NEDĚLNÍK ADAMA B. BARTOŠE (XI.): O GUMOVÝCH PROJEKTILECH A ZAKÁZANÉM SEXU

Předpokládejme, že máte v hlavě mozek, který je sto pochopit, že se nám od rána do večera lže, a že tudíž pravda je někde uprostřed, nebo, a to spíše, úplně na druhé straně. Stačí invertovat to, co říkají v televizi, a máte plus minus skutečný stav věcí.

Jenže člověk je ve své podstatě tvor společenský a nestačí mu jen poznání pravdy a vlastní vnitřní osvícení. Chce se s tím svěřovat druhým. Žijeme své životy a chceme je přirozeně žít co nejkvalitněji, a v tom nám hysterie médií a z ní vedoucí příkazy a zákazy politiků brání. Čili je třeba přesvědčit co nejvíce lidí, aby prohlédli podobně jako vy, v naději, že když těch „vidoucích“ a nezaslepených bude více, a hlavně více než těch, kteří celé to divadlo řídí, habaďůra na nás hraná vyjde na světlo.

A tak ve vás roste touha „křičet“, že nejenže nám nehrozí Covid, ale že nám místo Covidu hrozí něco mnohem nebezpečnějšího. Elektronický koncentrák a doživotní domácí vězení – alespoň tak to zatím vypadá, a to nám přitom své vize předestírají postupně, salámovou metodou.

Jaké ale máte prostředky tento svůj soukromý osobní názor vyjádřit? Předpokládejme, že jste obyčejný člověk, tedy že nemáte k dispozici vlastní sdělovací prostředky. Nejste ani Bakala se svými novinami a Českou televizí na jedné, ani pan VK se svým Aeronetem na straně druhé. Takže kde svůj názor uplatnit?

Za prvé musíte překonat vlastní strach, autocenzuru, neboť se vám všemožně snaží vštípit, že šířením jakýchkoli jiných než oficiálních informací šíříte hoaxy, dezinformace, ergo poplašné zprávy. V době nouzového stavu, kdy za krádež housky jdete na několik let natvrdo do kriminálu, si někteří hodně rozmyslí, zda vůbec budou veřejně poukazovat na nahatého císaře.

Bývaly doby, kdy se lidi chodili bavit do hospody, na zábavu, do baru, klubů apod. Tam se u pití kecalo o všem možném a zpravidla, hlavně v té hospodě, se řešila i politika. Tam jste měli možnost Frantovi říci, co si o tom myslíte, nebo se s Pepou pohádat o tom, zda jsou vládní opatření správná, nebo ne. Nic tam sice nevyřešíte z hlediska republiky, ale aspoň si uděláte jasno nebo uděláte jasno někomu dalšímu od stolu. Jenže tuto možnost nám teď vzali. Můžete mít svůj názor, ale můžete ho říkat akorát tak své manželce či dětem, se kterými sdílíte své „domácí vězení“.

Pak jsou tu sociální sítě. Celá situace vás sžírá a štve, nemůžete chodit ven, váš podnik bankrotuje, protože se ho vláda nesmyslně rozhodla zavřít, místo práce se s dětmi musíte doma učit přes webkameru a tak kmitáte ještě více, než normálně, ale peněz máte méně. Do toho všeho není vidět světlo na konci tunelu, samá nejistota, samé obavy. Takže si neberete servítky a napíšete na facebook, co si o tom všem myslíte. Jenže facebookový profil vám následně zablokují a smažou, protože jste tam sdíleli video s Davidem Ickem, který dává Covid do souvislosti s 5G. O tom není dovoleno mluvit, to není dovoleno sdílet. Cenzura jede na plné obrátky (brzy nejspíše i na plné oprátky).

Každou hodinu vám v televizi říkají něco jiného, každou hodinu zpřísňují vládní opatření. Situace se mění ze dne na den, nemůžete se na nic připravit. Opatření vám přijdou jako hovadina, protože jsou nekoncepční, zmatená, nelogická, protiřečící si tak, že si z nich sami lidé dělají legraci. Tohle můžete, ale tamto už ne, jedni nemohou tamto, ale tohlecto zase tamti můžou, čert aby se v tom vyznal. Máte toho tak akorát dost, a rozhodnete se jít na demonstraci, která by se vlastně konat vůbec neměla a nesmí, ale z podivného důvodu se koná, aby se v polovině svého trvání konat přestala.

