Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Bůh není, prostě není

Hodnocení uživatelů:  / 4
NejhoršíNejlepší 

Vždy když slyším nějakého psychologa nebo psychiatra vykládat o bohu a jak je věřící, tak si říkám, že právě potvrdil, jak málo zná svůj vlastní obor psychologii. Nesvěřil bych mu ani křečka. Natož chudáky plácající se ve vnitřním chaosu.
Jak může psycholog věřit v boha? Otevřete bibli, čtete si v ní a ze stránek to na vás přímo skáče, jak je to účelově napsané, proč asi, jak, kým a kdy. (To samý s koránem)

  • buh-neni-proste-neni

Kde začíná bible? Genezí? Ne. Začíná Mojžíšem. - Jak to psycholog má vědět? Je to v téhle části Bible, kde se ještě bojuje s jinými bohy. Mojžíš ještě zápolí s vírou ve zlaté tele. Byla by to velká záhada, kdyby jediný bůh stvořil zemi. (Vidíte, zemi ne vesmír, kdyby bůh stvořil vesmír, tak by tam bylo: "stvořil jsem vesmír a v jednom místě vesmíru je Země." Bůh by o vesmíru musel vědět, když ho stvořil, ale sepisovatel bible bez kontaktu s bohem stvořitelem mohl vědět jen o Zemi. Vlastně zemi, protože nevěděl, ani že je planeta, jen placka, která na kraji nějak neurčitě končí.)

Pořadí věcí s variantou existujícího boha by bylo: Bůh stvořil zemi a člověka, pak by přilo vyhnání z ráje, pak by bůh musel stvořit jiné bohy, pak s nimi bojovat, porazit je. To nedává smysl.

Navíc ve vší evidenci pořád ještě i dnes zůstávají desítky bohů. V Indii a Japonsku jich mají destíky tisíc, v Evropě na blízkém východě jich v biblických časech taky měli desítky tisíc, tak koho vlastně ten židovský bůh porážel a porazil a proř to nevymýtil všechno? Koho porážel doopravdy? No všechny bohy v sousedství. Všechny bohy, ke kterejm chodily židovské ovečky, které měly chodit dávat své penízky do té správné kasičky, případně bohy národů, se kterými židé vedli války a ještě moc měli zažité, že každý má přece svého boha, takže, když s někým bojovali, tak jejich bůh musel automaticky bojovat s bohem nepřátel.

Daleko logičtější je, že bůh neexistuje a lidé si je prostě vymysleli. - Pak celý ten sled, tak jak je v bibli napsaný dává absolutně smysl a je úplně logický. Napřed si ve světě mnoha bohů vyhlásíme našeho boha za jediného - tím si něco jako zafixujeme klientskou základnu. Pak jim tu vtlučeme do hlavy přikázáními. Napřed jak musí věřit v boha a potom ještě, jak musí ctít svého otce a matku. To je zvlášť perverzní, protože jestli věří táta a máma, tak budou tu víru vnucovat i dítěti, místo aby ho nechali poznávat svět. - Ono ctít otce a matku by ještě tak moc nevadilo, kdyby k tomu bylo připsáno - a vy rodiče, budete ctít a respektovat své děti. Jenže to by se rodiče měli zamejšlet nad tím, co řikaj děti a to by třeba museli uznat nějakej argument za platnej a co kdyby dítě třeba smysluplně argumentovalo proti bohu.

Proto to tam nikde není. Dítě je tam jen substrát na indoktrinaci. Něco jako respekt k dětem se objevuje až po druhé světové válce a žádná sláva to stejně není.

Takže teprve pak, až byla víra v jediného boha ustavená se tam udělal prequel (jako předchozí díl) v podobě Geneze. Je to úplně stejné, jako když si po velkém úspěchu Hvězdných válek Lucas řekl, že bude vyprávět, co se dělo před začátkem.


Velké části bible sepisovali v Babylonu, kde byla v zajetí část židů a potýkali se tam znovu se starý problémem - jak to udělat, aby se jim dorost nedával na špatnou víru (která najednou byla lákavá, protože vítězů) a nekurvil s cizákama. Tak bylo potřeba zase trošku sednout a tvořit. Objevilo se třeba svěcení soboty. Proč? Inu, jako v mnoha kulturách měl každý den svoji planetu/boha. (Ve spoustě jazyků je to pořád ještě patrné. Slunce, Měcíc, Mars, Merkur, Jupiter, Venuše, Saturn.) V Babylóně byl Saturn planeta, co nosila smůlu, tak bylo lepší nic nedělat. Prakticky ani židé nemohli nic dělat, protože všechno bylo zavřeno, ale zůstat doma a světit tak cizího boha? To ne. - Tak udělali to, co církev s předkřesťanskými svátky a rituály, dali jim jiné vysvětlení. Komusti to pak dělali také - vis vítání občánků.

