Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Operace CIA Splinter Factor (tříštivý faktor) - I.  

Někdy kolem roku 1986, tedy za předchozího režimu, se mi do ruky dostala kniha Artura Londona „Doznání“ (https://cs.wikipedia.org/…don), popisující autorovu osobní zkušenost z období politických procesů roku 1952 s tzv. “protistátním spikleneckým centrem v čele s Rudolfem Slánským“. Sám autor, tehdejší náměstek ministra našich zahraničních věcí, byl během tehdejšího procesu odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody. 

Jen pro připomenutí, na konci tohoto procesu bylovyneseno 11 rozsudků smrti a tři rozsudky doživotí, konkrétně: Rudolf Slánský (1901), generální tajemník KSČ (trest smrti), Vladimír Clementis (1902), ministr zahraničních věcí (trest smrti), Otto Fischl (1902), náměstek ministra financí (trest smrti), Josef Frank (1909), zástupce generálního tajemníka KSČ (trest smrti), Ludvík Frejka (1904), přednosta národohospodářského odboru Kanceláře prezidenta republiky (trest smrti), Bedřich Geminder (1901), vedoucí mezinárodního oddělení ÚV KSČ (trest smrti), Vavro Hajdů (1913), náměstek ministra zahraničních věcí (doživotí), Eugen Löbl (1907), náměstek ministra zahraničního obchodu (doživotí), Artur London (1915), náměstek ministra zahraničních věcí (doživotí), Rudolf Margolius (1913), náměstek ministra zahraničního obchodu (trest smrti), Bedřich Reicin (1911), náměstek ministra národní obrany (trest smrti), André Simone (1895), redaktor Rudého práva (trest smrti), Otto Šling (1912), vedoucí tajemník krajského výboru KSČ v Brně (trest smrti), Karel Šváb (1904), náměstek ministra národní bezpečnosti (trest smrti).

  • operace-cia-splinter-factor-tristivy-faktor-i

Kniha tehdy běžně dostupná nebyla, jednalo se o téma, o němž se v té době mlčelo. Takže platilo: Jako dnes internet, tehdy samizdat. Dobře si vzpomínám, jak mnou tehdy kniha, osobní, prožité svědectví Artura Londona, otřásla. Nejenom drastické a bestiální způsoby výslechů obžalovaných, ale to vše završila i poslední historka po popravě obviněných, kdy vozidlu STB, které odváželo popel popravených, začala na jakési cestě za Prahou prokluzovat na zledovatělé vozovce kola, a tak příslušníci STB zastavili a popelem popravených posypali vozovku, aby se mohlo v cestě pokračovat dál...

Ta kniha mnou tehdy nejenom otřásla, ale zároveň vyvolala řadu otázek a především otázku: Proč?!! Proč to udělali? Co k tomu tehdejší sovětské vedení a Stalina vedlo? Zbavili se tím lidí, kteří sovětský systém jednoznačně podporovali, byť měli jisté výhrady a prosazovali socialismus, který by odpovídal tradici a kultuře jejich zemí. Zbavili se tak lidí, z nichž velká část prošla během druhé světové odbojem, výslechy, týráním, koncentračními tábory... Mimochodem, komunisté byli za druhé světové války nejlépe organizovaným a nejpočetnějším odbojovým hnutím v zemích okupovaných nacisty! Řada z nich v tomto boji položila život.

Tedy lidé zocelení, kteří pevně stojí za svým přesvědčením a jsou pro ně ochotni obětovat i to nejcennější. Na tuto svoji nezodpovězenou otázku jsem však celá desetiletí odpověď nikde nenašel. A odpověď, že se jednalo jen o mocenský boj uvnitř KSSS a dalších komunistických stran, pro mne dostačující nebyla.

Až teprve nedávno se mi do ruky dostala kniha investigativního novináře Stewarta Stevena – Komunistické zločiny a CIA – Operace CIA Splinter Factor (Eko-konzult, 2019; kniha vyšla v několika západních zemí, za všeobecného uznání, již v roce 1974 – my jsme si, z nejrůznějších politických důvodů, museli počkat ještě dalších 45 let!!!).

Cituji z předmluvy k prvnímu českému vydání této knihy:

Oč tu jde? Kniha vypráví o přímém podílu americké CIA na procesech v padesátých letech v Maďarsku, Polsku, Bulharsku a v Československu. Odhaluje, proč právě Československo bylo v zájmu globální strategie americké politiky postiženo nejkrutěji.

Zdálo by se naprosto samozřejmé, že kniha bude hned potom, co vyšla, přeložena do češtiny. Nestalo se tak. Bylo to v době, kdy napjatou situaci mezi Východem a Západem ještě zhoršily důsledky vojenské intervence států Varšavské smlouvy (kromě Rumunska) do Československa. Pokud jde výhradně o naši zemi, roli rovněž sehrál vztah KSČ k procesům padesátých let. Navíc kniha nezamlčuje podíl Sovětského svazu na těchto tragických událostech.

Po 17.listopadu 1989 se rozproudila kampaň, dokazující, že poválečný vývoj u nás byl dobou temna. Za jeden z nejzávažnějších důkazů slouží procesy v padesátých letech. Nastal tedy nanejvýš vhodný čas čtenáře seznámit se stanoviskem autora, který svou knihu napsal v rozhořčení nad tím, co se dělo. Opět se tak nestalo. Důvod je prostý. Fakta, zachycená v knize, vrhají jiné světlo na americkou politiku, než jak se dnes líčí.

