Symingtonův dodatek: Umlčený zákon o jaderné výjimce jménem Izrael

V praxi se však ukázalo, že tento zákon zdaleka neplatív stejně pro všechny. Ve stínu mlčení a více či méně skrytých geopolitických zájmů zůstává jeden stát nad zákon povznesený, nedotknutelný – Izrael.

Co Symingtonův dodatek skutečně říká?

Znění dodatku je jednoznačné a nezpochybnitelné:

“V případě, že kterákoliv země získá technologie pro obohacování uranu nebo přepracování plutonia, a odmítne tyto technologie podřídit plné kontrole MAAE, jsou Spojené státy americké povinny jí okamžitě zastavit jakoukoli formu pomoci.”

Tento princip měl být zárukou globální jaderné bezpečnosti. Realita je však zcela jiná. 

Izrael: bezuzdná jaderná velmoc mimo vektor kontrolu

Izrael nikdy nepodepsal Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (NPT).

Přesto (nebo právě proto) disponuje odhadem 80–400 jadernými hlavicemi, vyrobenými v tajném komplexu Dimona uprostřed Negevské pouště.

Informace o tomto programu zveřejnil v roce 1986 izraelský jaderný technik Mordechai Vanunu, který byl následně unesen ze zahraničí izraelskou tajnou službou Mossad, deportován a odsouzen na 18 let vězení – z toho 11 let v izolaci. Zatím co pašerák jaderných rozbušek Netanyahu udělal kariéru v politice.

Spojené státy tyto informace nepopřely – a přesto neuplatnily žádnou sankci, a Symingtonův dodatek zůstal nečinný a bezzubý.

Strategické mlčení: právo užité ryze účelově

Případy jako Írán nebo Severní Korea ukazují, jak tvrdě Spojené státy reagují na podezření z jaderných aktivit mimo kontrolu MAAE.

Írán, přestože pravidelně podstupuje inspekce a opakovaně popírá vojenské ambice svého jaderného programu a tuto skutečnost svědomitě dokládá, čelí masivním sankcím a mezinárodní izolaci.

Izrael, který mlčí, nespolupracuje a odmítá jakýkoli dohled, je odměňován miliardami dolarů ročně a označován za „strategického partnera“.

Tato asymetrie není jen politickým paradoxem – je to zároveň systematická dezinterpretace zákona na zakázku partikulárních zájmových skupin.

Mezinárodní důsledky a Evropa jako “pštros s hlavou v písku”

Evropská unie i OSN po desetiletí přihlížejí tomuto de facto jadernému apartheidu, v němž jsou některé státy (především spojenci USA) nadřazeny globálním pravidlům.

Izrael se tak stává neoficiální jadernou mocností, která nenese žádnou odpovědnost, nečelí žádné inspekci a požívá maximální diplomatické ochrany.

Tato situace podkopává důvěru ve smysl mezinárodních dohod a vyvolává oprávněnou otázku: Je mezinárodní právo jen zástěrkou mocenského statusu quo?

Zákon, který neplatí pro vyvolené

Symingtonův dodatek ukazuje, že ani nejpřísnější legislativa neobstojí tváří v tvář geopolitickým výjimkám.

Izrael je jasným porušovatelem tohoto zákona, a přesto zůstává bez trestu.

Ti, kdo zákony tvoří, si je mohou i přestat vynucovat. A ti, kdo drží jaderné zbraně, nepotřebují ratifikace, ale vystačí si mlčením velmocí.