Trestají a zabíjejí sami sebe...

Jeden pohled je to z té naší zdejší, každodenní, vlastní a uzavřené perspektivy a úplně jiný, když to dění zahlédnete, a třeba jen na okamžik, z té nadčasovější, dlouhodobější, vzájemně propojené souvislosti. A právě tady se odehrává to nejpodstatnější, naše nejzávažnější rozhodnutí, na úrovni toho, co cítím, ducha, duše, srdce (opravdu nevím, jak jinak bych to nazval), a vše ostatní, co pak bude následovat, co se ode-hraje v našich každodenních životech, co se odehraje v tomto našem materiálním světě, je již jen odrazem této naší zásadní volby, našeho nejzásadnějšího rozhodnutí. Rád bych to napsal srozumitelněji, ale neumím.

Tohle je moje vypozorovaná životní zkušenost - svůj život a svět měníme na základě hloubky a opravdovosti toho, co cítíme a po čem na základě toho tou-žíme. Někdy sám před sebou selžu, někdy ne, to ale nemění nic na tom, že se jedná o dar, kterým je obdařen každý z nás a od nějž se nás tu po generace všechny světské moci snažily a snaží rafinovaně oddělit a velice dobře vědí proč! Naše srdce je prvotní tvůrce, rozum jen dokonalý nástroj a pomocník! A když se to obrátí, pak je to marnost, prázdnota a utrpení... A pak jsou ještě srdce, umlčená a zmrzačená rozumem… a to je peklo… Takové nemocné a zmrzačené srdce bez zábran uškrtí těhotnou ženu a prožije při tom svých pár vteřin nemoc-ného a zvráceného vzrušení…

Tohle je svým způsobem zcela výjimečná doba a výjimečná příležitost. Opona spadla a právě se nám naskytla mimořádná příležitost zahlédnout náš lidský (tedy i ten český) svět ta-kový, jaký skutečně je, tedy v plné nahotě… Jestliže jsou dnes naše hlavní média, která stále ještě (alespoň prozatím) určují to, co si má národ myslet, schopna okomentovat mj. obraz tě-hotné usmrcené ženy (a vidět to museli!!!), že si za to vlastně může sama, pak to není výpo-věď o té události, ale je to v prvé řadě výpověď o nich samých. A to jak o těch jednotlivých mo-derátorech, tak těch, kteří jejich práci řídí i těch institucích jako celku. Výpověď o tom, kam jsme to lidsky a společensky 24 let od slavného sametového převratu dopracovali. Jestliže při pohledu na srdcervoucí tragédii, která se právě teď odehrává jen kousek od naší země, cíleně, v cizím zájmu i v zájmu vlastního prospěchu, manipulují s tím co zveřejnit a co nikoliv nebo jak to zveřejnit, aby byl změněn obsah a podstata toho, co se skutečně stalo, pak to rovněž není výpověď o oněch událostech, ale o nich samých! Tohle není souzení či odsouzení, ale jen konstatování. Odsoudili se již sami, i když o tom nejspíše ani nevědí a nejspíše jim to ani nikdy nedojde! A ta usmrcená žena, to byla možná jejich životní příležitost… Příležitost probudit v sobě to lidské, to své srdce… A oni do ní kopli, kopli sami do sebe, a to jen proto, aby neo-hrozili své postavení, aby se zavděčili, aby…

Tragické události na Ukrajině nám, přese vše, přinesly i jedno cenné poznání: Již víme, kdo je kdo, kdo nás v minulosti vedl a vede, kam nás vede a co nás čeká, pokud se tomu spo-lečně nepostavíme.

Jak se zdá, česká televize v posledních hodinách obrací… Nenechte se zmást. Je to jen vypočítavost a pokrytectví. Zjistili, že tentokrát to nevyšlo podle toho, jaké bylo původní za-dání a teď se jen snaží zachránit zdání o své poctivosti a nestrannosti. S tímto ovšem sku-tečná a hluboká náprava nic společného nemá. Taková náprava by totiž musela začít veřej-ným doznáním, tedy např. takto: „Vážení spoluobčané, chtěli bychom se Vám všem veřejně omluvit, že jsme Vás nejméně v posledních dvou desetiletích cíleně a vědomě klamali, že jsme před Vámi záměrně zamlčeli a zakryli řadu informací a skutečností podstatných pro Vaše další rozhodování. Mj. i následkem toho se naše země stala spoluviníkem i agresorem něko-lika vykonstruovaných válečných konfliktů, během nichž byly zcela zbytečně usmrceny stati-síce nevinných lidí a jejich země uvrženy do neřešitelného chaosu a marasmu! Jsme si toho

plně vědomi, jsme si vědomi toho, že i na našich rukách tak spočinula krev těch nevinných… A to jsme se rozhodli změnit…!!!“

Myslíte si, že se toho dočkáme…?