Akce Splinter Factor, která je dodnes svými původci nejpřísněji utajována, prokazuje účast CIA a konkrétně Allana Dullese na vyvolání procesů proti významným funkcionářům komunistických stran zemí střední a východní Evropy. Charakterizuje dramatičnost událostí přímo shakespearovskou krutostí děje a machiavelismem poválečné politiky. Autor je tlumočí kontrapozicí dvou hlavních osob dramatu, Allana Dullese a J.V.Stalina. Osou děje jsou paralelní osudy Noela Fielda, Allana Dullese a Josefa Swiatla, vysokého důstojníka ministerstva bezpečnosti Polské lidové republiky, který se dal do služeb CIA. Jádrem autorova strhujícího líčení je obraz důsledků této akce především v Československu, včetně důvodů, proč právě ono bylo terčem úderu Action Splinter Factor.“

Toliko citace z knihy na úvod. Není v možnostech krátkého článku obsáhnout obsah takto rozsáhlého materiálu a ani to není mým záměrem (koho to zaujme, knihu si najde). Nicméně se alespoň v tom nejzákladnějším pokusím zobrazit hlavní faktografickou kostru tohoto příběhu tak, jak jsem si ji zapamatoval.

A začnu tím, co v knize nenajdete, neboť v době jejího vydání tato archivní fakta k dispozici ještě nebyla a autor o nich nejspíše ani nevěděl. Tedy operací Nemyslitelné – Unthinkable, kterou tzv. „spojenci“ začali plánovat na začátku roku 1945 a která měla, dle jejich tehdejších plánů, vyústit v nové vojenské napadení Sovětského svazu na konci července 1945. Tento výpad plánovali tzv. „spojenci“ za pomoci divizí německého Wehrmachtu, které padly do jejich zajetí a které za tímto účelem začali cvičit a připravovat na další boj.

Nové válce tehdy zabránilo razantní dobytí Berlína Sovětskou armádou, kdy tzv. „spojenci“ zjistili, že úspěšné provedení takové operace proti SSSR je nad jejich síly a vedlo by k vyčerpávající statické válce. Nicméně, sovětské vedení o tomto plánu již tehdy vědělo, o čemž svědčí například rychlé přesuny sovětských vojsk do míst, odkud byl útok plánován. Proč to zde zmiňuji? Hovoří-li dnes někdo o paranoii tehdejšího sovětského velení a Stalina, pak nutno dodat, že k takové paranoii byl z jejich strany, ještě předtím, než skončila druhá světová válka, velmi racionální důvod!

A nyní velmi zkráceně k základní informaci knihy Stewarta Stevena. Po skončení druhé světové války měly zpravodajské služby západu v zemích Střední a Východní Evropy, ale i Sovětského svazu velmi omezený konglomerát svých agentů. Povětšinou se jednalo o úředníky, strážníky, běžné dělníky. Agenti ve vysokých politických a vojenských postech tehdy chyběli. Někdy v roce 1948 byl kapitán , vedoucí odbočky britské Secret Intelligence Service (SIS) v Polsku Michaell Sullivan kontaktován podplukovníkem tehdejší polské, státní bezpečnosti Bezpieka nebo-li UB Josefem Swiatlo (https://www.megaknihy.cz/…tml). Swiatlo byl nejvyšším představitelem 10. oddělení Bezpieky, která byla Stalinovou zbraní uvnitř tehdejšího Polska, jednalo se o funkci a osobu v té době v Polsku s téměř neomezenou mocí, která mohla dosadit či svrhnout i ministra. Switalo se tehdy těšil plné podpoře

Poláků i Sovětů. Zprvu zmatená britská SIS následně poskytla svého agenta Swiatla tehdejší nejmocnější službě západního světa americké CIA. A tady význam tohoto agenta pochopil a později plně využil někdejší ředitel americké OSS v americkém okupačním pásmu Německa a v letech 1953 až 1961 ředitel americké Ústřední zpravodajské služby CIAAllen Dulles (https://cs.wikipedia.org/wiki/Allen_Dulles).

Jenom pro doplnění: Swiatlo přeběhl po odhalení operace v pozdější době v Berlíně na americkou stranu a odměna ho neminula: Bylo mu uděleno americké občanství a od března 1954 se stal redaktorem rádia Svobodná Evropa, kde ve svém vlastním pořadu vzpomínal na kruté metody polské státní bezpečnosti, tedy vzpomínal zde na to, co sám naprosto bezcharakterně pomohl rozpoutat. 

Dulles si okamžitě uvědomil, jaké trumfové eso se ocitlo v jeho ruce. V té době neměla americká zpravodajská služba v zemích střední a východní Evropy na důležitých mocenských postech žádné významné agenty. Dulles tehdy přišel s nápadem, jak celou zpravodajskou hru obrátit. Nemáme-li zde své spolupracovníky, přesvědčíme Sověty, že naopak naši agenti se nacházejí na všech významných postech tehdejšího sovětského bloku! Tudíž je jen otázkou času, kdy v těchto zemích vypuknou námi řízené převraty, které povedou ke ztrátě těchto zemí z rámce sovětského bloku! To vyvolá v sovětském vedení paniku a chaos a spustí procesy vzájemného obviňování, represí a teroru, jejichž důsledkem bude ztráta legitimity, důvěry a následné vypuknutí občanských nepokojů, které vrátí tyto země zpět do sféry našeho vlivu.

Uskutečněním tohoto plánu a předáním podvržených informací sovětskému vedení byl předurčen Stalinův důstojník polské státní bezpečnosti Josef Swiatlo. Chyběl již jen poslední bod plánu: Najít důvěryhodný a přesvědčivý argument, který by Sověty přesvědčil o pravdivosti a reálnosti tohoto plánu. A ten byl i záhy nalezen, stal se jím významný americký diplomat, Dullesův mnohaletý přítel, vymyšlený špión Noel Field (https://en.wikipedia.org/…eld).

(dokončení příště)

odkaz na knihu: https://knihy.abz.cz/…tor

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře