Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Věda dokazuje existenci Boha

Hodnocení uživatelů:  / 8
NejhoršíNejlepší 

„Dnes pevně věřím, že vědomí je něčím víc než jen náhodným vedlejším produktem neurofyziologických a biochemických procesů odehrávajících se v lidském mozku. Chápu vědomí a lidskou psyché jako výrazy a odrazy kosmické inteligence, jež prostupuje celý vesmír a veškeré bytí. Nejsme pouze vysoce vyspělými živočichy, kteří mají do mozku zabudované biologické počítače; jsm zároveň i poli vědomí bez hranic, překračujícími čas, prostor, hmotu a lineární příčinnost.“

MUDr. Stanislav Grof

  • veda-dokazuje-existenci-boha

K napsání článku mne inspiroval článek pana Vlastimila Suchého s názvem „Myslím, chci, vlastním a pak stále mám.“ Inspirovaly mne také další jeho články s duchovní tématikou, poukazující na něco vyššího co nás všechny přesahuje.

Existuje tedy Bůh a duše? Lidem dnes nestačí pouze věřit. Oni potřebují buď osobně zažít, nebo alespoň přečíst, nějaká vědecká studie, která by taková tvrzení doložily. Existují taková studia?

Něco jsem se pokusil najít z toho co jsem již sám pročetl a co mne zaujalo.

Pro mnohé čtenáře bude nesporně překvapením, že dnešní věda a mnozí vědci, zastávají názor, že Bůh a duše opravdu existují.

Spousta z nás, žijící v postmoderní době, nevyznává nějaký určitý druh náboženství a přesto jsou duchovními bytostmi, které se o náboženské otázky zajímají. Jsou takzvanými „Hledači Pravdy“ - „Hrdiny“ na své vlastní Cestě.

Všichni jsme si prostřednictvím vědy minulého století začali namlouvat, že již víme všechno.

Vesmír byl pro nás hodinový strojek, který stačí rozmontovat, poznat a zase složit a bude nám vše jasné. Mysleli jsme, že všechno známe a že nás nemůže nic překvapit.

Pak se objevila kvantová fyzika a rázem jsme si uvědomili svou nedostatečnost. Opět víme, že nic nevíme.

Nevíme o životě a světě o nic více než před těmi sto lety.

Ještě donedávna jsme byli přesvědčeni, že Země je středem vesmíru, že vakuum je naprostá prázdnota a o temné hmotě jsme neměli ani páru.

Zkušenosti z hraničních oblastí mezi životem a smrtí nás poučují o existenci vyšší pořádající síly, kterou nazýváme Bůh. Tento pojem neoznačuje žádnou osobu, žádného nadpřirozeného otce, nýbrž tvůrčí sílu, jejíž podstatou je láska.

Zkušenosti z blízkosti smrti dokládají, že k definitivnímu vyhasnutí života, jehož se většina lidí obává, nedochází.

Ukazuje se, že za veškerým děním stojí uvědomělý a inteligentní duch.

Bez toho, co nazýváme Bohem, Absolutnem či kosmickým vědomím, bez této původní síly, by nebyly tyto fenomény myslitelné a možné. Bez této síly, díky níž celý vesmír osciluje, bychom vůbec neexistovali.

Samotný člověk je více než jen mozek. Je to věčný, nesmrtelný duch.

Mnozí vědci dnes tvrdí, že mysl existuje i po smrti.

Shromáždění vědců na proslulém California Institute of Technology naslouchalo lékařům nemocnice v Southamptonu, kteří přinesli přesvědčivé důkazy, že lidské vědomí pokračuje ve své činnosti i poté, kdy mozek přestal fungovat a pacient je klinicky mrtvý.

Britští lékaři referovali o studiu, která vyšla v roce 2003 ve vědeckém žurnálu Resuscitation. Sledovali soubor 63 pacientů, kteří byli prohlášeni klinicky za mrtvé: jejich srdce se zastavilo, přestali dýchat a mozková aktivita zanikla. Po oživení, kdy se probrali z klinické smrti, s nimi lékaři dělali rozhovory. Část pacientů měla v době, kdy mozek nevykazoval jakékoli funkce, jasné a uspořádané myšlenkové procesy. Rozumně uvažovali a vytvářeli vzpomínky na to, že komunikovali a pohybovali se mimo tělo. Studie později pokračovaly a toto potvrdily.