Jenže demonstrace v době korony nejsou, jako demonstrace, co jsme znali. Musíte stát v křídou namalovaném obdélníku po dvaceti lidech, udržovat dvoumetrový rozestup, na hubě náhubek a skandovat taky nesmíte (prý se u toho hodně prská), ani zpívat českou hymnu, bo covid. A tak tam jen bezmocně stojíte, posloucháte nic neříkající a nic neřešící fráze. Pak přijde úředník magistrátu, řekne, že to už by stačilo, nestojíte v obdélníku, nemáte roušku a skandujete (prskáte), takže demonstrace se předčasně ukončí, protože nedodržujete vládní pravidla. Pokud jste – v policejním žargonu – „barevní“, budete mít možná štěstí a z náměstí budete možná moci odejít domů (= do domácího vězení). Pokud jste však ultras nebo si jen potrpíte na tmavé oblečení, pak vás zmlátí, postříkají a předvedou na služebnu. Protože je nouzový stav, budete vůbec rádi, když vás na dvorku služebny nepostaví ke zdi a vyváznete pouze s mastnou pokutou. Na policejní stanici se na vás zubí policajt v civilu, kterého jste na demonstraci viděli běhat se světlicí v ruce a házet popelnici na kolegy policajty. Divný svět, pomyslíte si.

Po této demonstraci je oznámeno, že každá další bude ještě přísnější (nově se povoluje účast maximálně sto lidí) a vláda připraví nový zákon, který umožní utajovat veřejnosti informace, které se vládě utajovat zlíbí. Čili vy nemáte svobodu slova, ale už ani svobodu názoru, protože si svobodný názor nemůžete učinit, neboť informace vám vláda odmítá prozradit.

Do toho všeho vám premiér a ministr zdravotnictví vyhrožují, že jestli nezačnete sekat latinu (brát nařízení vážně), budou muset nařízení zpřísnit, přitvrdit. Hrozně se jim prý nechce, mrzí je to, ale budou to muset udělat, protože jste zlobili a neposlechli je. Je to takové vyhrožování a vydírání, abyste si pak mysleli, že za ten lockdown si vlastně můžete sami, protože jste měli být poslušnější. Dokonce už vydírají i Vánocemi („Teď se rozhoduje o tom, zda budou Vánoce, jak je známe,“ řekl premiér – to jinými slovy znamená, pokud se vy, dobytci, nebudete chovat podle našich nařízení, na Vánoce rovnou zapomeňte). Takže nemůžete do práce (pokud máte živnost / ale do velké rachoty, kde jsou tisíce lidí, tam musíte, protože ta patří cizincům, tam se zřejmě Covid nešíří), nemůžete cestovat, děti nemůžete dát do školy, nemůžete do hospody, za kulturou, do fitka, do kina, na fotbal ani zpívat na mši. Nemůžete dýchat čerstvý vzduch, jedině přes kontaminovanou roušku. Nemůžete na jídlo do restaurace, nemůžete si u okénka koupit pivo (jako jste mohli ještě na jaře), nemůžete se sdružovat, nemůžete se procházet po městě, nemůžete na demonstraci, nemůžete sdílet kritické názory na Covid na sociálních sítích, protože jste cenzurován.

Takže jakou že to vlastně máme svobodu slova, svobodu projevu, svobodu názoru, svobodu shromažďování, svobodu pohybu, pane Prymulo, pane Hamáčku? Pane Babiši, pane Zemane? Přestaňte nám kázat z Talmudu a raději nám řekněte pravdu, co s námi máte za lubem…

Na Slovensku jsou na tom ještě mnohem hůře. Bratr Slovák bude muset jít na dobrovolně-povinné celoplošné testování, které nejspíše prokáže, že je situace ještě horší (protože za každý pozitivní případ vyplatí stát zdravotníkům 20 euro), čili je už nyní jasné, jak testování dopadne a k čemu povede – jen k přísnějším a přísnějším opatřením. V některých regionech nesmíte už nyní bez negativního testu vyjít na ulici, nesmíte si ani nakoupit. Totální omezení svobody pohybu.

V Británii nemůžete mít sex mezi domácnostmi, tedy nesezdaní, co spolu nežijí v jedné domácnosti, či milenci a milenky, mají smůlu. Vláda tam zavádí cosi jako novodobé kasty. Nové opatření stanoví, že vláda nedovolí nikomu z oblasti druhé (vysoce rizikové) nebo třetí (velmi rizikové) oblasti infikované virem trávit den nebo noc v soukromém domě toho druhého, pokud nejsou v „sociální bublině“ dané osoby. „Pravidla pro míchání domácností na úrovni 2 uvádějí, že byste se měli míchat pouze se svou vlastní domácností, pokud jste nevytvořili bublinu podpory, a to platí pro některé páry,“ řekl novinářům mluvčí premiéra Borise Johnsona. Norimberské zákony 2.0?

