Náš rozbor možností financování NZP v ČR se opírá o údaje z výběru daní do státního rozpočtu (v ČR) z roku 2019 - Příloha C a Příloha č. 1 - Informace o činnosti Finanční správy ČR za rok 2019 a odhadu pro rok 2020 - Státní rozpočet 2020 v kostce. Jediná realistická cesta podle nás vede skrze důkladnou odbornou přípravu, vysvětlovací kampaň, získání podpory veřejnosti a nasazení do praxe s následným laděním parametrů v ostrém provozu tak, aby celý systém byl funkční, udržitelný a snadno regulovatelný i s ohledem na možné krizové situace. Piráti jsou aktuálně jediná politická strana v ČR, která má myšlenku NZP v dlouhodobém programu a má schopnost jej efektivně prosadit. Podmínkou je iniciativa pirátských politiků, získání politických spojenců k prosazení NZP a dosažení silné pozice Pirátů ve vládě alespoň po dvě volební období.

Optimální scénář předpokládá, že NZP bude postupně, demokratickou cestou zaveden v celé Evropské Unii. Česko jako aktivní člen EU zde může sehrát roli průkopníka. Je vhodné zde připomenout, že meziválečné Československo bylo jednou z prvních zemí na světě, kde bylo zavedeno volební právo pro ženy (1919) a pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří (1924), což jsou sociální vymoženosti dnes zcela běžné ve většině vyspělých zemí.

Jaké možnosti financování NZP nabízí současné veřejné finance? V případě, že by NZP měl nahradit všechny sociální dávky, důchody a slevy na dani, pohyboval by se podle hlavního ekonoma Deloitte Davida Marka kolem 7000 korun, ale není myslitelné, aby současní ani budoucí penzisté přišli o své důchody a zdravotně znevýhodnění občané o příspěvky na péči.

O jakou částku by se tedy jednalo v případě, že bychom starobní a invalidní důchody ponechaly v současné výši? Současný rozpočet umožňuje podle našich propočtů, při zachování nynějších penzí, financovat NZP ve výši necelých 5000 korun. Tuto částku lze považovat za základní, aktuálně financovatelnou a dostatečnou pro uhrazení průměrných nákladů na skromné společné bydlení a stravu. Finance pro dorovnání na rovných 5000 Kč měsíčně lze získat úsporami na zjednodušení administrativy a digitalizací veřejné správy, drobnými úpravami daňových sazeb a vhodnými přesuny v rámci daňového systému.

Ve zjednodušení administrativy a ucpání děr spočívá i zásadní přínos NZP pro podnikatele a vysokopříjmové skupiny, kdy očekáváme jejich vyšší ochotu platit daně v případě, že se vybrané prostředky nebudou ztrácet v různých černých dírách a přebujelé státní byrokracii. Jde také o to probojovat se k poznání, že v zemi s fungujícím NZP a kvalifikovanou, tvůrčí a vitální pracovní silou a spokojeným obyvatelstvem je podnikání smysluplnější než neetické dobývání renty v zemích s bídnou a “dobrovolně povinnou“ prací nízkopříjmových občanů pro nutné zajištění jejich základních životních potřeb. Piráti přijali závazek uskutečňovat proměnu Česka ze současné montovny v budoucí mozkovnu.

Kde dále by bylo možné najít další prostředky k navýšení NZP v ČR nad 5000 Kč měsíčně? Jedná se v zásadě o tyto možnosti:

• Progresivní zdanění
• Daň z finančních transakcích nebo daň z obratu firem a nebo již zrušená daň z převodu nemovitosti
• Zavedení sektorové a digitální daně
• Redukce státního dluhu nebo snížení jeho úroku
• Zlepšení výběru daní
• Zvýšení zdanění nemovitostí
• Růst mezd na průměrnou úroveň EU
• Zamezení odlivu prostředků z české ekonomiky do daňových rájů
• Vyšší zdanění firem

Progresivní zdanění nepovažuje řada liberálních ekonomů za vhodné řešení. Podobný efekt daňové progrese (daně z příjmu) přináší již samotné zavedení NZP, podobně jako současná sleva na poplatníka. Problematické je nutné zavádění příslušné nové administrativní zátěže a zvětšení prostoru k možným podvodům. Zvýšení výběru daní lze jednoduše realizovat navýšením jednotné daňové sazby.

