Jinými slovy, pojďme se bavit o řešení šlamastyky, do které nás mocní tohoto světa a jejich domácí pohůnkové dostali. Někdo by mohl namítnout, že jde o celosvětovou krizi a že podobně neschopně (či všehoschopně) si počínají i vlády dalších zemí, ale je také pravda, že ne každá vláda každé země je tak na hlavu padlá, jako ta naše a že v mnoha zemích jsou opatření mírnější apod. Čili prostor pro vlastní cestu, jak z krize ven, tu je, záleží jen na nás a na tom, koho si do Parlamentu (a tudíž do vlády) navolíme.
Národní demokracie a ANS mají na „covidovou pandemii“ jasný názor. Podle nás jde o podvod od samého počátku, proto nemá smysl řešit detaily, bavit se o podružnostech, hádat se o parametry – jako například jak testovat, co otevřít a co naopak zavřít, jak efektivně očkovat, kolik lidí může sedět u stolu nebo jestli máte mít na puse roušky dvě či tři nebo respirátor FF2 či FF3. Pojďme to vše odmítnout, spláchnout, zapomeňme na to, jako zapomeneme na noční můru, když se probudíme. V tom jsme jiní – nenaskakujeme na ty lži a neplácáme se v nesmyslech, prostě a zkrátka pandemii ukončíme a vrátíme život do normálu. Že to nejde? Proč by to nešlo? Když se totiž zaměříme na ty „správné“ parametry a trochu si s nimi pohrajeme, je okamžitě po krizi, dříve než řeknete „švec“. Jaké parametry mám na mysli?
Tak třeba – kolik let natvrdo dostanou politici, novináři, epidemiologové a další, co v tomto podvodu jeli a mastili si na něm kapsy? Kolikaprocentní sektorovou daň zavést nadnárodním firmám, které z krize profitovaly – osmdesát procent? Devadesát procent? Sto procent? Drobná změna Ústavy, která zabrání tomu, aby s námi příště někdo vyjebával tak, jako to činí nyní. Jinými slovy, v případě, že budeme mít vládní zodpovědnost, krizi ukončíme z minuty na minutu a zajistíme, že se už nikdy nic takového nebude moci opakovat. Bude to ještě jednodušší, než vystoupit z EU či z NATO, i když i s tím bychom si hravě poradili…
Už to by bylo lákavým slibem – zvolte nás a my nejen ukončíme lockdowny, ale zajistíme takovou změnu zákonů, aby je už nikdo nikdy nemohl vyhlašovat. Zvolte nás a my nejen vrátíme život do normálu, ale potrestáme spravedlivým soudem všechny ty, kteří život na dobu delší než jeden rok nenormálním učinili. Zvolte nás a my nejen zvýhodníme ty z vás, kteří nemohli pracovat a podnikat, ale pořádně podojíme nadnárodní koncerny, které se na vašem neštěstí napakovaly. S námi přijde nejen život, otevření se, ale i odplata, pomsta, aby spravedlnosti bylo učiněno zadost a aby každý viděl, že zlo nezůstane nepotrestáno.
A garantuji vám, že s takovým programem tu nikdo takový není. Z vládních ani opozičních stran, ale dokonce nic takového nezaznívá ani od mimoparlamentních stran (republikáni, dělníci apod.). Není to zvláštní?
Jediný, s kým bychom (ND a ANS) mohli najít společnou řeč v tomto tématu, je Volný blok, ale ten má proti nám „blok“. Spolupráci s námi tento týden definitivně odmítl. Pan Volný své podmínky, které mi vzkázal zhruba před měsícem přes média, před dvěma dny ještě zpřísnil – nejenže nemůže kandidovat Adam B. Bartoš, protože se „nechal (sic!) tímto režimem odsoudit“, ale kandidovat nebude moci ani nikdo jiný z Národní demokracie. Po Národní demokracii se chce jediné – aby se voleb „vůbec neúčastnila“ a pouze „veřejně podpořila Volný blok“. Za tuto „oběť“ bude prý někdy v budoucnu (když Volný uspěje) odměněna blíže nespecifikovanými prebendami. Totéž se chce po DSSS, která na to už — kývla. Národní demokracie na nic takového nekývne z důvodů, které bych mohl popsat v nějakém dalším nedělníku, aby tento nebyl zase příliš dlouhý.
Čili pojďme si udělat zase malou rekapitulaci. ND a ANS jsou jediné dvě strany, které nabízejí zastavení covidové hysterie a návrat do normálu. Už to by stálo za volební podporu, protože nic jiného dnes není důležitějšího. Nám blízké teze razí ale i Lubomír Volný, což by nás mělo přirozeně vést ke spolupráci a spojení sil, což jsme i panu Volnému několikrát navrhovali. Pan Volný se ale dle svých slov cítí vyvolen „vyšší mocí“ (citace) a dostatečně silný na to, aby „to zvládl sám“ bez naší pomoci, takže se dá předpokládat, že ten, kdo chce ukončit covidovou hysterii a chce návrat do normálu, bude muset – chtě nechtě – volit mezi dvěma uskupeními: mezi ND a ANS na jedné a Volným blokem na straně druhé.