Dr. Parnia vyvozuje z výsledků výzkumu, že lidské vědomí může pracovat nezávisle na mozku, když používá mozkovou kůru jako mechanismus k manifestaci myšlenek - tak jako televizní přijímač překládá vlny do světla a zvuku.

„Když poškodíte mozek a mysl funguje, napovídá to, že je poškozený pouze aparát. Což znamená, že mysl nemusí být nutně vytvářena mozkem. Další výzkum v tomto směru skutečně může odhalit existenci duše.“

Pokud nahlížíme mozek coby holografický, není nám na tvrzení dr. Parnii nic nepochopitelného. Lidé, kteří prošli prožitkem NDE, nepochybují o věčné duši, která je nezávislá na čase a prostoru.

K obdobným závěrům došel také nový psychologický obor Transpersonální psychologie. Obor je zaměřen na zkoumání neobvyklých psychických prožitků, překonávajících hranice prostoru a času. Zabývá se změněnými stavy vědomí při prožitcích NDE, při holotropních stavech, při stavech vyvolaných psychedeliky atd. Nový psychologický směr vychází z humanistické psychologie A.H. Maslowa a celostního pojetí lidské psychiky, včetně souvislostí s kosmem a lidstvem.

Vše nasvědčuje tomu, jak píše Mgr. Szeruda, autor knihy Kvantová duše, že možnost existence lidské duše je skutečně dána fyzikálními procesy, které mají kvantově-relativistický charakter. Podle Szerudy se však nejedná o vzájemné reakce nějakých základních částic, ale spíše lidská psyché (duše) sama o sobě má kvantově relativistický charakter. Chová se jako pole přesahující oblast lidského mozku. Jako pole nesoucí tvar, který představuje naše vjemy, představy, myšlenky, vzpomínky a další obsahy psyché.

Szeruda je přesvědčen, že pojem lidské psyché (duše) není jen pouhou abstrakcí ale, že lidská duše skutečně existuje a její existence je umožněna procesy, které známe z kvantové teorie relativity. Lidská psyché je tvar v kvantovém poli.

Světoznámí vědci Stuart Hameroff a Roger Penrose, autoři kvantové teorie vědomí, přišli s přelomovým objevem. Součástí našich mozkových buněk jsou mikrotubuly. V okamžiku kdy umíráme, ztrácejí mikrotubuly kvantový stav, ale ne informace v nich uložené.

“Řekněme, že srde přestane bít, pacient umírá. Avšak kvantové informace v mikrotublách nejsou zničeny. Ty se rozptylují ve vesmíru,” takto popsal Stuart Hameroff jev, který náboženství popisuje jako vystoupení duše z těla..

“Pokud je pacient resuscitováni, pokud ho oživí, kvantová informace se vrací do mikrotubulů a tedy do těla a pacient má známé zážitky se smrtí,” dodal Hameroff. Tento proces vysvětlují vzpomínky lidí, kteří již byli jednou nohou na druhém břehu. V opačném případě, když zemřeme, tyto kvantové informace zůstavají žít mimo tělo a stanou se součástí další formy. Jinak řečeno duše opustí tělo a je připravena k reinkarnaci. https://www.youtube.com/watch?v=UX0AfqxLpOw

Frank J. Tipler, významná osobnost v oblasti kosmologie a astrofyziky, autor populární knihy "Fyzika nesmrtelnosti" odpověděl na otázku, co by chtěl svojí poslední publikací sdělit čtenářům. Řekl doslovně: Immanuel Kant tvrdil, že jsou tři základní otázky metafyziky: Existuje Bůh? Máme svobodnou vůli? Je nějaký posmrtný život? Já tuto problematiku převádím do fyzikální roviny a na všechny tři otázky odpovídám ANO.

Mnozí dávnověcí filozofové ve své době prohlašovali, že kromě hmotného světa existuje i svět idejí, a teorie fyzikálního vakua tuto domněnku potvrdila. Prvotní svět idejí současně představuje realitu mnohem stabilnější ve vztahu ke hmotě, jež vytváří svět vyšší reality, tedy prazáklad všeho. To znamená, že na počátku se objevují právě ony ideje a teprve poté hrubá hmota, na níž jsme zvyklí. Vědci tuto premisu skutečně potvrdili.

Ještě donedávna si vědecká obec myslela, že vakuum je pouhým absolutním prázdnem. Kvantová fyzika nám ukazuje opak.

Teorie Paula Diraca otevřela cestu přetváření vakua, během něhož se původní nic stává shlukem párů částice-antičástice.

Pokud bychom se velkým zvětšovacím sklem pozorně podívali na libovolný bod ve vakuu, spatřili bychom nekonečný proces vzniku a zániku částic s antičásticemi, kterým se říká virtuální. Virtuální částice však ve vakuu naprosto reálně působí, což potvrzují i nejrůznější pokusy.

Vědci se tedy přibližují tvrzení mystiků, když prohlašují, že vakuum v podstatě „ žije“ a mění se i přesto, že je takřka neutrální a nemá ani hmotu, ani náboj.

Absolutní nic - vakuum G. I. Šipov vysvětluje takto: "Z pohledu formální logiky je absolutní nic zdánlivě bezobsažné, proto jsme nuceni jej popsat specifickými humanitními pojmy, jaký představuje například výraz nadrozum. Tato úroveň s neomezenými možnostmi dokáže z dosud nepochopitelných příčin generovat prvotní plány, a já ji tak považuji za maximálně stabilní rovinu reality. Nemám ale na mysli žádný mýtický či hypotetický jev, nýbrž výlučně fyzikální skutečnost. Vše v tomto světě sice mizí a zaniká, ale tato úroveň tu vždy zůstává - je věčná, absolutně vše z ní vzniká a současně jí také naprosto všechno končí. Svět vyšší reality představuje svět plánů, zákonů, vztahů mezi prvky hmoty, jež jsou dle mých poznatků pevnější než hmota sama.

Podle mého názoru totiž existuje nová fyzikální teorie, vytvořená na základě rozpracování představ Alberta Einsteina, ve které se objevila jakási rovina reality, jejímž synonymem je v náboženských učeních Bůh. Jedná se o skutečnost, která disponuje všemi znaky Božství, a to ve stručnosti vyjadřuje vše, co tvrdím. Neříkám nic víc, protože vlastně nevím, na jakém principu toto Božství funguje, vím však, že reálně existuje. Dosud známými metodami však Boha poznat či ,prozkoumat´ nedokážeme a věda navíc ohledně Boží existence nepodává žádné důkazy - pouze na ni poukazuje, přičemž si neklade žádné ambice dosáhnout čehokoli víc, neboť základní oblast vědeckého zájmu se soustředí na hrubou hmotu.

Vakuum nese určitou strukturu i bez přítomnosti hmoty či fluktuace, a dokonce i v případě, kdy vůbec nic neexistuje. Vždy však funguje informační matrice, ve které musejí probíhat procesy vzniku a zániku látky. V současnosti máme k dispozici rovnice, jež popisují strukturu vakua a podle nichž vše, co v něm vzniká, musí odpovídat daným zákonitostem."

Vakuum v podstatě "žije" a mění se i přesto, že je v podstatě neutrální a nemá ani hmotnost, ani náboj. "U vakua rozeznáváme dvojí podstatu: na jedné straně tvoří plán spolu s matricí, na druhé straně je živé a energie jeho kmitů se rovná nekonečnu," prohlašuje G. I. Šipov.

Badatelé předpokládají, že ve vakuu existují sporné (bifurkační) body, ve kterých se všechny úrovně reality najednou projevují virtuálně. Pouhé nepatrné působení pole vědomí na tyto kritické body tak stačí k tomu, aby sled událostí způsobil, že z vakua vznikne pevná látka, tekutina, plyn nebo plazma.

http://www.videacesky.cz/navody-dokumenty-pokusy/vakuum-neni-prazdne

Chování fyzikálního vakua velmi silně ovlivnilo počáteční vývoj vesmíru, ovlivňuje jej i teď a je velmi velká pravděpodobnost, že bude mít velice silný vliv i na jeho rozvoj v budoucnu.

Není tedy žádná prázdnota. Mnozí vědci z Ruské akademie věd tvrdí:

„Vesmír je v pravdě vědomím, které je v každé věci jako věčný organizující princip a zároveň je mimo tuto věc. Není místa kde by nebylo. Člověk je tak skutečně v Bohu a Bůh v člověku. Za veškerou mnohostí je ono mystické Jedno. „ http://www.velkaepocha.sk/2013110621693/Dokazali-jsme-existenci-Boha-tvrdi-nemecti-vedci.html

Facebook komentáře