Daň z finančních transakcí nebo daň z obratu firem nebo již zrušená daň z převodu nemovitosti - tyto nové daně by přinesly maximálně nízké desítky miliard korun, jejich regulační efekt na vysoce spekulativní transakce by mohl být větší než jejich přínos do státního rozpočtu. Obchodníci by se jistě vyhýbali transakcím, u kterých by bylo citelné zdanění. Tobinova daň najde uplatnění na burze cenných papírů, především na úhradu nákladů fungování samotné burzy. Pokud by zdanění bylo nasazeno plošně na veškeré finanční transakce, lidé by nejspíše nosili peníze po kapsách a platili hotově. Podobnou daní byla i daň z převodu nemovitosti, která je v ČR již zrušena. Mohla mít vedlejší nepříznivý efekt v podobě menší ochoty lidí se stěhovat za lépe placenou prací, nehledě na nezanedbatelné administrativní náklady spojené s jejím výběrem. Tyto daně nejsou tedy pro financování NZP příliš perspektivní.

Sektorová daň je speciální daň, která bývá uvalena na nejvýnosnější odvětví podnikání (bankovnictví, pojišťovnictví, energie, telekomunikační firmy apod.). Nejčastěji sektorová daň postihuje banky a telekomunikační společnosti. Digitální daň se vztahuje na služby poskytované na internetu.
Sektorová a digitální daň do rozpočtu přinese prostředky v řádech jednotek až desítek miliard korun a proto nemůže být zásadním a stabilním příspěvkem pro financování NZP. Pokud by došlo k jejich zavedení, tak firmy by náklady obratem přenesly do navýšení cen pro zákazníky. Vhodnou alternativou k sektorové dani může být zavedení opatření proti firmám s oligopolním nebo monopolním postavením na trhu, kde pomohou zvýšit konkurenceschopnost ostatních menších firem. Toto může pozitivně motivovat i nové české firmy, které své zisky pravděpodobněji reinvestují v ČR.

Redukce státního dluhu nebo snížení jeho úroku - celkové náklady na obsluhu státního dluhu se pohybují kolem 40 miliard korun a nově po hrozivém propadu státních financí z posledních let se dostaneme k jedenapůlnásobku a při zvýšení úrokových sazeb až klidně k trojnásobku této částky ročně. Redukce dluhů nebo úrokové sazby by umožnilo snížit náklady na obsluhu státního dluhu a získanou úsporu prostředků použít k navýšení NZP o 200-1000 korun.

K lepšímu výběru daní (Explaining the Shadow Economy in Europe) můžeme přispět vyřešením problematického systému exekucí a s tím spojenou redukcí práce na černo, kde lze pouze odhadovat, že by se mohlo jednat o 25-75 miliard korun ročně. Dalším známým problémem jsou nepřiznané tržby firem, kde stát přichází ročně o cca 50 miliard korun. Elektronizace a sjednocení DPH na jednotnou sazbu může pomoci odstranit tzv. karuselové podvody aj. a odhadem může přinést 50-100 miliard korun. Sečteno podtrženo lepším výběr daní můžeme odhadem navýšit NZP zhruba o 500-1500 korun.

Zdanění nemovitostí může přinést stovky miliard korun ročně a zlepšit dostupnost cen nemovitostí k bydlení. Efektivní zdanění nemovitostí v USA se pohybuje mezi 0,3- 2,21 % a v EU 0,05 – 1.93 % z ceny z nemovitosti. Současné efektivní zdanění v ČR se pohybuje kolem 0,01 - 0,04 % z ceny z nemovitostí (bez daně z nabytí nemovitých věcí), takže při zvýšení efektivním zdanění nemovitostí na 1 % lze získat 200-800 miliard korun ročně. Vedlejším kladným efektem vyššího zdanění nemovitostí je například lepší regulace trhu s bydlením a efektivnější využití nemovitostí ve smyslu vyřešení situace s neobsazenými byty a také posílení vlivu obcí prostřednictvím rozpočtového určení daní (na okraj podle sčítání lidu z roku 2011 je 651 937 bytových jednotek v rodinných i bytových domech neobydlených). Vyšším zdaněním nemovitostí můžeme odhadem navýšit NZP přibližně o 500-2000 korun. 

Růstem mezd (zvýšení minimální nebo zaručené mzdy) nad úroveň roční inflace lze celkem spolehlivě navyšovat NZP (vyšší výběr daní). Růst mezd může být mimo jiné dobrým lékem k částečnému vyřešení důchodové reformy. Obecně v České republice máme evropské ceny, ale české mzdy tomu neodpovídají, takže je zde vysoký potenciál k růstu. V případě, že by došlo k navýšení mezd o 10 % ročně, došlo by pak také k navýšení NZP přibližně o 500 korun ročně, takže s ohledem na inflaci, která bývá v jednotkách procent kolem 2-4 %, dojde ke zvýšení, jak tomu napovídal vývoj ekonomiky za posledních několik let před současnou krizí. 

