Rozhovor s Vidlákem o soběstačnosti, současné krizi i hnoji, který je lepší uklízet, i když smrdí

„Už to odporuje jakémukoli zdravému rozumu. Začínáme být v situaci jako ti indiáni tenkrát na poloostrově Manhattan, kteří ho prodali za pár korálků, mysleli si, že to byl dobrej kšeft a vlastně si vůbec neuvědomovali, co všechno se při tom stalo.

Teď se děje to samé, když tu vyrábíme energii zhruba za korunu a prodáváme ji lidem zhruba za deset korun. A reakce běžného člověka, který je takto obírán, bude podobná jako u těch indiánů. Budou především naštvaní,“ říká blogger, jehož každodenní příspěvky ke společenskému dění psané z pozice selského rozumu přitahují čím dál více čtenářů.

„Rozumný národ si vždycky hlídal a bránil svoje sedláky. I většina diktátorů zpravidla chápe, že musí nechat nějaký prostor, kde se lidé o sebe postarají sami. Když se to nestane nebo když to zruší, tak to končívá hladomory,“ komentuje Vidlák s tím, že si není jist, zda by v případě velké krize dokázali současní sedláci pomoci lidem z měst tak jako tomu bývávalo v historii.
„Nedá se mlčet.

Moje psaní je takový trochu křik člověka, jehož život se čím dál více rozchází s tím, co vidí v politice a co prezentují velká média. Mám čím dál větší pocit, že žiju na úplně jiné planetě,“ vysvětluje Vidlák, proč neuposlechl rady svého tatínka, aby se vykašlal na psaní a politiku a věnoval se jen zemědělství.