Něco ze života zvířat a lidí
- Podrobnosti
- Blogy / Zdeněk Bálek|
- 6. duben 2025|
- Práva zvířat v Rusko|
- 3991 x
Jakmile jsem ho uviděla, věděla jsem, že se náš život navždy změní. Seděl v rohu útulku, hlavu měl mírně zakloněnou, jako by pozorně naslouchal světu kolem sebe. Jmenoval se Finn, byl to zachráněný slepý pes, který už měsíce čekal, až mu někdo dá šanci. Bylo mi řečeno, že byl opuštěn, protože „se s ním nedalo žít“. Ta slova mi zlomila srdce. Jak se někdo mohl otočit zády k tak krásné duši?
Když jsem se přiblížila k jeho výběhu, nastražil uši a vycítil mou přítomnost. Když jsem tiše vyslovila jeho jméno, Finn otočil hlavu mým směrem a nejistě zavrtěl ocasem, jako by si nebyl jistý, zda je to pravda. Přikrčila jsem se a pomalu natáhla ruku. Přičichl ke vzduchu a nasál můj pach, než mi jemně položil tlapku do dlaně. V tu chvíli jsem mu zašeptala: „Budu tvýma očima. Budu tvým průvodcem.“
Objevování domova bylo pro Finna dobrodružstvím od prvního dne. Musel se naučit orientovat se v novém prostředí, ale jeho houževnatost mě ohromila. Každý krok, který udělal, každý kout, který prozkoumal, byl důkazem jeho odvahy. Když narazil do nábytku, pobízela jsem ho slovy: „Jdi doleva“ nebo „pozor, Finne“. Velmi rychle začal mému hlasu zcela důvěřovat. Naše pouto zesílilo tak, jak jsem si to nikdy nedokázala představit.
O tématu, jakým je láska, mě Finn naučil víc, než jsem si kdy dokázala představit. Nemusel se ani dívat, aby mi došel do klína a se spokojeným povzdechem si na mě položil hlavu. Každé ráno mě budilo, jeho lehké postrkování a jeho velké uši, zachytávající každý zvuk.
Ukázal mi, že opravdové kamarádství nezávisí na dokonalosti, ale na neochvějné důvěře a lásce. Možná jsem jeho očima, ale Finn se stal mým srdcem! Společně jsme vytvořili svět, kde nic není nemožné, a každý krok vpřed děláme jako tým...
(z VK stránek: Права Животных в России)
--------------------------------------
Vybral a přeložil Zdeněk Bálek
Komentáře
Facebook komentáře
Nejčtenější za poslední týden
Související články
