Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Vít Skalský: Neobolševická represe a cenzura v ČR

Hodnocení uživatelů:  / 3
NejhoršíNejlepší 

Na pozadí zesilující názorové cenzury a stále častější politické kriminalizace stojí konkrétní politická ideologie. Asi nebude těžké ve stručnosti osvětlit základní principy ideologického utahování a následné represe. I člověk, jenž se nezajímá důkladně o problematiku neobolševismu, by měl být schopen v rámci relativně krátkého textu pochopit, v čem spočívá narůstající politický tlak prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení a profesionálních cenzorů. Zdánlivé absurdity, kdy je osvobozený pachatel závažné trestné činnosti a zároveň je stíhaný nějaký důchodce za komentář na sociální síti, mají logiku plynoucí z dané ideologie.

Na základě marxismu byl zavražděno minimálně 100 milionů lidí. Neomarxismus byl v jistém ohledu koncipován v opozici k masivnímu útlaku a genocidám na východě. Stále se však jedná o stejnou zločinnou totalitní ideologii, která společnost dříve nebo později dotlačí k tvrdé politické represi a širokému užití násilí.

  • vit-skalsky-neobolsevicka-represe-a-cenzura-v-cr

 

Obecné předpoklady
Od půlky devatenáctého století se marxismus prezentoval jako líbivé hnutí, které jen bojuje proti útlaku a vykořisťování. Není špatný boj proti okrádání ze strany zaměstnavatele a snaha o odstranění útlaku chudých ze strany bohatých je veskrze chvályhodná. Jenže marxismus těmto snahám dává totalitní rámec. Okrádání, vykořisťování nebo útlak vnímá jako projev historického procesu v úplném slova smyslu. Nespravedlnost je výsledkem materiálně ekonomického vývoje, který totálně podřazuje společnost. Již nejde o pracujícího, ale o podílení se na dějinném vývoji, v němž musí zaniknout struktura utlačovatele a vykořisťovatele. Marxismus se plně politicky realizoval v podobě bolševické strany V. I. Lenina. Leninův předvoj v podobě bolševiků rozvinul nejzločinnější politický systém v celé lidské historii. Záležitost dělníka a rolníka ustupuje do pozadí, bolševik primárně usiluje o likvidace starých struktur a budování jiné společnosti. Věk gulagů a popravčích čet tímto začal.

Vývoj na západě
Antonio Gramsci kritizuje situaci v Sovětském svazu, prý tam dělník poslouchá jen díky tomu, že má pistoli u hlavy. Nekoná se dobrovolný souhlas s marxistickou ideologií. To má být na západě jinak. Zde nemá tvořit předvoj dějinného vývoje dělník s puškou v ruce, ale intelektuál, jehož ostatní nadšeně následují. Dále se dopracovává k závěru, že nestačí odstranit stávající třídu vykořisťovatelů. Struktury vykořisťování a útlaku mají hlubší strukturu a spočívají v kulturních a náboženských institucích. Marxistická diverze přináší plody v širším měřítku až v šedesátých letech. Mladí lidé nadšeně demonstrují v ulicích měst. Nicméně toto nestačí, podle marxistických vůdců je třeba působit na legislativu. Klíčová je v tomto esej Herberta Marcuseho ‚Represivní tolerance‘.

Neobolševická represe a cenzura v otázkách národa a rasy
Podobně jako bolševici schovali svůj třídní boj za práva pracujících, neobolševici to samé překrývají snahou o zrušení diskriminace etnických a rasových menšin. Samozřejmě, že jim o diskriminaci v podstatě nejde. Cílem neobolševika v této věci je zrušení struktur utlačovatele. Marxisté věří, že rasy (lidská plemena) a národy vznikly v rámci dějinného vývoje jako struktury utlačovatelů. Myslí si, že nemají jinou oporu v realitě. Společnost positivně reagovala na protidiskriminační aktivity, zrušení své rasové a etnické identity však odmítá. Proto musí nastoupit represe a cenzura.

