělání a bez životních zkušeností, odpovídají? To, co se právě děje na obrazovkách soukromoprávních televizí mě nutí k tomu, abych ty televizní kanály vnímal doslovně, skutečně jako stoky. A prosakuje to i do veřejnoprávní televize. Odvolávat se na to, že lidé to chtějí, je zákeřné. Je snad správné oslovovat spodní polovinu lidského těla, břicho a žlázy, když má člověk hlavu a srdce? Diváka je nutné cílevědomě kultivovat a ne vystavovat destabilizaci! Proto se často obracím do historie, ne z nostalgie, ale abychom věděli formovat svou budoucnost.

A úkoly humanismu? Ty nejsou dány abstraktně pro všechny lidi všech dob a koutů vlasti stejně. Když se dnes podíváte do mnoha afrických zemí, tak zjistíte, že prvořadým úkolem je nasytit lidi a naučit je, jak získat živobytí a ne jim přednášet o smyslu lidské existence. Jsou lidé, kteří zanechali svou kariéru a šli do Afriky, např.. učit lidi pěstovat zeleninu a ne kázat jim nějaké náboženství.

V Evropě byla vždy zvýšená dynamika, ať už v dobrém nebo ve špatném. Ale teď nejde o to, svět dále dynamizovat, to by mohlo skončit rychlou sebevraždou, ale zlidštění. Například i taková věc jako lety do vesmíru, na Mars, k jiným planetám, není kam spěchat, protože ten první návrat také může být poslední. Proč nepočkat o generaci a věc pořádně připravit a promyslet.

Konkrétně podoba usilování, hledání smyslu života je závislé na aktuálních podmínkách té které doby. Nesnášenlivost a například takový náboženský fundamentalismus, to není odpověď na hledání smyslu života. To platí pro všechny lidi všech dob, uvědomovat si, že hloubka víry je adekvátní prohlubování fundamentalismu. Třeba si uvědomit, že fundamentalismus je sfetišizovaná víra, kde každé slovíčko je posvátné. Fundamentalismus se vyskytuje ve všech náboženstvích, a prochází všemi dobami, i tou současnou.

Elementárním, nejen lidským, ale obecně přírodním zákonem je přežití. I například takový boháč, může někoho úpřímně milovat. Velké bohatství samozřejmě do jisté míry mravně devastuje a lidí spoutává. Oni si do té míry zvykli tomu věnovat svůj čas a energii, že nemají čas se věnovat jiným věcem. Třeba si však uvědomit, že odcizení není nikdy absolutní.

Mému pojetí je charakteristický důraz na aktivitu, ale aktivita může být různá. Humanista - intelektuál, samozřejmě si myslím, měl by především klást důraz na práci vědecko - pedagogickou a psaní odborných knih. Samozřejmě stejně významná je aktivita jakákoliv jiná - politická, výchovná, zdravotní, atd.. Jde o cílenou, vědomou činnost. Prostě aktivita směřující k hledání smyslu života. Ale občas se zamyslet nad svým způsobem života by měl každý člověk. Žiji dobře? Nebylo by třeba něco opravit, radikálně změnit? Pokud to nedělá, nepřemýšlí o tom, tak se mu to později může vymstít. Ale jak jsem již v úvodu napsal, samozřejmě, že ani ten, kdo o smyslu života hodně přemýšlí, nemá záruku úspěchu. A přece nezbývá než opět vstupovat do zápasů. Naučil jsem se nic nepodceňovat.

zdroj:http://voltaire.netkosice.sk/index2.html

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře