Německo, které uzavřelo s USA strategickou dohodu pro 21. století je "beranidlem" západních superboháčů v Evropě pro nastolování NWO.

Výslovně jste při jednání uvedl: „Uvítal jsem, že německá vládní koalice vyjádřila ochotu k pokračující podpoře Česko-německého fondu budoucnosti a Česko-německého diskusního fóra. Podle mého názoru se jedná o velmi dobrý prostředek dialogu, nástroj, který velmi pomáhá zlepšovat naše vztahy. Věříme, že tyto projekty by měly pokračovat také v budoucnosti, v následujících letech. Máme v tomto směru také jednoznačnou podporu české vlády“.

Vzhledem k Vašemu uvedenému hodnocení Česko-německého fondu budoucnosti (ČNFB) a Česko-německého diskusního fóra (ČNDF) si dovoluji uvést několik údajů o jeho složení, abychom mohli zcela konkrétně posoudit, jaký je objektivní stav obou uvedených institucí.

Správní rada Česko-německého fondu budoucnosti (SR ČNFB, 2014/2015) je takříkajíc hlavou Česko-německého fondu budoucnosti. Zastupuje Fond budoucnosti navenek i vůči vládám obou zemí. Její čtyři čeští a čtyři němečtí členové jsou na dobu dvou let jmenováni ministrem zahraničí příslušné země a jejich funkce je čestná. Jakožto nezávislé grémium rozhoduje SR ve vlastní zodpovědnosti. Každé čtvrtletí projednává na svém zasedání všechny žádosti o podporu projektů a rozhoduje o poskytování finančních prostředků.

Prosím, vážený pane předsedo vlády, věnujte pozornost složení SR ČNFB:

Albrecht Schläger (předseda)

předseda Seliger Gemeinde, bývalý člen Bavorského zemského sněmu (SPD) a bývalý starosta města Hohenberg, (Seliger-Gemeinde je sociálně demokratickou složkou sudetoněmeckého landsmanšaftu).

Kristina Larischová (místopředsedkyně)

vrchní ředitelka sekce analyticko-komunikační, Ministerstvo zahraničních věcí České republiky (před nástupem na MZV ČR zastávala post vědecké pracovnice Friedrich Ebert Stiftung, v pražské kanceláři nadace).

Klaus Brähmig

člen Spolkového sněmu (CDU-Sasko), předseda Skupiny vyhnanců, uprchlíků a vysídlenců frakce CDU/CSU ve Spolkovém sněmu.

Petr Brod

publicista, pracoval mimo jiné pro rozhlasovou stanici Svobodná Evropa a pro Süddeutsche Zeitung.

Reiner Deutschmann

bývalý člen Spolkového sněmu za FDP (Sasko).

Václav Houžvička

docent politologie na Fakultě Sociálně ekonomické Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, v letech 1998-2004 člen Rady Česko-německého diskuzního fóra.

Martin Kastler

poslanec Evropského parlamentu (CSU), spolkový předseda Ackermann-Gemeinde (Ackermann-Gemeinde je křesťanskou složkou sudetoněmeckého landsmanšaftu).

Jarmila Neumannová

konzultantka v objasti public relations a fundraisingu pro Středisko humanitární a rozvojové pomoci Diakonie ČCE a Hospicové hnutí Vysočina

Z uvedeného složení ČNFB vyplývá, že 2 němečtí členové SR jsou předsedy složek sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL). Případné tvrzení, že S-G a A-G jsou samostatně registrovány a tudíž jsou samostatné spolky, podle našeho názoru neobstojí, poněvadž Witikobund, A-G a S-G mají společné sjezdy, společné orgány, společný program, společné stanovy, které zakotvují, že S-G, A-G i Witikobund jsou složkami SL. Dále platí princip, že SL zastupuje všechny odsunuté Němce a jejich potomky, případně i další zájemce. Třetí německý zástupce ve SR je Klaus Bráhmig, je členem Spolkového sněmu (CDU-Sasko), předseda Skupiny vyhnanců, uprchlíků a vysídlenců frakce CDU/CSU ve Spolkovém sněmu. Jde tedy o dalšího člena německé části SR, který má dočinění, ať již přímé či nepřímé, se SL.

Nechceme démonizovat sudetoněmecký landsmanšaft. Nechrne o něm promluvit dr. E. Hahnovovou, která po jistou dobu se sudetoněmeckými institucemi spolupracovala, takže její hodnocení lze považovat za kvalifikované. Paní doktorka říká: „Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška sudetoněmecký landsmanšaft (SL) drží její kontinuitu. K této rekonstitucionalizaci došlo vinou politické situace. Do roku 1948 byly sudetoněmecké a jakékoli jiné aktivity, navazující na nacistickou éru, okupačními orgány striktně potírány. Po stažení železné opony se však Velká Británie a USA rozhodly podporovat revizionistické požadavky proti svým bývalým spojencům a v rámci toho se dostalo i podpory SL. Podpora pak trvala i po vzniku Spolkové republiky Německo, a to jak finanční, tak politická. To vedlo k tomu, že se SL nikdo nepokusil zreformovat. Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko-německé diskuse!...“ {Na konferenci o odsunu Němců v Ústí nad Labem, listopad 2011)

Z hlediska složení má německá část SR ČNFB spíše charakter sudetoněmecké složky než oficiálně udávané německé a to je, jak jsem přesvědčen, nepřijatelné. Podle současného složení německé části SR by se měl ČNFB spíše jmenovat Česko- sudetoněmecký fond budoucnosti. Tento stav je v rozporu se zakladatelským úmyslem. Fond má být česko-německý.

Ani složení české části SR ČNFB není bez zvláštností. Místopředsedkyně SR za českou část, Kristina Larischová, před nástupem na MZV ČR zastávala post vědecké pracovnice Friedrich Ebert Stiftung v pražské kanceláři nadace. V německé části SR žádný český element není zastoupen. V mezinárodních vztazích platí princip reciprocity. Jelikož je oficiálně ČNFB složen ze zástupců dvou států, měl by se uvedený princip jej také týkat. Jinak jde o naše znevýhodnění. Úzké vztahy k Německu má i Petr Brod, v německé části SR nikdo takový není, kdo by měl letité vztahy k ČR a zde také dlouhou dobu žil. V tom spatřují další znevýhodnění českého zastoupení ve SR.

Zatímco německá část SR je spíše sudetoněmecká než německá, pak české vlastenecké organizace nemají ve SR ani jednoho zástupce, což považujeme za hrubý nedostatek. Řada lidí z těchto subjektů se již léta věnuje jak česko-německým, tak i česko-sudetským vztahům, přednáší, publikuje, a proto jsme přesvědčeni, že alespoň jeden zástupce z uvedených subjektů by měl být členem SR ČNFB.

Ano, můžete tvrdit, že stav současné SR je jen dědictvím po bývalém ministru zahraničních věcí K. Schwarzenbegovi, a budete mít pravdu. Již zhruba za rok můžete složení české části změnit tak, aby bylo spravedlivé i vůči českým vlasteneckým organizacím a aby ČNFB byl skutečně česko-německým subjektem a nikoliv fakticky česko-sudetoněmeckým.

II.

V současné době je velmi aktuální i složení Česko-německého diskusního fóra (ČNDF). „Rada, řídící grémium diskusního fóra, se skládá z osobností z politiky, občanské společnosti, vědy a hospodářství. Jsou to lidé, kteří se aktivně angažují pro česko-německé vztahy. Členy rady jmenují ministři zahraničí obou zemí na dobu dvou let. Dvakrát za rok se scházejí předsedové a 12 českých a 12 německých členů rady střídavě v Německu a v České republice.“ Noví členové Rady ČNDF, jak z české strany, tak i z německé, mají být jmenováni nejpozději v prosinci tohoto roku, a to na dvouleté období.

Hned na začátku si však připomeňme, že jde o česko-německé diskusní fórum a nikoliv o česko-sudetoněmecké. Vzhledem k tomu, že Německo je našim sousedem, je naším zájmem, aby naše vzájemné vztahy byly alespoň dobré. Proto, třeba jen čistě z rozumových důvodů, bychom je měli, na základě rovnoprávnosti a nevměšování se do vnitřních záležitostí, dále rozvíjet. Jejich případnou deformaci na vztahy jakési nadřízenosti a podřízenosti, byť je jen připomínající, musíme vždy zcela zásadně odmítat. K vytváření a upevňování vztahů uvedené kvality ČNDF nesmí sloužit, jinak by bylo zcela zbytečnou institucí, která by navenek budila pouze zdání jakési rovné diskuse a zastírala realitu. Pro vztahy česko-německé platí principy mezinárodního práva.

Ke složení Rady ČNDF

Parlamentní státní tajemník Christian Schmidt, spolkový ministr zemědělství, poslanec Spolkového sněmu (CSU), je novým německým předsedou rady Česko-německého diskusního fóra.

Českým předsedou rady je MUDr. Luděk Sefzig, bývalý senátor, zvolený za ODS do Senátu, pracoval jako předseda výboru pro EU. Pro zajímavost můžeme dodat, že pan senátor po určitou dobu pobíral příspěvky na senátorskou kancelář, ale měl ji zřízenou ve vlastním domě.

Můžeme dále konstatovat že z německých členů Rady je několik přímo či nepřímo vázáno k sudetoněmeckému landsmanšaftu, a to B. Posselt, mluvčí SL, Mathias Dörr, jednatel Ackerman-Gemeinde, dr. Wolfgang Schwarz, kulturní referent pro české země ve Spolku Adalberta Stieftera, a Emilia Müller, ministryně pro práci a sociální věcí, rodinu a integrace Svobodného státu Bavorsko (CSU), je patronátní ministryní pro tzv. sudetské Němce. Christian Schmidt, předseda německé části, je poslancem za CSU, tedy strany, která sudety podporuje. Na její kandidátce je volen i B. Posselt do EP.

V seznamu německých členů je uveden i Milan Horáček, který byl v Německé spolkové republice uznán za vysídlence, za Němce s českými kořeny. Byl pravidelným účastníkem sudetoněmeckých sjezdů. Posselt mu dokonce jmenovitě děkoval, co pro sudetské Němce udělal. Milan Horáček byl veden na webu německého velvyslanectví v Praze jako německý stálý host Rady česko-německého diskusního fóra. Na posledním sjezdu odsunutých Němců získal M.Horáček sudetoněmeckou Karlovu cenu.

K dr. Wolfgangu Schwarzovi by bylo dobré uvést nejdříve několik vět ze zprávy Ministerstva vnitra ČR o Witikobundu z roku 2004:

Pozornost si rovněž zaslouží organizace bývalých sudetoněmeckých nacistů - Witikobunci, který v prostředí landsmanschaftů šíří protičeské názory. Programem organizace je odstranění tzv. „zločinných Benešových dekretů“ a odčinění údajných válečných zločinů Spojenců a jejich stoupenců na německém národě. Dále program obsahuje vymýcení tzv. lží o zločinech Němců za druhé světové války a pranýřování tzv. holocaustové kultury jakožto projevu neněmeckého způsobu myšlení. Kromě Bavorska je na německém území jeho nejsilnější složkou organizace v Severním Porýní - Vestfálsku.

Od r. 2001 je Witikobund považován ze strany německé zpravodajské služby BfV za extremistickou organizaci. Působí též v Rakousku, kde provádí patrně nejostřejší protičeskou propagandu. Vliv Witikobundu ve Spolkové republice Německo v poslední době vzrostl. “Přímo v České republice působí Witikobund nenápadně a to pod krytím Centra Adalberta Stiftera v rodišti autora románu "Witiko" v Horní Plané. Nezisková organizace sídlí v domě vlastněném společností Bohemia Komunikation s.r.o., jejímiž nejvýznamnějšími společníky jsou: Horst Löffler jako největší společník, statutární orgán Centra, člen a funkcionář Witikobundu...

Z uvedeného vyplývá, že asi polovina německých členů Rady je buď přímo funkcionáři sudetoněmeckého landsmanšaftu nebo alespoň členy bavorské CSU, jejíž vůdčí činitel, Horst Seehofer, je přímo patronem sudetských Němců. Proto není ani divu, že v ČNDF, jak řekl pan B. Posselt na 65. sjezdu odsunutých Němců v Augsburku, má s M. Horáčkem pracovní kruh „Dialog bez tabu“. Dále B. Posselt řekj: „Milan Horáček a já patříme k zakladatelům německo-českého diskusního fóra. Řídíme tam jednu podskupinu „Dialog bez tabu“. Pravidelně se setkáváme v Liberci. Milane, za to ti také děkuji. S podporou spolkového ministra Christiana Schmida, který grémium vede, jsme mohli dosáhnout, že o tomto podzimu se bude německo-české diskusní fórum v Litoměřicích zabývat výslovně tabuizovanými německo-českými a sudetoněmecko- českými otázkami.“

Podle našeho názoru toto složení německé části Rady neodpovídá cílům ČNDF. Polovina z nich je silně zainteresovaná na zájmech sudetoněmeckého landsmanšaftu a ty nemohou být a také nejsou totožné s celkovými česko-německými vztahy.