Podle doporučení oficiálního webu britského parlamentu spolu mohou souložit například manželé, kteří nežijí v jedné domácnosti, ale tím zřejmě výjimky hasnou. Mimomanželský sex je silně nedoporučen (zatím jen nedoporučen) (často ani není možné ho realizovat, protože v některých oblastech nesmíte vycházet), nedoporučuje se ani líbání při sexu. Volit máte jen takové pozice, kdy partneři nejsou tváří v tvář. To chlapům asi tak úplně nevadí, při sexu se ženě nepotřebují dívat zamilovaně do očí, ale aby nám to někdo přikazoval či zatím jen doporučoval, je samo o sobě skandální. Úplně nejlepší je podle Britů souložit jen ve své fantazii – čili udělat si to rukou nebo erotickými pomůckami. Když už to nejde jinak a musíte k tomu mít partnerku, tak jen s rouškou a pozor – nedotýkat se genitálií. A orální a anální sex jen s kondomem. “Kontakt s genitáliemi druhého prý nepřímo zvyšuje riziko nákazy onemocněním COVID-19,” psali na české CNN Prima News.

Chápete to? Včera nám zakázali dýchat a zítra nám zakážou i sex? U nás to také začínají zkoušet: na chatu jen ve dvou apod. Takže zapomeňte na švédskou trojku, ta je už minulostí. Od toho je jen krůček k “Londýnským (Norimberským) zákonům”.

V Izraeli jsou samozřejmě nejvzornější, tam je úplný lockdown, Izraelec může maximálně na pět set metrů od bytu (nakoupit si a hybaj zpátky pod zámek) a všudypřítomné hlídky ho kontrolují, zda náhodou nepřekročil vymezenou vzdálenost. Vše se hlídá skrze chytré telefony a seshora skrze drony, ale pokud byste si mysleli, že na systém vyzrajete tím, že si telefon necháte doma, brzy byste svého rozhodnutí litovali. Koho hlídka IDF zastaví a nebude mít u sebe telefon, toho převeze rovnou do vojenského internačního tábora. Chápete? Jdete ven nakoupit pro děti něco k večeři, ale už se nevrátíte, protože jste si zapomněl mobil doma. Protože „Izrael je náš vzor“, můžeme se už začít těšit na to, co nás čeká i zde. Protože mám jen hloupý telefon, abych si šel už raději sbalit kartáček na zuby, protože je jen otázkou času, kdy někdo (nejspíše někdo jako pan Kobza z SPD) něco takového navrhne a budeme zase Izrael dohánět a předhánět.

Už teď jsme předehnali všechny země, celý svět, protože pomocí PCR testů jsme se vyšplhali na úplně první příčku pozitivně testovaných osob na celém světě. Wow. U odběrových míst sice nevidíte ani nohu, dobrovolníci v biohazard oblecích se tam nudou škrábou na zadku (schválně jsem jedno takové odběrové místo v centru Prahy pozoroval), ale přesto nám média každý den hlásí nový a nový rekord – desítky tisíc testovaných denně, z nichž je vždy téměř třetina pozitivních. I kdyby všechna odběrová místa v celé republice jela naplno, k uvedeným číslům se ani nepřiblíží, protože na to prostě nemají kapacitu. Nehledě na to, že tam nejsou nejen fronty, ale ani jednotliví zájemci. A kvůli těmto pochybným číslům si necháváme brát svobodu a život? Je to normální? Jsme my ještě vůbec normální?

Takže asi tak se to má s tou svobodou u nás v tomto tragickém roce. Každý den je horší a horší, úsměv nám mrzne na rtech, protože to, z čeho jsme si dělali předevčírem legraci, je dnes realitou a zítra to bude překonáno ještě větší vládní hovadinou.

Nevěřím vlastním očím a uším, jak si to všechno necháváme líbit. Je to jak hrozný sen, ze kterého se ne a ne probudit. Klepeme si na čelo, co vše si nechá líbit bratr Slovák, ale tváří v tvář stejným hrozbám, které se valí i na nás, neděláme nic, abychom se ochránili.

P.S. Národní demokracie vás však napospas těmto šílencům nenechá. Dejte nám v příštích volbách svůj hlas, abychom se společně postavili proti snahám o zavedení totalitního státu. Vládním ani opozičním stranám věřit nemůžete, ani hlavě státu. Je třeba vsadit na ty, kteří v systému nejedou, nejsou jeho součástí a vždy byli proti němu. Jen tehdy se můžeme vymanit z okovů, kterými nás hrozí spoutat.

zdroj: https://narodnidemokracie.cz/nedelnik-adama-b-bartose-xi-o-gumovych-projektilech-a-zakazanem-sexu/