Takže si židi vymysleli, že slaví sabat z boží vůle. Ale to se objevuje už v Genezi, tedy na začátku. Dávno po tom, co židovský národ už jako židovský fungoval.

V Babyónu taky přidali daleko starší mýty o stvoření a potopě světa.

V Bibli je vyhnání z ráje takřka hned po stvoření světa, jenže popisovaný ráj byl v dnešní Saudské Arábii. Dodneška tam jsou stopy po 4 řekách. Na konci doby ledové odtály polární čepičky, mírné klima se posunulo na sever, vyschla Sahara, vyschl Arabský poloostrov. Ráj zmizel a přišla poušť. Vzpomínka na rajskou zahradu zůstala.

Současně se ale zvedly hladiny oceánů a zatopila přímořská území. Byla potopa světa. Dodneška jsou k nalezení pár metrů pod mořskou hladinou lidmi opracovaná nábřeží v Indii, Černém moři a jinde. Jen je trošku kontraintuitivní, že je potopa světa a současně větší sucho. - My to vidíme probíhat v přímém přenosu. Je víc sucho a moře stoupá, tak nám to je jasné, ale spisovatelé bible o tom nic nevěděli. Byl to tisíce let starý příběh. Jak si budete představovat potopu světa, když žijete ve starověkém městě na břehu řeky? Že moc prší a pak je moc vody. No a tak je potopa světa vylíčená v Bibli jak je. Pršelo a pršelo. Byl to boží trest, jak jinak, vy co nás nechcete poslouchat, trocha strašení vám nikdy neuškodí. Noe byl zbožný, tak ho bůh zachránil (= taky buďte zbožní=poslouchejte nás a vše bude OK.)

Jenže Noe je ve starém zákoně až daleko po vyhnání z ráje. Hoši totiž nevěděli, že se obě věci děly současně a paralelně.

Co v té bibli ještě je? Příkazy jak jíst. - Snaha o to jíst čistě (ó jak podobné našemu dnešnímu bio) jen toho moc nevěděli, tak se snaha o čistotu vyjádřila tím, že se bude jíst čistý býložravec (Tráva jíž se živí krávy vypadá čistší než mrtvoly, co jedí supi, psi, hyeny, draví ptáci, prasata atd), čistá ryba (vypadají snad humři jako čistá ryba? Ne, tak radši nejíst), čisté ptactvo. 
 Zase psychologie.

 Příběh o tom, jak si faraonova dcera jen tak adoptovala mimino, co připlulo po řece. Faranoova dcera? Těch faraonů, co si incestně brali nejbližší ženské příbuzné, aby se udrželi u moci, protože i když vládli muži, moc přecházela po ženské linii. Těch faraónů, co se v rodinách navzájem zabíjeli? Tam, že si dcera faraóna jen tak přinesla pohozený děcko, rodina na to nic a dítě tam klidně mohlo vyrůst?

Bohužel, to vypadá, že si autor představoval poměry ve faraonské rodině jako v normálních rodinách. Působí to, jako když se snažíte si vylepšit profil. Vis americký černoušek Jackson, na co si to hrál v jednom ze svých klipů - no na faraona. Černoušek z gheta mu nebylo dost echt? Podobně si adoptovaný děti vymejšlej, jaká skvělá byla jejich skutečná maminka. 
 Mojžíš tak nějak vypadá líp, když je princátko z paláce. Ale naše, jako ubědomnělé, židovské. Tenhle příběh je způsob, jak ho tam dostat.

Takové praktické věci, jakože kdyby Mojžíš vyrůstal v paláci... tak by vůbec nemluvil jazykem židů, kde by se to tam naučil. Proč by se vůbec hlásil k národu, jenž tam měl být v otroctví? To se nijak neřeší.

 Útěk z Egypta vypadá, jako vysvětlení, co dáváte svejm dětem, když jim vysvětlujete, proč před někým prcháte. Jo, utíkáme z otroctví - tomu se dá porozumět, jenže starej Egypt otroctví moc nedal, ale odtud párkrát vyhnal nenáviděný dobyvatele. - Ale přeci nebudete říkat svýmu dítěti, že vás pronásledujou, protože jste byli svině a trošku jste to přehnali s šikanou porobených.