Podíváme-li se na složení české Rady, pak zjistíme, že mezi jinými tam jsou tito členové:

Vojtěch Belling, pochází z řad KDU-ČSL, projevoval snad vždy, jak svědčí dostupné informace, blízkost sudetoněmeckým otázkám, ostatně stejně tak jako téměř celá strana, počínaje jejím předsedou P. Bělobrádkem. Pan dr. Belling, svého času místopředseda Junior Klubu KDU-ČSL, navštěvoval i kancelář SL v Praze. Mluvil o vyhnání Němců a o tom, že Němci za první republiky neměli stejná práva jako česká většina. Byl i členem oficiální delegace, již vedl Petr Nečas při své únorové cestě v r. 2013 do Mnichova.

Martin Dzingel, předseda Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, které v současnosti vydává Landes-Zeitung, noviny Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Němci v ČR, říkají si „zůstavší“, se již před lety prohlásili za součást sudetoněmecké národnostní skupiny. V souladu s tím také jednají. Stačí si občas přečíst nějaké články v uvedeném jejich tiskovém orgánu. Nedávno pan Dzingel psal o tom, že německý mateřský jazyk byl u nás v republice přes 40 let zakázaný. V LZ též poděkoval Posseltovi, že v Evropském parlamentu ve Štrasburku mohli zástupci německé menšiny z ČR uvést své žádosti a projednat kulturní a politický život Němců v ČR s politiky z EU (LZ, 17.12.2013, str. 1).

Všimněte si prosím, že v německé části Rady není žádný Čech, žijící trvale v Německu. Jeden z důvodů také zřejmě je, že Němci neuznávají českou menšinu, dokonce ani slovenskou či polskou. My naopak z německé menšiny v ČR děláme menšinu privilegovanou. To je též otázka, jíž bychom se měli zabývat. Kde je princip reciprocity.

Mgr. Daniel Hermann, poslanec zvolený za KDU-ČSL, který v současnosti je i ministrem kultury. Od února 2014 je předsedou Sdružení Ackermann-Gemeinde (SAG), jež je složkou mnichovské A-G a ta dále součástí SL. Zřejmě je SAG vedená jako samostatný spolek, ale s touto formální samostatnosti však neladí společné říšské sjezdy A-G, na kterých vystupují i představitelé SL. Když mnichovská A-G ustavila v republice SAG, mluvila o ní jako o své odbočce. Vstřícnost pana D. Hermana k SL je zřejmá. Mluví se o něm jako o ministru krajanovi „sudetských“ Němců. Sudetský tisk píše o tom, že pokračuje v tom, co po sobě zanechal P. Nečas, že je vlastně jeho pokračovatelem. Zatímco za minulé vlády zjevné sudetomilní kroky činil K. Schwarzenberg a P. Nečas, v současnosti, jak vidíme, sudetomilní agendu, která je opravdu velmi bohatá co do rozsahu, obstarává za celou vládu především pan D. Herman.

Mgr. Ondřej Liška již od doby svých mládežnických aktivit zastával sudetoněmecké pozice. Snažil se dovést město Brno k omluvě za „vyhnání sudetských" Němců. Na své aktivity dostával peníze z německých zdrojů. Vystupoval i na seminářích sudetů jako přednášející. Je znám jako letitý sudetomil.

RNDr. Alexander Vondra jeho ideová blízkost K. Schwarzenbergovi, který o sobě prohlašuje, že není Čech, ale bémák, je známá. Je pravděpodobné, že se zasloužil i o vznik Collegia Bohemica (CB), tedy instituce, jíž K.H. Frank v Pamětním spisu Hitlerovi chtěl na omezenou dobu zřídit při německé univerzitě v Praze. CB mělo Čechům nahrazovat nacisty zavřené vysoké školy. CB tedy přece vzniklo, a to před několika lety v Ústí nad Labem.

Na základě znalostí, které máme, můžeme říci, že Rada ČNDF ve svém současném složení spíše navozuje domnění, že jde o česko-sudetoněmecké diskusní fórum. Ale vytvoření takovéhoto subjektu nebylo v souladu se zakladatelskými úmysly. Současný název, jak jsme přesvědčeni, zakrývá skutečnost, že k činnosti fóra, zřejmě díky jeho složení, došlo k nežádoucímu posunu.

Závěrem můžeme konstatovat, že současné složení Rady ČNDF a v důsledku toho i její činnost, se netěší důvěře a oblibě širší české veřejnosti, jak jsme přesvědčeni, a proto ani nemůže žádoucím způsobem přispívat k řešení časem nastolených důležitých témat česko- německých vztahů. Naopak! Přílišné důrazy na sudetoněmecká témata situaci jen komplikují. Sudetoněmecká problematika musí být jen částí problematiky německé tak, jako česká vlastenecká témata části českých.