To je samozřejmě nemilé, protože bych si raději přál, abychom spojili síly a vzájemně si pomohli a ne si hlasy vzájemně odebírali. Nikdo ale nemůže po Národní demokracii žádat, aby letošní volby vynechala a vyklidila místo těm, kteří si potřebují obhájit mandát. Což o to, my bychom panu Volnému klidně i pomohli mandát obhájit, ale on to vidí tak, že by ho naše podpora spíše poškodila, než mu pomohla. Na moji námitku, že jsme schopni mu přinést určitý počet hlasů, odpověděl, že mu přineseme několikanásobně hlasů více, když se kandidatury úplně zdržíme. Jinými slovy, pan Volný nás nepotřebuje a navíc se naší pomoci obává. Já si nad tím myji ruce…
Ještě jednou a jinak: ND a ANS mají nejostřejší proticovidovou rétoriku a program, proto po nás v době covidové hysterie nikdo nemůže chtít, abychom se někam uklidili a dělali, že se nás letošní volby netýkají. Půjdeme do nich, ať se děje, co se děje, protože nám na této zemi záleží. Jsme smířeni s tím, že nám pan Volný nějaké hlasy odebere, ale tím se nesmíme nechat odradit. On se vždy před volbami vyloupne někdo, kdo tvrdí, že je nejsilnější, sem tam někoho na svou stranu strhne, ale neuspěje a dnes si už na něj ani nevzpomenete. Například takový pan Robejšek a kampaň za nevím-kolik milionů, které do ní Penta nalila. A kde je dnes politická strana Realisté? Už ani neexistuje…
A nebo jiný příklad – někdo sice uspěje, ale pak zradí. Z rádoby vlastenecké strany se stane strana systémová. To bylo nadávek, které jsme si museli v roce 2017 vyslechnout, jak se vůbec opovažujeme kandidovat a odebírat hlasy „skvělému“ Tomiovi, který je ten „jediný pravý“. Mezitím, po letech, ti rozumější pochopili, že si s nimi Tomio vytřel pozadí, parádně se ve Sněmovně zabarikádoval a napakoval a oni sehráli roli užitečného idiota. Přesto někteří z nich budou (místo, aby se zamysleli nad sebou a svým úsudkem) nadávat znovu nám, že zase máme po čtyřech letech tu „drzost“ kandidovat a odebírat hlasy – tentokrát pro změnu panu Volnému, který od Okamury odešel, když ho prohlédl. Chápete? Někdo, kdo nám vyčítal, že kandidujeme (a odebíráme hlasy) v roce 2017 Tomiovi, a pochopil, že se mýlil, na nás bude to samé zkoušet v roce 2021 s „Lubošem“, který je z Okamurovy líhně? Neházím pana Volného a Okamuru do jednoho koše (chce se mi věřit, že prvně jmenovaný to opravdu „myslí upřímně“), ale někteří jeho sympatizanti se do stejného koše zařadili sami svým chováním. Vytvářejí kolem pana Volného fanatickou sektu a útočí na ty, kteří o spolupráci usilují (ale byli odmítnuti), místo toho, aby tlačili na pana Volného a snažili se mu vysvětlit, že nezištná nabídka spolupráce se neodmítá.
Mně se panu Volnému výhody spolupráce vysvětlit evidentně nepodařilo. Možná to bylo proto, že jsem na něj byl sám (zatímco u stejného stolu bylo proti mně pět lidí, kteří si mysleli opak a předpokládali, že přijmu potupné podmínky). Takže jestli s tím nesouhlasíte, nenadávejte mně, ale napište panu Volnému nebo panu Bojkovi, případně paní Volfové. Já svoji část práce odvedl, teď je to na vás. Pokud o spolupráci stojíte, přesvědčte pana Volného vy, protože já už mu své argumenty řekl…
Je mi jasné, že jsem si tímto nedělníkem naštval (a naštvu) další příznivce Okamury, stejně jako další příznivce Volného. Ale i tímto textem (jako tím před týdnem) jsem si musel připravit půdu pro to, co vám chci říci za týden. Potřeboval jsem vysvětlit, na co jsem tak často dotazován – proč nejdeme společně s Volným blokem, když máme podobný program. Snad je to po dnešním nedělníku ozřejměno. My jsme se dohodnout chtěli, my jsme spolupráci navrhovali, my jsme o ní jednali, my jsme byli odmítnuti. Případné námitky, nesouhlas či kritiku prosím směřujte na Volný blok. Pro nás tímto předvolební jednání svým způsobem končí a pouštíme se do práce a do kampaně, protože času není nazbyt.
