Výsledky druhého Slovensko - Českého sněmu

V souvislosti s vojenským konfliktem na Ukrajině a vážnou situací našich krajanů, padl též návrh na referendum o sjednocení s Podkarpatskou Rusí v intencích původního Československa. Byl zmíněn také geopolitický kontext rozpadu Československa a Jugoslávie v protikladu ke sjednocení Německa.

Sněmu se zúčastnili zástupci více než dvaceti českých a slovenských organizací a telefonicky účastníky pozdravil podplukovník Marek Obrtel.

Účastníci jednání vycházeli ze základní a nezpochybnitelné teze, že před dvaadvaceti lety byl porušen ústavní zákon č. 327 ze dne 18. července 1991:

Federální shromáždění ČSFR se usneslo na tomto ústavním zákoně:

1) V referendu mohou být předloženy občanům České a Slovenské Federativní Republiky k rozhodnutí zásadní otázky formy státoprávního uspořádání České a Slovenské Federativní Republiky.

2) O návrhu na vystoupení České republiky nebo Slovenské republiky z České a Slovenské Federativní Republiky lze rozhodnout jen referendem.

To vše znamená, že Československá republika byla rozdělena nelegálním rozhodnutím pouze několika politiků. Toto rozhodnutí bylo nejen protiústavní - v rozporu s výše citovaným ústavním zákonem - ale také proti vůli většiny obyvatel země.

Z porušení zmiňovaného zákona dodnes vyplývají velmi závažné skutečnosti. Počínaje dnem 1. ledna 1993 vládnou v českých zemích i na Slovensku nezákonné a protiústavní vlády. Veškerá rozhodnutí vlád ČR i SR, opatření a zákony vydané po 1. lednu 1993 jsou tedy neplatné a musí být anulovány. Rozdělení Československa je právně neplatné, s proto jsou všechny další kroky nelegálních národních vlád nezákonné, neboť federální právo je nadřazené právu národnímu.

Účastníci sněmu konstatovali, že po rozpadu Československa nelegální vlády a zákonodárci páchali na svých zemích organizované podvody s cílem rozkrást a zničit obě republiky. Veškerý národní majetek byl cíleně rozprodán zahraničním subjektům a zbytek státního průmyslu plánovitě zničen, aby nebyla zajištěna soběstačnost. Byla tak zničena práce našich předků, kteří vybudovali dokonalý systém k soběstačnosti státu a dalšího rozvoje. Zaměstnanost a zajištění důstojného života pro všechny občany Československa byl totiž

nejdůležitější úkol všech vlád po II. světové válce. Nyní se vlády provokativně starají o nelegální uprchlíky, avšak jedná se o plánovanou invazi a zničení našich národních států.

Celou privatizaci státního majetku považují členové sněmu za ztrátu kapitálu českých občanů v hodnotě minimálně 8 bilionů korun. Ztrátu ekonomického růstu odhadují na nejméně jedno procento ročně.

Účastníci sněmu vyzývají vlády ČR a SR k okamžité demisi. Parlamentní poslance žádají o okamžité opuštění parlamentů a uvolnění všech postů ve veřejné a státní správě, které přebere lid ČSFR. Konkrétně obviňují establishment obou zemí z následujícího:

* z vlastizrady a z porušení celistvosti státu, počínaje dnem 1. 1. 1993

* z velezrady a z rozkradení národního majetku a pokladu ČSFR

* z porušení ochrany a bezpečnosti státu

* z přijímání diktátu cizích mocností, zejména USA, a z přijímání návrhů zákonů do našeho zákonodárství, které vycházejí z dílny Evropského parlamentu

* z ovládnutí bankovního systému lichváři a korporacemi

* z neposkytování prostředků, plynoucích z hospodaření na národním majetku, na starobní, nemocenské, vdovské, sirotčí a jiné důchody

* z okupace veřejnoprávních a později soukromých medií s cílem falešné propagandy a zveřejňování falzifikace historických faktů i současnosti

* z přehlížení korupce zejména v soudních dvorcích

* z úmyslného zavádění nekvalitního školství, z ohlupování naší mládeže, z úmyslného vymazání našich dějin

* z neustálého porušování lidských práv a svobod – z bezvýchodných životních situací, které jsou zapříčiněny přijímanými anti-sociálními, anti-humánními zákony, a které dohánějí občany k bídě a bezdomovectví, ke ztrátě hrdosti, lidské důstojnosti, zdraví a často i životů

Na závěr zaznělo: v současné společnosti existují síly, které plánují sociální kataklysma a také lidé, kteří nechápou podstatu toho, co se odehrává, a jejichž prostřednictvím pak tyto síly fungují. Pro naši země jsme každý z nás nepostradatelný. Jsme tu a děláme dějiny. Náš přínos je významný.

Praha 6. 9. 2015

Vladimíra Vítová