Tvrzení některých sudetů, že česko-německé vztahy mohou být plně narovnány až tehdy, když bude vyhověno jejich požadavkům, jsou zavádějící. My se naopak domníváme, že nepřiměřená akcentace jejich přání vede jen k těžkostem, které česko-německé vztahy již dlouhodobě poznamenávají.

Napříště bychom již neměli připustit, aby v ČNDF diskutovali sudeti s českými sudetomily za české peníze a s požehnáním, jak tomu bylo dříve, bohmáckého českého ministra zahraničních věcí. A ostatní členové ČNDF byli pouze do počtu.

Vzhledem ktomu, že funkční období dosavadních členů ČNDF končí 31.12.2014, je možné v krátké době jeho složení změnit tak, aby v něm byli i zástupci českých vlasteneckých organizací. Lze očekávat, že některé české vlastenecké organizace navrhnou ministru zahraničních věcí ČR své kandidáty.

Našim cílem je, aby ČNDF bylo skutečně česko-německým diskusním fórem a nikoliv aby bylo zástěrkou pro jeho, byť jen částečnou, transformaci v česko-sudetoněmecké fórum.

Jakmile budou naši kandidáti do Rady jmenováni, situace v Radě se změní. I když pochopitelně nebudou představovat většinu, vždy se budou k tématům vyjadřovat a v každém případě pak i informovat širokou českou veřejnost, která tak může změnit svůj dosavadní převážně negativní vztah k této instituci nebo naopak ho potvrdit.

III.

Závěrem si dovolím Vám položit několik otázek, vyplývajících zvýše uvedeného textu. O jejich zodpovězení prosím.

1. Může Vaše vláda jasně formulovat, vyjadřovat a obhajovat české národní a státní zájmy?

2. Dochází k přepisování českých dějin. V sudetoněmeckém tisku, zejména v Sudetendeutsche Zeitung, Sudetenpost a částečně i v Landeszeitung. jsou často publikovány protičeské články, zejména vznášeny majetkové požadavky, vyvíjen tlak na zrušení „Benešových dekretů“, zejména dochází k obviňování nás z genocidy Němců, jejich oloupení a vyhnání a samozřejmě i uplatňování „práva na vlast". Jak Vaše vláda hodlá čelit těmto tlakům? Není přece možné, aby mluvčí SL seděl v Radě ČNDF a tisk SL byl takový, jaký je.

3. Jak je možné, že v rámci německé části Rady ČNDF existuje tzv. Dialog bez tabu“, který B. Posselt nazývá jednou podskupinou a podruhé pracovním kruhem, jenž s podporou Christiana Schmidta prosadil, že na podzim v Litoměřicích bude zasedat ČNDF a zabývat se tzv. tabuizovanými otázkami česko-německých a česko- sudetských vztahů?

4. Existuje v české části Rady ČNDF obdobná podskupina či pracovní kruh, která by navrhla témata jednání na zasedání ČNDF, na něž zejména upozorňuje dr. Eva Hahnová?

5. Souhlasíte stím, aby v české části SR ČNFB a Rady ČNDF byly též zástupci českých vlasteneckých organizací?

6. Souhlasíte s tím, aby v české části SR ČNFB a Rady ČNDF bylo omezeno zastoupení těch, kteří patří přímo či nepřímo k sudetoněmeckému landsmanšaftu, či s ním dlouhodobě a jednostranně spolupracují bez ohledu na české zájmy, či dokonce proti nim?

7. SR ČNFB za dobu své existence již na různé česko-německé projekty snad celkově poskytla kolem 100 milionů euro. Nevím však nic o tom, že by nějaká česká vlastenecká organizace získala příspěvek z fondu budoucnosti, přestože mnohé z nich v oblasti česko-německých vztahů přispívají k objasňování minulosti a k pravdivé interpretaci dřívějších, i nedávných i současných událostí. Můžete přispět k nápravě této politováníhodné skutečnosti?

8. Dáte podnět k jednání s německou stranou o budoucím složení německé části ČNFB a ČNDF tak, aby se obě instituce skutečně a v plném rozsahu staly česko-německými a tak byl obnoven stav předpokládaný jejich zakladateli?

Velmi děkuji za kvalifikované odpovědi na vznesené otázky.

Na vědomí: Ing. Miloš Zeman,

prezident ČR,

Praha – Hrad

Petiční výbor Poslanecké sněmovny PČR