Odliv peněz do daňových rájů - velmi důležitým bodem, který navrhují Piráti je, že se musí danit tam, kde se podniká a kde žijí zaměstnanci. V každé zemi, kde firma podniká by taktéž měla mít svoji dceřinou firmu, která funguje a platí daně podle pravidel daného státu. Toto je snad jediné smysluplné řešení, jak se vypořádat s daňovými ráji v celé Evropě. Pokud chceme být otevřenou ekonomikou, tak vyvádění zisků do zahraničí je naprosto v pořádku za předpokladu, že jsou v zemi původu řádně zdaněny. Druhým důležitým bodem je úprava daňového základu tak, aby nebylo možné náklady do firmy odpočítávat od daňového základu, kdy tyto náklady jsou vyváděny nezdaněné například přes různé služby ven. V tomto případě se může jednat o desítky až nízké stovky miliard korun ročně, tedy možné navýšení NZP o 100-1000 korun.

Zdanění firem - tyto reformy úzce souvisí s odlivem nezdaněného kapitálu do daňových rájů. Je zde nutná úprava daňového základu, tak aby nebylo možné náklady do firmy odpočítávat od daňového základu, kdy tyto náklady jsou vyváděny nezdaněné například přes různé účelové služby. Druhou zásadní změnou je znemožnit uplatňování odpočtů na DPH na nákup zboží do firmy a raději snížit celkové zdanění firem, kdy vedlejším pozitivem bude snížení administrativy. 

Důležité je myslet na efekt vyššího zdanění na možnou menší poptávku nebo menší chuť podnikat a větší chuť podvádět. Velmi vysoké zdanění může být v tomto smyslu kontraproduktivní, proto by bylo rozumné v naší ekonomice udržovat vyvážený daňový mix se složenou daňovou kvótou kolem 40 % HDP.

Kdyby úbytek pracovních míst nebo snížení délky pracovní doby vlivem technologického pokroku bylo nahrazeno vyšším zdaněním firem, tak právě tento příjem do státního rozpočtu lze považovat jako vhodný způsob pro navýšení NZP.  Neočekáváme však, že lidé přestanou vykonávat veškerou činnost. Spíše lze očekávat, že lidé zaujmou místa v úplně nových odvětvích nebo najdou uplatnění více ve službách, jak můžeme pozorovat ve vyspělých státech.

Závěr
Při prvotním nasazení NZP nelze zcela přesně odhadnout jaké detailní důsledky (vnitřní i mezinárodní) jeho zavedení bude mít, proto je nutné na počátku uvažovat o takové výši NZP (cca 5000 Kč měsíčně), která negativně neovlivní státní rozpočet, umožní realizaci nutných veřejných investic a nezpůsobí velké tlaky na zvýšení inflace. Při zavedení nižší počáteční částky základního příjmu se počítá i se zachováním penzí a s rezervou na podpůrné dávky, protože alespoň v základní míře bude nutné zachovat funkční sociální politiku. Prostředky k dalšímu navýšení o 2000-4000 Kč lze postupně získávat změnami v oblasti výběru daní, zvýšení mezd a zamezení daňových úniků. NZP nelze v žádném případě financovat na dluh a je třeba se vyhnout jeho financování ze silně inflačních zdrojů. V první řadě je vhodné nově získané prostředky a možné přebytky ve státním rozpočtu použít k umoření státního dluhu a až poté k navýšení NZP. 

V žádné vyspělé zemi NZP nebyl, kromě krátkodobých experimentů menšího rozsahu takto plošně zaveden, proto některé dopady a úspory, jaké taková změna přinese lze pouze odhadovat. Pirátští příznivci NZP mají v plánu dát ve straně podnět k vyhotovení detailní studie proveditelnosti vědeckými institucemi, jenž by mohla možné dopady a efekty lépe vyčíslit.

O předpokládaných pozitivních dopadech na psychiku a životní postoje lidí jsme psali v předchozím článku Petry Mačkové.

Aleš Jakl a kolektiv pirátské skupiny NZP

TENTO ČLÁNEK SE STAL PODKLADEM PRO HOAX

Autor: Aleš Jakl a kolektiv pirátské skupiny NZP

ZDROJ: https://www.piratskelisty.cz/clanek-3940-financovani-nepodmineneho-zakladniho-prijmu-v-ceske-republice?fbclid=IwAR2RmBLhnoKHbUFbCZmrbOxVHL6soeozUkDyIZmxWAiMpiOA3tHrAmjKRYQ