Trestná a cenzurovaná jsou již samotná slova, která by v tradičním smyslu vyjadřovala identitu v kontextu my a oni. Je zakázáno identifikovat svoji nebo jinou rasu nebo národnost s něčím charakterizujícím. Rozsáhlá cenzura v tomto smyslu zasahuje zvláště sociální sítě. Místo pojmů ‚vykořisťování‘ je používán pojem ‚nenávist‘. Na úrovni legislativy se neobolševická agenda v této věci promítla do § 355 (Hanobení národa a rasy) a § 356 (podněcování nenávisti). Tyto zákony mají podobné znění jako měl Norimberský říšský zákon na ochranu německé cti a krve. Rozdíl je ten, že slouží jen k prosazení rasových a etnických menšin, které neobolševici koncipují jako nástroj likvidace tříd utlačovatelů. Lidé dále odmítají ztrátu své národnostní a rasové příslušnosti, proto cenzuru střídá paragrafové pronásledování. Na ochranu českého národa nebo dokonce bělochů samozřejmě nejsou tyto zákony používány.

Neobolševická represe a cenzura v záležitosti rodiny a pohlavní identity
Neomarxisté opět věří, že rodina je pouze produktem dějin, které marxista redukuje na střed utlačovaného a utlačovatele. Otec je fašista, který utlačuje ženu a děti. Pohlavní rozdělení na muže a ženu je výsledkem stejného dějinného procesu. Bolševici jsou přesvědčení, že diference mezi mužem a ženou vznikla jako důsledek aktivit utlačovatele (muže), který si nadefinoval ženu do služebného postavení. Už komunistický manifest explicitně požaduje odstranění rodiny a plnou emancipaci žen. Neobolševik se opět přiživil na odstranění ‚diskriminace‘ ženy. Z počátku společnost přijímala osvobození a emancipaci žen s nadšením. Neobolševik ‚boj proti diskriminaci žen‘ opět bere jen jako prostředek k odstranění utlačovatelské třídy muže. Bolševickou gender propagandu veřejnost většinově odmítá. Ideologické nesmysly o volitelnosti pohlaví nejsou přijímané. Pohlavní stejnost marxistů je stále odmítaná. Proto nastupuje cenzura. Prakticky celá neomarxistická agenda v této věci se koncentruje v hnutí LGBT. Kdo trvá na normální rodině, je cenzurován. Kdo požaduje pohlavní identitu muže a ženy, může svůj názor ve veřejném prostoru presentovat jen s potížemi. §356 (nenávist) zatím není v této záležitosti používán, ale je jen otázkou času, kdy k tomu dojde. Propagandu následuje cenzura, za cenzurou přichází trestněprávní represe. Lze očekávat, že lidé budou dále odmítat ničení společnosti prostřednictvím marxistických útoků na rodinu a pohlavní identitu navzdory cenzuře a propagandě (gender ideologie, feminismus, LGBT). Proto v budoucnu k použití paragrafů trestního zákona v tomto jistě dojde. Kriminalizace vždy následuje neúspěšnou cenzuru.

Neobolševická represe a cenzura v záležitosti náboženství
V poválečném období týmy neomarxistů v USA došly k závěru, že základem útlaku je monoteistické západní náboženství, které obhajuje hierarchizaci. Dle neomarxistů je fašismus zrcadlovým obrazem západního monoteismu. Toto pojetí jen doplnilo tradiční marxistický předpoklad, že náboženství je produkt utlačovatelů (ideologická nástavba), prostřednictvím níž jsou utlačovaní ujařmováni. Tyto neomarxistické teorie se vztahují jen na křesťanství. Islám, který má vymýtit křesťanství, je proto stejně podporován jako zmíněné rasové nebo sexuální menšiny. Nestačí propaganda a masivní cenzura. Lidé většinově Islám odmítají. Proto ke slovo přichází trestní právo. Odpůrci islamizace jsou stíháni za tzv. nenávist §356 nebo mají splňovat podmínky hnutí směřující k potlačení práv a svobod § 403 a 404.