 Dobývání svaté země. - Pamatujete si na místní debatu o zabíjení. Několikrát se opakovalo, že není snadné zabít ani prase. - Když je vraždění vůle boží, tak je to snadnější, snímá to z vás zodpovědnost, už nezabíjíte vy, ale vlastně to rozhodl bůh. No když je to vůle boží a vy jste zbožný člověk, tak musíte jít vraždit. No tak prorok a jiný oblíbenec boží, když chce jít pobíjet pokojné cizince, tak má nejlepší důvod říct, že mu to řekl bůh. No a tak pak snadno jdete a vyvraždíte Jericho a další města. Kdyby si Hitler vymyslel, že ho k nám, do Polska a do SSSR posílá bůh, tak se budou vracet co pár desetiletí. (Ne že by se takhle nevracelo, ale bylo by to s daleko větším zápalem).

 Co Lotův příběh? Nejistý, žárlivý bůh jde do strašne hříšného města dělat ty své oblébené testy loyálnosti. Ten nejlepší a nejzbožnější je Lot. Aby ochránil boží posly či jak je to tam pojmenovaný, přijde před dav, který je chce poznat (=sexuálně zneužít) a nabízí davu k sexuálnímu obveselení své dcery, co nepoznaly muže. Tohle udělat svý dceři dneska, tak a) z toho má trauma nadosmrti b) normální lidi vás zavrhnou. Od spisovatelů bible si Lot zasloužil jen potlesk, protože bůh je nad děti. - Dcery z toho musely bejt odvázaný.

To samé se tam opakuje ještě s Abrahámem a Izákem. Abrahám byl starej psychopat ochotnej obětovat svého syna bohu. Dětské oběti byly v mnoha tehdejších kulturách běžná praktika (a v přestrojení fungují dodnes). Co obětovat bohu jiného než to nejcenější a co jste měli cennějšího než svý dítě. Abrahámův nápad obětovat Izáka byl něco absolutně běžného. Bůhví kolik dětí Abrhám obětoval do té doby, ale asi ho jednoho krásnýho dne napadlo, že takhle po něm nic nezůstane a tak Izáka nezabil a hned začal vykládat, že mu to řekl bůh, že Izák je něco extra atd, doufaje, že to projde. Co to je podle vás za boha, co testuje tímhle způsobem vaši víru? Za toho strašnýho komunismu nechodili po okrese tajemníci a neříkali Franto, krouhni tady svýho Venouška, ať vidíme, že jsi oddanej partaji.

Po tom, co bůh zničil Sodomu, a co zkameněla Lotova žena (no ohlédla se přes boží zákaz) tak se Lot ocitl bez manželky. Kupodivu mu vůbec nepřišlo na mysl, že tím přišel o možnost mít syny. Zato to podle bible nějakým zázrakem trápilo jeho dcery. (Normálně je to ženskejm úplně jedno. Je to takhle už od opic. Když vtrhne do kraje cizí tlupa, pozabíjí jejich samce a potomstvo, samice se klidně budou pářit s vrahy svých dětí a partnerů. Jejich svět se takřka nezmění.) Podle bible to u Lotů bylo najednou jinak. Dcerušky tatínka opily a ošukaly aby on měl děti. - Jak moc se to podobá vyprávění pedofilů, že to ty děti je sváděly. Jak moc se to podobá Freudovejm modernizovanejm teoriím, že děti chtěj ojet svý rodiče.

 Jelikož udanej důvod k incestnímu sexu byl typicky mužský, můžeme předpokládat, že Lot prostě ojel své dcery a pak to na ně svedl. Ve starověku byla panenská blána považována za anomálii, takže si tím procházela totální většina holčiček, podle toho pak zacházely se svejma dětma, proto byli všichni psychopati a proto je celej starej zákon plnej takovejch zlejch příběhů - porovnat s českejma pohádkama, kde se popelčiny zlé sestry za trest jen vyráchají v rybníce a zbrojnoši honící pyšnou princeznu jen skončí v pytlích na mouku a do nich se symbolicky bouchá koštětem.

