Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Karel Čapek: VÁNOČNÍ

Karel Čapek - z knihy Básnické počátky - Překlady vydané nakladatelstvím Československý spisovatel v roce 1993 - úryvek z básně Vánoční (1904)

  • karel-capek-vanocni
VÁNOČNÍ

 A stále prší z šedých mraků, 
 že až se člověk zachvěje, 
 a mrzut hledí do soumraku 
 a potichu si zakleje. 
 A stále, stále deštík padá – – 
 Už voda žene ulicí, 
 a do srdce se němě vkrádá 
 nálada jakás tísnící. 
 To bude venku zase bláta! 
 Déšť drobný crčí do oken,
 tma roste pustá, mlhovatá – – 
 A dnes je přece Štědrý den! 
 Útulný salón teplem dýše 
 pln jasu jako v zázraku,
 a na římse se krčí tiše 
 houf zkřehlých, zmoklých vrabčáků. 
 Ti teskně hledí ve úžasu 
 na strom, jenž dary ověšen, 
 na všecku onu třpytnou krásu – 
 vždyť dnes je štědrý, svatý den! 
 Strom plane jasem obetkaný, 
 jak by v něm rozset drahokam, 
 cukroví, hračky, koně, panny – 
 vše samý jas a samý plam. 
 Ty svíce zlatí šero snětí
 a snivý strom se v záři skví, 
 a pokojem zní jásot dětí, 
 těch šťastných dětí bohatství. 
 A zvolna hodiny dál pluly 
 a půlnoc z věže zalkala 
 a svíce dávno uhasnuly,
 jen jedna ještě zaplála. 
 Plamének zářil nočním klidem, 
 z papíru osvít andílka, 
 jenž hlásal lživé – “pokoj lidem”, 
 a deštík tiše naříká –

II 
 Ve sněhu němě vadne země
 ve toužném jara čekání,
 jen zdálky teskní nepříjemně
 strnulé skřeky havraní. 
 Zem bílá zoufá v umírání
 a pták se krčí zaleknut, 
 a smutek zimy dýše strání 
 a dýše z tvrdých, zmrzlých hrud; 
 cos neznámé zaválo plání,
 jak zhaslý sen, zněmělý sten, 
 jak v mroucích ňadrech vzpomínání, 
 a dnes je přece Štědrý den! 
 Z kostela zvonil hymnus svatý 
 a letěl v dálky, do temna, 
 sníh časem zasvit jako vzňatý 
 a hvězdy plály z Tajemna – – 
 Tu krajem dechlo spaní tklivé.
 Ve dáli tam les černý snil,
 a tam je ticho úzkostlivé, 
 a tam se člověk – oběsil. 
 Snad z bídy. To je případ denní.
 Les zmrtvěl v hrozné úzkosti,
 vše strnulo ve uděšení, 
 vše cítí blízkost neštěstí. 
 A v lese tělo mrtvé pnělo. 
 Zmodralá, ztuhlá ruka v pěst, 
 vyplázlý jazyk, z vosku čelo – 
 A nad tím gloriola hvězd.
 Z kostela zvoní – “pokoj lidem”,
 ó, to zní jako rouhání
 pro nahou bídu beze klidu. 
 A sletují se havrani. 
 
* * *
 Poprchá neunavně, stále 
 ze šedivých chmur oblaků
 Teď rozprchl se nenadále
 houf krčících se vrabčáků. 
 A strom dál stojí tmavý, němý, 
 jen jedna svíčka zaplála, 
 a jedna sněť se kloní k zemi, 
 a svíce slzou plakala – –
 (1904)
 

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Komentáře  

#1 Jaro Jaroslav 2023-12-25 15:04
Krásne a mile slová. Ďakujeme
Citovat

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře

SK_CFP_550x250