Neobolševická represe a cenzura v záležitosti historie
Neobolševici vidí historii jako proces útlaku. Vše podléhá ekonomicko-materiálním silám, které vedou od útlaku k marxistickému osvobození. Vrcholem útlaku a vykořisťování je fašismus, k němu utlačovatel směřoval jako ke své nejrozvinutější formě. Neobolševik vnímá celou dosavadní historii jako dějiny fašismu. Dějiny se završí úplným popřením fašismu a jeho modů (nacismus, nacionalismus, imperialismus, kapitalismus). Takto musí být historie interpretovaná. Cenzura v této oblasti pracuje hlavně v zahraničí. U nás se tento proces pozvolna rozbíhá. Výjimku tvoří holokaust. Všichni příslušníci západní civilizace musí věřit, že mají společnou vinu na genocidě Židů. §405 Popírání a zpochybňování genocidy je užívaný pouze v tomto případě. Nikdo nesmí zpochybnit způsob, rozsah a pachatelství. Pachatelem je samozřejmě každý bílý muž, vina je podle neobolševika dědičná. Viny se lze zbavit jen tím, že se zdáme vlastní identity (kulturní, národnostní, náboženské, rasové, hodnotové apod.).

Neobolševická represe a cenzura v politické oblasti
Všechny předchozí oblasti jsou svým způsobem politické. Zde jde o oblast institucionalizované politiky. Jednotlivá hnutí, skupiny a strany, která budou v protikladu s marxistickou ideologií, se bude neobolševik snažit cenzurovat a kriminalizovat. Dostáváme se k jádru neomarxismu. Neomarxisté po Druhé světové nebojují s kapitalismem, ale s fašismem. Fašismus berou jako vyšší vývojové stádium kapitalismu. Západní svobodná kapitalistická společnost bílého muže podle nich nutně směřuje k fašismu. Proto musí být tato společnost zničena.

Neobolševici se snaží odstranit stát a národ jako hlavní instituce, jež vznikly jako vykořisťovatelské a uchovávají západní kulturu útlaku (mají fašistický potenciál). Proto všechny politické iniciativy, které jsou motivované nacionalismem nebo vlastenectvím, neobolševik bude stavět na index. Požaduje názorovou cenzuru a následně trestněprávní represi. Od verbálního odsuzování tzv. nenávisti automaticky přecházejí k zákazům a trestům prostřednictvím §403 a 404 (hnutí směřující k potlačení práv a svobod). Stejné paragrafy jsou používané u politických aktivit, které chrání tradiční hodnoty náboženské a morální. Zde je vedený hon na tzv. klerofašisty. Iniciativy za zachování rodiny jsou zakazované jako nenávistné k LGBT. Snahy o zachování svobody slova jsou trestány jako propagující nacismus (bude-li svoboda, bude propagován fašismus). Neobolševici sami sebe vnímají jako vyvolené, kteří musí zlikvidovat v historickém procesu vše, co stojí v cestě marxistickému pokroku. Nepřítele definují jako fašistu, nacistu, rasistu nebo kapitalistu. Jejich pojem nepřítele je tak široký, že zahrnuje všechny vyjma jich samotných a jejich nových tříd v revolučním boji.

Závěr
Neobolševismus nepřekvapuje. Tato nová forma marxismu si sebou nese vše, co známe z jeho minulých politických realizací. Jde o cenzuru informací, potlačování svobodných názorů a kriminalizaci oponentů. Společnost zaplavují krví a zbídačují. Za rasistické násilí jsou odpovědní pouze oni (sugerují černochům a etnickým menšinám, že je běloch utiskuje a je jejich nepřítel), stejně tak mají vinu na rozpadu společnosti a nárůstu násilí (rozbité rodiny, drogové závislosti apod.). Mají také výrazný podíl na chudnutí a zadlužování západních společností. Terorismus islamistů v Evropě a násilná trestná činnost imigrantů jdou jen na jejich triko. Neomarxismus představuje v současnosti ideologie elit, tedy je mezi neobolševiky mnoho konjunkturalistů a kariéristů. Nicméně, jak bolševičtí oportunisté, tak fanatičtí neomarxisté musí být zastaveni dříve, než stačí vše zničit. Debolševizace neproběhla po roce 89. Bohužel proběhne s odstupem až v následném období. Bude muset být důsledná s vyvozováním majetkové a trestněprávní odpovědnosti konkrétních jedinců.

Vít Skalský, autor je předsedou MO ND Plzeň a lídrem kandidátky Rozumných do zastupitelstva Plzeňského kraje

zdroj: https://narodnidemokracie.cz/vit-skalsky-neobolsevicka-represe-a-cenzura-v-cr/

Facebook komentáře