 Další biblická evidence o neexistenci boží je v tom, že najednou bůh jako reálně existující cosi, co na vás každou chvíli mluví z hořícího keře a podobně, vy si za tím můžete zajít na konzultaci jako za mentorem, najednou úplně mizí. Bůh s rukama u díla najednou skončil. Najednou promlouvá už jen vnitřně. Copak, přestalo ho to bavit? Když šlo o dobávání zaslíbené země dobývat, to si přišel na pokec. Když se měla bránit, tak najednou nic? Rozdíl je v tom, že jakmile se z církve stane instituce, tak už nemůže jedinec vykládat, že mluví přímo s bohem. To může jen guru začínající sekty.


 Když byli židi pronásledováni za pogromů, ani tehdy se bůh v keři neojevil? Když konvertovali na islám, tak taky ne? Když byli pronásledováni nacismem tak taky nic? Žádný hořící keř vedle appelplazzu? Žádná otevřená nebesa se zástupem andělů? Žádné blesky, co by srážely essesáka za esesákem. Žádné kremační pece ohnivé, co by se nevysvětlitelně hroutily, ani když tam házeli živá židovská miminka? Žádnej cyklón B, co by se nevysvětlitelně vypařoval a mizel zase komínkem ven.

 Doopravdy, úplně to vypadalo, jakoby to Boha vůbec nezajímalo.


 Pak tu máme novej zákon a Krista. - Zase stejná písnička. Odpovídá to svou strukturou přesně svý době, přesně svý situaci.

 
 Problém s Kristem je, že jeho příběh: narodil se z panny, zemřel za nás, vstal z mrtvých, to se objevuje i ve starších kultech. Navíc Kristus měl mít taky staršího bratra. Ve starejch katedrálách je ještě na oknech.

 Spíš to vypadá, že Kristův příběh, tak jak se asi stal, se později vylepšil už existujícím příběhem, aby se víc líbil. Dodal se mu původ z rodu davidova. Dodaly se splněná proroctví.

 Kdysi Vidlák napsal článek o tom jak čekáme na Spasitele. Na začátku jsem nevěděl, jestli to myslí skutečne nebo ironicky. Já na Spasitele doopravdy nevěřím a žádnýho nečekám. Jestli spasitel měl přijít, tak v padesátejch letech a předvést svůj um. Nikdo nepřišel. 

 Jenže je něco v psychice, co to spasiteltví/přijímání spasitelství generuje. Kromě Krista byl takovým spasitelem i Prométeus. Přinesl lidem veledůležitý oheň a pak byl přikován ke skále a orel mu létal každé ráno sežrat játra. Tak to trvalo než orla zabil Herkules. 
 I v ruských legendách se obětuje hrdinská postava, která všechny spasí tím, že zahyne. Pamatuju si jednu, kde hrdina vede svůl lid nocí močály, tam si vytrhne srdce, tím osvětluje krajinu a vede lid jak majákem. Vyjde z močálu a zemře. Něco takového patetického. 
 I Frodo z umělé legendy Pán prstenů splní svůj úkol, zachrání hned několik lidstev (elfové nejsou stejné lidstvo jako hobbiti, že) a pak zemře. 
 Jižní Afrika, kde probíhá genocída bělochů generuje apokalyptické sekty. 
 Na začátku roku jsme tu viděli Palacha Spasitele. Sice to byl do komunismu pateticky zažraný svazák, ale to nevadí, je nám prezentován jako bojovník proti komunismu, chudinka. - Nejen dneska, ale i tehdy se tam chovali, jakoby to byla jeho oběť za nás. Průvod akademických papalášů, náležitě smutné studentky.  
 
 V lidech je ovšem celkem logicky zakódováno sebeobětování pro zbytek skupiny. Vojáci zalehávající granáty, aby zachránili své spolubojovníky nebo ucpávající vlastním tělem proražený trup lodi, aby se loď hned nepotopila nejsou žádnou vyjímkou. Když vybuchl v Černobylu reaktor, bylo potřeba jít až k němu a něco vypnout či uvolnit jinak to tam zničí města v okolí. Požádali o to skupinku asi osmi vojáků či hasičů. Chtěli na to dva dobrovolníky a na rovinu jim řekli že zemřou. Co myslíte, dobrovolně se přihlásilo všech osm.

 Tak jak děláme auta se dvěma reflektory na stranách, aby to vypadalo jako oči, i když by to šlo dělat s jedním uprostřed (a když se tak udělá lokomotiva, tak se jí okamžitě začne říkat Kyklop), tak si skutečné příběhy okamžitě doděláváme, aby odpovídaly naší psychice. Je to tak nějak hezčí. Autoři bible nejsou vyjímkou.

 Když jsem viděl film Poslední pokušení Krista, kde hrdinu ďábel zachránil z Kříže a on prožil normální život, tak jsem mu to přál, ale ten příběh tím byl slabší. Vždy je silnější to, kde je víc násilí, víc rizika a tedy i obětování. 
 Ať to bylo s Kristem jakkoliv, ti co si ten příběh vyprávěli prostě nemohli odolat vylepšení. Zvláště když vedle byly už hotové příběhy, ze kterých se dalo vypůjčit. Odolat by byl zázrak, jako si po dni práce nedat jídlo, co voní na stole. Ani nemáte proč. Jako kavárna nemůže odolat s Palachem a nedělat z něj antikomunistu, i když byl pravej opak.  
 Tohle všechno evangeliích vidět.


 Jaká byla tehdy situace ve svaté zemi?  

 Židé byli okupovaní římem. Vypadalo to dost jako dnes, židi cejtili, že se blíží konflikt s římem a boj o přežití. Zatímco se zéloti (jako ten osvobozenej Barnabáš) připravovali na válku, tak Kristus přišel se svým ghándiovským (teda byl první, tak spíš Ghándí na to šel po Kristovsku) neprotivením se násilí. Zase jen forma politického boje proti silnějšímu protivníkovi, jedno, že vám to přijde jako boží vnuknutí. Každá mlácená žena má tuhle strategii. Když tu byla situace, tak někoho napadnout musela. 
 Že to byla nakonec ta správná strategie a že takhle nakonec porazili a ovládli Řím bylo jasnější až po staletích. Ne, že by to jako politickej boj myslel, ale stejně to tak fungovalo. 

 Jenže pro ostatní neprotivení se násilí bylo něco, co podrejvalo židovskou morálku. Chtěli se bránit, chtěli bojovat. To židovští náboženstí hodnostáři Krista nemohli potřebovat. Proto se Pilát při souzení snaží Krista pořád osvobodit, kdežto Kafiáš pořád vytahuje nějaké právní technikálie, aby byl Kristus zabit. Nakonec ještě Pilát nabízí židům Krista k osvobození, ale dav chce Barnabáše a pro Krista volá po smrti. 
 Kristovi přívrženci se v Jeruzalémě doslova bojí o život. Petr ho zapírá ze strachu o život. - Dav ovládající Jeruzalém byl nebezpečný jak dav navztekaných kavárníků. (Ještě jsme neviděli všechno) 
 

 Opět je celý příběh jen otiskem své doby a přesně odpovídá psychologii té doby. Vedle sadistů jako byli římané přežijou jen subky, co si z utrpení udělají cnost a radost a z umučení výhru.

 Protože je to vyprávěno z pohledu pozdějších vítězů (zéloti se sami zlikvidovali ve válkách s Římem a křesťané jsou vůči nim vítězi), celý příběh je centrovaný na křesťany a Krista a zéloti se tam jen mihnou, ale rozložení sil bylo přesně obrácené.

 Takhle by se dalo s biblí pokračovat dál a dál.

 Celou bibli vysvětlíte psychologií a další víry taky. Přetrvávání víry vysvětlíte psychologií, je to o solidaritě s rodiči a o sounáležitosti ke skupině (jo, potřebujete svou podpůrnou skupinu). U konvertitů je víra jen řešení problémů, se kterými si jinak neví rady.

 Boha si ve vší evidenci vytvořili lidé. Ne obráceně. - Bůh je to, čemu můžeme říkat super-rodič. Také motlitba začíná a jmenuje se OTČE náš. Věřící vidí v bohu svého rodiče. - Svět totiž poměřujete sám sebou. 

 Rodiče jsou pro mimino obři, víc jak třikrát větší než ono. Navíc jsou takřka všemocní a vševedoucí. Stačí naříkat a přijdou na to, co vám je a nějak to vyřeší (pokud zrovna nejsou feťáci atd.). Živí vás, určují pravidla a trestají vás, když je, byť nevědomky překročíte. 
 Bůh je pro dospělého ve stejném poměru, jako byl dospělý k miminu. Jenže mimina rostou, vy vyrostete, jste i o něco větší než váš otec, jeho schopnosti jste důkladně přehodnotili směrem dolů. Ale ten koncept všemocného rodiče ve vás zůstal a vyrostl. Když někdo začne mluvit o bohu, přesně sem to zapadne.

 Na boha se nejlíp věří, když o tom vůbec nepřemýšlíte. Čím míň to rozebíráte, tím méně najdete rozporů. Darwin sám vystudoval tu jejich teologickou.

 Mnohobožství je člověku vlastně daleko přirozenější, protože i svět mimin je zalidněnej různými dospělými. Každej je nějakej, každej umí něco. Máte boha hromu, boha války, bohyni lásky, bohyni moudrosti, boha podsvětí, boha kováře až po místní božstva/duchy kdejakýho pramene, stromu, jeskyně či hory. (Co jiného je Krakonoš, že).

 Katolická víra ustanovila jediného boha.... a mnohobožství se oklikou vrátilo zpět v podobě svatých, zase každej s vlastní specializací. Různé matky bohyně jen morfovaly v panenku Marii s miminkem. Lidi potřebujou uctívat mateřství a náboženští hodnostáři ať si to okecaj jak uměj. Víra je strukturovaná tak jak vypadá člověk.

 Mimo lidstvo není boha, protože je to typicky lidský výrobek. Bůh podle pověsti stvořil i zvířata. Proč nechce po mravencích, psech a koních, aby ho uctívaly? Proč to nechce po opicích a lidoopech. Proč si ptáčci kromě hnízdečka nepostaví ještě nějakou společnou modlitebnu, kde by se každou neděli slétli a trilkovali. (Ti židovští už v sobotu)

 Bohu by to nedalo moc práce, změnil by pár genů a už by to jelo. To by přeci bylo daleko lepší, než se nechávat oslavovat jen jedním jediným živočišným druhem. Když už mu na tom sebeoslavování tak záleží.

 Jenže když jste člověk, co chce mít navrch nad ostatními lidmi, tak vám bohatě stačí, aby se k vašemu bohu modlili (a vás poslouchali) ostatní lidi. S domestikovanými zvířaty můžete dělat co chceta a ta divoká vás neposlechnou. Prostě není co řešit. Stejně tak nemáte dost znalostí, abyste nějak vysvětlili celou přírodu, tak si vymyslíte pohádky nebo tam inkorporujete věci z nějakejch bájí a pověstí co jsou po ruce. 
 Kdybyste měli skutečnej kontakt s bohem, tak je součástí bible mendělejevova tabulka prvků, indexypodle kterých se láme světlo, diferenciální rovnice a poločas rozpadu polonia, abyste pak všichni mohli valit oči, až to fyzici a matematici za tisíce let vyzkoumaj.

 Ale když jen potřebujete nějakej blábol, aby věřící dal pokoj, tak tam je jen pohádka, jak po nebi jezdí sluneční bůh ve voze, jak země leží na zádech velké želvy nebo jak z nebe padala mana. 

  Navíc má víra v boha evoluční důvod. Pomocí víry je daleko snadnější donutit lidi dělat věci společně než k nim mluvit rozumně. Jednotlivé víry se pak rozmnožují podle toho, jak moc se trefily do užitečného vzorce chování. 
 Víry ve kterých se pojídají vlastní děti zcela evidentně zmizí se světa daleko rychleji než ty, které považují život dětí za svatý. 
 Stejně tak fungují příkazy víry ohledně jídla, práce, čistoty, poznávání atd.

 Problém nastane, když se svět nějak změní a vaše víra vás jen vede do záhuby. Příkaz pilně pracovat, byl v koncentráku pro jehovisty prostě rozsudek smrti. Neustálé válčení pomalu vyhlazovalo sparťany. Židovskou vírou prosazovaný respekt k zákonům měl jako vedlejší produkt poslušnost i k nacistickým zákonům.

   Jako všechno i víra v boha má své pro a proti. Na jedné straně dostanete jednoduché, předžvejkané a odzkoušené názory, jenže je nemůžete měnit. Na druhé si věci objevujete sám, vytvoříte si na to i metodu, jen vám to zabírá moc času.

 (Samozřejmě v reálném světě to jsou spíš dvě tendence než dvě binární polohy).

 Ale stejně bůh není.

zdroj: https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/buh-neni-proste-neni

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Komentáře  

#1 Jánošík 2019-07-29 19:48
Je to taková simplicitní úvaha typu Gagarinovština: “letěl jsem tam ( po nebi ), neviděl jsem tam nikoho, takže nic není a basta “.

Facebook komentáře